Zdroj: k213.cz

Český soudce. Vzor mravnosti, morální páteř společnosti. Je vůbec možné, že by se někdo takový dopustil nečestného jednání? Vyloučeno, řekl jsem si – jak jistě nepochybuje nikdo, kdo zná mou mnohaletou praxí vytvrzenou úctu k českému soudcovstvu – resolutně nad informací na webu K213, že Soudcovská unie má v budově Obvodního soudu pro Prahu 1 pronajatu kancelář.

Přesto červík pochybností zahlodal, a poslal jsem tedy pro jistotu žádost o informace, očekávaje, že nájemní smlouva bude zcela v pořádku, s ohledem na nadprůměrné příjmy soudců a četnost členstva Unie znějící možná i na vyšší než tržní nájemné.

Dnes jsem obdržel odpověď: [1], [2], [3], [4], [5], [6].

Nyní bez ironie: jestli mi ještě někdo někdy bude tvrdit, že soudce v této zemi je v zásadě slušný člověk, který by se nedopustil žádné špatnosti, tuhle smlouvu mu ukážu. Pravý opak je pravdou: soudce v České republice nebývá až na výjimky o nic menší gauner než ti, kteří před něho přestupují jako obžalovaní, a čím déle si tato společnost bude nalhávat, že je tomu jinak, a bude svým soudcům připisovat jakoukoli míru charakteru a bránit jejich nezávislost, tím horších služeb se od své justice dočká.

V tom jsou právě ty subtilní rozdíly mezi postkomunistickou a vyspělou společností: v obou nosí soudci taláry a tváří se jako vtělení krále Šalamouna, ale neumím si představit, že by něco podobného dovolili soudci němečtí, britští a už vůbec ne američtí.

Věc tedy nezbývá než uzavřít procesně. Myslím, že státní zástupkyni Zdeňce Galkové nad mým trestním oznámením samou radostí nadskočí poncho; o vyrozumění, proč popsané jednání nemůže být trestným činem, o barvě podkladu i o počtu vykřičníků budeme na tomto místě – nebudeme-li pro zpupnost mezitím vzati do vazby – neprodleně informovat.

Autor: Tomáš Pecina

Kategorie: Naše případy

Zveřejněno: 20. května 2016

Počet zobrazení: 9270

• Jiří Fiala
• Tomáš Lichovník
• Obvodní soud pro Prahu 1
• Jana Červinková
• porušení povinnosti při správě cizího majetku
• Michal Vacek
• K213
• trestní oznámení

Autor: Tomáš Pecina

Nadřazená kategorie: Naše případy

Kategorie: Sudetští Němci

Zveřejněno: 17. května 2016

Počet zobrazení: 5015

• Sudetoněmecké krajanské sdružení
• ochrana osobnosti
• Milan Štěch
• Terezín
• difamace

O week-endu vystoupil Daniel Herman, lidovecký ministr kultury, na sněmu sudetských Němců pořádaném Sudetoněmeckým krajanským sdružením v Norimberku s projevem, který vzbudil určitý rozruch, neboť byl pronesen členem české vlády a obsahoval omluvu za poválečné vyhnání. Zde je zvukový záznam v MP3, zde oficiální český překlad, zde ostatní projevy.

Přednést takovou řeč je projevem odvahy a nezávislosti v Sobotko-Babišově vládě a lidovcům za to patří uznání; Herman si za své gesto jistě vyslechne své od českých nacionalistů zprava i zleva. Obsah projevu je arci chvályhodný o poznání méně.

Jedná se totiž o omluvu podmíněnou, a cynik ve mně napovídá silnější formulaci, o omluvu za odměnu: odměnu za to, že se německá organisace vzdala svých majetkových nároků a práva na vlast. To neopomněla připomenout Česká televise, která o projevu referovala přímo s tím, že Němci se svých nároků vzdali až vloni. Kdyby se jich vzdali dřív, ničemové, mohli o to dřív dostat i omluvu.

Daniel Herman je křesťan a jako takový si jistě uvědomuje, že omluva není platidlem, ale projevem vnitřního přesvědčení. Právě to, že je z české strany omluva podmiňována garancemi, že Němci nebudou uplatňovat svá práva, je důkazem toho, že tato práva existují a že si to Češi velmi dobře uvědomují. Jde o oboustranné pokrytectví: vy budete předstírat, že na nic nemáte nárok, a my zapředstíráme, že zločinů svých předků litujeme.

Druhý problém spočívá v absenci jakékoli zmínky o Benešových dekretech a ostudném amnestijním zákoně, zakotvujícím pravidlo, že (ani) vražda na Němci není zločinem, který před několika dny oslavil právě 70 let. Kdyby se Hermana přímo zeptali, musel by v souladu s českou státní doktrinou a nálezem Dreithaler odpovědět, že Benešovy dekrety zůstávají pevnou součástí právního řádu České republiky. Ale nezeptali se, dobře vědouce, že by tím narušili dojemný okamžik předstíraného smíru.

Poslouchám ostatní projevy a nemohu se při tom zbavit pocitu, že vyhnaní Němci svým loňským gestem nabídli druhou tvář a Češi je přes ni jen udeřili.

Aktualisováno.

Aktualisováno.
Pokud snad někdo pochyboval, že omluva je odměnou za změnu stanov, může si pustit záznam interview D. Hermana u Daniely Drtinové ma DVTV.

Autor: Tomáš Pecina

Nadřazená kategorie: Naše případy

Kategorie: Sudetští Němci

Zveřejněno: 16. května 2016

Počet zobrazení: 7657

• vyhnání sudetských Němců
• Daniel Herman

Po odročeném jednání ve věci mého sporu s Davidem Navarou (nebo přesněji: sporu Davida Navary se mnou, an já s ním žádný nemám a nevedu) stupňuje onen argumentační ofensivu, nahrazuje arci kvalitu kvantitou. Navarovo poslední, odhadem již šesté procesní stanovisko čítá i s přílohami 70 stran a Robert Cholenský mne v řízení odmítá dál zastupovat, což se nedivím: oskenovat tolik listů textu je úmorné, a být nucen je i přečíst mám i já za naplnění skutkové podstaty týrání právního zástupce. Naše reakce.

Autor: Tomáš Pecina

Nadřazená kategorie: Naše případy

Kategorie: David Navara

Zveřejněno: 14. května 2016

Počet zobrazení: 2365

• David Navara
• Obvodní soud pro Prahu 2
• ochrana osobnosti

Adam B. Bartoš uveřejnil text 23stránkového usnesení, jímž byl obviněn z přečinů hanobení, podněcování a popírání. Na jeho vzniku se nepodílel elitní ÚOOZ, nýbrž jde o spisek vzešlý ze svěžího pera kpt. Bc. Milana Ulricha, DiS. (co znamená tato zkratka, jsem nikdy netušil, arci začínám), z 9. oddělení OOK pražské krajské správy. Zápas onoho s jazykem byl místy obtížný, ale obecně se dá říct, že až na nepochopení pravidla o psaní velkých písmen (Víra, Židovský…) převážně vítězný.

Trestná činnost obviněného extremisty spočívá více nebo méně ve všem, co za poslední tři roky řekl, napsal nebo vydal, tedy můžeme úvodní stránky přeskočit a zaměřit se na důkazy. Hlavním je – nepřekvapivě – znalecký posudek Josefa Zouhara, ve kterém tento prý uvedl, že v Bartošem vydané knize je zaznamenán silný antikomunismus, což je dle znalce ve spojení s židovským živlem ta nejhorší kombinace vůbec. No, to si, při vší úctě, nemyslíme, ještě horší by bylo, kdyby kniha byla taky antisovětská!

Orgán se pokusil i o ústavněprávní argumentaci, uveda:

Důvodem nemožnosti subsumpce jednání pod svobodu projevu je skutečnost, že se v tomto případě nejedná o jednání podřaditelná pod tzv. hodnotící soudy a naopak se jedná o skutková tvrzení, která nemají reálný či prokazatelný základ. Jedná se tedy o tak zásadní vybočení z práva na svobodu projevu, že nelze než těmto prohlášením zákonem garantované, politické právo na svobodu projevu nepřiznat a to zejména proto, že prohlášení zasahují do primárních práv a svobod jiných osob, jako jsou například právo na život, lidská důstojnost, svobodné náboženského vyznání, apod.

Jak je kodifikováno v čl. 17 odst. 4, Listiny základních práv a svobod, zákon číslo 2/1993 Sb., lze svobodu projevu, popřípadě jiná práva omezit zákonem, jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu práv a svobod druhých, bezpečnost státu, veřejnou bezpečnost, ochranu veřejného zdraví a mravnosti.

V tomto případě jde o využití právě takového práva, neboť stát v rámci ochrany majoritní části obyvatelstva prostřednictvím konkrétních ustanovení trestního zákoníku vyjádřil jaká práva a svobody jsou důležitější.

Tedy policejní logika v kreativním podání, s přidanou hodnotou v podobě nového nápadu, že svoboda projevu svědčí toliko hodnotovým soudům.

Ctěnému publiku doporučuji nakoupit rodinné balení popcornu, toto představení slibuje mimořádný divácký zážitek!

Autor: Tomáš Pecina

Nadřazená kategorie: Naše případy

Kategorie: Adam B. Bartoš

Zveřejněno: 9. května 2016

Počet zobrazení: 6108

• extremismus
• Adam B. Bartoš
• svoboda projevu
• podněcování
• popírání holokaustu
• hanobení