Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

Naše případy

Magistr Bakalář obojího práva (rozuměj: plzeňského i karlovarského) Milan Chovanec podle očekávání neuspěl se správní žalobou ve věci Bartošova pochodu s maketami šibenic. Což kvitujeme poznámkou, že když jsou právníci během života opravdu velkými hříšníky, zaměstnají je po smrti v pekle na právním oddělení ministerstva vnitra: sepisovat podání podle zadání tohoto ministra je ten nejhorší trest, který si pro právníka lze představit.

Aktualisováno.

Jan Šinágl smí opět a) tvrdit a spekulovat, že mezi Mgr. Janou Gavlasovou a (manželem Heleny Vondráčkové) Martinem Michalem probíhala či probíhá milostná či sexuální korespondence a zveřejňovat texty či jejich části, které jsou takto označovány či charakterisovány, ať už svým názvem či svým obsahem, b) tvrdit a spekulovat, že Martin Michal vedl milostnou či sexuální korespondenci s více ženami a jednou z těchto žen je také Bc. Petra Kubíková, a zveřejňovat texty či jejich části, které jsou takto označovány či charakterisovány, ať už svým názvem či svým obsahem, c) tvrdit a spekulovat, že Martin Michal je otcem nezletilého dítěte Mgr. Jany Gavlasové, a zasahovat do soukromého a rodinného života Mgr. Jany Gavlasové zveřejňováním tvrzení či spekulací o jejím soukromém životě a rodině, a d) tvrdit a spekulovat, že Martin Michal podvádí Helenu Vondráčkovou s jinými ženami, a spekulovat o jejich totožnosti.

To vše díky dnes vyhlášenému nálezu Ústavního soudu, který vyhověl jeho ústavní stížnosti, o níž jsme na tomto blogu již psali, a zrušil jako neústavní usnesení Krajského soudu v Praze, které to J. Šináglovi dočasně zakazovalo.

Jen nevím, co si s takovou mírou svobody J. Šinágl počne, a také, zda v této zemi existuje s výjimkou čtyř neúspěšných žalobců vůbec ještě někdo, koho by výňatky z milostných e-mailů mezi Michalem a Gavlasovou nebo Michalem a Kubíkovou zajímaly (ony si představuji např. takto: Milá Janičko, velice po tobě toužím, ta stará ochechule odjela na víkend na Slapy – vezmi malého/malou a přijeďte za mnou do Řitky, prosím!). Ale třeba se mýlím a mí vážení čtenáři spekulace o totožnosti žen, s nimiž Michal svou o dvanáct let starší životní partnerku podváděl nebo podvádí, přímo hltají.

Být Němec a jít k českému soudu, to je jistá poukázka na neúspěch. Své by o tom mohl vyprávět jistý Rudolf Dreithaler, a v poslední době třeba Adrian Portmann (ten je sice Švýcar, leč to je u místních soudů pouze mírná, téměř bezvýznamná polehčující okolnost). Cizince totiž nenávidí český komunistický soudce bezmála stejně jako šlechtice nebo církevní hodnostáře.

Proto nemohli dopadnout jinak ani Wofgang Habermann a jeho rodina, kteří se před osmi lety podanou žalobou pokusili domoci náhrady za neoprávněné, rok trvající odpojení vody do jejich domku v Lubníku u Lanškrouna. Komunistická soudkyně Krajského soudu v Hradci Králové Věra Adámková jim přiznala náhradu v poloviční výši, než kolik požadovali (cca 120 korun za každý den, kdy byli bez vody) a komunistický senát Romany Vostrejšové u Vrchního soudu v Praze žalobu zcela zamítl: o obojím jsme na tomto blogu psali.

Nyní se připojil Nejvyšší soud, který žalobcům vytkl, že v dovolání namítají pouhou vadu neústavnosti Vostrejšové rozsudku, což je málo – od posuzování takových banalit přece tento soud není! Habermannovi reagují ústavní stížností, ve které navrhují zrušení příslušné části OSŘ jako neústavní. Zda návrh uspěje, nevíme, faktem však je, že poslední dobou neděláme téměř nic jiného než sepisujeme ústavní stížnosti proti usnesením Nejvyššího soudu, která odmítají dovolání pro vadu nedostatečného vymezení důvodů jeho přípustnosti; trochu to arci začíná připomínat příslovečného starého profesora, který říkal: Na jedničku neumí nikdo, na dvojku umím já…

Odpověď na otázku, jak zdůvodnit přípustnost dovolání tak, aby to bylo pro soudce ze senátu 30 Cdo dostatečné, současná právní věda nezná.

Aktualisováno.

V pondělí 12. září Ústavní soud veřejně vyhlásí nález ve sporu Jana Šinágla s Helenou Vondráčkovou, všemi uznávaným národním pokladem a zpěvačkou, jejíž věhlas překročil hranice domovské Řitky, ba možná i širšího Pořitska, a zasahuje snad i do oblasti jižních částí Jíloviště, arci nikoli díky jejímu zpěvu, nýbrž v důsledku četných žalob a dalších podání a udání, jimiž řečená po uměleckém odkvětu a odchodu jí nakloněného politického režimu nyní zásobuje soudy a další státní orgány.

Tyto žaloby bývají pravidelně neúspěšné, což arci malovanému džbánku nebrání nechávat je svou advokátkou Janou Gavlasovou ve velkém zpracovávat a uplatňovat, v naději, že některá z nich snad přece jen může padnout na úrodnou půdu – jednou to už ksakru musí vyjít, ne? Stalo se tak v případě jejího sporu s J. Šináglem. S ním středočeská pěnice prohrála, zatím v I. stupni, spor o ochranu osobnosti u Krajského soudu v Praze, a proto, po svém zvyku, ihned se svým teamem podala žalobu další, u Okresního soudu v Berouně, obohacenou tentokrát i o návrh na nařízení předběžného opatření. Tento návrh okresní soud zamítl, avšak nadřízený Krajský soud v Praze, z důvodů, které jistě ani trochu nesouvisejí s předlistopadovým členstvím soudkyně Blaženy Škopkové v KSČ, usnesení změnil a J. Šináglovi nařídil, aby se naříkaných výroků zdržel.

Aby se řízení zbytečně nekomplikovalo, krajský soud nedal žalovanému možnost k věci se vyjádřit, a protože to je postup, který Ústavní soud již dávno obecným soudům zakázal, nezbylo J. Šináglovi než reagovat ústavní stížností.

Soudcem zpravodajem byl Vojtěch Šimíček a i když není jisté, že po vyhlášení nálezu H. Vondráčková zazpívá a obdaří své příznivce autogramy, dokonce ani zda se vůbec osobně dostaví, účast přislíbil ústavní stěžovatel, jehož zpěv shora jmenovanou sice možná plně nenahradí, avšak je jisto, že se neuskuteční s použitím playbacku, jak je u pěnice na veřejných vystoupeních v posledních letech pravidlem.
Vzhledem k rozsahu delikventovy trestné činnosti arci soudíme, že vhodnější by bylo uvádět, kterých trestných činů z příslušné části trestního zákoníku se kterými skutky nedopustil. Nové obvinění (omluvte velikost downloadu, avšak nechtěli jsme obviněnému do originálního souboru PDF zasahovat) se týká Bartošových aktivit na Facebooku a dvou jeho projevů: jednoho proneseného v Bratislavě a druhého letošního polenského; ono místo a projevy na něm zazněvší se zjevně stávají mezi OČTŘ bezednou studnicí inspirace. Znalci jistě měli žně.

V usnesení se mi zvlášť líbí tato pasáž: K osobě Adama B. Bartoše lze konstatovat, že v rámci své přirozené inteligence, rozumové vyspělosti a absolvovanému vzdělání, (studijní zaměření v náboženské oblasti) lze tvrdit, že má znalosti a vědomosti o jednotlivých světových i národních náboženstvích, což vylučuje možnost podřadit jeho protiprávní jednání pod pouhou neznalost či nepochopení daných témat. Aneb: Obviněný absolvoval dva roky VUMLu, proto lze vyloučit, že by nebyl dostatečně obeznámen s vědeckým světovým názorem a nebyl si vědom všech předností socialistického společenského zřízení a života v socialistické společnosti.

Podkategorie