Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

Habermannovi podávají ústavní stížnost

Být Němec a jít k českému soudu, to je jistá poukázka na neúspěch. Své by o tom mohl vyprávět jistý Rudolf Dreithaler, a v poslední době třeba Adrian Portmann (ten je sice Švýcar, leč to je u místních soudů pouze mírná, téměř bezvýznamná polehčující okolnost). Cizince totiž nenávidí český komunistický soudce bezmála stejně jako šlechtice nebo církevní hodnostáře.

Proto nemohli dopadnout jinak ani Wofgang Habermann a jeho rodina, kteří se před osmi lety podanou žalobou pokusili domoci náhrady za neoprávněné, rok trvající odpojení vody do jejich domku v Lubníku u Lanškrouna. Komunistická soudkyně Krajského soudu v Hradci Králové Věra Adámková jim přiznala náhradu v poloviční výši, než kolik požadovali (cca 120 korun za každý den, kdy byli bez vody) a komunistický senát Romany Vostrejšové u Vrchního soudu v Praze žalobu zcela zamítl: o obojím jsme na tomto blogu psali.

Nyní se připojil Nejvyšší soud, který žalobcům vytkl, že v dovolání namítají pouhou vadu neústavnosti Vostrejšové rozsudku, což je málo – od posuzování takových banalit přece tento soud není! Habermannovi reagují ústavní stížností, ve které navrhují zrušení příslušné části OSŘ jako neústavní. Zda návrh uspěje, nevíme, faktem však je, že poslední dobou neděláme téměř nic jiného než sepisujeme ústavní stížnosti proti usnesením Nejvyššího soudu, která odmítají dovolání pro vadu nedostatečného vymezení důvodů jeho přípustnosti; trochu to arci začíná připomínat příslovečného starého profesora, který říkal: Na jedničku neumí nikdo, na dvojku umím já…

Odpověď na otázku, jak zdůvodnit přípustnost dovolání tak, aby to bylo pro soudce ze senátu 30 Cdo dostatečné, současná právní věda nezná.

Aktualisováno.

Kategorie: Naše případy
Počet zobrazení: 3406

Komentáře   

0 # gogo 2016-09-09 10:47
A teď si představte, že by pan Habermann nalezl v rodové linii předky, opravňující jej zažalovat český stát za antisemitismus! K tomu nečekaný comming-out a měl byste pod střechou komplet materiál k soudu pro lidská práva.
0 # Guy Peters 2016-09-09 13:51
CoMing out. Je to nepravidelné sloveso.
0 # Anonymní 2016-09-09 12:51
S uvedeným senátem mám skutečně vzrušující zkušenosti.

"Omylem" zaměnili žalobce za jeho insolvenčního správce, tou dobou navíc odvolaného pro podjatost, takže žalobce se o tom, že proběhlo nějaké dovolání protistrany, dozvěděl až úplnou náhodou asi měsíc po rozhodnutí. Na výslovný dotaz vydal NS usnesení, kde opravuje "zjevnou nesprávnost".

viz. 30 Cdo 1475/2015

Jediným důvodem nepodání ústavní stížnosti byla skutečnost, že by na meritorním rozhodnutí pravděpodobně nic nezměnila a i za aktuální procesní a časové situace začíná být poněkud nejisté, jestli se žalobce pravomocného rozhodnutí ve věci vůbec dožije.

mk
0 # Anonymní 2016-09-09 14:01
K Vaší otázce - myslím, že hezky problém i řešení popsal Vojtěch Šimíček v článku Vztah dovolání a ústavní stížnosti včera, dnes a zítra in BA 7/8 2016, konkrétně na ss. 22-23.

Ste Sta
0 # Anonymní 2016-09-09 15:33
Moc hezky ne, ve skutečnosti pomíjí jak část právní úpravy, tak i část judikatury ÚS.

"Představme si totiž případ, kdy existuje setrvalá a vnitřně jednotná judikatura NS k určité právní otázce, která je však zcela v rozporu s později judikovaným právním názorem ÚS. Podané dovolání by zcela v intencích gramatického znění o. s. ř. a dosavadní praxe NS mohl odmítnout jako nepřípustné a ÚS by se nedostal k přezkumu správnosti sporného právního názoru, protože jeho přezkum by se omezil toliko na posouzení správnosti procesního postupu NS, kterému by však zřejmě nemohl – čistě procesně vzato – nic podstatného vytknout."

Ve skutečnosti by dovolatel bez problému mohl důvod přípustnosti dovolání založit na tom, že dovolacím soudem řešena právní otázka má být posouzena jinak (protože má následovat ÚS). Dovolání by tak bylo bezvadné z hlediska § 241a odst. 2 o. s. ř. a Nejvyšší soud by je nemohl odmítnout pro vady, ale v nejhorším pro nepřípustnost. Jde ovšem o posouzení přípustnosti záležející na úvaze rozhodujícího orgánu (III. ÚS 772/13), takže možnost věcného přezkumu rozhodnutí odvolacího a nalézacího soudu zůstává Ústavnímu soudu zachována (pokud je stěžovatel napadl). Žádná neřešitelná procesní past nevzniká: nejde totiž o to, zda má ÚS možnost něco vytknout NS, ale zda má možnost odstranit neústavní rozhodnutí v té věci. A tu má.
JŠ
0 # Tomáš Pecina 2016-09-09 18:26
Domnívám se, že nikoli, protože odmítnutí z důvodu, že stěžovatel dostatečně nevymezil důvody přípustnosti dovolání, na úvaze NS nezáleží. To by nastalo toliko v případě, že by NS důvody označil za vymezené dostatečně, ale neztotožnil by se s nimi, tj. nesouhlasil by se sumbsumpcí pod § 237 OSŘ. Kromě toho lze takto postupovat pouze v případech, kdy došlo k zásahu do základních práv stěžovatele; dovolací přezkum je širší.
0 # Tomáš Pecina 2016-09-09 20:37
Ústavní stížnost jsem nicméně pod vlivem Šimíčkova článku rozšířil i na rozsudek odvolacího soudu.
0 # Anonymní 2016-09-09 20:07
Stoh papírů složený ze zcela bezcenných onanistických žvástů na margo (ne)přípustnosti dovolání by za dobu existence institutu dovolání pravděpodobně dosáhl přinejmenším na Měsíc. Nad tímto mrháním lidskými zdroji skutečně zůstává rozum stát; za impotencí zákonodárce v tomto směru pak patrně bude nějaký skrytý úmysl.
0 # Anonymní 2016-09-09 20:47
Já mám za to, že úmysl ani nijak skrýván nebyl. Na NS se jim toho prostě nahromadilo moc.
0 # Anonymní 2016-09-09 20:53
Za situace, kdy i meritorní (nikoli odmítavá) rozhodnutí NS jsou zhusta i z poloviny zaplevelena totožnou obsedantní onanií, se nelze divit, že se věci hromadí.

Komentovat články mohou pouze registrovaní uživatelé; prosím, zaregistrujte se (v pravém sloupci dole)