Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

Rozhodnutí Nejvyššího správního soudu o rozpuštění Dělnické strany jsem sice neočekával, ale nepokládal jsem ho ani za vyloučené, zejména poté, co tento výsledek predikoval politolog Miroslav Mareš, osoba, o níž mám dobrý důvod se domnívat, že verdikt znala ještě před vyhlášením rozsudku.

Z rozsudku jsem smutný z několika důvodů současně.

Jednak je takový vývoj tou nejlepší propagací pro Dělnickou stranu, jejíž představitele si v poslaneckých lavicích nepřeji. Zatímco zamítavým rozhodnutím by mediální rozruch kolem DS utichl a strana by se jen obtížně přiblížila pětiprocentní hranici nutné pro vstup na politické a mediální výsluní, rozpuštění je pro Vandase a jeho partu douškem politické živé vody: pokud se navíc Ústavnímu soudu nepodaří rozhodnout o opravném prostředku před volbami – a toho lze s trochou obstrukcí snadno dosáhnout – může se stát, že strana bude rozpuštěna až v době, kdy bude mít své poslance – a ti se rázem změní v mučedníky, to vše s velikým humbukem a na účet renomé české demokracie.

Za druhé jsem zaskočen nízkou právní úrovní rozsudku. Jako by soudu scházela invence a do odůvodnění jen poslušně opsal to, co mu ke schválení předložila vláda, a to včetně takových nehorázností jako tvrzení, že straně jsou přičitatelné výroky všech jejích členů (§ 638) a také texty dalších osob, pokud byly zveřejněny ve stranickém tisku (§ 640), nebo citace zjevně irelevantní a nepřiléhavé judikatury ESLP (§§ 233–4).

Za třetí se obávám, že tímto rozhodnutím Nejvyšší správní soud ztrácí hodně ze své autority, kterou se s obtížemi pokouší si získat jako jediný obecný soud, který není institucionálním a personálním pokračováním svého totalitního předchůdce. Ve správním soudnictví je jednou ze stran řízení až na výjimky státní orgán a absolutní nezávislost soudu na exekutivě je zde o to potřebnější. Jestliže vláda (a BIS) už soudce tohoto soudu umí, je to další špatná zpráva pro demokracii a pro svobodu jednotlivce, který nebude mít proti vládě ani u tohoto soud zastání. Signál je zřejmý: jde-li o dvoutisícovou pokutu nebo padesátitisícovou vratku na daních, pak smí NSS rozhodovat nezávisle, ale ve věcech, na kterých vládě skutečně záleží, je tento soud v područí exekutivy stejnou měrou jako soudy civilní a trestní.

A za čtvrté, existuje důvodná obava, že Dělnickou stranou to neskončí. Jeden úspěch povede k podávání dalších a dalších návrhů a místo politického boje tak establishment povede s protisystémovou oposicí boj soudní, a to je pro demokracii ta nejhorší možná zpráva. Doktrina schmittovské bojující demokracie nesvědčí svobodě přesvědčení a svobodě projevu a je neblahé, jestliže se k těmto principům nyní otevřeně přihlásil i soud, který by měl hájit práva občanů proti státu s maximální dosažitelnou mírou politické neutrality.

Aktualisováno.
Tento post zřejmě ťal do živého: můj komentář, obsahující link na něj, byl na Jiném právu (mezi jehož redaktory jsou dva soudci ze sedmičlenného senátu NSS) zcensurován, ačkoli nebyl o nic ostřejší než komentáře jiných diskutérů, které se do cíle dostaly. Patrně budeme musel zavést rubriku Co se na Jiném právu nedočtete.

Aktualisováno.
Link se na Jiné právo nepodařilo postovat ani na druhý pokus: these, že poprvé snad šlo o náhodu nebo omyl, je tím s vysokou mírou spolehlivosti vyloučena.
10 komentářů
Nadřazená kategorie: Jiné případy
Kategorie: Dělnická strana
Počet zobrazení: 3358

Zprošťujícím rozsudkem skončila kausa předloňské blokády jednací síně Městského soudu v Praze. Po prosincovém usnesení Nejvyššího soudu byl dnešní verdikt už jen formální tečkou za tímto kuriosním případem občanské neposlušnosti.

Oběma obviněným blahopřejeme!

Přidat komentář
Kategorie: Jiné případy
Počet zobrazení: 1827

Zítra přesně v 10.00 hod. vyhlásí sedmičlenný senát Nejvyššího správního soudu rozsudek ve věci vládního návrhu na rozpuštění Dělnické strany.

Ačkoli nepředpokládám, že by rozsudek byl jiný než v minulém případě, ani případné rozpuštění DS nebude ničím jiným než velkým vítězstvím pravicových radikálů – pro ně je to tzv. win-win situace. Vláda udělala chybu, když návrh podala, a ani alibistická volba mediálně známého advokáta Tomáše Sokola nemůže tuto chybu napravit.

Domnívám se, že opakované úvahy o nutnosti zakazovat tzv. extremistické politické strany a spolky nejsou ve své podstatě ničím jiným než pokusem vyřešit mocenskými prostředky prastarý theologický problém existence zla.

Dělnická strana, podobně jako strana komunistická, není nahodilým reliktem minulých dob, po jejímž zákazu se všem uleví a nastane zlaté údobí demokracie, ale představuje manifestaci problémů velice živých a existentních. A aniž bychom mohli činit jednoduchý závěr, že řešení toho nebo onoho sociálního problému povede automaticky a rychle k zániku extremistických politických subjektů, neměli bychom strkat hlavu do písku před tím, co zajišťuje dělníkům i komunistům trvalou popularitu.

V opačném případě by se totiž mohlo stát, že budeme mít sice politický systém spolehlivě vyčištěn od škůdců všeho druhu, ale bude scházet základní podmínka jeho legitimity: většinový konsensus, že demokracie je nejvhodnější formou správy veřejných věcí.

3 komentáře
Nadřazená kategorie: Jiné případy
Kategorie: Dělnická strana
Počet zobrazení: 1478

Mírně otřesen jsem obdržel pozvánku na mezinárodní konferenci Zločiny komunistických režimů, pořádanou Ústavem pro studium totalitních režimů, nad níž převzal záštitu premier Jan Fischer, do r. 1989 člen KSČ.

Copak ten člověk doopravdy ztratil soudnost? Je to přibližně stejně vkusné, jako kdyby se konala konference o holokaustu pod záštitou Adolfa Eichmanna nebo Rudolfa Höße!

Aktualisováno.
Ústav mi na dotaz ústy Neely Winkelmannové sdělil, že "pan premiér celou svou biografií a osobní zkušeností ztělesňuje nešťastné 20. století. Je však výjimečný tím, že byl schopen nahlédnout svůj omyl a že se veřejně za své členství v KSČ před oběťmi režimu omluvil."

No řekněte, není to báječné, mít v čele vlády osobnost, která se dokáže za minulé chyby omluvit? Tedy, ehm, přesně ve chvíli, kdy to začne být výhodné?

Kolega Bohumil Doležal uděluje v podobných situacích Bobříka vyčůranosti, já bych mohl na jeho tradici navázat putovní Cenou Jaromíra Štětiny!
5 komentářů
Kategorie: Pozvánky
Počet zobrazení: 2103

Před třemi týdny jsem upozornil na chybný rozsudek osmého senátu Nejvyššího správního soudu ve věci osvobození od soudního poplatku.

V rozsudku č. j. 3 As 28/2009-147 rozhodoval NSS o podobné kasační stížnosti a opět ji zamítl; v tomto případě ovšem správně. Subtilní, nicméně určující, rozdíl mezi oběma situacemi je v tom, že zatímco první žadatel o osvobození opomněl soudu oznámit, že je (spolu)vlastníkem nemovitostí, druhý žadatel nesplnil zákonnou podmínku a nedoložil mu údaje dosvědčující oprávněnost žádosti o osvobození.

A tak zatímco v prvém případě byla procesní sankce svévolí, ve druhém byla správnou a přiměřenou aplikací zákona.

Přidat komentář
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 1618