Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

Jan Šinágl není primitiv, ale je to darebák, a to nyní už pravomocně. Nakolik se rozsudek Vrchního soudu v Praze vypořádal s odvoláním proti rozsudku Krajského soudu v Praze (soudce Vojtěcha Cepla), ponecháváme na posouzení laskavému čtenáři.

Proti rozsudku je neúspěšný odvolatel rozhodnut podat dovolání a/nebo ústavní stížnost.
1 komentář
Nadřazená kategorie: Naše případy
Kategorie: Jan Šinágl
Počet zobrazení: 3437

Přestupce s kytarouV úterý 9. března vyhlásí první senát Ústavního soudu nález ve věci pana Zbyňka Horvátha, jemuž Úřad městské části Praha 1 v r. 2005 udělil pořádkovou pokutu za neuposlechnutí výzvy dostavit se k podání vysvětlení. Důvodem výzvy bylo, že pan Horváth si na řádně oznámeném shromáždění na Václavském náměstí dovolil položit bez povolení úřadu na chodník zvukovou aparaturu k jeho ozvučení. Tu mu bdělá městská policie ihned zabavila a domnělý delikt byl poté řešen jako přestupek proti zákonu o pozemních komunikacích – neoprávněný zábor veřejného prostranství.

Přestupkové oznámení bylo jako nedůvodné odloženo, ale odbojnému občanovi úřad přesto pro výstrahu uložil pořádkovou pokutu. Rozhodnutí následně s argumentací Ordnung muß sein! potvrdily Městský soud v Praze a Nejvyšší správní soud (rozsudek senátu Žišková-Baxa-Kühn).

Naše ústavní stížnost argumentuje tím, že součinnost v nezákonně vedeném řízení nelze vynucovat pořádkovými opatřeními, a zdá se, že tato argumentace po pěti letech našla sluchu na místech nejvyšších.

Aktualisováno.
Text vyhovujícího nálezu na webu ÚS.

Přidat komentář
Kategorie: Pozvánky
Počet zobrazení: 2567

Již delší dobu doutnající spor mezi obecnými soudy a advokátskou lobby ohledně toho, má-li stát jako účastník řízení právo na náhradu nákladů vzniklých v důsledku toho, že se nechal v řízení zastoupit advokátem, nevyřešil ani právě publikovaný nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 2513/09.

Odůvodnění nálezu je formulováno značně pythicky: Ústavní soud oba náklady zastoupení přiznávající výroky sice s odkazem na nedostatečné odůvodnění zrušil, ale na druhé straně judikoval, že vzhledem k ústavně zaručenému právu na právní pomoc nelze prostřednictvím uvedeného termínu vymezovat kategorii subjektů, která by tak z hlediska právního zastoupení měla odlišné postavení, a tak jí de facto její právo upírat a z hlediska ostatních ji diskriminovat. Účastníka nelze sankcionovat tím, že mu nebude přiznána část nákladů odpovídající výši odměny advokáta s tím, že se mohl bránit sám.

Pokud někdo z laskavých čtenářů tuší, proč tedy Ústavní soud stížnost neodmítl nebo nezamítl, budu mu vděčen za vysvětlení.

Přidat komentář
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 2075

Vše nasvědčuje tomu, že princip kontinuity komunistického práva, na němž právní řád současné České republiky spočívá, přinese pikantní důsledek: komunistické prokurátorce Ludmile Brožové-Polednové, která si odpykává šestiletý trest za podíl na justiční vraždě Milady Horákové, bude odpuštěna jedna třetina trestu na základě rozsáhlé amnestie, udělené presidentem Antonínem Zápotockým, jak stojí v preambuli, ve dnech neštěstí, které postihlo naše národy úmrtím presidenta republiky Klementa Gottwalda, moudrého vůdce pracujícího lidu na cestě k socialismu.

Krajský soud v Hradci Králové chtěl prokurátorce odpustit trest celý, a to aplikací dalších dvou amnestií, Antonína Zápotockého z r. 1955 a Václava Havla z r. 1990, avšak v těchto případech je z amnestovaných činů vražda výslovně vyloučena a dá se předpokládat, že vrchní soud horlivost krajských soudců zmírní.

I tak je výsledek, mírně řečeno, zarážející; v zemi, která svůj právní řád postavila na presumpci spravedlivosti totalitního práva, ovšem zase tolik nepřekvapuje. Na straně druhé máme štěstí: mohl se najít komunistický zákon, podle něhož by vražda spáchaná ve spravedlivém boji proti exponentům reakce nebyla trestná vůbec.

4 komentáře
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 3519

Že vyhovující výrok Nejvyššího správního soudu ve věci rozpuštění Dělnické strany bude znamenat otevření Pandořiny skříňky, varovali rozumní lidé už dávno, a proběhlé výročí tzv. Vítězného února jim dává plně zapravdu. Najednou je v domácí politice všechno jinak: co se dotud zdálo nerealistickou tužbou pár blouznivců, je najednou jakoby na dosah ruky – otázka zákazu Komunistické strany Čech a Moravy je na stole a zcela vážně se o ní debatuje, neboť je tu nezpochybnitelná logika: Když tihle, tak proč ne tamti? Je snad KSČM svým působením v politice méně škodlivá než DS?

Inu – není, naopak, tím, že se etablovala bezmála před dvaceti lety a získává ve volbách pravidelně více než desetiprocentní výsledek, je KSČM pro demokracii v České republice neporovnatelně větším ohrožením než Dělnická strana, jež je skutečnosti pouhou prášky vyhnanou partou pár neo-nazi křiklounů.

Jen málo z lidí, kteří dnes aplaudují rozpuštění DS a požadují stejně ráznou státní intervenci proti komunistům, dohlíží důsledky takového vývoje. Restrikce práva vyslovit a propagovat potenciálně ohavné myšlenky omezuje nezadatelné a pro demokracii esenciální právo nesouhlasit. Přijmeme-li takový princip, jaký byl aplikován v kause DS, řetězec úředních zákazů lze pak už těžko přerušit: když dnes DS, pak logicky zítra KSČM, a když zítra KSČM, proč ne pozítří ČSSD? Ve vidění pravicového voliče není přece sociální demokracie ničím jiným než stranou pobertů, kteří své voliče uplácejí dárky z cizích kapes. Vyhovme těmto hlasům, a máme tu – vládu jedné strany, a cca 60 % voličů, kteří nesmějí své přesvědčení vyjádřit u volební urny.

A ještě jeden aspekt debata nad možným zákazem KSČM otevřela, totiž vztah mezi morálkou a politikou.

Není nejmenších pochyb o tom, že čtyřicet let komunistického vládnutí bylo provázeno zločiny, jimž není v dějinách této země rovno, a převážná část z nich zůstala – a už navždy zůstane – nepotrestána. Co nelegalisoval na počátku 90. let princip kontinuity právního řádu, to dovršil prostý běh času, provázený neschopností Úřadu pro dokumentaci a vyšetřování zločinů komunismu dát dohromady jediný solidní a obžaloby-schopný spis. Máme ve vězení prokurátorku Brožovou-Polednovou a pár dní jsme tam měli aparátníka Karla Hoffmanna. Ne snad, že by tam oba dva nepatřili, ale – není to trochu málo, Antone Pavloviči?

Jde o to, že zatímco morálka a morální kritéria jsou inherentně subjektivní, demokracie je procedura, a ta musí být jedna a ta samá pro všechny, a když ne zcela bezhodnotová, pak aspoň v maximální možné míře hodnotově neutrální. Demokracie přívlastkové, ať už nechvalně známá demokracie lidová nebo demokracie bojující, jsou jen rouškou nebo předpokojem nedostatku demokracie, resp. totality.

Demokracie je systém pravidel, který zajišťuje všem možnost účastnit se správy veřejných věcí, a to tím větší měrou, čím větší veřejnou podporu daná koncepce získá. Vyloučení DS z politického boje znamená, že ostatním stranám byla odňata možnost porazit ji ve volbách a legitimisovat tak svou převahu nad ní jedinými relevantními, totiž politickými prostředky. Legitimace volebním výsledkem je tu nahrazována legitimací právně-argumentační, a ta je nutně vždy slabší.

Ještě patrnější je to u komunistů. Jejich ideologie je s demokratickým provozem a s respektem k základním právům občanů dlouhodobě neslučitelná, o tom jsem pevně přesvědčen, a možnost, že by byla znovu v této zemi realisována, mne děsí. Ovšem nedat voliči tuto variantu na výběr a chránit jej tak před možností vybrat si nesprávně, by znamenalo nikoli posílení, nýbrž faktickou destrukci demokracie v České republice. Morální argumenty, byť by byly podloženy sebelépe, patří do předvolebního boje, nikoli do volební místnosti. Tam musí dostat šanci všichni, praví i leví, poctiví i zkorupmovaní, morální i amorální; pokud by to tak nebylo, stal by se pánem kdosi jiný než suverén této země, volič.
18 komentářů
Nadřazená kategorie: Jiné případy
Kategorie: Dělnická strana
Počet zobrazení: 3763