Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

Pěkný dovětek chomutovské kausy, jíž jsme se na tomto blogu již nejednou zabývali (předtím i na Slepecké holi), popsal na Jiném právu Pavel Uhl.

Nezvládnutému pokusu o zavedení nadvlády věřitelů nad dlužníky v této zemi jsem se věnoval v blogpostu příznačně nazvaném Exekutor: dobrý sluha, zlý pán aneb Kde se stala chyba. V chomutovském případě je však třeba poznamenat, že postup exekutora je daleko za hranicí zákonnosti i ústavnosti a nad jeho pomstou zlému městu a jeho šéfčarodějnici-primátorce bychom se neměli příliš radovat, neboť v právním státě musí být scénářem právních procedur zákony a nikoli pohádkové knihy.

Sestupme proto z říše pohádek na chvíli do říše platného práva a zkusme si rozebrat, co se vlastně stalo.

Exekuční řád upravuje možnost exekutora vyžádat si od oprávněného zálohu způsobem trestuhodně odbytým, to však neznamená, že by poskytoval exekutorovi v této věci libovůli.

Především je zřejmé, že záloha musí být vyžádána před započetím exekuce a nikoli až v jejím průběhu. Exekutor, který započne s exekuováním a až poté, např. když zjistí, že povinný je nemajetný, vyžaduje od oprávněného zálohu, jedná proti smyslu a účelu zálohy, neboť tím je právě snaha předejít situaci, že z oprávněného se stane jen proto, že se domáhá svého veřejnou mocí přiznaného práva, dlužník a potenciální povinný v další exekuci. – Že exekutoři zálohy obvykle nevyžadují, není ani tak projevem jejich benevolence, jako spíš hamižnosti a nedostatečného vědomí odpovědnosti.

Za druhé nelze označit lhůtu tří dnů, končící v pondělí, za přiměřenou. Třídenní pariční lhůta se stanoví zásadně jen tehdy, pokud ten, kdo má platit, o povinnosti předem ví a může se na ni řádně připravit. Ve všech ostatních případech se stanoví lhůta delší, obvykle patnáctidenní. V případě zálohy na náklady exekuce nehrozí nebezpečí prodlení a exekutor, který přesto stanoví městu pro úhradu milionové částky lhůtu tří dnů, když navíc vůbec nereaguje na odůvodněnou žádost o prodloužení lhůty, jedná šikanosně.

Za třetí není správné ani po marném uplynutí lhůty exekuci okamžitě zastavit. Lhůta stanovená k úhradě zálohy je totiž pořádková a oprávněný musí dostat příležitost splnit povinnosti i po jejím uplynutí, dokonce bez toho, že by musel požádat o prominutí jejího zmeškání. Soudy v těchto situacích čekají běžně patnáct dnů a není důvodu, proč by stejně dlouho neměl počkat i exekutor.

Závěrem, nahlížet na dění v Chomutově prismatem klasického příběhu o vrchnosti, která si na poddané zjednala čerta, avšak smluvní vztah vrchnosti s čertem se, jak už to u smluv s čerty bývá, vyvine docela jinak, než objednatel předpokládal, je snad čtenářsky atraktivní, ale v právním státě musíme trvat na tom, že i čert bude hrát podle pravidel, tzn. podle exekučního řádu a podle ústavy.

Jen tak budou výsledkem loyalní poddaní, milovaná vrchnost a spokojený čert-podnikatel.

Aktualisováno.
Pozoruhodná je smlouva o spolupráci uzavřená mezi městem a exekutorem. Tato otázka sice není doposud v judikatuře řešena, ale domnívám se, že taková smlouva nemusí být nutně (ve většině svých ustanovení) neplatná, protože exekuční řád je kogentní předpis, pouze pokud upravuje vztah exekutor-povinný, vztah exekutor-oprávněný je naopak vztahem ve většině svých aspektů smluvní a na ustanovení exekučního řádu lze proto pohlížet jako na dispositivní úpravu. Pokud by soud tomuto výkladu přisvědčil, pak by požadavek na zaplacení zálohy mohl být posouzen jako neoprávněný.

Přidat komentář
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 1845

Celkem zdařilé symposion na thema Parlamentní demokracie versus ústavnost uspořádal dnes Ústav státu a práva (ano, to je ta instituce, která má cosi společného…).

Mimořádná aktuálnost thematu způsobila, že se akce zúčastnila nečekaně obsáhlá sestava celebrit českého práva, včetně čtyř soudců Ústavního soudu (Rychetský, Holländer, Wagnerová, Formánková), pěti soudců NSS (Baxa, Šimíček, Kühn, Passer, Camrda), pedagogů z právnických fakult (z Prahy mj. Gerloch, Pavlíček, Kysela, z Brna Filip, z Plzně Eliáš, Masopust a Sobek), ze zahraničích universit Přibáň a Rupnick, dále např. Pavel Hasenkopf z presidentské kanceláře, Lenka Pitrová za úřad vlády atd. – nu, málem že nepřišli i zástupci nedaleké posádky pod vedením poručíka Vosátky…!

Program byl rozdělen do tří thematických bloků: 1. suverenita ve vztahu k Lisabonské smlouvě; 2. materiální jádro ústavy; a 3. bránící se demokracie, resp. rozpouštění politických stran. Ačkoli řada z příspěvků přednesených v kolokviu byla zaznamenáníhodná, akce velmi trpěla snad až nadměrnou pluralitou hostí a neuvážlivou thematickou šíří, takže dialog byl rozmělněný a možnost zabývat se některým aspektem do hloubky narážela na limit únosné délky diskusního příspěvku.

Přesto některá vystoupení byla velmi podnětná, např. výklad Zdeňka Kühna o historickém vývoji schmittovské militantní demokracie, úvodní slovo Vojtěcha Šimíčka neotřele pojímající problematiku materiálního jádra ústavy a klausule věčnosti terminologií pozemního stavitelství anebo poznámky Jacquese Rupnicka o časových proměnách pojmu suverenity v Evropské unii.

Akci vtipně moderoval Zdeněk Masopust (dříve StB, nyní Západočeská universita).

Pro úspěch podobných akcí by bylo asi vhodnější drasticky zmenšit jak počet řečníků, tak zúžit thematiku: co není, může být příště.

Ačkoli ani první blok nebyl zcela nezajímavý, pro mne jako eurofederalistu jsou otázky národní suverenity a risiko její erose v Evropské unii málo relevantní, resp. je to něco, co chápu jako hodnotu víceméně positivní.

Daleko víc mne proto zaujala druhá část debaty věnovaná čl. 9 odst. 2 Ústavy, tzn. příkazu nezměnitelnosti tzv. materiálního jádra ústavy. To chápu jako osobní disenfranchisement: byl-li jsem v r. 1992, v šestadvaceti, jako volič nadán takovou mírou suverenity, že jsem mohl stanovit meze, které nyní, ve čtyřiačtyřiceti, nesmím překročit jinak než cestou revolučního zvratu, je zřejmě cosi v konstrukci Ústavy špatně.

K thematu streitbare Demokratie byl představen hezký příměr, jehož autorem je, tuším, Josef Baxa: obraz Odyssea, který svým námořníkům zalil uši včelím voskem, aby neslyšeli vábení Sirén. So far so good, řekl by Angličan; já si jen nejsem úplně jist, jak užiteční budou kapitánovi námořníci s touto ochranou, jestliže znenadání vypukne bouře…

6 komentářů
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 2320

Rozsudek byl dnes doručen.
Přidat komentář
Nadřazená kategorie: Naše případy
Kategorie: Jan Šinágl
Počet zobrazení: 2304

Vrchní soud v Praze postupoval správně a na rozdíl ode mne dospěl k závěru, že bývalé prokurátorce Ludmile Brožové-Polednové mají být prominuty nikoli dva, ale tři roky trestu, neboť se na ni vztahuje – v rozsahu jednoho roku – i velká Havlova amnestie z r. 1990. Za přehlédnutí se omlouvám.

K uplatnění Zápotockého amnestie jsem se už vyjadřoval, k tomu, co si myslím o uloženém trestu, rovněž, tak jen dodám, že kdyby aplikovalo stejnou formu vypořádání s nacismem Německo, mohl by být takový Adolf Eichmann v klidu: jistě by na základě některé Hitlerovy amnestie oprátce unikl.

Přidat komentář
Kategorie: Jiné případy
Počet zobrazení: 1536

Na otázku, zda ministryní Kovářovou inserovaná větší vstřícnost při odškodňování osob poškozených nesprávným úředním postupem je toliko příznakem blížících se voleb anebo jde o cosi víc, jsem dostal jasnou odpověď: ministerstvo podalo odpor proti platebnímu rozkazu na náhradu za neuvěřitelné průtahy v řízení, jež sice byla vypočtena přesně podle ministerského manuálu, ale podle názoru úředníků je dostatečným odškodněním, že ministerstvo svou chybu konstatovalo.

Naštěstí pro ně jsou čeští novináři tak hloupoučcí, že tiskovou konferenci ve svých mediích pokryli a věc tím pro ně byla vyřízená – koho by zajímalo, jak ministerstvo svoje sliby plní? Průměrného čtenáře jistě ne!

Aktualisováno.
Odpor dorazil a potvrdil, že ministryně Kovářová svá slova, jak bylo lze předpokládat, mínila s upřímností protřelého sňatkového podvodníka. Pro úplnost moje replika.

Přidat komentář
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 2062