Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

Pěkný dovětek chomutovské kausy, jíž jsme se na tomto blogu již nejednou zabývali (předtím i na Slepecké holi), popsal na Jiném právu Pavel Uhl.

Nezvládnutému pokusu o zavedení nadvlády věřitelů nad dlužníky v této zemi jsem se věnoval v blogpostu příznačně nazvaném Exekutor: dobrý sluha, zlý pán aneb Kde se stala chyba. V chomutovském případě je však třeba poznamenat, že postup exekutora je daleko za hranicí zákonnosti i ústavnosti a nad jeho pomstou zlému městu a jeho šéfčarodějnici-primátorce bychom se neměli příliš radovat, neboť v právním státě musí být scénářem právních procedur zákony a nikoli pohádkové knihy.

Sestupme proto z říše pohádek na chvíli do říše platného práva a zkusme si rozebrat, co se vlastně stalo.

Exekuční řád upravuje možnost exekutora vyžádat si od oprávněného zálohu způsobem trestuhodně odbytým, to však neznamená, že by poskytoval exekutorovi v této věci libovůli.

Především je zřejmé, že záloha musí být vyžádána před započetím exekuce a nikoli až v jejím průběhu. Exekutor, který započne s exekuováním a až poté, např. když zjistí, že povinný je nemajetný, vyžaduje od oprávněného zálohu, jedná proti smyslu a účelu zálohy, neboť tím je právě snaha předejít situaci, že z oprávněného se stane jen proto, že se domáhá svého veřejnou mocí přiznaného práva, dlužník a potenciální povinný v další exekuci. – Že exekutoři zálohy obvykle nevyžadují, není ani tak projevem jejich benevolence, jako spíš hamižnosti a nedostatečného vědomí odpovědnosti.

Za druhé nelze označit lhůtu tří dnů, končící v pondělí, za přiměřenou. Třídenní pariční lhůta se stanoví zásadně jen tehdy, pokud ten, kdo má platit, o povinnosti předem ví a může se na ni řádně připravit. Ve všech ostatních případech se stanoví lhůta delší, obvykle patnáctidenní. V případě zálohy na náklady exekuce nehrozí nebezpečí prodlení a exekutor, který přesto stanoví městu pro úhradu milionové částky lhůtu tří dnů, když navíc vůbec nereaguje na odůvodněnou žádost o prodloužení lhůty, jedná šikanosně.

Za třetí není správné ani po marném uplynutí lhůty exekuci okamžitě zastavit. Lhůta stanovená k úhradě zálohy je totiž pořádková a oprávněný musí dostat příležitost splnit povinnosti i po jejím uplynutí, dokonce bez toho, že by musel požádat o prominutí jejího zmeškání. Soudy v těchto situacích čekají běžně patnáct dnů a není důvodu, proč by stejně dlouho neměl počkat i exekutor.

Závěrem, nahlížet na dění v Chomutově prismatem klasického příběhu o vrchnosti, která si na poddané zjednala čerta, avšak smluvní vztah vrchnosti s čertem se, jak už to u smluv s čerty bývá, vyvine docela jinak, než objednatel předpokládal, je snad čtenářsky atraktivní, ale v právním státě musíme trvat na tom, že i čert bude hrát podle pravidel, tzn. podle exekučního řádu a podle ústavy.

Jen tak budou výsledkem loyalní poddaní, milovaná vrchnost a spokojený čert-podnikatel.

Aktualisováno.
Pozoruhodná je smlouva o spolupráci uzavřená mezi městem a exekutorem. Tato otázka sice není doposud v judikatuře řešena, ale domnívám se, že taková smlouva nemusí být nutně (ve většině svých ustanovení) neplatná, protože exekuční řád je kogentní předpis, pouze pokud upravuje vztah exekutor-povinný, vztah exekutor-oprávněný je naopak vztahem ve většině svých aspektů smluvní a na ustanovení exekučního řádu lze proto pohlížet jako na dispositivní úpravu. Pokud by soud tomuto výkladu přisvědčil, pak by požadavek na zaplacení zálohy mohl být posouzen jako neoprávněný.

Přidat komentář