Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

Přibližně před třemi týdny, v těchto místech, v Zenklově ulici pod Vychovatelnou, směrem do Kobylis, jsem spatřil policejní hlídku, která měřila rychlost, a o několik set metrů dál její kolegové vybírali pokuty.

Kdo to místo zná, ví, že jde o naprosto přehlednou čtyřproudou komunikaci rozdělenou tramvajovým pásem, kde byl poslední chodec viděn snad někdy na přelomu tisíciletí, při silvestrovských oslavách, ale rozhodně ne v běžném provozu – nejsou tam pro ně ostatně ani chodníky. Přesto je tam maximální povolená rychlost pouze 50 km.h-1.

Mám za to, že postup policie je v rozporu se zásadami, které Ústavní soud vymezil v nálezu sp. zn. I. ÚS 1835/07 (více jsme o něm psali zde).

Požadavek, aby veřejná moc využívala svých pravomocí střídmě a zdrženlivě, nikoli svévolně, v tomto nálezu formulovaný, lze snadno přenést i na situaci zjevně šikanosní kontroly dodržování maximální povolené rychlosti.

4 komentáře
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 2328

Do rozměrů vpravdě čunkovských vyrostla telenovela o právnické fakultě v Plzni. Nejnovější episoda: Donem Kindlem protežovaní politici se pokoušejí zbavit Vladimíry Dvořákové, předsedkyně akreditační komise, která skandál jako první medialisovala. Angličtina má pro její roli nesnadno přeložitelný termín whistle-blower.

K prognose plzeňských práv jsem skeptický: vyhlídka, že očistný tým (Pospíšil, Korbel a další) dokáže fakultu zachránit, narazila na texturu politických zájmů, a říct, že mám titul JUDr. z Plzně, to je dnes kariérní doporučení asi stejně hodnotné, jako mít celoživotní praxi pomocného dělníka v Kolbence. Záchranné práce podle všeho spějí jen k nové blamáži v podobě řízení o odnětí neoprávněně udělených titulů.

Byla možná jiná cesta? Ano, ale to by musela od počátku být, jak se modně říká, politická vůle. Kindl, Zachariáš a spol. do tepláků, profesoři a docenti mimo službu, tvrdá, nekompromisní nucená správa a authentická snaha o nalezení a potrestání viníků – zkrátka tah na branku. Tedy právě to, k čemu Jiří Pospíšil neměl ani schopnosti, ani podporu své strany.

31 komentářů
Nadřazená kategorie: Jiné případy
Kategorie: Plzeňská práva
Počet zobrazení: 2458

Pod titulkem Ministerstvo spravedlnosti to před volbami myslí upřímně jsme na tomto blogu před nedávnem spekulovali, zda sliby ministryně spravedlnosti Kovářové (ODS) ohledně větší velkorysosti ministerstva při odškodňování osob poškozených soudy jsou či nejsou pouhou předvolební vábničkou na voliče.

Protože se nám shromáždil slušný statistický materiál, bude užitečné uvést přehledně, jak ministerstvo na – vesměs oprávněné – žádosti o odškodnění za průtahy v řízení reagovalo a zda a jak se jeho přístup změnil po vystoupení paní ministryně. Pro zjednodušení nebudeme vypisovat, ani kdo je žalobcem, ani o co se v řízení jedná a jaká částka odškodnění je požadována, a soustředíme se na to, jak se k pochybení soudů postavil odbor odškodňování ministerstva spravedlnosti.

Pro úplnost je dlužno podotknout, že v několika dalších případech se ministerstvo v zákonné šestiměsíční lhůtě vůbec nevyjádřilo: přece se nebude bavit s nějakým ňoumou-občanem!

Věc: 1953/2006-ODSK-ODSK/9
Shrnutí průběhu řízení: Žalobce podal žalobu v listopadu 2003, řízení o ní skončilo v říjnu 2009.
Stanovisko ministerstva: K žádným průtahům v řízení nedošlo.
Podepsala: Magdalena Bartošová

Věc: 738/2009-ODSK-ZC/3
Shrnutí průběhu řízení: Žalobce podal žalobu v srpnu 2004, řízení o ní není dosud skončeno, a to ani v prvním stupni.
Stanovisko ministerstva: K žádným průtahům v řízení nedošlo.
Podepsala: Eva Čapková

Věc: 1513/2009-ODSK-ODSK/7
Shrnutí průběhu řízení: Žalobce podal žalobu v říjnu 2005, řízení skončilo v květnu 2009.
Stanovisko ministerstva: K průtahům v řízení došlo, jako satisfakce ovšem postačí pouhé konstatování porušení práva.
Podepsala: Barbora Kvášová

Věc: 2169/2009-ODSK-ODSK/9
Shrnutí průběhu řízení: Žalobce podal žalobu v lednu 2006, řízení o ní není dosud skončeno.
Stanovisko ministerstva: K průtahům v řízení došlo, jako satisfakce ovšem postačí pouhé konstatování porušení práva.
Podepsala: Barbora Kvášová

Věc: 2250/2009-ODSK-ODSK/10
Shrnutí průběhu řízení: Žalobce podal žalobu v prosinci 2005, řízení o ní není dosud skončeno.
Stanovisko ministerstva: K průtahům v řízení došlo, jako satisfakce ovšem postačí pouhé konstatování porušení práva.
Podepsala: Barbora Kvášová

Věc: 515/2010-ODSK-ODSK/13
Shrnutí průběhu řízení: Žalobce podal žalobu v listopadu 2005, řízení o ní není dosud skončeno.
Stanovisko ministerstva: K žádným průtahům v řízení nedošlo.
Podepsala: Petra Mochanová

Věc: 527/2010-ODSK-ODSK/7
Shrnutí průběhu řízení: Žalobce podal žalobu v červenci 2005, řízení o ní skončilo v listopadu 2009.
Stanovisko ministerstva: K žádným průtahům v řízení nedošlo.
Podepsala: Petra Mochanová

Věc: 539/2010-ODSK-ODSK/8
Shrnutí průběhu řízení: Žalobce podal žalobu v červnu 2005, řízení o ní není dosud skončeno.
Stanovisko ministerstva: K žádným průtahům v řízení nedošlo.
Podepsala: Žofia Benická


Shrnuto: Ministerstvo chybu téměř nikdy nepřiznává, a když už, odmítne za ni vyplatit sebemenší zadostiučinění; kdybychom měli soudit podle ministerských stanovisek, museli bychom si gratulovat, jak rychlou a efektivní justici v České republice máme. A sliby paní ministryně? Cha-cha-cha…!

2 komentáře
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 1505

Dne 2. června 2010 od 9.00 hod. se u Vrchního soudu v Olomouci koná jednání o odvolání Jana Šinágla proti rozsudku Krajského soudu v Brně v jeho při s Miroslavem Grebeníčkem.

Kdyby snad některý ze čtenářů-prosťáčků choval ohledně výsledku jednání jakékoli pochybnosti, snad z nich bude vyveden sdělením, že soudcem-zpravodajem u olomouckého soudu je Lenka Severová, známá autorka prvoinstančního rozsudku ve věci Vladimíra Hučína. Byla povýšena: loyalita ke správným lidem se v české justici zjevně vyplácí.

Přidat komentář
Kategorie: Pozvánky
Počet zobrazení: 1521

Novelou zákona č. 106/1999 Sb. o svobodném přístupu k informacím z r. 2006 byla do právní úpravy svobodného přístupu k informacím zavedena významná novinka, jež je zakotvena v ustanovení § 16 odst. 4 zákona: na rozdíl od dosavadního stavu, kdy soud ve správním soudnictví rozhodnutí odvolacího orgánu přezkoumal a případně zrušil, nyní je soud povinen sám v řízení o správní žalobě zjistit, zda jsou dány důvody pro odmítnutí žádosti o informace, a pokud žádné takové důvody neshledá, přikáže povinnému subjektu informace žadateli poskytnout.

To mělo proces poskytování informací urychlit a zejména zabránit situacím, kdy povinné subjekty, resp. jejich odvolací orgány, vydávaly navzdory soudnímu rozsudku další a další odmítavá rozhodnutí, čímž soudní systém zatěžovaly zbytečnými, řetězovými žalobami (a žadatele leckdy přiváděly k šílenství).

Nebyly by to ovšem české soudy, kdyby nenašly z této povinnosti – potenciálně poměrně pracné – cestu ven, a tak Nejvyšší správní soud ve svých rozhodnutích, naposledy v rozsudku č. j. 1 As 8/2010-65, začal dovozovat, že soud může ustanovení § 16 odst. 4 InfZ obejít tím, že naříkané rozhodnutí prohlásí za nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů a pouze je zruší, aniž by se důvodností žádosti o informace zabýval.

Pouze v případech, kdy by postup odvolacího orgánu byl zjevně obstrukční, může soud postupovat i v těchto případech tak, jak stanoví zákon, tzn. poskytnutí informací přímo nařídit.

Tato rozhodovací praxe je ovšem contra legem, neboť povinnost přezkoumat důvodnost žádosti o informace je soudu uložena zákonem a nelze se z ní vyvázat ani v případě, že správní orgán nesplnil svou povinnost a své rozhodnutí řádně neodůvodnil. Jeho úlohu potom – přesně v souladu s dikcí i smyslem zákona – přebírá soud.

Odůvodnění rozsudku je v tomto směru přímo manifestem soudcovské lenosti, jenž mrzí o to víc, že první senát NSS (Baxa, Kaniová, Kühn) je obecně pokládán za jeden z nejlepších. Cituji z § 21 rozsudku:

Účelem zavedení apelačních prvků do jinak přísně kasačního typu řízení zcela jistě nebylo, aby soudy v každé jimi posuzované kauze samy aktivně vyhledávaly důvody pro odmítnutí žádosti o poskytnutí informace či nahrazovaly důvody rozhodnutí o odmítnutí žádosti (srov. rozsudek čj. A 2/2003 – 73, cit. v bodě [11] shora). Tím by se soudy ocitly v pozici nalézacího orgánu se všemi důsledky, které s tím souvisí (např. odpovědnost za náležité zjištění skutkového stavu věci, odpovědnost za ochranu veřejných zájmů dle § 2 odst. 4 a § 50 odst. 3 správního řádu). Smysl § 16 odst. 4 věty druhé zákona o svobodném přístupu k informacím je třeba spatřovat v tom, že pokud nejsou naplněny důvody pro odmítnutí žádosti, které jsou přezkoumatelným způsobem vyjádřeny ve správním rozhodnutí, je soud povinen zrušit rozhodnutí odvolacího správního orgánu i správního orgánu I. stupně a přikázat správnímu orgánu I. stupně poskytnout žadateli požadované informace. To vede ke zrychlení celého postupu.

Přeloženo do srozumitelného jazyka: přece si nemyslíte, prosťáčkové, že soudci budou skutečně pracovat, třebaže jim to přikazuje zákon!

Přidat komentář
Kategorie: Informační právo
Počet zobrazení: 2145