Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

Na Lexforu.cz se objevil text Juraje Gyarfase, ve kterém autor pochvalně glosuje rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 5508/2007. Nejvyšší soud v něm dovodil, že smluvní ustanovení, jímž se zakládá (vyratitelná nebo nevyvratitelná) právní domněnka, je neplatné.

S komentovaným rozhodnutím – i s autorem postu – hluboce a vášnivě nesouhlasím a tento paternalistický trend v judikatuře Nejvyššího soudu pokládám za zhoubný. Primárně by mělo být na smluvnících, aby si své smluvní vztahy spravedlivě uspořádali, a soudy by měly být spíše zdrženlivé a do těchto vztahů ingerovat jen výjimečně. Je naprosto v pořádku, pokud se strany smlouvy dohodnou, že určitá právní skutečnost bude zakládat presumpci právní skutečnosti jiné, např., abychom se neomezovali na judikovaný případ, že fakt nevyzvednutí řádně oznámené poštovní zásilky ve lhůtě tří dnů založí fikci jejího doručení protistraně.

Nejvyšší soud se mýlí i v tom, že na právní domněnku nahlíží jako na instrument procesního práva, jako na úpravu dokazování: ve skutečnosti jsou právní domněnky hmotněprávní, jimi fingovaná právní skutečnost existuje zcela mimo případný proces, do něhož se může svým působením nejvýš promítat.

Za pravdu lze dát kritisovanému judikátu toliko v tom, že stricto sensu nejde o právní, nýbrž o smluvní domněnku – o neplatnosti takového ujednání však nemůže být ani řeči.

3 komentáře
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 3511

Blogger Michal Bobek se na Jiném právu zamyslel nad problémem utajování seznamu komunistických soudců. Dospěl k závěru, že informace o tom, který soudce byl členem Komunistické strany Československa, by sice neměly být utajovány, avšak budou stejně prakticky bezcenné, neboť tato skutečnost nemá se současnou kvalitou soudcovy práce žádnou souvislost.

Na otázku, k čemu potřebuji seznam soudců-členů KSČ, jehož poskytnutí se už přes tři roky snažím docílit, jsem odpovídal do různých medií již mnohokrát; pokusím se stručně shrnout, co jsem řekl.

Problém má dvě roviny, morální a praktickou.

Žádná demokratická společnost by neměla připustit, aby elitní posice ve státní správě zastávaly osoby, které nelze pokládat za mravně dokonale bezúhonné. Soudce, který spojil svou kariéru s členstvím ve zločinné organisaci, ztratil morální právo soudit druhé, a nebude-li stát tento imperativ respektovat, bude nadále v různých obměnách docházet k tomu, co se nezřídka stávalo, totiž že o rehabilitačních nárocích rozhodovaly stejně obsazené soudy, které ve jménu komunistické ideologie původní zločinný rozsudek vydaly.

Druhá rovina je praktická, související s otázkou, zda se někdejší kompromitace s režimem nějak promítá do dnešního rozhodování soudce, tedy zda bývalí  komunističtí soudci jsou – i když odhlédneme od čistě morální roviny – pro výkon této funkce méně způsobilí nebo méně vhodní.

Objektivně stěží, mnozí (arci ne všichni) exkomunisté jsou odborně na výši a jejich profesionální zkušenost je úctyhodná. Zcela jinak je tomu se subjektivními, osobnostními předpoklady pro výkon funkce soudce. Ministerstvo, které bez mrknutí oka akceptuje, že do výběru nových soudů mluví znalec-psycholog, jehož záporné doporučení se vesměs respektuje jako absolutní veto, tu ponechává nevyužitu informaci, kterou má o svých soudcích a jejich charakteru k disposici prakticky zadarmo, ve svých vlastních archivech.

Soudce, který vstoupil do KSČ, projevil buď abnormální míru naivity – a už proto soudit nemůže, soudcovství není kariérou pro naivky – anebo hodnotovou preferenci, jež není s požadavky na demokratického soudce slučitelná. Odmítnout vstup do Strany znamenalo zbrzdit nebo zcela znemožnit další kariérní postup, a je legitimní požadovat, aby soudci směli být jen ti, kteří konfrontováni s touto volbou pro sebe zvolili obtížnější, ale čestnou možnost, dali přednost zásadám před osobními výhodami. Jednoduše proto, že soudce by měl být spíš čestný člověk než prospěchář – nebo se pletu?
5 komentářů
Nadřazená kategorie: Informační právo
Kategorie: Komunističtí soudci
Počet zobrazení: 3019

Jinak bohužel zprávu ČTK interpretovat nelze. Smyšlenka, kterou se vrazi v uniformách pokusili svůj zločin zakrýt, je tak průhledná, že dává vzpomenout na lidový humor ve stylu a pak mě ještě několikrát udeřil bradou do sevřené pěsti.

O oddělení téměr nekonečně shovívavé inspekce od resortu ministerstva vnitra se v posledních letech hovoří stále častěji, a smrt dalšího člověka během policejní detence by snad mohla být příslovečnou poslední kapkou, která tento proces odstartuje.

1 komentář
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 1750

Roman Vaškůj, místními medii symptomaticky označovaný za dalšího uprchlého podnikatele, chce v Rakousku požádat o politický asyl, neboť se cítí být obětí justiční mafie. Ta sice, jak víme z loňského zrušovacího usnesení Vrchního soudu v Praze, neexistuje, avšak nijak zvlášť bych se nedivil, kdyby rakouský soud zaujal opačné stanovisko: co se děje v české justici, působí na nepoučeného dojmem dosti podstatného – prominou-li čtenáři – chléva.

Výstrahou budiž případ Radovana Krejčíře, který svůj zápas s českou spravedlností patrně již definitivně vyhrál, protože nechal svou trestní věc přezkoumat nezávislým jihoafrickým soudcem, kterýžto ji vyhodnotil způsobem, o němž naše orgány činné v trestním řízení raději jen cudně mlčí. Podobně Tomáš Pitr. Tomu stačilo odjet do země, kde se v trestním řízení uplatňují civilisované promlčecí doby, a je náhle v bezpečí. A to vůbec nehovořím o případu Rostislava Roztočila, údajného vraha, jehož vina byla prokázána způsobem natolik přesvědčivým, že mu před českou spravedlností poskytuje ochranu dokonce sousední Spolková republika Německo.

Jak dopadne Vaškůjův případ, přirozeně nelze predikovat, ale v každém případě se zdá, že český justiční systém získává mezinárodní pověst čehosi svou věrohodností se velmi blížícího soudnímu systému Rovníkové Guineje – a to je docela možné, že těm nebohým Afričanům ještě křivdím!

Přidat komentář
Kategorie: Jiné případy
Počet zobrazení: 1380

Hlaváčku, napište si – Zásada č. 2: Vnést mezi podezřelé zmatek, říká inspektor Trachta ve filmu Rozpuštěný a vypuštěný. V podobném duchu se nese recentní judikatura Ústavního soudu zabývající se otázkou, zda má stát právo na náhradu nákladů, jež mu vznikly v důsledku zastoupení advokátem.

O problému jsme psali i na tomto blogu.

Čerstvě publikovaný nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 3246/09 zkoumá otázku z dosud málo traktovaného pohledu rovnosti mezi účastníky řízení, v nichž se stát dal zastoupit advokátem, a řízení, ve kterých tomu tak nebylo. Za přečtení nález stojí i díky skvostnému historisujícímu disentu Stanislava Balíka.

Přidat komentář
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 2272