Důležité upozornění!
Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.
K čemu seznam komunistických soudců
Na otázku, k čemu potřebuji seznam soudců-členů KSČ, jehož poskytnutí se už přes tři roky snažím docílit, jsem odpovídal do různých medií již mnohokrát; pokusím se stručně shrnout, co jsem řekl.
Problém má dvě roviny, morální a praktickou.
Žádná demokratická společnost by neměla připustit, aby elitní posice ve státní správě zastávaly osoby, které nelze pokládat za mravně dokonale bezúhonné. Soudce, který spojil svou kariéru s členstvím ve zločinné organisaci, ztratil morální právo soudit druhé, a nebude-li stát tento imperativ respektovat, bude nadále v různých obměnách docházet k tomu, co se nezřídka stávalo, totiž že o rehabilitačních nárocích rozhodovaly stejně obsazené soudy, které ve jménu komunistické ideologie původní zločinný rozsudek vydaly.
Druhá rovina je praktická, související s otázkou, zda se někdejší kompromitace s režimem nějak promítá do dnešního rozhodování soudce, tedy zda bývalí komunističtí soudci jsou – i když odhlédneme od čistě morální roviny – pro výkon této funkce méně způsobilí nebo méně vhodní.
Objektivně stěží, mnozí (arci ne všichni) exkomunisté jsou odborně na výši a jejich profesionální zkušenost je úctyhodná. Zcela jinak je tomu se subjektivními, osobnostními předpoklady pro výkon funkce soudce. Ministerstvo, které bez mrknutí oka akceptuje, že do výběru nových soudů mluví znalec-psycholog, jehož záporné doporučení se vesměs respektuje jako absolutní veto, tu ponechává nevyužitu informaci, kterou má o svých soudcích a jejich charakteru k disposici prakticky zadarmo, ve svých vlastních archivech.
Soudce, který vstoupil do KSČ, projevil buď abnormální míru naivity – a už proto soudit nemůže, soudcovství není kariérou pro naivky – anebo hodnotovou preferenci, jež není s požadavky na demokratického soudce slučitelná. Odmítnout vstup do Strany znamenalo zbrzdit nebo zcela znemožnit další kariérní postup, a je legitimní požadovat, aby soudci směli být jen ti, kteří konfrontováni s touto volbou pro sebe zvolili obtížnější, ale čestnou možnost, dali přednost zásadám před osobními výhodami. Jednoduše proto, že soudce by měl být spíš čestný člověk než prospěchář – nebo se pletu?
- Autor: Tomáš Pecina
- Nadřazená kategorie: Informační právo
- Kategorie: Komunističtí soudci
- Počet zobrazení: 2951
Komentáře
-PCh
Nemel jsem sebemensi sanci dosahnout spravedlnosti.
Tito lide nemaji sebemensi moralni a eticky kodex.
V kazde opravdove demokraticke spolecnosti jsou soudci nejvazenejsimy obcany spolecnosti s nejvyssimi moralnimi a etickymi zasadami,coz ani v nejmensim nejde rici o soudcich a statnich zastupcich v Ceske republice kde 25% az 30% jsou at uz byvali nebo stale jeste aktivnimi komunisty.
Tato zeme neni schopna 20 let po takzvane Sametove revoluci porad se jeste vyporadat se svou komunistickou minulosti.
RSS kanál komentářů k tomuto článku