Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

Na tuhle písničku z Trháku jsem si vzpomněl nad zprávou o činnosti ÚOOZ v loňském roce, konkrétně nad částí věnovanou boji proti terorismu a extremismu.

Pomiňme, že prvotřídní demagogií už samotné spojování terorismu s extremismem (zatímco terorista vyhodí do vzduchu autobus plný lidí nebo napustí metro jedovatým plynem, vinou extremisty je toliko většinou společnosti nesdílené přesvědčení), a podívejme se, kde všude můžeme podle ÚOOZ extremisty najít.

Dalším zájmem odboru terorismu a extremismu jsou ultralevicové organizace, radikální ochránci zvířat a environmentalisté, praví zpráva, a pokračuje: Všechny současné anarchistické skupiny působící na území ČR mají společný základ, jímž je levicově orientovaný názor na uspořádání lidské společnosti. Zda to znamená, že každý levičák je extremistou, nebo pouze, že každý anarchista je levičákem, ponecháno laskavé úvaze čtenářově.

Příkladem extremistické organisace je prý Československá anarchistická federace (ČSAF). ČSAF se považuje za méně radikální, ve svém programovém manifestu deklaruje decentralizaci správy, vytvoření autonomních regionů spojených ve volných federacích. Podporuje princip trvale udržitelného, ekologicky šetrného a racionálního způsobu života a omezení výroby na ekologicky únosnou míru. Svou činnost zaměřuje i na solidární podporu všech politických vězňů. Vida. Jeden by myslel, že v demokratické společnosti by žádní političtí vězni být neměli, a ono je to jinak, političtí vězňové tu jsou, ale podporují je jen extremisté.

A jsou tito extremisté skutečně tak nebezpeční? Jsou, odpovídá zpráva, a vysvětluje: Svým jednáním anarchisté zasahují do základních lidských práv nejen svého okolí, ale postihují tím celou společnost.

Jak konkrétně se toto nebezpečí projevuje, rozvádí ÚOOZ v následujícím odstavci, jenž dílo, myslím, korunuje: Kritizují převážně vliv bohatých západních zemí v čele s USA. Část anarchistů působí v násilnickém antiglobalizačním uskupení Black Bloc (Černý blok). Mezi další sféry zájmu patří boj proti rasismu a xenofóbii, fašismu, boj za lidská práva, práva homosexuálů a ostatních menšin, ochrana zvířat a ekologické aktivity. Mezi tyto aktivity patří účast na akcích jako Qeer Parade, Protestfest, spoluúčast na protestakcích proti umístění protiraketové základny USA v Brdech (iniciativa NE základnám) anebo účast na pietních akcích svých zemřelých členů a dalších akcích pořádaných jinými hnutími z levicového spektra, a to včetně reakcí na akce pořádané levicovými příznivci v zahraničí. Anarchismus je také spojován s důrazem na kritiku ekologických problémů, které spojuje s politikou západní civilizace.

Jak říkám, všude jsou, všude jsou…

2 komentáře
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 1786

U Obvodního soudu pro Prahu 1 měl dnes začít jeden z nejmonstrosnějších polistopadových politických procesů, v němž je osm obžalovaných stíháno za tak bizarní a arkánní obvinění jako je lepení nálepek s nápisem Národní odpor nebo organisace rozpuštěného pochodu k uctění obětí 2. světové války v Jihlavě (podrobněji jsme o obžalobě psali zde).

Soud, jak bývá jeho zvykem, pochybil při doručování předvolání, takže hlavní líčení bylo odročeno na 18. srpen, přesto však už z dnešního hlavního líčení bylo jasné, na čí straně nestranný senát stojí; paralela s procesem s Plastiky, jak je popsána ve stížnosti jednoho z obžalovaných, je, myslím, dostatečně výmluvná.
4 komentáře
Nadřazená kategorie: Naše případy
Kategorie: Samolepkový proces
Počet zobrazení: 6016

Nedalo mi to a o víkendu jsem se věnoval beta-testování programu dsgui. Výtku, kterou jsem měl, tzn. nedostatečnou podporu pro zálohování datových zpráv, jsem se rozhodl opravit svépomocí.

S lehkým překvapením jsem zjistil, že jsem několik měsíců žil v bludu, domnívaje se, že soubory s příponou ZFO, které ukládám do archivu datových zpráv, jsou zazipované soubory ve standardním formátu XML-FO. Omyl: je to proprietární formát ISDS.

Překonav svůj omyl, zbytek byl víceméně hračkou:

#! /bin/bash

sql='sqlite3'
home='/home/tompecina'
dbf="$home/.dsgui/$(cat $home/.dsuserid)___0.db"

if [ ! -d "$1" ]; then
    echo 'Existing target directory must be specified'
    exit 1
fi
dir="${1%/}"
for mid in $(echo "select message_id from raw_message_data;" | $sql $dbf); do
    [ -e $dir/[OD]DZ_$mid.zfo ] && continue
    [ $(echo "select read_locally from supplementary_message_data where message_id='$mid';" |\
      $sql $dbf) -ne 1 ] && continue
    mtype=$(echo "select message_type from supplementary_message_data where message_id='$mid';" |\
      $sql $dbf)
    if [ $mtype -eq 1 ]; then
        pref='D'
    elif [ $mtype -eq 2 ]; then
        pref='O'
    else
        continue
    fi
    echo "select data from raw_message_data where message_id='$mid';" | $sql $dbf |\
      openssl base64 -d -out "$dir/${pref}DZ_$mid.zfo"
done

Skript projde databasi zpráv a uloží všechny, které dosud nemám staženy, do adresáře zadaného jako parametr. dsgui zatím neumí ukládat zprávy odeslané přes webové rozhraní, nicméně jakmile to zvládne, měl by skript automaticky archivovat i tyto soubory.

Program dsgui je pro mě zajímavý jednak tím, že se zdá být dobře a přehledně naprogramován, a jednak očekávanou podporou pro mobilní zařízení: na mé Nokii N900 v nejnovější versi momentálně nefunguje jen proto, že zatím nejsou portovány všechny potřebné pythonové moduly, což je vada, která bude jistě časem překonána.

6 komentářů
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 1809

Softwaru602 jsem poněkud křivdil, jelikož ihned po jejich dovolené jsem byl informován, že balík RPM kompatibilní s Fedorou 13 již existuje, pouze není dosud vystaven na správné stránce – a vskutku, funguje to (stránka s RPM; screenshot).

Jak zřejmo ze screenshotu, esthetika kulhá, rozhodně nejde o žádnou perlu světového designu [a v době unicodových fontů je také těžko pochopitelné, proč nesedí (některé) české znaky], ale účelu byl dosaženo.

Aktualisováno.
Zajímavě začíná vypadat i aplikace dsgui vytvářená sdružením CZ.NIC. K použitelnosti jí zatím scházejí dvě věci: 1. přihlašování certifikátem (programátoři se mylně domnívají, že při tomto postupu se nezadává heslo); a 2. možnost uložit celou zprávu jako soubor ZFO, což je nezbytné pro archivaci datových zpráv.

Aktualisováno.
Vysvětlilo se, že funguje i přihlašování certifikátem, problém byl v nedostatečně jasných pokynech v GUI.

6 komentářů
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 2306

Před půldruhým rokem jsem napsal: Český právní řád připomíná temnou sluj, z níž se čas od času ozve tajuplný skřek nebo vyletí vyplašený netopýr. Zkoumat jeho vnitřní prostory vyžaduje jedince mimořádně otrlého: zkušeného a dobře vyzbrojeného legislativního speleologa.

Dnes se do jedné takové sluje spustíme, abychom prozkoumali thema tak výjimečné, že nad pouhou možností, že by bylo examinátorem zvoleno ke zkoušce, nabývá pleť každého adepta právnické profese mocně nezdravého odstínu a nešťastníku počínají samovolně drkotat zuby. Ano, řeč bude o nejstrašnější ze saní obývajících podsvětí právního řádu této země, o počítání času.

Svatý Augustin o čase napsal: Quid est ergo tempus? Si nemo ex me quaerat, scio, si quaerenti explicare velim, nescio. Totéž platí i o jeho počítání: už-už si myslíme, že umíme lhůty a doby správně spočítat, tak aby klientům nevznikla újma pozdním úkonem, a ejhle, přijde obálka a z ní vypadne usnesení, jímž soud za ryčné verbální gestikulace naše podání odmítá jako opožděné, a nás čeká pár krušných chvilek s klientem, z něhož musíme v lepším případě vymámit plnou moc pro ústavní stížnost, v horším pak odpuštění, neboť tím, kdo se zmýlil, jsme byli my.

První zvláštností je, že počítání času není v právních předpisech upraveno jednotně. Nemusel by to být nutně zákon č. x/y Sb. o počítání času, úplně by stačilo, kdyby předpisy o této otázce mlčely, případně odkazovaly tam, kam se sluší, tedy na občanský zákoník.

Tak tomu ale není, naopak, v této zemi má každý cti dbalý autor zákonné předlohy nezvladatelnou touhu začlenit do svého návrhu pokud možno komplexní, nejraději od standardu subtilně se lišící úpravu. Nepřekvapí, že zvláštní úpravu obsahuje zákoník práce, tento nejkomplexnější z předpisů a v pravém smyslu code Napoléon, anebo trestní zákoník, ovšem marginální rubriku Počítání času najdeme např. také ve služebním zákoně, v zákoně o nemocenském pojištění nebo v zákoně o ochraně utajovaných informací. Proč, když úprava je stejně identická s tím, co stanoví ObčZ? Jsou věci mezi nebem a zemí, milý Horatio…

Nejdůležitější jsou ovšem ty drobné rozdíly, the little differences, jak vysvětluje gangster Vincent Vega svému parťákovi ve filmu Pulp Fiction.

Tak například zákon o Ústavním soudu stanoví běh lhůty k podání ústavní stížnosti jinak než celý zbytek korpusu práva, takže šedesátidenní lhůta má ve skutečnosti jen 59 dnů, což mnozí advokátští elévové zjišťují methodou pokus-omyl na svých klientech.

Anebo tzv. hmotněprávní a procesní lhůty. Zatímco už 200 let, od vynálezu pošty (nebo spíš ještě déle, od vynálezu koně) platí, že doba, po kterou stráví písemnost u posla, moderně u provozovatele poštovních služeb, se do běhu lhůt nezapočítává, u některých lhůt to neplatí a doba, po kterou je zásilka určená soudu na cestě, jde v neprospěch odesilatele, a aby nebylo všemu zlému konec, stejným způsobem se započítává i doba, po kterou zůstala zásilka ležet na poště a čekala, až si pro ni paní z podatelny přijde; soud nebo úřad přitom nemá povinnost přebírat poštu denně, a mnohé z nich to ani nečiní. A navíc, která lhůta je procesní a která hmotněprávní, není ze zákona vždy úplně jasné, a tak bývá otázka včasnosti podání závislá na momentálně panující výkladové náladě Nejvyššího soudu.

Existuje pro takové rozlišování lhůt sebemenší racionální důvod? Samozřejmě nikoli, to pouze kdosi kdysi opomněl při psaní zákona přemýšlet, a jeho nesmyslnou koncepci další už jen opisovali.

Výkladové problémy působí ale i další ustanovení o počítání času, např. to, že lhůta končící v jiný než pracovní den se automaticky prodlužuje tak, že uplyne až první následující pracovní den. Nejvyšší správní soud se rozhodl, že pro něj tato zásada v případě volebních stížností neplatí (psali jsme o tom zde), a tak se nebozí stěžovatelé neobdaření datovou schránkou dobývají o víkendu do – přirozeně zavřené – podatelny soudu a vyjednávají s justiční stráží podmínky kapitulace.

Na samostatný post by vydal popis sporů o to, kdy bylo učiněno elektronické podání, ať už e-mailové nebo formou datové zprávy. Jeden výklad zní, že podáno bylo odesláním, ale orgánu veřejné moci došlo až ve chvíli, kdy do podatelny dorazila příslušná úřednice a zprávu si přečetla, druhý logicky dovozuje, že u instantních forem komunikace nemá shora zmíněná zásada o poslu místo a podání došlo doručením, třetí naopak odvíjí od přečtení zprávy i samotný okamžik podání.

Jak velkolepá příležitost pro judikatorní iniciativu nejvyšších soudů! Jak velkolepá možnost dát světu najevo naši jedinečnost! Jak velkolepá přehlídka zmarněného času!

1 komentář
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 2569