Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

Důležité otázce místního práva (nevím proč, ale prsty mi při psaní tohoto slovního spojení vždy téměř automaticky sahají po uvozovkách…) ohledně toho, zda se nárok na peněžité zadostiučinění za zásah do práva na ochranu osobnosti promlčuje, jsme se na tomto i sousedním blogu věnovali již několikrát.

V listopadu 2008 jsem v rozboru této problematiky vyslovil optimistický názor, že změna judikatury Nejvyššího soudu ve prospěch promlčování – které které o rok později skutečně došlo (jak jsem komentoval ve druhém dílu Legislativního Sherwoodu) – nemůže u starších nároků projít.

Přesně tak nyní judikoval Ústavní soud v nálezu sp. zn. II. ÚS 3168/09 (soudce zpravodaj: Eliška Wagnerová), jímž zvrátil předchozí rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 4318/2007. K odůvodnění nemám co dodat, je přesně v intencích toho, co jsem na toto thema napsal v r. 2008 na svém blogu:

V daném případě podali stěžovatelé žalobu na náhradu nemajetkové újmy za neoprávněný zásah do jejich osobnostních práv v době (2. 2. 2005), kdy judikatura obecných soudů vycházela ze závěru o nepromlčitelnosti práva na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za neoprávněný zásah do práva na ochranu osobnosti (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2003 sp. zn. 30 Cdo 1542/2003). K judikatornímu posunu (bod 18) v této otázce došlo rozsudkem velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 12. 11. 2008 sp. zn. 31 Cdo 3161/2008, ve kterém Nejvyšší soud uvedl, že právo na náhradu nemajetkové újmy v penězích podle ust. § 13 odst. 2 OZ promlčení podléhá (stalo se tak téměř dva roky poté, co odvolací soud změnil rozsudek nalézacího soudu a nově zamítl žalobu stěžovatelů z důvodu promlčení jejich nároku, přičemž z výše uvedeného plyne, že se tak stalo v rozporu s tehdy závazným právním názorem Nejvyššího soudu). Tímto postupem byla bezesporu porušena zásada předvídatelnosti soudního rozhodování, resp. předvídatelnosti zákona v materiálním smyslu (bod 17 a 18) jako jednoho ze základních principů právního státu (bod 16), když k zamítnutí žaloby stěžovatelů došlo až v důsledku následné změny právního názoru obecných soudů, resp. Nejvyššího soudu. Samotná změna judikatury bez dalšího by nemohla vést ke kasaci napadených rozhodnutí (bod 18), nicméně v daném případě je třeba k ní přihlédnout tak, aby bylo dosaženo účelu občanského soudního řízení, při respektu k základním právům účastníků sporu, a aby řízení jako celek bylo spravedlivé (bod 16 a 19).

Závěr Ústavního soudu dopadá bezprostředně sice jen na případy, kdy žalobce čekal s podáním žaloby na skončení trestního řízení, ve kterém nebylo možno tento satisfakční nárok uplatnit (a týká se tak mj. více než 20 žalob Yekty Uzunoglu na česká media, které z něj v polovině 90. let udělala mafiána), ale obecně bude uplatnitelný všude tam, kde měl žalobce legitimní důvod, proč žalobu v promlčecí době nepodat.

Otevřeny zůstávají případy, kdy takový legitimní důvod najít nelze a žalobce vyčkával s podáním žaloby prostě jen proto, že o možnosti podat ji nevěděl – což je případ některých sterilisačních kaus řešených Ligou lidských práv. Dikce poslední věty (shora citovaného) § 23 nálezu mnoho šancí těmto žalobcům, resp. žalobkyním, nedává, nicméně ani pro ně nejsou všechny cesty k dosažení spravedlnosti uzavřeny.

6 komentářů
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 3209

Do síně slávy českého práva vstoupil další pes: po služebním (celnickém) Brutovi, jenž se víc než tím, že pokousal majitelku blíže nespecifikovaného jezevčíka, proslavil anonymisací svého jména v judikatuře Nejvyššího soudu (ano, právě to je ten slavný pes B.…), se hrdinou českého práva stal černý trpasličí pudl neznámého jména, jenž v obci L. (i obce mají právo na ochranu osobnosti!), neveden majitelkou řádně na vodítku, vběhl pod kola motocyklu a způsobil dopravní nehodu, při které motocyklista utrpěl vážné zranění s trvalými následky.

Přestože rychlost motocyklu téměř dvojnásobně překračovala povolených 50 km/h, obecné soudy za pudlův skutek učinily odpovědnou jeho majitelku, které za to uložily podmíněný trest odnětí svobody.

Záblesk racionality přišel až v nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 2278/07, jenž, ponechav případ nejprve tři roky náležitě vyzrát ve spisovně (snad ji na ÚS mají aspoň chlazenou!), nyní judikoval, že takovýto závěr, podle něhož občan měl a mohl předvídat též protiprávní jednání účastníka silničního provozu, staví protiústavní nároky na občany a protiústavně extenduje oblast trestní represe do těch oblastí lidského života a na ta jednání, kam trestní represe zcela evidentně nepatří.

3 komentáře
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 2207

Krajský soud v Brně, dle dlouhodobých pozorování patrně vůbec nejhorší krajský soud v České republice, obdržel prestižní ocenění tohoto blogu Osel měsíce, a to do rukou soudkyně obchodního úseku Hany Rozsívalové, která ve svém svěžím usnesení nebohého žalobce vyzvala, aby dokázal, že mu žalovaná nevrátila přepravní palety a má tedy právo domáhat se zaplacení jejich ceny.

Oceněná oslice, jež o tzv. negativní důkazní theorii slyšela – pokud vůbec – naposledy kdesi na vysoké škole, jistě stejným způsobem přistupuje i k žalobám o zaplacení kupní ceny nebo ceny za poskytnuté služby a tyto žaloby šmahem zamítá s odůvodněním, že žalobce neprokázal, že faktura nebyla žalovaným uhrazena.

K ceně i k páru oslích uší ve tvaru paragrafů, ve zvláštním provedení pro soudce, barevně sladěném s talárem, laureátce srdečně blahopřejeme!

1 komentář
Kategorie: Naše případy
Počet zobrazení: 2983

Anonymisační perličkou se opět blýskl – kdo jiný – Nejvyšší soud: žalobci prý cíleně zašli do B. R. s vědomím, že nebudou obslouženi, neboť navštěvovali takové provozovny, o nich věděli, že zde personál R. neobsluhuje. Což je ovšem zjevná d. na základě ethnického p.

Dobrou zprávou je, že Nejvyšší soud konečně začal přezkoumávat rozsudky vrchních soudů z důvodu nepřiměřeně nízké výše relutární satisfakce. Jen tak dál!

8 komentářů
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 4344

Přiznám se, že z mediálních informací o průběhu sporu ohledně umístění Muchovy Slovanské epopeje nejsem vůbec moudrý, avšak připadá mi skandální, že předběžné opatření (nebo je to snad rozhodnutí o obnovení pokojného stavu podle § 5 ObčZ?) nařizuje úřad města, jemuž z vystavování díla plynou nemalé roční příjmy.

Praxe, podle které orgány obce mohou bez omezení rozhodovat v řízeních, jejichž účastníkem je tato obec – a tak si například obce samy vydávají stavební povolení – se tu dostává do zvlášť absurdní polohy. Teď už jen zbývá, aby Úřad městské části Praha 7 rozhodl o okamžitém převozu Epopeje z Moravského Krumlova do Prahy!

14 komentářů
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 2814