Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

Hlaváčku, napište si – Zásada č. 2: Vnést mezi podezřelé zmatek, říká inspektor Trachta ve filmu Rozpuštěný a vypuštěný. V podobném duchu se nese recentní judikatura Ústavního soudu zabývající se otázkou, zda má stát právo na náhradu nákladů, jež mu vznikly v důsledku zastoupení advokátem.

O problému jsme psali i na tomto blogu.

Čerstvě publikovaný nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 3246/09 zkoumá otázku z dosud málo traktovaného pohledu rovnosti mezi účastníky řízení, v nichž se stát dal zastoupit advokátem, a řízení, ve kterých tomu tak nebylo. Za přečtení nález stojí i díky skvostnému historisujícímu disentu Stanislava Balíka.

Přidat komentář
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 2540

Kontroversnímu výkladu ustanovení § 16 odst. 4 zákona o svobodném přístupu k informacím Nejvyšším správním soudem se po tomto blogu věnoval i Český rozhlas, konkrétně včera odvysílaný pořad Zaostřeno na občana, který připravují Oldřich Kužílek a Ivana Denčevová.

Zvukový záznam doporučuji vaší pozornosti, a to přirozeně nejen proto, že jsem byl jedním z hostů tohoto pořadu.

K odvysílanému malý dovětek: na rozdíl od advokáta Pavla Grošpice se rozhodně nedomnívám, že judikát NSS o tom, že ustanovení § 16 odst. 4 InfZ nemusí být v jednotlivých případech aplikováno, nemá ústavněprávní dimensi. Naopak jsem přesvědčen, že ústavní stížnost by v tomto případě bylo možné formulovat velmi snadno, protože má-li žadatel právo získat rozsudek obsahující příkaz poskytnout informace, a toto jeho právo soudy obešly a vydaly pouze kasační verdikt, jedná se o zjevné porušení práva na soudní ochranu, jež je právem základním. Na čemž nemůže ničeho změnit, ani že v některém z následujících soudních kol žadatel snad kýženého výroku nakonec dosáhne, neboť soudní ochrana, aby byla účinná, musí být i dostatečně rychlá.

Přidat komentář
Kategorie: Informační právo
Počet zobrazení: 1645

Před několika týdny vztyčila skupina aktivistů v místě poválečného vraždění německých civilistů u Postoloprt (Postelbergu) kříž s pamětní deskou. Další pamětní desku se – bez úspěchu – aktivisté pokusili umístit na budově postoloprtských kasáren. Pro ČTK i pro ostatní masmedia to byla, řečeno Orwellovým newspeakem, ne-událost a její aktéři ne-osoby.

Jinou desku v Postoloprtech nyní umístila oficiální německá delegace v čele s velvyslancem Johannem Haindlem. A hle, najednou je z toho zpráva.

V čem že je mezi oběma deskami tak propastný rozdíl? Inteligentní čtenář mého blogu jistě už tuší: zatímco deska medialní pozornosti nehodná mluví o mučení, zabíjení, ba dokonce o likvidaci německého obyvatelstva, deska správná se zmiňuje o událostech, při kterých došly jakési úhony – vedle viníků – též nevinné oběti, bez bližší specifikace národnosti.

Může mi, prosím, někdo, nejlépe pan velvyslanec, uvést příklad jediného Němce, který byl v Postoloprtech popraven právem? Tedy, mimo jiné, po řádném soudním procesu? Respektive po jakémkoli soudním procesu? Že ne? Rovněž se domnívám…

Taková už je, bohužel, dnešní spolková vláda a takoví jsou dnešní Češi. Říkat o některých věcech pravdu, to se prostě nedělá, a kdo toto tabu poruší, stane se předmětem medialní šikany. A proto se budeme vykrucovat a místo toho, abychom připustili, že v Postoloprtech vraždili Češi Němce, budeme mlžit o nevinných obětech jakýchsi blíže nespecifikovaných událostí.

Navrhuji malý experiment: zkusme vyrobit pamětní desku s nápisem Všem nevinným obětem lidických událostí června 1942 a sledujme ten poprask, který nastane, když se ji v Lidicích pokusíme umístit. Protože v Lidicích zabíjeli Němci Čechy, kdežto v Postoloprtech se staly události a zabíjení Němců bylo pouhým (omluvitelným) excesem jinak spravedlivého vyhnání… tedy, ehm, vlastně odsunu.

12 komentářů
Nadřazená kategorie: Naše případy
Kategorie: Sudetští Němci
Počet zobrazení: 2963

Usnesením svého prvního senátu Ústavní soud odmítl ústavní stížnost Dělnické strany a potvrdil tak verdikt Nejvyššího správního soudu o jejím rozpuštění, jenž se tím stává pravomocným a vykonatelným. Celý text usnesení není zatím k disposici, pouze tisková zpráva Ústavního soudu.

Soudem zpravodajem byl František Duchoň, kmotry zjevně Carl Schmitt a Karl Loewenstein: formulace typu hodnoty reprezentované Dělnickou stranou lze podle rozhodnutí Nejvyššího správního soudu označit za neslučitelné s hodnotami českého právního řádu, na nichž Ústavní soud neshledal nic nepatřičného, dávají vzpomenout na nelehké období českého práva 70. let. I tehdy měl právní řád jasně vymezené hodnoty a kdo se s těmito hodnotami neidentifikoval, kupř. tím, že nosil dlouhé vlasy anebo se místo o Sovětský svaz zajímal o USA, byl předmětem represe právě tak, jako představitelé Dělnické strany.

Zbývá naděje, že zasáhne Evropský soud pro lidská práva a po kause Linkov bude mít tato země další prvotřídní ostudu a cejch státu, který nerespektuje ta vůbec nejdůležitější politická práva svých občanů.

Aktualisováno.
Text usnesení ve formátu DOC. Jeho obsahem jsem upřímně zděšen.

5 komentářů
Nadřazená kategorie: Jiné případy
Kategorie: Dělnická strana
Počet zobrazení: 2437

Archiv bezpečnostních složek sice stále drží spis týkající se Petry Buzkové v tajnosti, avšak soustředěným úsilím se mi z něj přece podařilo cosi o expolitičce vymámit: dokument 1, dokument 2.

Tak vida: nezávislá komise vedená nezávislým Jaroslavem Baštou nezávisle posoudila žádost ČSSD a rozhodla, že Buzková byla evidována v registrech neoprávněně, protože… no protože byla evidována neoprávněně!

Následná strmá kariéra Kufříka Bašty ve stranických strukturách ve světle takových listin nepřekvapuje.

Přidat komentář
Kategorie: Naše případy
Počet zobrazení: 1524