Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

Kontroversnímu výkladu ustanovení § 16 odst. 4 zákona o svobodném přístupu k informacím Nejvyšším správním soudem se po tomto blogu věnoval i Český rozhlas, konkrétně včera odvysílaný pořad Zaostřeno na občana, který připravují Oldřich Kužílek a Ivana Denčevová.

Zvukový záznam doporučuji vaší pozornosti, a to přirozeně nejen proto, že jsem byl jedním z hostů tohoto pořadu.

K odvysílanému malý dovětek: na rozdíl od advokáta Pavla Grošpice se rozhodně nedomnívám, že judikát NSS o tom, že ustanovení § 16 odst. 4 InfZ nemusí být v jednotlivých případech aplikováno, nemá ústavněprávní dimensi. Naopak jsem přesvědčen, že ústavní stížnost by v tomto případě bylo možné formulovat velmi snadno, protože má-li žadatel právo získat rozsudek obsahující příkaz poskytnout informace, a toto jeho právo soudy obešly a vydaly pouze kasační verdikt, jedná se o zjevné porušení práva na soudní ochranu, jež je právem základním. Na čemž nemůže ničeho změnit, ani že v některém z následujících soudních kol žadatel snad kýženého výroku nakonec dosáhne, neboť soudní ochrana, aby byla účinná, musí být i dostatečně rychlá.

Přidat komentář
Kategorie: Informační právo
Počet zobrazení: 1461

Před několika týdny vztyčila skupina aktivistů v místě poválečného vraždění německých civilistů u Postoloprt (Postelbergu) kříž s pamětní deskou. Další pamětní desku se – bez úspěchu – aktivisté pokusili umístit na budově postoloprtských kasáren. Pro ČTK i pro ostatní masmedia to byla, řečeno Orwellovým newspeakem, ne-událost a její aktéři ne-osoby.

Jinou desku v Postoloprtech nyní umístila oficiální německá delegace v čele s velvyslancem Johannem Haindlem. A hle, najednou je z toho zpráva.

V čem že je mezi oběma deskami tak propastný rozdíl? Inteligentní čtenář mého blogu jistě už tuší: zatímco deska medialní pozornosti nehodná mluví o mučení, zabíjení, ba dokonce o likvidaci německého obyvatelstva, deska správná se zmiňuje o událostech, při kterých došly jakési úhony – vedle viníků – též nevinné oběti, bez bližší specifikace národnosti.

Může mi, prosím, někdo, nejlépe pan velvyslanec, uvést příklad jediného Němce, který byl v Postoloprtech popraven právem? Tedy, mimo jiné, po řádném soudním procesu? Respektive po jakémkoli soudním procesu? Že ne? Rovněž se domnívám…

Taková už je, bohužel, dnešní spolková vláda a takoví jsou dnešní Češi. Říkat o některých věcech pravdu, to se prostě nedělá, a kdo toto tabu poruší, stane se předmětem medialní šikany. A proto se budeme vykrucovat a místo toho, abychom připustili, že v Postoloprtech vraždili Češi Němce, budeme mlžit o nevinných obětech jakýchsi blíže nespecifikovaných událostí.

Navrhuji malý experiment: zkusme vyrobit pamětní desku s nápisem Všem nevinným obětem lidických událostí června 1942 a sledujme ten poprask, který nastane, když se ji v Lidicích pokusíme umístit. Protože v Lidicích zabíjeli Němci Čechy, kdežto v Postoloprtech se staly události a zabíjení Němců bylo pouhým (omluvitelným) excesem jinak spravedlivého vyhnání… tedy, ehm, vlastně odsunu.

12 komentářů
Nadřazená kategorie: Naše případy
Kategorie: Sudetští Němci
Počet zobrazení: 2701

Usnesením svého prvního senátu Ústavní soud odmítl ústavní stížnost Dělnické strany a potvrdil tak verdikt Nejvyššího správního soudu o jejím rozpuštění, jenž se tím stává pravomocným a vykonatelným. Celý text usnesení není zatím k disposici, pouze tisková zpráva Ústavního soudu.

Soudem zpravodajem byl František Duchoň, kmotry zjevně Carl Schmitt a Karl Loewenstein: formulace typu hodnoty reprezentované Dělnickou stranou lze podle rozhodnutí Nejvyššího správního soudu označit za neslučitelné s hodnotami českého právního řádu, na nichž Ústavní soud neshledal nic nepatřičného, dávají vzpomenout na nelehké období českého práva 70. let. I tehdy měl právní řád jasně vymezené hodnoty a kdo se s těmito hodnotami neidentifikoval, kupř. tím, že nosil dlouhé vlasy anebo se místo o Sovětský svaz zajímal o USA, byl předmětem represe právě tak, jako představitelé Dělnické strany.

Zbývá naděje, že zasáhne Evropský soud pro lidská práva a po kause Linkov bude mít tato země další prvotřídní ostudu a cejch státu, který nerespektuje ta vůbec nejdůležitější politická práva svých občanů.

Aktualisováno.
Text usnesení ve formátu DOC. Jeho obsahem jsem upřímně zděšen.

5 komentářů
Nadřazená kategorie: Jiné případy
Kategorie: Dělnická strana
Počet zobrazení: 2246

Archiv bezpečnostních složek sice stále drží spis týkající se Petry Buzkové v tajnosti, avšak soustředěným úsilím se mi z něj přece podařilo cosi o expolitičce vymámit: dokument 1, dokument 2.

Tak vida: nezávislá komise vedená nezávislým Jaroslavem Baštou nezávisle posoudila žádost ČSSD a rozhodla, že Buzková byla evidována v registrech neoprávněně, protože… no protože byla evidována neoprávněně!

Následná strmá kariéra Kufříka Bašty ve stranických strukturách ve světle takových listin nepřekvapuje.

Přidat komentář
Kategorie: Naše případy
Počet zobrazení: 1363

Na otázku obsaženou v nadpisu, tedy zda je Česká republika právním státem, zajisté nelze odpovědět binárně, ano nebo ne. Zajímavé ale může být zamyslet se, zda se tato odpověď, ona hodnota na stupnici ano–ne, v čase mění, a kterým směrem se posouvá.

Je tedy rozumné a účelné zeptat se, na příklad zda a o co lépe jsou v této zemi naplňovány podmínky materiálního právního státu v r. 2010 než tomu bylo před deseti lety, v r. 2000. Některé složky této odpovědi lze přitom podepřít statistickými daty, v jiných nezbývá než se spolehnout na subjektivní dojem.

Domnívám se, že kritéria kladená na právní stát jsou Českou republikou naplňována stále špatně, a co hůř, míra této neuspokojivé situace má tendenci se v čase zvyšovat. K tomuto závěru mne vedou následující fakta:

  1. Vymahatelnosti práva měl napomoci vznik instituce soudních exekutorů, avšak v praxi se ukazuje, že tomu není: i přes serii novel exekučního řádu stát stále nemá prostředky, jak tyto svérázné podnikatele v právu účinně kontrolovat, a poškození se proti abusivně postupujícímu exekutorovi nedomohou ochrany.
  2. Kvalitě právního státu uškodila existence podvodných rozhodců a rozhodčích společností a stále více se rozmáhající praxe zákazníkům vnucovaných rozhodčích doložek. Ani legislativa, ani judikatura prozatím neposkytuje spotřebitelům ochranu a rozhodčí řízení je spíš než vládou práva doménou svévole a bezpráví.
  3. Rychlosti soudního řízení věnovala exekutiva velkou pozornost, zejména pod tlakem serie štrasburských rozsudků proti České republice. Novelisace stížnostního řízení (a institut návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu) přinesla jen malou změnu k lepšímu. Soudní pře se stále vlečou, a soudci nejsou motivováni rozhodovat spory rychle a efektivně.
  4. Naprostým šlápnutím vedle bylo neuvážené zvýšení hranice bagatelního sporu ze dvou na deset tisíc korun, provázené ztížením dostupností dovolání. Soudní rozhodování se tak stává rychlejším, avšak jeho kvalita utrpěla.
  5. Možná nejtěžší ranou vymahatelnosti práva bylo zavedení kauce pro nařízení předběžného opatření. Ačkoli původně likvidační výše kaucí byla v loňském roce snížena, je to další důvod, proč je na místě tvrdit, že se kvalita právního státu za posledních deset let zhoršila.
  6. Státní zástupci a soudci se stále pohybují v demotivujícím prostředí, kde požadavek nezávislosti vede k faktické beztrestnosti. Zklamáním je speciální smíšený kárný senát zřízený u Nejvyššího správního soudu: svou mírností a alibismem předčil i ta nejpesimističtější očekávání.
  7. Tristním zůstává stav české advokacie: advokát je tu redukován na zprostředkovatele účasti v jakési bizarní sázkové hře, a komora je přitom ochotna hájit advokáty proti jejich klientům i v případech těch nejfrapantnějších excesů.
  8. Zpolitisoval se Ústavní soud, jenž se stal v několika případech odkladištěm emeritních politiků, kteří při rozhodování prosazují stranický zájem. Procedura přitom nedovoluje Ústavnímu soudu vybírat si z ústavních stížností jen některé a kvalita a věcná správnost odmítavých usnesení je obecně bídná, bez tendence ke zlepšování.
  9. Stále není k disposici bezplatný systém základních právních informací, a to ani v rudimentární podobě, která by dovolila zjistit text dané právní normy aspoň v aktuálně účinném znění. Na druhé straně se zlepšila dostupnost judikatury tří nejvyšších soudů.
  10. Telefonní justice stále žije, a kausa Jiřího Čunka ukázala tento fakt v celé jeho ohavnosti.
  11. Korupce bují. Soudy sice zveřejňují rozvrhy práce, ale není problém zajistit účelové přidělení věci vybranému soudci nebo senátu, přičemž procedura je obvykle vytvořena tak, že není v silách takto poškozeného účastníka řízení pochybení prokázat.
  12. Novým aspektem výkonu postkomunistické spravedlnosti je možnost získat neoprávněně vysokoškolský diplom v oboru práva. Plzeňská aféra se netýká jen politiků, ale i několika státních zástupců a nejméně jednoho soudce.

I když tedy v některých dílčích aspektech, např. v rychlosti řízení nebo v možnosti vymoci rozsudkem přiznané právo, je dnešní situace lepší než před deseti lety, celkový posun je spíš negativní. Justiční reforma přitom nezaujímá dominantní postavení v programu žádné politické strany: už několik let je to něco, o čem se ve slušné společnosti prostě nemluví.

3 komentáře
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 2690