DŮLEŽITÉ UPOZORNĚNÍ!
Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.
Aktuálně: Výnos sbírky pro Vlastimila Pechance dosáhl ke dni 6. 10. 2016 částky 59 416 Kč.
Výtěžek prvního benefičního koncertu, který se uskutečnil dne 12. 3. 2016, činil 13 500 Kč.

úterý 18. května 2010

Nad výkladem § 16 odst. 4 InfZ Nejvyšším správním soudem

Novelou zákona č. 106/1999 Sb. o svobodném přístupu k informacím z r. 2006 byla do právní úpravy svobodného přístupu k informacím zavedena významná novinka, jež je zakotvena v ustanovení § 16 odst. 4 zákona: na rozdíl od dosavadního stavu, kdy soud ve správním soudnictví rozhodnutí odvolacího orgánu přezkoumal a případně zrušil, nyní je soud povinen sám v řízení o správní žalobě zjistit, zda jsou dány důvody pro odmítnutí žádosti o informace, a pokud žádné takové důvody neshledá, přikáže povinnému subjektu informace žadateli poskytnout.

To mělo proces poskytování informací urychlit a zejména zabránit situacím, kdy povinné subjekty, resp. jejich odvolací orgány, vydávaly navzdory soudnímu rozsudku další a další odmítavá rozhodnutí, čímž soudní systém zatěžovaly zbytečnými, řetězovými žalobami (a žadatele leckdy přiváděly k šílenství).

Nebyly by to ovšem české soudy, kdyby nenašly z této povinnosti – potenciálně poměrně pracné – cestu ven, a tak Nejvyšší správní soud ve svých rozhodnutích, naposledy v rozsudku č. j. 1 As 8/2010-65, začal dovozovat, že soud může ustanovení § 16 odst. 4 InfZ obejít tím, že naříkané rozhodnutí prohlásí za nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů a pouze je zruší, aniž by se důvodností žádosti o informace zabýval.

Pouze v případech, kdy by postup odvolacího orgánu byl zjevně obstrukční, může soud postupovat i v těchto případech tak, jak stanoví zákon, tzn. poskytnutí informací přímo nařídit.

Tato rozhodovací praxe je ovšem contra legem, neboť povinnost přezkoumat důvodnost žádosti o informace je soudu uložena zákonem a nelze se z ní vyvázat ani v případě, že správní orgán nesplnil svou povinnost a své rozhodnutí řádně neodůvodnil. Jeho úlohu potom – přesně v souladu s dikcí i smyslem zákona – přebírá soud.

Odůvodnění rozsudku je v tomto směru přímo manifestem soudcovské lenosti, jenž mrzí o to víc, že první senát NSS (Baxa, Kaniová, Kühn) je obecně pokládán za jeden z nejlepších. Cituji z § 21 rozsudku:
Účelem zavedení apelačních prvků do jinak přísně kasačního typu řízení zcela jistě nebylo, aby soudy v každé jimi posuzované kauze samy aktivně vyhledávaly důvody pro odmítnutí žádosti o poskytnutí informace či nahrazovaly důvody rozhodnutí o odmítnutí žádosti (srov. rozsudek čj. A 2/2003 – 73, cit. v bodě [11] shora). Tím by se soudy ocitly v pozici nalézacího orgánu se všemi důsledky, které s tím souvisí (např. odpovědnost za náležité zjištění skutkového stavu věci, odpovědnost za ochranu veřejných zájmů dle § 2 odst. 4 a § 50 odst. 3 správního řádu). Smysl § 16 odst. 4 věty druhé zákona o svobodném přístupu k informacím je třeba spatřovat v tom, že pokud nejsou naplněny důvody pro odmítnutí žádosti, které jsou přezkoumatelným způsobem vyjádřeny ve správním rozhodnutí, je soud povinen zrušit rozhodnutí odvolacího správního orgánu i správního orgánu I. stupně a přikázat správnímu orgánu I. stupně poskytnout žadateli požadované informace. To vede ke zrychlení celého postupu.
Přeloženo do srozumitelného jazyka: přece si nemyslíte, prosťáčkové, že soudci budou skutečně pracovat, třebaže jim to přikazuje zákon!

Žádné komentáře:

Okomentovat

Kursiva: <i>text</i>
Tučně (když už to musí být…): <b>text</b>
Odkaz: <a href = "http://adresa">název odkazu</a>, tedy <a href = ""></a>