Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

Že vyhovující výrok Nejvyššího správního soudu ve věci rozpuštění Dělnické strany bude znamenat otevření Pandořiny skříňky, varovali rozumní lidé už dávno, a proběhlé výročí tzv. Vítězného února jim dává plně zapravdu. Najednou je v domácí politice všechno jinak: co se dotud zdálo nerealistickou tužbou pár blouznivců, je najednou jakoby na dosah ruky – otázka zákazu Komunistické strany Čech a Moravy je na stole a zcela vážně se o ní debatuje, neboť je tu nezpochybnitelná logika: Když tihle, tak proč ne tamti? Je snad KSČM svým působením v politice méně škodlivá než DS?

Inu – není, naopak, tím, že se etablovala bezmála před dvaceti lety a získává ve volbách pravidelně více než desetiprocentní výsledek, je KSČM pro demokracii v České republice neporovnatelně větším ohrožením než Dělnická strana, jež je skutečnosti pouhou prášky vyhnanou partou pár neo-nazi křiklounů.

Jen málo z lidí, kteří dnes aplaudují rozpuštění DS a požadují stejně ráznou státní intervenci proti komunistům, dohlíží důsledky takového vývoje. Restrikce práva vyslovit a propagovat potenciálně ohavné myšlenky omezuje nezadatelné a pro demokracii esenciální právo nesouhlasit. Přijmeme-li takový princip, jaký byl aplikován v kause DS, řetězec úředních zákazů lze pak už těžko přerušit: když dnes DS, pak logicky zítra KSČM, a když zítra KSČM, proč ne pozítří ČSSD? Ve vidění pravicového voliče není přece sociální demokracie ničím jiným než stranou pobertů, kteří své voliče uplácejí dárky z cizích kapes. Vyhovme těmto hlasům, a máme tu – vládu jedné strany, a cca 60 % voličů, kteří nesmějí své přesvědčení vyjádřit u volební urny.

A ještě jeden aspekt debata nad možným zákazem KSČM otevřela, totiž vztah mezi morálkou a politikou.

Není nejmenších pochyb o tom, že čtyřicet let komunistického vládnutí bylo provázeno zločiny, jimž není v dějinách této země rovno, a převážná část z nich zůstala – a už navždy zůstane – nepotrestána. Co nelegalisoval na počátku 90. let princip kontinuity právního řádu, to dovršil prostý běh času, provázený neschopností Úřadu pro dokumentaci a vyšetřování zločinů komunismu dát dohromady jediný solidní a obžaloby-schopný spis. Máme ve vězení prokurátorku Brožovou-Polednovou a pár dní jsme tam měli aparátníka Karla Hoffmanna. Ne snad, že by tam oba dva nepatřili, ale – není to trochu málo, Antone Pavloviči?

Jde o to, že zatímco morálka a morální kritéria jsou inherentně subjektivní, demokracie je procedura, a ta musí být jedna a ta samá pro všechny, a když ne zcela bezhodnotová, pak aspoň v maximální možné míře hodnotově neutrální. Demokracie přívlastkové, ať už nechvalně známá demokracie lidová nebo demokracie bojující, jsou jen rouškou nebo předpokojem nedostatku demokracie, resp. totality.

Demokracie je systém pravidel, který zajišťuje všem možnost účastnit se správy veřejných věcí, a to tím větší měrou, čím větší veřejnou podporu daná koncepce získá. Vyloučení DS z politického boje znamená, že ostatním stranám byla odňata možnost porazit ji ve volbách a legitimisovat tak svou převahu nad ní jedinými relevantními, totiž politickými prostředky. Legitimace volebním výsledkem je tu nahrazována legitimací právně-argumentační, a ta je nutně vždy slabší.

Ještě patrnější je to u komunistů. Jejich ideologie je s demokratickým provozem a s respektem k základním právům občanů dlouhodobě neslučitelná, o tom jsem pevně přesvědčen, a možnost, že by byla znovu v této zemi realisována, mne děsí. Ovšem nedat voliči tuto variantu na výběr a chránit jej tak před možností vybrat si nesprávně, by znamenalo nikoli posílení, nýbrž faktickou destrukci demokracie v České republice. Morální argumenty, byť by byly podloženy sebelépe, patří do předvolebního boje, nikoli do volební místnosti. Tam musí dostat šanci všichni, praví i leví, poctiví i zkorupmovaní, morální i amorální; pokud by to tak nebylo, stal by se pánem kdosi jiný než suverén této země, volič.
18 komentářů
Nadřazená kategorie: Jiné případy
Kategorie: Dělnická strana
Počet zobrazení: 4000

Je cosi shnilého v komunitě českých právnických yuppies. Zatímco ke všem ostatním důležitým rozhodnutím domácích soudů se na blogu Jiné právo objevovaly během několika hodin až dnů analysy a komentáře, k rozhodnutí o rozpuštění Dělnické strany přistupují bloggeři zcela jiným způsobem: nejenže k němu na Jiném právu dosud nevyšel ani jeden blogpost, ale nemilosrdně jsou censurovány jakékoli zmínky o DS v komentářích. Mlčí i Tomáš Sobek a Daniel Krošlák na Teorii práva.

To je signálem, že sami bloggeři si uvědomují mimořádnost toho, co se ve středu u Nejvyššího správního soudu stalo, a protože positivně by o verdiktu psát dost dobře nemohli, uložili si kolektivního bobříka mlčení. Kompromitace věrohodnosti NSS se tak infekčně šíří. Kdo další bude držet basu? A jestlipak tento syndrom zasáhne i tištěné právnické časopisy?

Aktualisováno.
Deficit promptně napravil Zdeněk Kühn.

3 komentáře
Nadřazená kategorie: Jiné případy
Kategorie: Dělnická strana
Počet zobrazení: 2091

Jak jsem avisoval, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ve věci utajení minulosti soudců podávám ústavní stížnost.
Přidat komentář
Nadřazená kategorie: Informační právo
Kategorie: Komunističtí soudci
Počet zobrazení: 2038

Tisková konference po vyhlášení rozsudku ve věci rozpuštění Dělnické strany prozradila tak málo, jak se dalo očekávat, snad jen to, že hlasování senátu nebylo jednomyslné. Snažil jsem se vyčíst nějaké dodatečné informace z gestikulace soudců, zda se mi to podařilo, si nejsem jist.

Vojtěch Šimíček mi při vyhlášení i na tiskovce dal vzpomenout na Jaroslava Duška a na dnes už okřídlenou frasi jeho Horsta Prohasky Musíš denně cvičit takový bezúhonný, loyalní výraz! Jak hlasoval, nevím, jeho nadšení pro rozsudek se však zdálo nefalšovaným a loyalita vládě bezbřehou. Každopádně: zklamal mě.

Zdeněk Kühn se celou dobu mračil a nepronesl jediné slůvko. Předpokládám, že hlasoval proti, a že si také jako možná jediný ze soudců plně uvědomil, co včerejší rozsudek pro prestiž soudu znamená.

Josef Baxa manifestoval na tiskové konferenci několik návalů náhlé žvanivosti, a mám za to, že hlasoval pro zrušení (myslím si, že spolu s Janem Passerem tak hlasoval i v případě rozsudku Dělnická strana I).

Jan Passer, soudce zpravodaj, jehož rukopis je v textu odůvodnění patrný, zářil optimismem. O jeho názoru nebylo pochyb dávno předtím, než byl vládní návrh podán.

Jakub Camrda je snaživý mladý soudce, velmi konformní a dychtivý úspěchu a uznání (snad je to vůči němu kruté, ale v této fasi jeho profesního života na něj sedí označení důležitan blbičnatý). Ani on neskrýval na tiskovce triumfální výraz, takže: pro rozpuštění.

Radan Malík a Petr Průcha rovněž mlčeli. Oba jsem před jednáním tipoval na hlas proti zákazu, a myslím si to stále.
9 komentářů
Nadřazená kategorie: Jiné případy
Kategorie: Dělnická strana
Počet zobrazení: 3248

Dosti eratická kodifikace pro případ rozpuštění politické strany jak v zákoně o politických stranách, tak ve volebním zákoně, způsobuje, že po rozpuštění Dělnické strany (DS) může dojít k některým zajímavým a ne zcela předvídatelným situacím.

Kuriosní je, že zákonodárce si tento fakt uvědomil a včlenil proto do zákona o politických stranách § 16, jenž však zůstal nenaplněn, neboť zvláštní zákon upravující důsledky zrušení politické strany nebo hnutí nebo pozastavení jejich činnosti nebyl nikdy přijat.

Doručením rozsudku NSS oběma stranám a určenému likvidátorovi nabude rozhodnutí o rozpuštění DS právní moci a stane se zároveň vykonatelným. Od tohoto okamžiku počíná běžet třicetidenní lhůta, v níž lze rozsudek napadnout návrhem podle čl. 87 odst. 1 písm. j) Ústavy.

Podáním tohoto návrhu se vykonatelnost rozsudku odkládá a strana může pokračovat v činnosti, jako by se nic nestalo.

Dále bude záležet na Ústavním soudu. Návrh se projednává jako běžná ústavní stížnost, s tím rozdílem, že o něm rozhoduje plenum ÚS. To však může návrh odmítnout jako zjevně neodpodstatněný, takže s obstrukcemi, mají-li být efektivní, musí DS začít už při jeho podání.

Jestliže Ústavní soud rozsudek zruší, je další průběh banální a právně nezajímavý. Zajímavé naopak může být, když ÚS nevyhoví a napadený rozsudek potvrdí.

Doručením nálezu nebo usnesení Ústavního soudu všem účastníkům a vedlejším účastníkům řízení se obnovuje vykonatelnost rozsudku a strana je definitivně a nezvratně zrušena-rozpuštěna.

Důležité je, kdy se tak stane. Jsou tři možnosti:
  1. Předtím, než strana zaregistruje svou kandidátku. V takovém případě se strana nemůže voleb zúčastnit a žádné právní bizarnosti nenastávají. Vzhledem ke lhůtám ve volebním zákoně je však tato možnost u DS prakticky vyloučena.
  2. Po registraci kandidátky, ale před datem voleb. Při této eventualitě (jež je reálná, avšak DS má v rukou dostatek obstrukčních instrumentů, aby k ní nedošlo: minimálně podání blanketního návrhu a námitku podjatosti) strana nesmí vést volební kampaň, ale její kandidáti jsou vytištěni na volební lístky, a to bez jakéhokoli upozornění o zrušení strany. Voliči tuto stranu a její kandidáty mohou volit. Jejich hlasy se sečtou, nicméně straně se nepřidělí žádné mandáty.
  3. Nejzajímavější – a v našem konkrétním případě i nejpravděpodobnější – situace nastává, pokud rozhodnutí Ústavního soudu nabude právní moci až po uskutečnění voleb. V takovém případě všechny mandáty zůstávají platné, ale – zcela nesystémově – zaniká nástupnictví náhradníků. Pokud by některý z poslanců DS zemřel, odstoupil nebo ztratil způsobilost k výkonu mandátu z jiného důvodu, jeho mandát by zůstal až do konce volebního období uprázdněn a sněmovna by tedy měla méně než 200 poslanců.
Tak se tedy budeme těšit – držte si klobouky, jedeme s kopce!
9 komentářů
Nadřazená kategorie: Jiné případy
Kategorie: Dělnická strana
Počet zobrazení: 2354