Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

Je cosi shnilého v komunitě českých právnických yuppies. Zatímco ke všem ostatním důležitým rozhodnutím domácích soudů se na blogu Jiné právo objevovaly během několika hodin až dnů analysy a komentáře, k rozhodnutí o rozpuštění Dělnické strany přistupují bloggeři zcela jiným způsobem: nejenže k němu na Jiném právu dosud nevyšel ani jeden blogpost, ale nemilosrdně jsou censurovány jakékoli zmínky o DS v komentářích. Mlčí i Tomáš Sobek a Daniel Krošlák na Teorii práva.

To je signálem, že sami bloggeři si uvědomují mimořádnost toho, co se ve středu u Nejvyššího správního soudu stalo, a protože positivně by o verdiktu psát dost dobře nemohli, uložili si kolektivního bobříka mlčení. Kompromitace věrohodnosti NSS se tak infekčně šíří. Kdo další bude držet basu? A jestlipak tento syndrom zasáhne i tištěné právnické časopisy?

Aktualisováno.
Deficit promptně napravil Zdeněk Kühn.

3 komentáře
Nadřazená kategorie: Jiné případy
Kategorie: Dělnická strana
Počet zobrazení: 1880

Jak jsem avisoval, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ve věci utajení minulosti soudců podávám ústavní stížnost.
Přidat komentář
Nadřazená kategorie: Informační právo
Kategorie: Komunističtí soudci
Počet zobrazení: 1759

Tisková konference po vyhlášení rozsudku ve věci rozpuštění Dělnické strany prozradila tak málo, jak se dalo očekávat, snad jen to, že hlasování senátu nebylo jednomyslné. Snažil jsem se vyčíst nějaké dodatečné informace z gestikulace soudců, zda se mi to podařilo, si nejsem jist.

Vojtěch Šimíček mi při vyhlášení i na tiskovce dal vzpomenout na Jaroslava Duška a na dnes už okřídlenou frasi jeho Horsta Prohasky Musíš denně cvičit takový bezúhonný, loyalní výraz! Jak hlasoval, nevím, jeho nadšení pro rozsudek se však zdálo nefalšovaným a loyalita vládě bezbřehou. Každopádně: zklamal mě.

Zdeněk Kühn se celou dobu mračil a nepronesl jediné slůvko. Předpokládám, že hlasoval proti, a že si také jako možná jediný ze soudců plně uvědomil, co včerejší rozsudek pro prestiž soudu znamená.

Josef Baxa manifestoval na tiskové konferenci několik návalů náhlé žvanivosti, a mám za to, že hlasoval pro zrušení (myslím si, že spolu s Janem Passerem tak hlasoval i v případě rozsudku Dělnická strana I).

Jan Passer, soudce zpravodaj, jehož rukopis je v textu odůvodnění patrný, zářil optimismem. O jeho názoru nebylo pochyb dávno předtím, než byl vládní návrh podán.

Jakub Camrda je snaživý mladý soudce, velmi konformní a dychtivý úspěchu a uznání (snad je to vůči němu kruté, ale v této fasi jeho profesního života na něj sedí označení důležitan blbičnatý). Ani on neskrýval na tiskovce triumfální výraz, takže: pro rozpuštění.

Radan Malík a Petr Průcha rovněž mlčeli. Oba jsem před jednáním tipoval na hlas proti zákazu, a myslím si to stále.
9 komentářů
Nadřazená kategorie: Jiné případy
Kategorie: Dělnická strana
Počet zobrazení: 3017

Dosti eratická kodifikace pro případ rozpuštění politické strany jak v zákoně o politických stranách, tak ve volebním zákoně, způsobuje, že po rozpuštění Dělnické strany (DS) může dojít k některým zajímavým a ne zcela předvídatelným situacím.

Kuriosní je, že zákonodárce si tento fakt uvědomil a včlenil proto do zákona o politických stranách § 16, jenž však zůstal nenaplněn, neboť zvláštní zákon upravující důsledky zrušení politické strany nebo hnutí nebo pozastavení jejich činnosti nebyl nikdy přijat.

Doručením rozsudku NSS oběma stranám a určenému likvidátorovi nabude rozhodnutí o rozpuštění DS právní moci a stane se zároveň vykonatelným. Od tohoto okamžiku počíná běžet třicetidenní lhůta, v níž lze rozsudek napadnout návrhem podle čl. 87 odst. 1 písm. j) Ústavy.

Podáním tohoto návrhu se vykonatelnost rozsudku odkládá a strana může pokračovat v činnosti, jako by se nic nestalo.

Dále bude záležet na Ústavním soudu. Návrh se projednává jako běžná ústavní stížnost, s tím rozdílem, že o něm rozhoduje plenum ÚS. To však může návrh odmítnout jako zjevně neodpodstatněný, takže s obstrukcemi, mají-li být efektivní, musí DS začít už při jeho podání.

Jestliže Ústavní soud rozsudek zruší, je další průběh banální a právně nezajímavý. Zajímavé naopak může být, když ÚS nevyhoví a napadený rozsudek potvrdí.

Doručením nálezu nebo usnesení Ústavního soudu všem účastníkům a vedlejším účastníkům řízení se obnovuje vykonatelnost rozsudku a strana je definitivně a nezvratně zrušena-rozpuštěna.

Důležité je, kdy se tak stane. Jsou tři možnosti:
  1. Předtím, než strana zaregistruje svou kandidátku. V takovém případě se strana nemůže voleb zúčastnit a žádné právní bizarnosti nenastávají. Vzhledem ke lhůtám ve volebním zákoně je však tato možnost u DS prakticky vyloučena.
  2. Po registraci kandidátky, ale před datem voleb. Při této eventualitě (jež je reálná, avšak DS má v rukou dostatek obstrukčních instrumentů, aby k ní nedošlo: minimálně podání blanketního návrhu a námitku podjatosti) strana nesmí vést volební kampaň, ale její kandidáti jsou vytištěni na volební lístky, a to bez jakéhokoli upozornění o zrušení strany. Voliči tuto stranu a její kandidáty mohou volit. Jejich hlasy se sečtou, nicméně straně se nepřidělí žádné mandáty.
  3. Nejzajímavější – a v našem konkrétním případě i nejpravděpodobnější – situace nastává, pokud rozhodnutí Ústavního soudu nabude právní moci až po uskutečnění voleb. V takovém případě všechny mandáty zůstávají platné, ale – zcela nesystémově – zaniká nástupnictví náhradníků. Pokud by některý z poslanců DS zemřel, odstoupil nebo ztratil způsobilost k výkonu mandátu z jiného důvodu, jeho mandát by zůstal až do konce volebního období uprázdněn a sněmovna by tedy měla méně než 200 poslanců.
Tak se tedy budeme těšit – držte si klobouky, jedeme s kopce!
9 komentářů
Nadřazená kategorie: Jiné případy
Kategorie: Dělnická strana
Počet zobrazení: 2104

Ve vědě často používáme koncept tzv. černé skříňky: stává se, že vnitřním mechanismům určitého systému nerozumíme, ale přesto můžeme predikovat jeho chování, resp. odvodit výstupy na základě vstupů. Takovou černou skříňkou bylo po dlouhou dobu např. jádro radioaktivních prvků, o němž jsme věděli, že v něm interagují protony a neutrony tak, že v daném časovém intervalu s přesně stanovenou pravděpodobností dojde k rozpadu jádra na jednodušší elementy, avšak jak a proč se to děje, a proč některé isotopy radioaktivnímu rozpadu nepodléhají, nikdo neuměl vysvětlit.

Jako černá skříňka se musí jevit Ústav pro studium totalitních režimů (ÚSTR). Ten měl tu smělost zveřejnit pravdivé kompromitující informace o celebritě Milanu Kunderovi a poté i o významné personě Pravdy&Lásky a Havlově osobním příteli Joskovi Skalníkovi, a nyní byl vyměněn jeho ředitel Pavel Žáček za P&L positivnějšího a o poznání konformnějšího Jiřího Pernese. Jak se to stalo, nevíme, jen tušíme, že mezi těmito dvěma jevy existuje kausální vztah.

Je to kausalita, z níž jde strach: nastává snad opět doba, kdy se pravda o některých lidech, rovnějších mezi rovnými, nebude smět beztrestně vyslovit?

4 komentáře
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 2132