Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

Zkraje něco statistiky:

Své žádosti o informace podle zákona č. 106/1999 Sb. o svobodném přístupu k informacím (InfZ) a případné následné soudní spory systematicky eviduji od března 2006. Z celkem 63 žádostí povinný subjekt vyhověl sám nebo na příkaz nadřízeného orgánu v 28 případech, 29krát ho k tomu donutil soud, 6 případů zatím není uzavřeno (mimo jiné dva spory o seznamy komunistických soudců).

Ani jednou se zatím nestalo, že bych v soudním řízení neuspěl, třebaže to několikrát vyžadovalo celou baterii kasačních stížností a dvakrát, pokud jde o náklady řízení, i ústavní stížnost.

Dvě žádosti o informace z poslední doby, které pokládám za zajímavé:

Spor 1: Má občan právo na protokoly z požární kontroly?

Požádal jsem o kopie protokolů týkajících se plnírny LPG. Povinný subjekt, hasičský záchranný sbor, žádost odmítl, ministerstvo vnitra jako odvolací orgán moje odvolání zamítlo, takže nezbylo než ministerstvo zažalovat.

Ve sporu jde mj. o interpretaci ustanovení § 11 odst. 3 InfZ a soudní rozsudek může být v tomto směru průlomový.

Spor 2: Podléhá InfZ korespondence presidenta republiky?

Předmětem žádosti o informace je dopis presidenta Klause bývalému ministru vnitra Tomáši Hradílkovi, ve kterém Klaus vyslovuje Hradílkovi podporu proti Vladimíru Hučínovi. Iniciální korespondence není zajímavá, zajímavá je až žaloba a vyjádření protistrany, Kanceláře presidenta republiky, k ní. Na vyjádření jsem reagoval dvěma replikami: replika č. 1 a poté, co vyšla najevo nová fakta, replika č. 2.

Presidentská kancelář tvrdí, že dopis je osobní a veřejnost proto na něj nemá právo, já oponuji, že osobní dopisy president nemůže psát na hlavičkovém papíře a s uvedením své funkce. Výsledek je nejistý, senát Městského soudu 8 Ca (ano, to je ten zásadový…) slibuje dlouhé a dramatické řízení.

Že Václav Klaus a jeho spolupracovníci pohrdají právem, je známá věc – viz např. případ věčného justičního čekatele Langera. Na rozdíl od Langera se ovšem nebudu v případě soudního úspěchu rozpakovat poslat Klausův úřad do exekuce a klidně mu nechám obstavit třeba korunovační klenoty. V právním státě nejsou soudy projevem svobodomyslnosti vladaře, který jim sám není podřízen – a ostatně Václav Klaus není žádným vladařem, nýbrž jen nejvyšším státním úředníkem, veřejným služebníkem.

8 komentářů
Kategorie: Informační právo
Počet zobrazení: 2151

Kdo si myslel, že soud, který ve své judikatuře anonymisoval psa B., už nelze ničím překonat, možná svůj názor změní po přečtení rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 7. 2005, sp. zn. 29 Odo 171/2003, kde jsou anonymisováni autoři komentáře k OSŘ pánové Bureš, Drápal a spol.

Nějak podobně by možná postupoval Švejk, kdyby mu tento úkol zadal nadporučík Lukáš.

4 komentáře
Kategorie: Humor
Počet zobrazení: 2147

Čerstvě publikovaným nálezem ze dne 19. 1. 2010, sp. zn. Pl. ÚS 16/09, učinil Ústavní soud přítrž jedné z bizarností českého civilního procesu.

Podle stávající úpravy mohl odvolací soud za situace, kdy soud I. stupně nevyhověl návrhu žalobce na nařízení předběžného opatření, toto rozhodnutí změnit a návrhu vyhovět, a to bez toho, že by se žalovaný o návrhu dozvěděl a mohl se k němu jakkoli vyjádřit (§ 76g a § 220 odst. 3 OSŘ). V praxi to znamenalo, že žalobce, který měl to štěstí a prvostupňový soud jeho návrh zamítl nebo odmítl, mohl dosáhnout nařízení předběžného opatření, a to pravomocného, na základě jednostranných, žalovaným nikdy a nijak nekorigovaných – a vzhledem k procesním okolnostem už nekorigovatelných – tvrzení.

Ústavní soud zde zajímavě využil možnosti interpretativního výroku, jímž provedl fakticky rozdělenou derogaci ustanovení § 220 odst. 3 OSŘ: v případech předběžných opatření ihned, v ostatních případech s odloženou účinností od 1. 4. 2011. Neboť v jiných případech než u předběžných opatření není § 220 odst. 3 OSŘ ústavně nekonformní, zákonodárce bude moci tento deficit odstranit.

Doufejme, že novela zohlední i specifický případ rozhodování o nákladech řízení, kde může rovněž dojít k odepření práva vyjádřit se k věci, protože OSŘ neukládá soudu povinnost zaslat druhé straně stejnopis odvolání a odvolací soud smí přitom rozhodnutí změnit.

Ostatně soudím, že scestná je samotná myšlenka ustanovení § 210 odst. 1 OSŘ: odvolání, jež je postupováno odvolacímu soudu k rozhodnutí, by mělo být intimováno ostatním účastníkům řízení, a to bezvýjimečně, i z důvodů, jež nemusejí být na první pohled patrné.

Stalo se mi toiž u liberecké pobočky Krajského soudu v Ústí n. Labem, že jsem podal stížnost na průtahy v řízení, načež mi bylo předsedou soudu sděleno, že k průtahům nedochází, jelikož spis je u vrchního soudu, který bude rozhodovat o odvolání žalovaného – mně jako žalobci nikdy neoznámeném.

2 komentáře
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 1969

Nový rok, den D185, měl být mezníkem v historii datových schránek, neboť od tohoto data bylo zákonem umožněno doručovat zprávy nejen mezi orgány veřejné moci (OVM) a od OVM soukromým subjektům, ale i mezi soukromými subjekty navzájem; datové schránky se tím měly o další krok přiblížit doručování listovních zásilek. Prvních šest měsíců, zjevně ve snaze zabránit kolapsu systému v důsledku přetížení soukromým provozem, je toto doručování zákonem omezeno na faktury nebo obdobné žádosti o zaplacení (ať již toto podivné vymezení znamená cokoli).

K přetížení datových schránek vskutku nedošlo: statistiky hovoří o tom, že mezi soukromými subjekty jsou odesílány nejvýš jednotky zpráv denně.

Důvody jsou jak na straně zákonodárce, který věnoval doručování soukromé korespondence do datových schránek jen okrajovou pozornost, tak na straně České pošty, který svými obchodními podmínkami učinila tento druh služby v nejvyšším stupni nevýhodným, resp. nezajímavým.

Základní vlastností běžného, tj. neelektronického doručování je jeho nedobrovolnost: nikdo nemůže dosáhnout toho, aby se Česká pošta na adresu místa, kde se zdržuje nebo kde má sídlo, nepokoušela doručovat zásilky. Může si sice zvolit speciální služby, jako např. dosílku nebo nájem P.O.Boxu, ale zcela vyloučit doručování je nemožné.

U datových zpráv je naproti tomu na adresátu, a to jak na dobrovolném držiteli datové schránky, tak na držiteli schránky zřizované ze zákona, zda umožní příjem soukromé korespondence (§ 18a odst. 1 ZEÚ). Taková úprava je ovšem nesmyslná, nerozumná a nepraktická, nemá minimálně u povinných držitelů žádné racionální opodstatnění a do budoucna by ji bylo na místě změnit.

Dále je tu otázka fikce doručení, jež se de lege lata uplatňuje výhradně při doručování korespondence ve směru OVM→soukromý adresát. Jak sice správně upozorňuje František Korbel na Jiném právu, vzhledem k ustanovení § 45 odst. 1 ObčZ není v soukromoprávních vztazích doručení zásilky ve všech případech nezbytné, ale postačí, aby zásilka došla do adresátovy disposiční sféry, avšak nezdá se být moudré ponechat na výkladu budoucí judikatury, co znamená disposiční sféra v případě datové schránky. Ta je totiž theoreticky přístupná 24 hodin denně z kteréhokoli místa na Zemi, avšak prakticky může být přístup k ní nemožný i v případě banálního výpadku připojení ADSL nebo několikadenního pobytu oprávněné osoby v nemocnici. Právní úprava je na tomto místě kusá a zjevně nedostatečná, a k řadě důležitých otázek zákon mlčí.

Tolik k legislativě. Další dva problémy, proč je soukromoprávní doručování do datových schránek takovým flopem, jsou na straně České pošty. Ta neumožňuje doručovat adresátu identifikovanému jinak než kodem (identifikátorem) datové schránky. Není přitom důvodu, proč by neměla být doručena zpráva označená např. pouhým jménem a bydlištěm fysické osoby nebo IČ osoby právnické. Dohledání datové schránky by musela pošta provést ručně, jenže to je naprosto v pořádku: jde přece o placenou službu a to samé dělá i v případě zásilek listovních!

Alibistický je přístup k adresářům datových schránek. Jak bylo opakovaně judikováno, ani právnickým osobám, ani podnikajícím fysickým osobám nesvědčí právo na ochranu osobních údajů, a není proto nejmenšího důvodu, proč neprovozovat veřejně přístupný datově-schránkový telefonní seznam, do něhož by se vedle těchto subjektů (a OVM) mohli dobrovolně zapsat i držitelé datových schránek-nepodnikající fysické osoby.

A konečně je tu otázka paušálu za využívání služby. Tento paušál, jehož výše závisí na poštu datových zpráv odeslaných v měsíci, platí odesilatelé zpráv a je stanoven degresivně od 50 do 20 Kč (bez DPH) měsíčně. Za samotnou zprávu se přitom platí rovněž, a to 15,04 Kč (bez DPH). To je ovšem, bez ohledu na relativně nízké výše paušálu, z hlediska marketingové psychologie naprosto nerozumné: tak jako se u klasických poštovních služeb zásadně platí až za poskytnutou poštovní službu, nikoli za možnost tuto službu využívat, totéž by mělo být pravidlem u datových zpráv. Nevidím důvod, proč by odesilatelé zpráv neměli složit na účet České pošty zálohu/kredit a z této částky se při odeslání datové zprávy neodečetl příslušný poplatek.

To je tedy několik hlavních důvodů, proč je prozatím soukromoprávní doručování do datových schránek ve stadiu klinické smrti, a tento stav se stěží v dohledné době změní, zejména i s ohledem na avisovanou neochotu zákonodárce ZEÚ do konce volebního období novelisovat.
7 komentářů
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 3456

Ve středu 27. ledna od 13.00 hod. se u Krajského soudu v Plzni, jednací síň č. 64, koná další jednání ve věci pana Oldřicha Kolečka z Karlových Varů, který se domáhá půlmilionové náhrady od pronajimatele, který jemu i jeho dnes již nežijící manželce ve snaze přimět je k vystěhování prakticky zničil byt, ve kterém bydleli. Při středečním jednání by mohlo dojít k vyhlášení rozsudku.

Příští pondělí, 1. února, bude od 9.00 hod. u Vrchního soudu v Olomouci, jednací síň č. 2, projednáno odvolání Vladimíra Hučína proti rozsudku v jeho osobnostním sporu s bývalým ministrem vnitra Tomášem Hradílkem. O případu jsme referovali i na Paragraphu. Tisková zpráva žalobce.

Přidat komentář
Kategorie: Pozvánky
Počet zobrazení: 1701