Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

Prostřednictvím svého zmocněnce, advokáta Pavla Uhla, se soudní znalec Michal Mazel domáhá odstranění odůvodnění námitky podjatosti. Tomu však, z pochopitelných důvodů, vyhovět nemohu.

Aktualisováno.
Pro úplnost zveřejňujeme i výzvu Michala Mazla obhájci Lucie Šlégrové. Má osm stran, z nichž významná část je věnována polemice s faktem, že při norimberských procesech nepůsobili židovští soudci a prokurátoři.
30 komentářů
Nadřazená kategorie: Naše případy
Kategorie: Lucie Šlégrová
Počet zobrazení: 10064

Todle je aspoň poctivej blázinec, libuje si pacientka Helena Růžičková v nesmrtelné sceně z Dívky na koštěti. Podobné pocity musí mít každý, kdo sleduje peripetie kolem případu olomoucké fotbalové korupce. Prvně jsme o ní psali letos v červnu, pozastavujíce se nad tím, že orgán soukroprávního subjektu-spolku nemíní čekat na rozsudek a hodlá vynést svůj disciplinární verdikt bez ohledu na něj.

Od té doby se v případu událo několik věcí: nejprve byla Olomouc svazovou disciplinárkou potrestána ztrátou devíti bodů a akteři korupční affairy dostali dlouholeté zákazy činnosti. Klub se neodvolal, avšak učinil tak jeden z potrestaných, brankář Petr Drobisz, a protože ve fotbale patrně neznají zásadu zákazu reformace in peius, odvolací orgán rozhodnutí v celém rozsahu zrušil, s odůvodněním, že jeden ze členů disciplinárky poskytoval Olomouci své právní služby a byl tudíž podjatý.

Poté padlo nové rozhodnutí, identické s předchozím. Proti němu se už nikdo neodvolal.

A teď soud I. stupně rozhodl, že obvinění jsou nevinní a zprostil je obžaloby.

No řekněte sami, není tzv. vrcholový sport v téhle zemi kouzelný?

Přidat komentář
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 1641

Těšil jsem se tedy předčasně: Ústavní soud, v senátu se soudcem zpravodajem Vladimírem Kůrkou, odmítl mou ústavní stížnost ve věci absurdního výkladu stavění promlčecí doby v případě náhrady za nemajetkovou újmu podle OdpŠk.

Zatímco v jiných produktech III. senátu Ústavního soudu býváme svědky argumentace zcela mimoběžné, případně absentní, zde se Ústavní soud o argumentaci pokusil. Souhlasit s jeho závěry přesto nemohu: zní-li ustanovení § 15 odst. 2 OdpŠk domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen, vyvozuji z toho, že předtím nelze nejen žalobě vyhovět, ale nelze ji ani podat. Jednoznačná dikce tohoto ustanovení (může domáhat) jiný výklad prostě neumožňuje. Mám za to, že jsem měl na soudce zpravodaje smůlu, cca polovina soudců Ústavního soudu by mou námitku shledala důvodnou a svérázný výklad obecných soudů by neobstál.

Za velmi sporný pokládám i závěr, že o nárocích z průtahů u určitého soudu může rozhodovat ten samý soud. To je tisící a prvá variace na českého soudce-supermana, který umí nestranně posoudit i svou vlastní kausu – vždyť je přece dokonale nestranný, přímo z Ústavy! Praxe je samozřejmě diametrálně jiná…

Stížnosti k Evropskému soudu pro lidská práva již několik let u vědomí potěmkinského charakteru této instituce nepodávám, ale je možné, že v tomto případě učiním výjimku.

1 komentář
Kategorie: Naše případy
Počet zobrazení: 2286

Vše nasvědčuje tomu, že se schyluje k soudnímu sporu o zaplacení karlovarských dluhopisů z r. 1924. Výsledek predikovat těžko: jestliže byl poslední úkon, který lze interpretovat jako uznání dluhu, učiněn v 80. letech, mohla by uspět námitka promlčení, avšak záleží na tom, co přesně bylo obsahem tehdejší dohody.

Je pozoruhodné, jak se Československo pokoušelo zbavovat svých závazků legislativní (nebo quasilegislativní) cestou. Nejprve Benešovým dekretem č. 95/1945 Sb. zavázalo zahraniční majitele všech československých cenných papírů registrovat a deponovat je v dvou- až tříměsíční lhůtě na československé ambasádě, a to pod sankcí konfiskace. To je samo o sobě značně neobvyklé opatření, normálně se má za to, že povinnosti majitele dluhopisu jsou založeny v době jejich emise a nelze je, nota bene ze strany emitenta, tímto způsobem sub poena rozšiřovat; tento druh nepravé retroaktivity může stěží obstát jako fairový.

Druhým kolem pak byla měnová reforma v r. 1953, jíž byly pohledávky a závazky z těchto cenných papírů bez náhrady zrušeny [§ 7 odst. 1 písm. b) zákona č. 41/1953 Sb.].

Sami komunisté ovšem tyto předpisy ve vztahu k zahraničním majitelům cenných papírů neaplikovali, jsouce si dobře vědomi, že by v případě soudního sporu u jiného než vlastního soudu nedopadli dobře (naopak postkomunističtí Kalouskovi úředníci, v řízení o náhradě za znárodněný koncern Baťa, s tím nemají nejmenší problém – ale to by bylo zase na jiné povídání).

Nezbývá než popřát České republice, aby ve sporu o staré karlovarské dluhopisy prohrála, protože dluhy se prostě v civilisovaném světě platí, a s tím, kdo se ze svého dluhu snaží nejrůznějšími kličkami vymluvit, je právem nakládáno jako s podvodníkem, zcela bez ohledu na to, jde-li o jednotlivce nebo o stát.

8 komentářů
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 4114

V žebráckém sídle Sudetoněmeckého krajanského sdružení v Čechách, na Moravě a ve Slezsku zahájila pro členy i pro veřejnost činnost Sudetoněmecká knihovna v Žebráku/Sudetendeutsche Bibliothek in Bettlern. Nabízí ke studiu zatím omezený výběr sudetik, a to pouze presenčně. Služby knihovny a její nabídka se budou postupně rozšiřovat.

Několik fotografií: [1], [2], [3].

Aktualisováno.
Další fotografie jsou zde.

86 komentářů
Nadřazená kategorie: Naše případy
Kategorie: Sudetští Němci
Počet zobrazení: 6284