Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

Takto Lucie Šlégrová odůvodnila svou námitku podjatosti znalce Michala Mazla.
35 komentářů
Nadřazená kategorie: Naše případy
Kategorie: Lucie Šlégrová
Počet zobrazení: 11719

Brno. Město, jež investovalo 12 milionů korun do orloje, který ukazuje čas tak přehledným způsobem, že k jeho zjištění byl vydán zvláštní návod, je proslulým inovátorem i na poli práva. Po nedávném, naštěstí pod stolem skončivším, návrhu brněnských krajských zastupitelů, aby byl InfZ upraven tak, že (mj.) sám povinný subjekt posoudí, zda žádost o informace není šikanosní, se místní konšelé pustili do nemilovaných potížistů, ekoteroristů a vůbec příliš dotěrných občanů.

Nárok na městské dotace mají mít napříště jen ty subjekty, které s městem nebo jeho příspěvkovými organisacemi nevedou žádný soudní spor.

Že je takové pravidlo v rozporu s ústavními principy rovnosti a práva na přístup k soudu, pochopí patrně i děti základní školou povinné; otázkou ovšem je, zda to pochopí brněnské soudy, jejichž soudci slynou inveterátní tupostí (ovšemže až na čestné výjimky, jako např. Michal Ryška!).

4 komentáře
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 3027

Že se tady bude konat politický proces, musel poznat každý, kdo včera do Mostu přijel: soudní budova obklopená uniformovanou policií, uvnitř na každém rohu policista v civilu, justiční stráž v počtu několikanásobně vyšším, než normálně – a než by bylo objektivně potřeba. I soudkyně byla pro svůj úkol pečlivě vybrána: Bohumila Huňáčková, rutinérka, a – jak jinak – bývalá členka KSČ. Právě ona je tou poslední překážkou, kterou musí obžaloba překonat, aby splnila zadání. Soudkyně je viditelně nervosní, ví, co se od ní čeká, a nechce se jí do toho.

Nejprve velmi krátce vypovídá obžalovaná, takto nebezpečná pravicová extremistka Lucie Šlégrová, ani ne dvaadvacetiletá dívka, která stanula před soudem za loňský politický projev, v němž se přihlásila k národnímu socialismu. Jako naschvál, ten samý den jsou noviny plné článků o tom, že stranu s národně-socialistickým programem i názvem hodlá založit expremier Paroubek. Vysvětlit, proč jeden může to, co druhý nesmí, bude zjevně nesnadné, resp. ve skutečné demokracii nemožné.

Následují krátké výpovědi policistů a po nich promítání videozáznamu, na kterém je závadový projev zachycen. Pak předstupuje sám Velký inkvisitor, soudní znalec Michal Mazel: už od pohledu floutek, člověk bez jakýchkoli morálních zábran nebo hodnotového ukotvení. Nájemný lhář: kdo mu zaplatí, ten má pravdu.

Když se snaží vysvětlit shora nastíněný paradox dvojího metru, přítomní stěží potlačují úsměv. Protože obžalovaná mluví v projevu na dvou místech o vyvolených, říká znalec, je jasné, že má na mysli vyvolený národ, Židy, z čehož plyne, že hovoří-li o národním socialismu, má na mysli nacismus. Trapnost: přečte-li si text projevu kdokoli nezaujatý, musí uznat, že o Židech tu prima facie řeč není, spíš o establishmentu jako takovém.

Obhajoba je ovšem dobře připravena, a přes odpor soudkyně, která ví, že bez znalce a jeho quasiodborného zhodnocení projevu Lucii neudělá, se M. Mazla podaří přimět k přiznání, že jediným zadavatelem jeho posudků je policie; což ovšem znamená, že je podjatý, protože podle judikatury Ústavního soudu znalec podávající posudek nesmí být ekonomicky závislý na straně řízení.

Znalec je, řečeno kulantně, jednodušší intelektuální konstituce, a není obtížné přimět ho, aby vysvětlil svou theorii závadového kontextu. Bez většího nátlaku přiznává, že ve skutečnosti není závadný obsah řečeného, ale osoba řečníka. Kdyby to samé řekl někdo jiný, nezávadový, o trestný čin by se nejednalo. Přítomní se smějí, soudkyně na chvíli ztrácí sebekontrolu a křičí, že nechá vyklidit jednací síň.

A to je prozatím vše, hlavní líčení je odročeno na začátek prosince.

Poučení? Banální a stále opakované: svoboda je nedělitelná. Jestliže dopustíme, že dnes Lucii Šlégrovou odsoudí za to, že řekla národní socialismus, zítra může stanout před soudem za své názory kdokoli z nás. Demokracie je jen jedna, režim, kde má jiný příděl občanských práv konformista a jiný radikál, demokratický není a nikdy být nemůže.

Aktualisováno.
Úplný zvukový záznam výslechu znalce (ostatní části hlavního líčení nejsou zajímavé).
28 komentářů
Nadřazená kategorie: Naše případy
Kategorie: Lucie Šlégrová
Počet zobrazení: 10522

Pro příznivce theorie o tom, jak velmistr Řádu ozubeného kola, Jeho Velkoozubenost Marek Hirato přepadl a poranil skupinu mírumilovných tělocvikářů (ať z policie, ze SZ, z Jiného práva nebo odjinud), zveřejňujeme zvukový záznam události.

Cosi mi napovídá, že se v Třebíči chystá velký pláč a skřípění zubů…

72 komentářů
Nadřazená kategorie: Naše případy
Kategorie: Řád ozubeného kola
Počet zobrazení: 5512

Když jsem se dočetl, že v Chomutově kontrolovali, kteří příjemci si přijeli pro sociální dávky automobilem, aby jim mohli dávku odebrat, říkal jsem si, že v dalším stupni nulové tolerance by mělo být těmto osobám zakázáno nejen používat osobní automobil, ale také chodit po chodnících, navštěvovat veřejné parky a restaurace a měla by jim být uložena povinnost našít si na svrchní oděv dostatečně rozměrné a viditelné označení Příjemce sociální dávky.

Pokud se již stát rozhodl sociální dávky vyplácet – a jako konservativec bych byl pro jejich úplné zrušení – měl by při tom postupovat racionálně a fairově. Provoz ojetého motorového vozidla se spotřebou 10 litrů bensinu na sto kilometrů a se zanedbatelnou amortisací, které uveze pět lidí, stojí nějaké tři-čtyři koruny na kilometr, a to je luxus, který bychom klidně mohli dopřát i sociálně slabým, už s ohledem na to, že veřejná doprava, mimo největší města nijak frekventovaná, často stojí víc, zejména pokud cestuje několik lidí současně nebo je trasa krátká.

Za opatřením cítím populismus, novou formu řápkismu, na němž neshledávám pranic pravicového ani následováníhodného.

Některá vozidla prý také zabavili exekutoři. Aniž bychom škodolibě spekulovali, kolik z těchto aut bylo kradených (a exekutor, jakmile to zjistí, je bude povinen vydat vlastníkovi), kritice je na místě podrobit i tuto praxi. S výjimkou případu, že se zabavují vozy skutečně drahé, nedostane totiž oprávněný z výtěžku prodeje ani korunu, zisk si rozdělí vydražitel, který auto koupí za třetinu odhadní ceny, znalec-odhadce, případně dražebník a potenciálně i exekutor na nákladech exekuce. Rozumné by bylo zavést opatření, že mobiliární exekuce je přípustná pouze tehdy, pokud oprávněnému připadne nejméně pětina odhadní ceny zabavených věcí, a to pod sankcí její neplatnosti. To, co je praktikováno v současné době – a to i v případě menšiny slušných exekutorů, kteří dražby např. řádně vyhlašují – není ničím jiným než šikanou povinných.

Aktualisováno.
Ještě dál, zdá se, šli ve Varnsdorfu, a za nepřípustné v některých případech pokládají i vlastnictví počítače. Co přijde dál? Mobil? Televisor? Splachovací záchod? Více než jeden pár bot?

1 komentář
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 2218