Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

Když jsem se dočetl, že v Chomutově kontrolovali, kteří příjemci si přijeli pro sociální dávky automobilem, aby jim mohli dávku odebrat, říkal jsem si, že v dalším stupni nulové tolerance by mělo být těmto osobám zakázáno nejen používat osobní automobil, ale také chodit po chodnících, navštěvovat veřejné parky a restaurace a měla by jim být uložena povinnost našít si na svrchní oděv dostatečně rozměrné a viditelné označení Příjemce sociální dávky.

Pokud se již stát rozhodl sociální dávky vyplácet – a jako konservativec bych byl pro jejich úplné zrušení – měl by při tom postupovat racionálně a fairově. Provoz ojetého motorového vozidla se spotřebou 10 litrů bensinu na sto kilometrů a se zanedbatelnou amortisací, které uveze pět lidí, stojí nějaké tři-čtyři koruny na kilometr, a to je luxus, který bychom klidně mohli dopřát i sociálně slabým, už s ohledem na to, že veřejná doprava, mimo největší města nijak frekventovaná, často stojí víc, zejména pokud cestuje několik lidí současně nebo je trasa krátká.

Za opatřením cítím populismus, novou formu řápkismu, na němž neshledávám pranic pravicového ani následováníhodného.

Některá vozidla prý také zabavili exekutoři. Aniž bychom škodolibě spekulovali, kolik z těchto aut bylo kradených (a exekutor, jakmile to zjistí, je bude povinen vydat vlastníkovi), kritice je na místě podrobit i tuto praxi. S výjimkou případu, že se zabavují vozy skutečně drahé, nedostane totiž oprávněný z výtěžku prodeje ani korunu, zisk si rozdělí vydražitel, který auto koupí za třetinu odhadní ceny, znalec-odhadce, případně dražebník a potenciálně i exekutor na nákladech exekuce. Rozumné by bylo zavést opatření, že mobiliární exekuce je přípustná pouze tehdy, pokud oprávněnému připadne nejméně pětina odhadní ceny zabavených věcí, a to pod sankcí její neplatnosti. To, co je praktikováno v současné době – a to i v případě menšiny slušných exekutorů, kteří dražby např. řádně vyhlašují – není ničím jiným než šikanou povinných.

Aktualisováno.
Ještě dál, zdá se, šli ve Varnsdorfu, a za nepřípustné v některých případech pokládají i vlastnictví počítače. Co přijde dál? Mobil? Televisor? Splachovací záchod? Více než jeden pár bot?

1 komentář
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 2454

Αβδηρα, Schilda, Gotham, Kocourkov, to jsou názvy – fiktivních nebo skutečných – obcí, jež se staly literárním synonymem hlouposti. Na podobné postavení se nyní zdá kandidovat i středočeský Pletený Újezd, o němž a o jehož vpravdě jedinečném starostovi jsme na tomto blogu již dvakrát referovali ([1], [2]).

Ono mythické místo bylo minulý týden svědkem dalšího skandálu, když starosta zakázal – nám dobře známému – občanu Martinu K. pořídit si zvukovou nahrávku jednání obecního zastupitelstva. Případ poté řešila unhošťská policie. Ta dala za pravdu starostovi a občana s diktafonem vykázala. Ten se ovšem nemíní vzdát, a podává správní žalobu proti faktickému zásahu; na tahu je Městský soud v Praze, který musí v prvním kole rozhodnout o návrhu předběžného opatření.

O případu budeme na tomto místě informovat.

6 komentářů
Kategorie: Naše případy
Počet zobrazení: 4315

Už se zdálo, že ani v září Osla měsíce, prestižní cenu tohoto blogu za mimořádný přínos na poli práva, nebudeme moci udělit, ale na poslední chvíli se blýskla rozkladová komise ministerstva financí tímto brilantním rozhodnutím.

Vyplývá z něj, že český úředník má právo uložit ediční povinnost komukoli, včetně cizinců, aniž by si dělal starosti s nějakými omezeními danými personální působností svého úřadu. Ve svém rozkladu jsem ministerstvu doporučil, aby navrhlo vyhlásit Spojeným státům válku; až bude území Oklahomy dobyto a ustavena na něm česká okupační správa, bude na místě odvolatelku k čemukoli pod hrozbou pokuty vyzývat (asociace s filmem The Mouse That Roared jsou skutečně jen náhodné).

Mimochodem, kdyby ministerstvo o listinu požádalo zdvořile a ne s jemností vlastní pravomocí obdařenému postkomunistickému buranovi, dostalo by se mu stejně zdvořilé informace, že odvolatelka ji vůbec v držení nemá.

K ocenění blahopřejeme. Serie oslích uší ve tvaru paragrafu čeká na převzetí v redakci blogu.

27 komentářů
Nadřazená kategorie: Naše případy
Kategorie: Jan A. Baťa
Počet zobrazení: 3567

Zveřejňujeme v plném znění závadový projev Lucie Šlégrové, za který extremistka stane příští týden před soudem a ve kterém soudní znalec Michal Mazel von Edelstadt neomylně identifikoval podporu německého nacionálního socialismu (text převzat ze serveru DSSS Sever):
Číst dál... 24 komentářů
Nadřazená kategorie: Naše případy
Kategorie: Lucie Šlégrová
Počet zobrazení: 2092

Včerejšek byl pro mne dnem dvou premier.

Jednak jsem poprvé v životě spatřil skutečného justičního vraha, soudkyni Okresního soudu v Trutnově Marcelu Horváthovou, osobně odpovědnou za smrt disidenta Pavla Wonky. Těžko predikovat, zda někdy dojde i na ni a stát jí poskytne dotované ubytování v ženské věznici (lůžko po Ludmile Brožové-Polednové je jistě dosud volné), spíše se to jeví nepravděpodobným. Státní orgány Wonkův případ prošetřily a žádné pochybení neshledaly: Wonka se o svou smrt zasloužil sám. Kdyby nerebeloval a vzorně kolaboroval s režimem tak jako ti, kdo ho soudili – a kteří dosud soudí – mohl přežít a užívat dnes s námi výdobytků naší křehké demokracie, stejně jako jich užívá soudkyně Horváthová.

Za druhé jsem prvně spatřil v akci advokátský talár, ono roucho, které podle názoru Ústavního soudu zhmotňuje všechny principy, jimiž je advokát při výkonu své profese povinen se řídit. Talár vyrobený monopolním dodavatelem (a prodávaný advokátům za monopolistickou cenu) je vyloženě nevkusný, vypadá jako ledabyle ušitá pláštěnka, a jediným důvodem, proč byla jeho povinnost znovu zavedena, byla nejspíš skutečně jen potřeba funkcionářů České advokátní komory přijít si snadno k penězům bokem ve formě provise za výběr dodavatele.

Pozoroval jsem rovněž jeho nositelku, u vědomí vznešených slov Ústavního soudu, že maje pak tuto uniformu či dres na sobě, každý její nositel spíše pocítí význam okamžiku, pro který si talár oblékl a své úlohy při něm, jakož i cti profese, k níž přísluší a kterou reprezentuje. Tím spíše se pak své role chopí s plným nasazením a bude ji vykonávat skutečně tak, jak to podle svého nejlepšího vědomí pokládá za prospěšné. To se, bohužel, nedostavilo, ale neztrácím naději a věřím, že advokáta, který svým vystupováním tuto věštbu naplní, někdy potkám.

4 komentáře
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 2714