Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

Αβδηρα, Schilda, Gotham, Kocourkov, to jsou názvy – fiktivních nebo skutečných – obcí, jež se staly literárním synonymem hlouposti. Na podobné postavení se nyní zdá kandidovat i středočeský Pletený Újezd, o němž a o jehož vpravdě jedinečném starostovi jsme na tomto blogu již dvakrát referovali ([1], [2]).

Ono mythické místo bylo minulý týden svědkem dalšího skandálu, když starosta zakázal – nám dobře známému – občanu Martinu K. pořídit si zvukovou nahrávku jednání obecního zastupitelstva. Případ poté řešila unhošťská policie. Ta dala za pravdu starostovi a občana s diktafonem vykázala. Ten se ovšem nemíní vzdát, a podává správní žalobu proti faktickému zásahu; na tahu je Městský soud v Praze, který musí v prvním kole rozhodnout o návrhu předběžného opatření.

O případu budeme na tomto místě informovat.

6 komentářů
Kategorie: Naše případy
Počet zobrazení: 3879

Už se zdálo, že ani v září Osla měsíce, prestižní cenu tohoto blogu za mimořádný přínos na poli práva, nebudeme moci udělit, ale na poslední chvíli se blýskla rozkladová komise ministerstva financí tímto brilantním rozhodnutím.

Vyplývá z něj, že český úředník má právo uložit ediční povinnost komukoli, včetně cizinců, aniž by si dělal starosti s nějakými omezeními danými personální působností svého úřadu. Ve svém rozkladu jsem ministerstvu doporučil, aby navrhlo vyhlásit Spojeným státům válku; až bude území Oklahomy dobyto a ustavena na něm česká okupační správa, bude na místě odvolatelku k čemukoli pod hrozbou pokuty vyzývat (asociace s filmem The Mouse That Roared jsou skutečně jen náhodné).

Mimochodem, kdyby ministerstvo o listinu požádalo zdvořile a ne s jemností vlastní pravomocí obdařenému postkomunistickému buranovi, dostalo by se mu stejně zdvořilé informace, že odvolatelka ji vůbec v držení nemá.

K ocenění blahopřejeme. Serie oslích uší ve tvaru paragrafu čeká na převzetí v redakci blogu.

27 komentářů
Nadřazená kategorie: Naše případy
Kategorie: Jan A. Baťa
Počet zobrazení: 3346

Zveřejňujeme v plném znění závadový projev Lucie Šlégrové, za který extremistka stane příští týden před soudem a ve kterém soudní znalec Michal Mazel von Edelstadt neomylně identifikoval podporu německého nacionálního socialismu (text převzat ze serveru DSSS Sever):
Číst dál... 24 komentářů
Nadřazená kategorie: Naše případy
Kategorie: Lucie Šlégrová
Počet zobrazení: 1964

Včerejšek byl pro mne dnem dvou premier.

Jednak jsem poprvé v životě spatřil skutečného justičního vraha, soudkyni Okresního soudu v Trutnově Marcelu Horváthovou, osobně odpovědnou za smrt disidenta Pavla Wonky. Těžko predikovat, zda někdy dojde i na ni a stát jí poskytne dotované ubytování v ženské věznici (lůžko po Ludmile Brožové-Polednové je jistě dosud volné), spíše se to jeví nepravděpodobným. Státní orgány Wonkův případ prošetřily a žádné pochybení neshledaly: Wonka se o svou smrt zasloužil sám. Kdyby nerebeloval a vzorně kolaboroval s režimem tak jako ti, kdo ho soudili – a kteří dosud soudí – mohl přežít a užívat dnes s námi výdobytků naší křehké demokracie, stejně jako jich užívá soudkyně Horváthová.

Za druhé jsem prvně spatřil v akci advokátský talár, ono roucho, které podle názoru Ústavního soudu zhmotňuje všechny principy, jimiž je advokát při výkonu své profese povinen se řídit. Talár vyrobený monopolním dodavatelem (a prodávaný advokátům za monopolistickou cenu) je vyloženě nevkusný, vypadá jako ledabyle ušitá pláštěnka, a jediným důvodem, proč byla jeho povinnost znovu zavedena, byla nejspíš skutečně jen potřeba funkcionářů České advokátní komory přijít si snadno k penězům bokem ve formě provise za výběr dodavatele.

Pozoroval jsem rovněž jeho nositelku, u vědomí vznešených slov Ústavního soudu, že maje pak tuto uniformu či dres na sobě, každý její nositel spíše pocítí význam okamžiku, pro který si talár oblékl a své úlohy při něm, jakož i cti profese, k níž přísluší a kterou reprezentuje. Tím spíše se pak své role chopí s plným nasazením a bude ji vykonávat skutečně tak, jak to podle svého nejlepšího vědomí pokládá za prospěšné. To se, bohužel, nedostavilo, ale neztrácím naději a věřím, že advokáta, který svým vystupováním tuto věštbu naplní, někdy potkám.

4 komentáře
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 2481

Nejvyšší správní soud (v senátě složeném – jak jinak – ze tří exkomunistů, resp. dvou členů a jednoho kandidáta KSČ) se, jak začíná být dobrou tradicí, opět vymezil proti Ústavnímu soudu a vysvětlil nám, že občan je povinen uposlechnout i nezákonné výzvy, a pokud tak učinit odmítne, je zcela na místě, když je mu za to uložena sankce.

K této otázce, jak víme i ze stránek tohoto blogu, se autoritativně vyslovil Ústavní soud v nálezu Horváth. v MHMP, avšak vynalézaví soudci NSS přišli s thesí (§ 25 rozsudku), že Ústavní soud svým nálezem reagoval na výrazně odlišnou situaci posuzovaného případu proto, aby zdůraznil ochranu principu zákazu sebeobviňování. Tak tomu přirozeně není, Ústavní soud formuloval zcela záměrně své závěry šířeji, tak aby pokryly, mimo jiné, případy nezákonné výzvy policisty nebo strážníka v terénu.

Nemáme-li připustit hypothesu, že Nejvyšší správní soud buď neumí číst, nebo ústavnímu právu rozumí, řečeno s Nohavicou, jak koza náklaďáku, nevyhneme se závěru, že překlenutí přelomového nálezu Horváth v. MHMP a návrat k překonanému karvinskému usnesení z r. 1998 je svévolnou ignorancí závazné judikatury Ústavního soudu (§ 21):

Na rozdíl od žalobkyně zastává Nejvyšší správní soud názor, že zásadně použitelným rozhodnutím v případech podobných projednávanému je i nadále usnesení Ústavního soudu ze dne 6. 1. 1998 ve věci ÚS 263/97, ve kterém je shodná problematika řešena jednoznačně: Protože /žalobce/ neuposlechl výzvy veřejného činitele /policisty Městské policie/, naplnil skutkovou podstatu přestupku neuposlechnutí výzvy veřejného činitele dle § 47 odst. 1 písm. a) zák. č. 200/1990 Sb., v platném znění. Ústavní soud se ztotožnil se závěrem Okresního úřadu K., že občané jsou povinni se podrobit výkonu pravomoci veřejného činitele bez ohledu na vlastní soukromý názor. Jsou-li přesvědčeni, že tímto jednáním bylo porušeno jejich právo či jim byla způsobena škoda, mohou se proti takovému postupu veřejného činitele bránit jiným zákonným způsobem. Ústava ČR, Listina základních práv a svobod ani žádná jiná právní norma nepřipouští, aby jednotliví občané nejprve hodnotili zákonnost postupu veřejných činitelů a teprve na základě toho jejich pokynů uposlechli nebo neuposlechli.

Arogance, tvé jméno je Baxa, Vyklický, Žišková!

Aktualisováno.
Zde nás pojednala ČTK.

16 komentářů
Kategorie: Naše případy
Počet zobrazení: 4689