Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

V 70. letech vysílala televise velmi oblíbený maďarský animovaný seriál o rodině Smolíkových. Zápletkou episod bylo, že v současnosti žijící, zcela průměrná rodinka dostane od potomka ze 30. století darem určitý přístroj, vymoženost budoucí technologie, nad kterým zprvu jásá, ale posléze se ukáže, že s ním neumí pořádně zacházet, takže zařízení nadělá víc škody než užitku.

Autoři seriálu nemohli vědět nic o postkomunismu, ale jeho podstatu vystihli naprosto přesně: společnost odvyklá demokracii zachází s jejími přístroji úplně stejně jako Smolíkovi, a po prvotní euforii se dostavuje vystřízlivění a poznání, že se demokratické instituce jaksi zvrhly a obrátily proti společnosti, které měly sloužit.

Pěkným příkladem jsou exekutoři, o kterých zde často píšeme, avšak zdaleka nejsou jediní: v postkomunismu nefunguje v podstatě nic tak, jak by mělo, a všechno dostává jaksi jiný obsah než v tradičních demokratických zemích.

Příkladem může být i Úřad pro ochranu osobních údajů (ÚOOÚ), instituce, jejímž účelem by mělo být chránit občany před zásahy do soukromí ze strany velkých korporací a státu, ale která v postkomunistické mutaci naopak chrání stát a jeho establishment před občany, působí protidemokraticky a prokorupčně.

Pěkný kousek se Úřadu povedl v Liberci, kde v rámci tažení proti záznamům z jednání obecních zastupitelstev zahájil správní řízení s občanským sdružením, a to způsobem, který nemá daleko k tomu, jak se svými poddanými jednali komunističtí úředníci. Nevím, snad to bude tím, že místo právníka za Úřad vystupuje veterinář, uvyklý jednat spíš s dobytkem než se základními právy obdařenými stranami správních řízení.

Když pomineme fakt, že kontrolovaný spolek není majitelem domény, kde byly záznamy zveřejněny (zjistíš si to na adrese nic.cz, Úřade!), a v době jejich pořízení ještě ani nevznikl (najdeš tady!), zaráží arogance, s níž úředník stanoví jako místo jednání sídlo občanského sdružení, aniž by se zajímal o to, zda tam vůbec má přístup, a požádá o předložení celé řady evidentně zbytečných, a částečně zřejmě i neexistujících, dokumentů.

A jako dodatek, v průvodním e-mailu, spolku sdělí, že protože jde o kontrolu, účastník nemá právo nahlížet do správního spisu (ano, to je u českých byrokratických nabobů už tradice).

Nemohu jinak než ocenit za toto dílo MVDr. Františka Bartoše čestným titulem Osel měsíce, spojeným s právem nosit oslí uši ve tvaru paragrafů, přičemž nezastírám, že tento případ patří mezi ty, kdy takové ocenění vnímám jako poněkud nespravedlivé – k oslům.

Aktualisováno.

Authentická zpráva o průběhu kontroly:

Posilam zpravu o stredecni kontrole v Liberci. Zadna nenastala, nebot se panu kontrolorovi, rizenemu primo panem veterinarem, nepodarilo identifkovat neexistujici kancelar obcanskeho sdruzeni, kde by mohl neco zkontrolovat. Pry odmitl vratnici, recepci i navrhovane pohostinstvi a snazil se 30 minut sehnat jednaci mistnost na radnici, kde mu ale nikdo nerozumel nebo nebyl schopen nic rict. Pan Baxa si s sebou vzal pravni pomoc, ktere se nepodarilo z pana kontrolora vyrazit ani pouceni o pravech, nahledl do spisu, do ktereho predtim nebylo mozne nahlizet, pan kontrolor videl vsude kolem sebe prestupky v oblasti osobnich udaju (prestupkem podle nej zrejme byla i pritomnost pravni pomoci) a nakonec mrzute odjel zpatky do Prahy s tim, ze napise mail. K tomu si celou dobu stezoval, ze je urad pretizeny a nestiha.

Dlouho jsem o podobne svejkovsky ladenem urednim vykonu neslysel a zaroven se mi jevi, ze se libereckym podarilo kompletne skodnou odblokovat, za coz jim patri velka pochvala. Na druhou stranu se mi zda, ze vzhledem k mentalnim schopnostem techto velikanu prava a vzhledem k tomu, ze rozkaz zrejme znel - provest kontrolu stuj co stuj, se da predpokladat, ze se pokusi si znovu zajistit jednaci mistnost, do ktere predvolaji cleny na kontrolu, coz by mohlo nakonec dopadnout jeste absurdneji.

3 komentáře
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 4529

Když jsem v listopadu 2008 napsal na svůj, tehdy ještě novotou zářící, blog článek o exekutorech, netušil jsem, že ani po třech letech se situace prakticky nezmění. Momentálně se připravuje další, asi tak pětistá třicátá šestá novela ExŘ, jíž má být exekutorům zakázáno sepisovat exekutorské zápisy s přímou vykonatelností, aniž by existovala vyhlídka na zlepšení.

Na vině jsou samozřejmě i autoři původního ExŘ, kteří, ač varováni slovenským příkladem, zopakovali všechny tamní chyby a k nim ještě přidali některé originální, české. Viníky již nikdo nedostihne, ti své schopnosti dávno uplatňují na jiných, neméně lukrativních působištích.

Ano, dluhy se musejí platit; drobná potíž je v tom, že působení exekutorů vedlo jen k tomu, že místo spokojených věřitelů a plačících dlužníků tu máme plačící věřitele, ožebračené dlužníky a bohaté, spokojené exekutory.

Co tedy s exekutory, jejichž řádění se po deseti letech v akci stalo vážným celospolečenským problémem? Řešení je v koncepčním přístupu, který dosud chybí.

Především by bylo dobré konečně si uvědomit, že exekutor, nyní strašný země pán, je sice podnikatel, ale zároveň je orgánem státu, a jako takový musí mít odpovídající předpoklady a nad sebou odpovídající dohled. Takže: okamžitě zbavit funkce všechny exekutory, kteří nesplňují podmínky lustračního zákona, a stejně přísné podmínky stanovit i pro zaměstnance exekutorů. Dát ministerstvu pravomoc pozastavit výkon exekuční činnosti kárně obviněným, nikoli pouze trestně stíhaným exekutorům, jak je tomu v současné době. Zrušit exekutorskou samosprávu, stejně je k ničemu, a nahradit ji státním dohledem. Pro soudy zakotvit v zákoně pevné lhůty, v nichž musí být o oposičních a impugnačních návrzích rozhodnuto. Doplnit paragrafy upravující přípustné způsoby vedení exekuce v závislosti na výši pohledávky a efektivitě zpeněžení postižené majetkové hodnoty, včetně odpovědnost za škodu; tou striktně zavázat stát, náhradu po exekutorovi vymáhat regresně. Přinutit exekutory zveřejňovat dražby jednak v místě sídla, jednak centrálně, a kontrolovat dodržování zákona např. formou ghost shoppingu. Zrušit současnou nevyhovující úpravu kárného řízení s exekutory a nahradit ho správním řízením vedeným ministerstvem; sankce by měly být přísné, a postihovat by měly i osoby, které pro exekutora pracují – typickou sankcí za porušení zákona ke škodě povinného by mělo být zbavení exekutorského úřadu na pět let.

Buďme realisty. Nic z toho se nestane, ministerstvo připraví jen další, pětistou třicátou sedmou novelu, a exekutoři spolu se splátkovými společnostmi budou dál pracovat na tom, aby se Česká republika podobala ještě víc rozvojové zemi, banánové republice bez banánů.

6 komentářů
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 2891

Policie se rozhodla zpřísnit právní kvalifikaci skutku, za který je velmistr Řádu ozubeného kola, Jeho Velkozubenost Marek Hirato stíhán, a to na přečin nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1, odst. 2 písm. c) TrZ, přečin výtržnictví podle § 358 odst. 1, odst. 2 písm. a) TrZ a pokus zvlášť závažného zločinu těžkého ublížení na zdraví podle § 21 odst. 1 TrZ k § 145 odst. 1 TrZ. Sazba je od tří do deseti let. Záhadou je, proč není skutek dosud posuzován jako pokus o vraždu, když nůž byl jistě dobře nabroušen.

Poučení: Chce-li vám v České republice násilník vzít vaši věc, ochotně mu ji podejte a nezapomeňte se při tom usmívat.

36 komentářů
Nadřazená kategorie: Naše případy
Kategorie: Řád ozubeného kola
Počet zobrazení: 5830

O neradostném stavu a vyhlídkách Konfederace politických vězňů jsme na tomto blogu již psali. Volební sněm KPV v Olomouci potvrdil status quo a nadto obohatil českou právní kulturu novací stanov o některé neotřelé prvky.

Nové stanovy dávají pravomoc Radě KPV vylučovat členy, a to bez možnosti přezkumu rozhodnutí Smírčí komisí, k níž se jinak může člen proti vyloučení pouhou pobočkou odvolat. Důvody změny vysvětlil místopředseda KPV František Šedivý České televisi takto: Je to reakce na situaci v Přerově či České Lípě, kde jsme vyloučili členy a oni se obrátili na soud. A vyhráli, opomněl dodat.

Takové drzosti je třeba učinit přítrž; otázkou zůstává už jen, zda nový centralisovaný model nebude vyžadovat i změnu názvu spolku, protože u konfederace se jaksi automaticky předpokládá, že centrála není oprávněna do vnitřního chodu v konfederaci sdružených poboček zasahovat.

Z říše komického je i další změna, která mění podmínky pro vznik členství. Doposud se nesměl členem stát mj. ten, kdo působil v mocenských orgánech komunistického státu. Protože toto ustanovení činilo sporným členství samotné předsedkyně KPV Naděždy Kavalírové (nespokojenými členy přezdívané Rudá carevna), pracovnice totalitního ministerstva, stanovy byly změněny tak, že tato podmínka byla vypuštěna.

V první řadě jde – samozřejmě – o peníze. Poté, co vedení KPV vytunelovalo dvacet milionů z tzv. Emingerova fondu, hodlá Konfederaci co nejrychleji zrušit, pokud možno s pomocí přátelského likvidátora, který nebude nikomu klást nepříjemné otázky.

Jako občan se stydím, ale jako daňový poplatník, který na chod tohoto postkomunistického, ze státního rozpočtu financovaného spolku doposud nedobrovolně přispíval z daní, takové řešení spíše vítám; jen bych prosil, aby se tak stalo hygienickým, nepříliš medialisovaným způsobem a, smím-li prosit, někde v ústraní.

1 komentář
Kategorie: Naše případy
Počet zobrazení: 2358

Jsou žaloby, nad kterými se rozum v rozpacích zastavuje: příkladmo tato autorskoprávní na neoprávněné užití sloganu A co děti? Mají si kde hrát? v předvolební kampani Strany zelených.

Dle stejné – šílené – logiky bude muset zaplatit každý, kdo nazve některou méně sofistikovanou osobu ženského pohlaví ochechulí negramotnou scenaristovi onoho starého ruského filmu, kde byla tato apelace, pokud je mi známo, užita prvně (přičemž je otázka, zda nejde o pouhou licenci autorů dubbingu).

Bezpečné jsou pouze slogany, k nimž majetková autorská práva zanikla, a tak mi nezbyde než nazvat žalobce Ladislava Vostárka pěkným prevítem a hajslíkem, neboť tyto nadávky – identického původního významu – se, pokud vím, používají již nejméně od 19. století.

5 komentářů
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 3411