Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

Ústavní soud vyhověl mé ústavní stížnosti (historicky sedmé úspěšné) a zrušil rozsudek Nejvyššího správního soudu o tom, že soudy nemusejí poskytovat informace o komunistické minulosti svých soudců, přičemž ostře kritisoval čtvrtý senát Nejvyššího správního soudu za nerespektování své závazné judikatury.

Písemné vyhotovení nálezu nemám dosud k disposici, takže se k němu nemohu blíže vyjádřit. Zde je zpráva ČTK.

Aktualisováno.
Nález, z něhož je patrné, že si Ústavní soud na adresu Nejvyššího správního soudu věru servítky nebral.

22 komentářů
Nadřazená kategorie: Informační právo
Kategorie: Komunističtí soudci
Počet zobrazení: 4203

Předesílám, že pořady České televise zhruba již deset let, od úspěšné televisní revoluce, téměř nekonsumuji, takže pokud některý z nich zhlédnu, je to spíše výsledkem náhody než systematického zájmu. Tím větší otřes mi čas od času působí, když zjistím, co je v oné instituci za peníze koncesionářů produkováno.

Tak jsem měl možnost podívat se na pořad Reportéři, ve kterém lehce hystericky působící reportérka Markéta Dobiášová tklivým hlasem líčí osud třináctileté dívky, jež byla s pomocí českých soudů odebrána matce a přinucena žít v Německu u nevlastního otce, který jí ve styku s matkou bránil a i jinými, blíže nepopsanými způsoby ji týral.

Když se feminismus spojí s chauvinismem, jde veškerá novinářská objektivita stranou a vznikne emocionálně-vlastenecký kitsch.

Tak například, zatímco matka, hlavní kladná postava, dostala v pořadu k vyjádření téměř neomezený prostor, s otcem bylo hovořeno pouze telefonem, úsečně a krátce: je to přece muž a k tomu, ó hrůzo, Němec! Dále: přestože posledním soudem, který rozhodoval, byl Amtsgericht v Drážďanech (jemuž po právní moci rozhodnutí o svěření otci připadla jurisdikce), nikdo po důvodech, proč bylo rozhodnuto v neprospěch matky, nepátral, naopak se reportérka zabývala starým a dnes již fakticky irelevantním rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem. Jak reportérka Dobiášová připustila, tím, že je dcera u matky, dopouští se matka trestného činu únosu dítěte. Opravdu je na místě, aby televisní reportér na obrazovce omlouval nebo dokonce chválil zjevně protiprávní jednání?

Při sledování slaboduché reportáže ovšem diváka napadají i další otázky, příkladmo jaké IQ má dívka, jestliže její projev ve třinácti letech odpovídá úrovni šestiletého dítěte, a také, jaké vlastně bylo dřívější povolání matky, která nechala do rodného listu své dcery zapsat svého německého muže, ačkoli nebyl jejím otcem biologickým. Nebyla to tak trochu prostitutka, jak by naznačoval její vzhled a způsob vyjadřování?

Držme se však v hypothesách a odsudcích při zemi, spokojivše se s konstatací, že televisní koncesionář si opět jednou zaplatil pořádný kus manipulace, jež se ostatně již dávno stala této televisi erbovní disciplinou.

13 komentářů
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 3416

Další neuvěřitelný exces při rozhodování o vazbě se odehrál u Okresního soudu v Hradci Králové. Nechápu, jak je možné poslat do vazby obviněného za nedbalostní trestný čin a za situace, kdy není jasné, zda jsou vůbec dány podmínky trestní odpovědnosti.

Úlitba veřejnému mínění? Soudy, které rozhodují podle toho, co napíšou v Blesku, nepotřebujeme.

15 komentářů
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 3692

Kuriosní a zcela ojedinělé rozhodnutí o zákazu shromáždění DSSS vydal Městský úřad Vimperk. Na Facebooku našel diskusní skupinu, na jejímž základě demonstraci zakázal s odůvodněním, že účel oznámeného shromáždění, spočívající v mítinku příznivců a členů strany DSSS s předsedou této strany, povede, s ohledem na shora popsané závěry správního orgánu, k výzvám k rozněcování nenávisti a nesnášenlivosti zejména pro národnost či sociální postavení.

Aktualisováno.
Soud podle očekávání tento výplod chorého ducha zrušil. Odůvodnění zatím k disposici není, pouze zpráva ČTK.

7 komentářů
Kategorie: Shromažďovací právo
Počet zobrazení: 3890

Kolik hodin má den? To může být různé: pro běžného občana má den 24 hodin, a chce-li věnovat určité práci čas vedle své pracovní doby, stěží tak může činit déle než 3–4 hodiny denně a pět dnů v týdnu.

Jinak je tomu u soudních znalců. Vezměme tento posudek, který zpracoval Michal Mazel. Zadání bylo stanoveno opatřením policie ze 14. 1. 2011, doplňující posudek byl hotov, podle data na jeho první straně, dne 22. 3. 2011, a autor posudku si za něj vyúčtoval téměř 400 tisíc korun. Předpokládáme-li, že sazba činila běžných 350 korun za hodinu, vychází nám, že na svém posudku M. Mazel strávil 1 100 hodin – a tedy, každý den, včetně víkendů, pracoval něco přes šestnáct hodin denně. Na advokacii při takovém zápřahu asi moc času nezbývalo…

Anebo další výtečník, Ivo Svoboda, zaměstanec brněnské University obrany. Ten, soudě dle čísel podle znaleckého deníku, za rok 2010 zpracoval nejméně 40 znaleckých posudků, a pokud bychom vycházeli z průměrné odměny podle pěti posudků, k nimž nám údaje poskytla policie, musel na nich odpracovat přibližně 3 800 hodin, a to, prosím pěkně, jen po odpoledních a večerech. Tento odhad nemůže být příliš směrodatný, mezi posudky mohly převažovat jednoduché a méně pracné, avšak rozhodně je takové množství indikátorem, že i zde mohlo docházet k nepravostem.

Hodnoceno střízlivě, oba pánové jsou podezřelí z trestného činu podvodu a z toho, že se na účet státního rozpočtu každoročně obohacují za neoprávněně účtované hodiny o částky v řádu stovek tisíc korun. Představa, že by policie své korunní znalce za to začala stíhat, je sice komická, ale když nic jiného, pro obhajobu to bude další silný argument, proč požadovat vyloučení těchto znalců: nebo si myslíte, že soudní znalec může být nestranný vůči policii, která mu dlouhodobě umožňuje podvádět a krást veřejné prostředky?

13 komentářů
Nadřazená kategorie: Naše případy
Kategorie: Lucie Šlégrová
Počet zobrazení: 7882