Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

Celé by to mělo půdorys bouře ve sklenici vody, nebýt toho, že případu věnují relativně velký prostor iDnes a další media. Co přesně se ve Vimperku stalo, už asi nezjistíme, faktem je, že ve stejný den, kdy se tam konala odložená demonstrace Dělnické strany sociální spravedlnosti, došlo ke konfliktu v místní restauraci U stadionu. Jeho nespornou účastnicí byla americká zpěvačka černé pleti Tonya Graves.

Ta podle první zprávy iDnes uvedla: V té restauraci byli nějací lidé z Dělnické strany sociální spravedlnosti. Já tam byla sama a bylo to nepříjemné. Tahali mě za vlasy, plivali na mě a křičeli rasistická hesla. Tento popis víceméně potvrdil i číšník Milan Vojta, podle jehož sdělení útok vyústil v hospodskou rvačku s létajícími židlemi apod.

Druhá verse zní už střízlivěji. Útočník byl jeden, útok byl toliko verbální a po něm, s pomocí personálu a štamgastů, byl tento muž z restaurace vyhozen.

Tonyu Graves si pamatuji z poloviny 90. let, kdy krátce pracovala v bookstoru Globe, jenž se tehdy nacházel v Praze 7 nedaleko Štrossmayerova náměstí a já tam, v době ještě předinternetové, chodíval na kávu a na anglické knihy, a to – jak to říct? – jako mladou dámu dosti temperamentní a poněkud afektovanou. Domnívám se proto, že autorkou barvitější skutkové verse je právě ona, novináři iDnes pouze přesně reprodukovali to, co od ní slyšeli, a reálnější kontury dostala věc až na základě policií zjištěných skutečností.

Po právní stránce tím je affaira s největší pravděpodobností skončena: o trestný čin pomluvy se samozřejmě nejedná, o přestupek rovněž ne (nejvýš ze strany útočníka, pokud by byl nalezen a usvědčen), a případná žaloba na ochranu dobré pověsti právnické osoby ztroskotá na tom, že DSSS se nijak zvlášť dobrou pověstí pyšnit nemůže.

Aktualisováno.
Vida. Zatímco my jsme v závěrech opatrní, v Deníku Referendum mají jasno. Kritická redakční politika veškerá žádná, hlavně že je text dostatečně aktivistický.

Aktualisováno.
Policie prý vypátrala a z útoku obvinila dva muže.
10 komentářů
Nadřazená kategorie: Jiné případy
Kategorie: Dělnická strana
Počet zobrazení: 4750

Dne 7. prosince 2011 vyhlásí IV. senát Ústavního soudu nález ve věci transparentu Národní odpor, svobodný-sociální-národní. Za jeho nešení v prvomájovém průvodu v r. 2007 dostalo sedm obviněných přísné tresty, včetně nepodmíněných. Pokud Ústavní soud vyhoví, bude to znamenat zásadní obrat v judikatuře a těžkou ránu současné protiextremistické kampani.

Proti napadenému usnesení Nejvyššího soudu jsem vloni v létě sepsal pro obviněného M. F. ústavní stížnost, v níž jsem se snažil akcentovat porušení principu předvídatelnosti práva, avšak kombinace ústavních soudců Mucha-Musil-Holländer (soudce zpravodaj) se ukázala být vražednou.

5 komentářů
Nadřazená kategorie: Naše případy
Kategorie: Power
Počet zobrazení: 4875

Další rozsudek v kause heparinového vraha Petra Zelenky padl dnes v Hradci Králové. Soudkyně Věra Adámková nepřiznala pozůstalým dvou z obětí právo na relutární satisfakci. Mlamoj, který zprávu sepsal a který si plete žalobu s obžalobou, patrně nemůže být spolehlivým zdrojem pro jakoukoli seriosní analysu případu, předběžně se mi nicméně jeví, že žaloba je po právu.

Rozhodující význam zde má ustanovení § 420 odst. 2 ObčZ (tj. zjednodušeně odpovědnost zaměstnavatele za škodu způsobenou zaměstnancem) a výklad pojmu exces, který aplikaci tohoto ustanovení vylučuje. Obvykle se zkoumá, zda mezi jednáním způsobivším škodu a pracovními úkoly zaměstnance existuje místní, časová a věcná souvislost, přičemž absence kterékoli z těchto složek odpovědnost zaměstnavatele vylučuje.

Jestliže Zelenka svým obětem heparin podával jako pracovník anesthesiologicko-resuscitačního oddělení nemocnice, činil tak v pracovní době a (domněle) v rámci jejich léčby, je odpovědnost nemocnice jednoznačně dána.

Čeští soudci jsou však lidé zvláštního ražení, a tam, kde by např. americký soudce nezaváhal a postavil se na stranu poškozeného jednotlivce proti instituci, český soudce, navyklý poslušnosti, má opačnou tendenci, a pokud může, vyhoví instituci proti jednotlivci. Viz, pars pro toto, skandální rozsudek Jitky Kalfeřtové, která se neodvážila vyhovět dítěti proti jeho škole.

Obávám se, že dokud budou soudci lidé jako V. Adámková nebo J. Kalfeřtová, z České republiky právní stát nikdy nebude.

3 komentáře
Kategorie: Jiné případy
Počet zobrazení: 3829

Michaela Dupová (nar. 1989) je zřejmě vůbec první politickou vězenkyní polistopadového režimu v této zemi. Do vazby se v říjnu 2009 dostala proto, že měla v Praze spolu se čtyřmi dalšími osobami vylepovat samolepky propagující hnutí Národní odpor a stránky www.odpor.org. Propuštěna byla po více než roce, v prosinci loňského roku.

Málokdo pochybuje, že skutečným důvodem jejího věznění nebylo lepení samolepek, ale její předchozí politické aktivity v rámci organisace Resistance Women Unity (RWU) a zejména Dělnické strany, za kterou v r. 2008 kandidovala do středočeského krajského zastupitelstva.

Její proces u Obvodního soudu pro Prahu 1 dosud neskončil, stále jí, stejně jako jejím spoluobviněným, hrozí trest od tří do osmi let vězení.

S jejími názory nesouhlasím, ale pokládám za důležité, aby je směla veřejně prosazovat a šířit. Kromě toho si vážím toho, že ani po roce ve vazbě své postoje nezměnila. Je zvláštní náhodou, že ve chvíli, kdy píšu tento perex, mi hraje z facebooku Spirituál kvintet a jeho píseň z doby normalisace Za svou pravdou stát. Nemyslel jsem si, že se dožiju doby, kdy bude tahle píseň znovu aktuální…

Bylo mi ctí požádat M. Dupovou o e-mailový rozhovor, který zveřejňuji.

Číst dál... 36 komentářů
Nadřazená kategorie: Naše případy
Kategorie: Samolepkový proces
Počet zobrazení: 17852

Toto je přesně tisící článek, který na své blogy postuji.

Ano, je čas pohlédnout pravdě do očí: tisíc textů za tři roky, to je daleko za hranicí běžné úchylky a mám plné právo nazvat se grafomanem v těžko léčitelném stadiu poruchy. S návykem navíc bojovat nehodlám, a mám i nové nápady, o čem psát.

Bohužel, jsou věci, jimž bych se na blogu věnoval rád, leč nejde to: příkladmo seriál o Arduinu nemohl pokračovat, přestože se těšil značné oblibě mezi čtenáři, jelikož vznikla důvodná obava, že si jej v nemenší míře oblíbí policie a další orgány činné v trestním řízení. S Arduinem se dá dělat spousta báječných věcí, želbohu, většina těch nejlepších je nelegální, a skutečně nerad bych svůj blog učinil korunním důkazem v procesu proti sobě.

Stranický deníček, další populární genre, jsem uzavřel, avšak není vyloučeno, že se rekvalifikuje na deníček studentský, pokud se konečně rozhodnu a začnu studovat práva, když mi i nejmenovaný soudní znalec píše, že jsem sice pouhý laik, ale některé mé myšlenky mohou být zajímavé i pro praktikujícího advokáta. To povzbudí!

Žádné změny neplánuji v moderování komentářů. V současné době mažu tak 1–2 příspěvky měsíčně, mám-li pocit, že text je zbytečně agresivní nebo nevěcný. Větším censorem je antispamový filtr, který se nedá vypnout a jehož oběti zachraňuji nahodile s pravidelností, již nemohu nazvat vysokou. Za což se omlouvám a pokusím se polepšit.

Tedy vzhůru do další adikce, příští velká oslava bude po deseti tisících!

5 komentářů
Kategorie: Blog
Počet zobrazení: 2417