Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

(1) Kdo z nepřátelství k socialistickému společenskému a státnímu zřízení republiky nejméně dvě osoby pobuřuje
a) proti socialistickému společenskému a státnímu zřízení republiky,
b) proti její územní celistvosti, obranyschopnosti nebo samostatnosti, nebo
c) proti spojeneckým nebo přátelským vztahům republiky k jiným státům,
bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři léta.

Poznali jste? To je on, slavný § 100 trestního zákona neboli pobuřování, miláček komunistických prokurátorů a soudců, skutková podstata tak pružná, vláčná a lepkavá, že jí šlo pojednat prakticky jakékoli jednání svobodomyslného jedince, od eseje přes politický projev po koncert závadové hudby (tehdy ještě, pravda, bez uvozovek).

Doba se změnila, lidé (a lidské typy) nikoliv, a poptávka po náhradě za pobuřování byla silná. Oblíbeným kladivem na nekonformní občany se stalo několik skutkových podstat, zčásti nových, zčásti modifikovaných totalitních.

Patrně nejoblíbenější z nich je podpora a propagace (§ 403), v novém trestním zákoníku rozšířená o projev sympathií (§ 404). Zejména projevem sympathií může být cokoli, třeba říct, že Třetí říše praktikovala promyšlenou sociální politiku nebo že Hitler stavěl dálnice. Evergreenem je popírání holokaustu (§ 405), což, jak víme, může být i požadavek na odškodnění vyhnaných sudetských Němců, a také hanobení (§ 355) a podněcování k nenávisti (§ 356). Posledního trestného činu se dopustíte třeba tím, když veřejně prohlásíte, že Romové kradou, parasitují na neromské většině a zneužívají sociální dávky. Doplňkově je využíváno i násilí proti skupině (§ 352) a šíření poplašné zprávy (§ 357) a samozřejmě výtržnictví (§ 358), které má tu výhodu, že jeho zákonné vymezení je tak volné, že zločincem-výtržníkem je potenciálně každý, kdo na veřejnosti vysloví něco, co státní orgány označí za (hrubě) neslušné.

V námi sledovaném případu závadových rapperů sáhly orgány činné v trestním řízení na jistotu a zvolily násilí proti skupině v kombinaci s podněcováním.

Na průběhu hlavního líčení mne zarazily dvě věci.

Za prvé je to akcentace principu začarovaného kruhu, neboli nerovnosti mezi pachateli extremistických zločinů. Protože Řezník, Pitva a Hrobka nejsou přece žádní náckové, nemůžeme v jejich musice hledat projevy zákonem zakázaných myšlenkových směrů; kdyby se ale např. prokázalo, že některý z nich byl členem Dělnické strany, bylo by okamžitě nad slunce jasnější, že klip je společensky nesmírně škodlivý, rasistický, xenofobní, vyzývající k násilí a vůbec způsobilý naplnit skutkovou podstatu celé řady verbálních trestných činů.

To pokládám za velké nebezpečí, protože uvykneme-li tomu, že jedni mají vyšší příděl politických práv a jiní nižší, nepotrvá dlouho a i naše vlastní práva budou relativisována podle naší vlastní politické historie: příznivec pseudopravicové strany typu ODS bude smět po libosti hovořit o Křišťálové noci nebo citovat Hitlera, protože je jasné, že to není žádný neonacista a on soudruh jen žertoval, kdežto řekne-li něco provokativního levičák, hned se začne hledat, zda náhodou necitoval některý zapadlý výrok Marxe, Lenina nebo Gottwalda, a tisíckrát běda, kdyby něco atribuovatelného vyslovil takový Vandas nebo Štěpánek!

Za druhé se u soudu téměř nehovořilo o ústavní dimensi případu. Běžnou praxí je, že na úrovni okresních soudů se o takových věcech nemluví, Ústava a Listina jsou tam téměř sprostými slovy, a když nějaké advokátské ucho zápověď přestoupí, je to pro soud jasným signálem, že jde o projev zoufalství, a indikátorem, že obhajoba je s argumenty v koncích.

Ústava a Listina však nejsou pouhým cárem papíru, ale v demokratickém právním státě musí, jak s oblibou říká ústavní soudce Pavol Holländer, prozařovat celým právním řádem – a my dodáváme, i jeho aplikací.

Jakkoli to komunistickými a raně postkomunistickými právnickými fakultami odkojeným praktikům může znít cize a snad i děsivě, Ústava s Listinou jsou přímo aplikovatelné právní předpisy. Nejde jen o samotný princip svobody slova (čl. 17 odst. 2 Listiny), ale i o další, průvodní a výkladová ustanovení, zejména čl. 4 odst. 4 Listiny, podle kterého při používání ustanovení o mezích základních práv a svobod musí být šetřeno jejich podstaty a smyslu. Taková omezení nesmějí být zneužívána k jiným účelům, než pro které byla stanovena.

To v praxi znamená, že je třeba zkoumat nejen to, zda jsou souladné s ústavním řádem samotné shora vyjmenované skutkové podstaty (a u některých z nich by o tom vskutku šlo s úspěchem pochybovat), ale i zda jsou, a to v každém jednotlivém případě, naplněny podmínky pro jejich aplikaci, tzn. zda se jedná o takový skutek, u něhož je trestní stíhání opatřením v demokratické společnosti nezbytným pro ochranu práv a svobod druhých, bezpečnost státu, veřejnou bezpečnost, ochranu veřejného zdraví a mravnosti (čl. 17 odst. 3 Listiny).

A neméně důležitý je čl. 22 Listiny, podle něhož zákonná úprava všech politických práv a svobod a její výklad a používání musí umožňovat a ochraňovat svobodnou soutěž politických sil v demokratické společnosti.

To je ale pravý opak toho, co české orgány činné v trestním řízení dělají: zatímco Listina expressis verbis předepisuje, chceme-li to tak nazvat, positivní diskriminaci politických stran, v praxi mají stranicky (oposičně) aktivní osoby horší postavení než občané politicky neangažovaní.

Že normy ústavního práva je nutno aplikovat přímo, roky marně vysvětloval Vojtěch Cepl st. V současné době to dělá – myslím, že díky mladým soudcům Šimíčkovi a Kühnovi – snad jen Nejvyšší správní soud, a v některých případech, ovšem s patrnou nelibostí a spíše na zapřenou, i soud Nejvyšší. U nižších soudů platí pravidlo, že od výkladu ústavního práva je tu Joštova, my jsme tu od výkladu práva podústavního: tak to bylo už od dob Rakouska-Uherska a není důvod od této praxe ustupovat. Modernistické výstřednosti typu Listina základních práv a svobod přicházejí a odcházejí, starý dobrý trestní zákoník a trestní řád zůstávají.

Závěrem: je jistě dobře, že Řezník, Pitva a Hrobka budou dál moci rappovat své zřeštěné texty a natáčet k nim místy nechutné videoklipy, ale ještě lépe by bylo, kdyby toto jejich právo bylo podloženo solidnějším fundamentem než jen shovívavě naladěným a relativně mladým soudcem. Počkejme si však na písemné odůvodnění rozsudku, o který obžaloba tím, že se nevzdala práva na odvolání, duchapřítomně požádala, třeba budeme příjemně překvapeni.

4 komentáře
Kategorie: Jiné případy
Počet zobrazení: 3560

Na zítřek nařízené hlavní líčení ve věci Lid v. Lucie Šlégrová bylo odročeno na neurčito.
4 komentáře
Nadřazená kategorie: Naše případy
Kategorie: Lucie Šlégrová
Počet zobrazení: 2369

Přinášíme úplný zvukový záznam z hlavního líčení v kause Řezník, Pitva a Hrobka. Na odsouzení netrval nikdo, i ze zlatonosné ústní dutiny znalce Michala Mazla zazněla klíčová slova nadsázka a umění (když už ne svoboda slova), státní zástupce OSZ pro Prahu 5 Jan Vučka navrhl zproštění, čemuž soudce Petr Hovorka s poměrně přesvědčivým a zevrubným ústním odůvodněním vyhověl.
11 komentářů
Kategorie: Jiné případy
Počet zobrazení: 5780

Zničená koupelna v bytě KolečkovýchKrajský soud v Plzni dnes vyhlášeným rozsudkem potvrdil prvoinstanční rozsudek ve věci manželů Kolečkových, jimž Okresní soud v Karlových Varech přiznal na náhradě škody způsobené pronajimatelem Štefanem Orthem přibližně 400 tisíc korun s příslušenstvím.

Je to překvapivé rozhodnutí, při jednání se zdálo, že soudci jsou na straně Š. Ortha, avšak hlasování nakonec skončilo ve prospěch žalobců.

Tím mnohaletý spor manželů Kolečkových, resp. pana Oldřicha Kolečka a dědiců jeho dnes již nežijící manželky Květy, s pronajimatelem, který jim ve snaze přinutit je k vystěhování zcela zničil byt, zřejmě definitivně skončil. Mezi jeho spektakulární průvodní jevy patřila např. exekuce na město Karlovy Vary pro odpírání informací – ta však paradoxně dodnes skončena není, Nejvyšší soud totiž již půltřetího roku rozhoduje, zda exekuce byla nařízena oprávněně a kdo tedy má uhradit její náklady.

Přidat komentář
Nadřazená kategorie: Naše případy
Kategorie: Manželé Kolečkovi
Počet zobrazení: 2250

Celé by to mělo půdorys bouře ve sklenici vody, nebýt toho, že případu věnují relativně velký prostor iDnes a další media. Co přesně se ve Vimperku stalo, už asi nezjistíme, faktem je, že ve stejný den, kdy se tam konala odložená demonstrace Dělnické strany sociální spravedlnosti, došlo ke konfliktu v místní restauraci U stadionu. Jeho nespornou účastnicí byla americká zpěvačka černé pleti Tonya Graves.

Ta podle první zprávy iDnes uvedla: V té restauraci byli nějací lidé z Dělnické strany sociální spravedlnosti. Já tam byla sama a bylo to nepříjemné. Tahali mě za vlasy, plivali na mě a křičeli rasistická hesla. Tento popis víceméně potvrdil i číšník Milan Vojta, podle jehož sdělení útok vyústil v hospodskou rvačku s létajícími židlemi apod.

Druhá verse zní už střízlivěji. Útočník byl jeden, útok byl toliko verbální a po něm, s pomocí personálu a štamgastů, byl tento muž z restaurace vyhozen.

Tonyu Graves si pamatuji z poloviny 90. let, kdy krátce pracovala v bookstoru Globe, jenž se tehdy nacházel v Praze 7 nedaleko Štrossmayerova náměstí a já tam, v době ještě předinternetové, chodíval na kávu a na anglické knihy, a to – jak to říct? – jako mladou dámu dosti temperamentní a poněkud afektovanou. Domnívám se proto, že autorkou barvitější skutkové verse je právě ona, novináři iDnes pouze přesně reprodukovali to, co od ní slyšeli, a reálnější kontury dostala věc až na základě policií zjištěných skutečností.

Po právní stránce tím je affaira s největší pravděpodobností skončena: o trestný čin pomluvy se samozřejmě nejedná, o přestupek rovněž ne (nejvýš ze strany útočníka, pokud by byl nalezen a usvědčen), a případná žaloba na ochranu dobré pověsti právnické osoby ztroskotá na tom, že DSSS se nijak zvlášť dobrou pověstí pyšnit nemůže.

Aktualisováno.
Vida. Zatímco my jsme v závěrech opatrní, v Deníku Referendum mají jasno. Kritická redakční politika veškerá žádná, hlavně že je text dostatečně aktivistický.

Aktualisováno.
Policie prý vypátrala a z útoku obvinila dva muže.
10 komentářů
Nadřazená kategorie: Jiné případy
Kategorie: Dělnická strana
Počet zobrazení: 4404