O neradostném stavu a vyhlídkách Konfederace politických vězňů jsme na tomto blogu již psali. Volební sněm KPV v Olomouci potvrdil status quo a nadto obohatil českou právní kulturu novací stanov o některé neotřelé prvky.

Nové stanovy dávají pravomoc Radě KPV vylučovat členy, a to bez možnosti přezkumu rozhodnutí Smírčí komisí, k níž se jinak může člen proti vyloučení pouhou pobočkou odvolat. Důvody změny vysvětlil místopředseda KPV František Šedivý České televisi takto: Je to reakce na situaci v Přerově či České Lípě, kde jsme vyloučili členy a oni se obrátili na soud. A vyhráli, opomněl dodat.

Takové drzosti je třeba učinit přítrž; otázkou zůstává už jen, zda nový centralisovaný model nebude vyžadovat i změnu názvu spolku, protože u konfederace se jaksi automaticky předpokládá, že centrála není oprávněna do vnitřního chodu v konfederaci sdružených poboček zasahovat.

Z říše komického je i další změna, která mění podmínky pro vznik členství. Doposud se nesměl členem stát mj. ten, kdo působil v mocenských orgánech komunistického státu. Protože toto ustanovení činilo sporným členství samotné předsedkyně KPV Naděždy Kavalírové (nespokojenými členy přezdívané Rudá carevna), pracovnice totalitního ministerstva, stanovy byly změněny tak, že tato podmínka byla vypuštěna.

V první řadě jde – samozřejmě – o peníze. Poté, co vedení KPV vytunelovalo dvacet milionů z tzv. Emingerova fondu, hodlá Konfederaci co nejrychleji zrušit, pokud možno s pomocí přátelského likvidátora, který nebude nikomu klást nepříjemné otázky.

Jako občan se stydím, ale jako daňový poplatník, který na chod tohoto postkomunistického, ze státního rozpočtu financovaného spolku doposud nedobrovolně přispíval z daní, takové řešení spíše vítám; jen bych prosil, aby se tak stalo hygienickým, nepříliš medialisovaným způsobem a, smím-li prosit, někde v ústraní.

Komentovat články mohou pouze registrovaní uživatelé; prosím, zaregistrujte se (v pravém sloupci dole)