V 70. letech vysílala televise velmi oblíbený maďarský animovaný seriál o rodině Smolíkových. Zápletkou episod bylo, že v současnosti žijící, zcela průměrná rodinka dostane od potomka ze 30. století darem určitý přístroj, vymoženost budoucí technologie, nad kterým zprvu jásá, ale posléze se ukáže, že s ním neumí pořádně zacházet, takže zařízení nadělá víc škody než užitku.

Autoři seriálu nemohli vědět nic o postkomunismu, ale jeho podstatu vystihli naprosto přesně: společnost odvyklá demokracii zachází s jejími přístroji úplně stejně jako Smolíkovi, a po prvotní euforii se dostavuje vystřízlivění a poznání, že se demokratické instituce jaksi zvrhly a obrátily proti společnosti, které měly sloužit.

Pěkným příkladem jsou exekutoři, o kterých zde často píšeme, avšak zdaleka nejsou jediní: v postkomunismu nefunguje v podstatě nic tak, jak by mělo, a všechno dostává jaksi jiný obsah než v tradičních demokratických zemích.

Příkladem může být i Úřad pro ochranu osobních údajů (ÚOOÚ), instituce, jejímž účelem by mělo být chránit občany před zásahy do soukromí ze strany velkých korporací a státu, ale která v postkomunistické mutaci naopak chrání stát a jeho establishment před občany, působí protidemokraticky a prokorupčně.

Pěkný kousek se Úřadu povedl v Liberci, kde v rámci tažení proti záznamům z jednání obecních zastupitelstev zahájil správní řízení s občanským sdružením, a to způsobem, který nemá daleko k tomu, jak se svými poddanými jednali komunističtí úředníci. Nevím, snad to bude tím, že místo právníka za Úřad vystupuje veterinář, uvyklý jednat spíš s dobytkem než se základními právy obdařenými stranami správních řízení.

Když pomineme fakt, že kontrolovaný spolek není majitelem domény, kde byly záznamy zveřejněny (zjistíš si to na adrese nic.cz, Úřade!), a v době jejich pořízení ještě ani nevznikl (najdeš tady!), zaráží arogance, s níž úředník stanoví jako místo jednání sídlo občanského sdružení, aniž by se zajímal o to, zda tam vůbec má přístup, a požádá o předložení celé řady evidentně zbytečných, a částečně zřejmě i neexistujících, dokumentů.

A jako dodatek, v průvodním e-mailu, spolku sdělí, že protože jde o kontrolu, účastník nemá právo nahlížet do správního spisu (ano, to je u českých byrokratických nabobů už tradice).

Nemohu jinak než ocenit za toto dílo MVDr. Františka Bartoše čestným titulem Osel měsíce, spojeným s právem nosit oslí uši ve tvaru paragrafů, přičemž nezastírám, že tento případ patří mezi ty, kdy takové ocenění vnímám jako poněkud nespravedlivé – k oslům.

Aktualisováno.

Authentická zpráva o průběhu kontroly:

Posilam zpravu o stredecni kontrole v Liberci. Zadna nenastala, nebot se panu kontrolorovi, rizenemu primo panem veterinarem, nepodarilo identifkovat neexistujici kancelar obcanskeho sdruzeni, kde by mohl neco zkontrolovat. Pry odmitl vratnici, recepci i navrhovane pohostinstvi a snazil se 30 minut sehnat jednaci mistnost na radnici, kde mu ale nikdo nerozumel nebo nebyl schopen nic rict. Pan Baxa si s sebou vzal pravni pomoc, ktere se nepodarilo z pana kontrolora vyrazit ani pouceni o pravech, nahledl do spisu, do ktereho predtim nebylo mozne nahlizet, pan kontrolor videl vsude kolem sebe prestupky v oblasti osobnich udaju (prestupkem podle nej zrejme byla i pritomnost pravni pomoci) a nakonec mrzute odjel zpatky do Prahy s tim, ze napise mail. K tomu si celou dobu stezoval, ze je urad pretizeny a nestiha.

Dlouho jsem o podobne svejkovsky ladenem urednim vykonu neslysel a zaroven se mi jevi, ze se libereckym podarilo kompletne skodnou odblokovat, za coz jim patri velka pochvala. Na druhou stranu se mi zda, ze vzhledem k mentalnim schopnostem techto velikanu prava a vzhledem k tomu, ze rozkaz zrejme znel - provest kontrolu stuj co stuj, se da predpokladat, ze se pokusi si znovu zajistit jednaci mistnost, do ktere predvolaji cleny na kontrolu, coz by mohlo nakonec dopadnout jeste absurdneji.

Komentovat články mohou pouze registrovaní uživatelé; prosím, zaregistrujte se (v pravém sloupci dole)