Chtěla bych vás zde všechny srdečně pozdravit. Jsem ráda, že jsme se tu dnes sešli v úctě ke všem, kteří se na tomto místě před dvěma lety postavili Systému a nenechali se zastavit ani policejním terorem. Všichni totiž asi dobře víme, co se zde odehrálo. Cikáni si zde udělali nezákonné shromáždění, plně se ozbrojili a policie jen přihlížela. Členové (zaměstnanci) antikonfliktního týmu se s nimi v pořádku bavili a přehlíželi tyče, mačety, sekyry, lopaty…

Ten samý antikonfliktní tým, který nás na akcích dokáže buserovat za vlajku, nyní s klidem přehlížel opravdu životu nebezpečné zbraně a nechal cikány nelegálně se shromáždit. Když však má jednat s námi, aby se předešlo zbytečným konfliktům, dokáže jediné. Uzavírat falešné dohody. Domluví se s námi na určitých pravidlech, my se jim přizpůsobíme, a to i přesto, že neporušujeme žádný zákon. A co pak? I přesto, že se přizpůsobíme, nás nechá třeba všechny zadržet a odvézt na policejní stanici. Proto, pokud neporušujeme žádný zákon, nemá smysl se přizpůsobovat. Musíme si stát za svým! Kdo jiný než my by si měl umět stát za svým? Ukažme jim, že my národní socialisté nejsme žádné ovce, co se budou jen přizpůsobovat. Známe svá práva a budeme si za nimi stát za každou cenu! Pokud si páni vyvolení myslí, že nás svými represemi umlčí, jsou na omylu! Pravdu nelze umlčet! Ta si vždy najde cestu na povrch.

Tak jako tomu bylo právě před dvěma lety, lidé v sobě našli odvahu a postavili se za svou svobodu. Lidé všech věkových kategorií, nacionalisté i místní se nebáli postavit tomuto diktátorskému režimu. Poté tento Systém dostal strach, obrovský strach, a rozhodl se za každou cenu umlčet všechny, kdo by chtěli poukazovat na to, co se zde děje. A právě proto s námi zde nyní nemůže být mnoho lidí, kteří tu hrdě stáli v roce 2008. Mnoho lidí bylo obviněno z naprosto průhledných záminek, jako je třeba vylepování samolepek. Každému z nás je ale jasné, že to byly skutečně jen záminky pro to, jak se zbavit oposice. Bohužel musím říci, že jim tento tah zčásti vyšel. Ale rozhodně ne navždy!

Jeden z hlavních účelů těchto represí byl bezpochyby psychologický. Zastrašit lidi s jasným účelem: Pokud si budete stát za svým, skončíte také za mřížemi. Hodně lidí má tedy z pochopitelných důvodů obavy a je to znát i na všemožných akcích. A to je právě to, čeho chtěli docílit. Proto bych chtěla tyto lidi vyzvat, nemějte ze Systému strach, naopak! On má strach z nás a proto takto jedná. Je třeba ukázat, že nás nezastraší. Je třeba stát za těmi, které vězní. Už jen kvůli nim máme jistou povinnost. V úctě k těmto všem, kteří se nebáli a říkali nahlas pravdu, musíme jít za každou cenu dále. My musíme být tím silným organismem, jako jediná opoziční strana. Proto musíme bojovat za své ideály. Protože každá strana, která nechce za své ideály bojovat činy, bude o těchto svých ideálech sice pěkně řečnit, ale nikdy se nedočká jejich splnění. Tudíž musíme i nadále pokračovat jedinou správnou cestou, cestou národního socialismu.

V tento symbolický den a na tomto symbolickém místě, bych tedy ráda něco vzkázala všem těm vyvolencům. Můžete se nás snažit umlčet, používat všemožné represe, ale nikdy, nikdy nás nezastavíte v naší cestě za svobodou. Můžete nás sice srazit na kolena, ale my vždy povstaneme se vztyčenou hlavou! Vždycky půjdeme hrdě dál, a proto si můžete být jistí, že jednou dojdeme až k vám. A to tak blízko, až vám to bude opravdu nepříjemné. Protože tak jako vy máte dnes tu drzost soudit nás, za naše čisté myšlenky, tak my jednou budeme soudit vás, za vaše špinavé činy! A můžete si být jistí, že to bude bez nejmenšího slitování. Pokud se totiž máme ptát na to, kdo nyní nese vinu za současný stav a kdo za to také musí nést odpovědnost před národem a dějinami, najdeme tuto odpověď lehce. Ti lidé a ty strany, které 21 let dokázaly jen a pouze klamat svůj lid. Ti, kteří slibovali nebe na zemi a předstírali falešnou demokracii. Právě oni musí stanout před soudem a obžalobou lidu a musí skládat účty z bezpříkladné nehospodárnosti, kterou vedou již 21 let.

To je vše, co jsem zde dnes tedy chtěla říci. Jsem moc ráda, že v tomto boji nejsem sama. Že každému z nás, co jsme se tu dnes sešli, hoří v srdci stejný plamen svobody, který nelze uhasit. Procházíme společně zkouškami osudu a je před námi ještě dlouhá cesta, ale věřím, že jednou k našemu cíli s pýchou v srdcích dojdeme.

Děkuji za pozornost.