DŮLEŽITÉ UPOZORNĚNÍ!
Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.
Aktuálně: Výnos sbírky pro Vlastimila Pechance dosáhl ke dni 6. 10. 2016 částky 59 416 Kč.
Výtěžek prvního benefičního koncertu, který se uskutečnil dne 12. 3. 2016, činil 13 500 Kč.

pátek 10. prosince 2010

Konečně!

Na tento den jsem se těšil víc než rok: dnes poprvé jsem mohl uplatnit argumentaci proti absurdnímu výkladu stavění promlčecí doby podle ZOŠ (rozsudek, odvolání). Teď už jen zbývá, aby byl téhož názoru jako já i soud…!

9 komentářů:

  1. Podle mého názoru zamítnutí žaloby bylo správné.

    Žalobce se nechal zmást ustanovením § 15 odst. 2 ZOŠ, které se sice týká lhůty, kdy se lze nároku domáhat u soudu, avšak pouze v případech, kdy příslušný úřad nárok přiznal(ustanovení § 15 odst. 1), ale do 6 měsíců ode dne uplatnění jej plně neuspokojil.

    Žalobce udělal chybu, že se spoléhal na advokáty. Cpát peníze advokátům, může jen trotl. Je to z převážné části neschopná sebranka.

    OdpovědětVymazat
  2. To je zajímavý systematický výklad, který mě nenapadl, ale logiku nemá, protože vede k absurdnímu závěru, že v případě částečného uspokojení nároku by bylo třeba podat dvě žaloby: jednu ihned na nepřiznanou část, druhou po šesti měsících na přiznanou, ale nevyplacenou.

    Dovozovat, že § 15 odst. 2 ZOŠ se vztahuje jen na případ, kdy je náhrada přiznána, je proto nesmyslné a neudržitelné, daleko logičtější je výklad, který jsem použil v odvolání.

    A mimochodem, nechápu, co s tím mají do činění jací advokáti, se žádnými jsem se neradil.

    OdpovědětVymazat
  3. Každopádně díky Vaší chybě se mi dostalo poučení a podobný nárok jsem uplatnil včas, takže Vám děkuji.

    OdpovědětVymazat
  4. Od té doby, co jsem se o tomto výkladu dozvěděl, podávám tyto žaloby také bez čekání, s odvoláním na Vojtka, který píše, že soud tuto žalobu nesmí zamítnout, ale běžící lhůtu posoudí jako odstranitelnou překážku řízení.

    OdpovědětVymazat
  5. Máte na mysli tento komentář?


    text V návaznosti na předchozí odstavec je výslovně stanoveno, že možnost uplatnění nároku na náhradu škody nastává marným uplynutím šestiměsíční lhůty běžící od uplatnění nároku poškozeným u ústředního orgánu, a to i v případě, že ústřední orgán již dříve sdělí poškozenému své negativní stanovisko k uplatněnému nároku. Byla-li žaloba podána bez předběžného projednání, jde o odstranitelný nedostatek podmínek řízení ve smyslu ustanovení § 103 a 104 OSŘ a je namístě postup soudu podle ustanovení § 104 odst. 1 OSŘ , nikoliv věcné zamítnutí žaloby.text

    OdpovědětVymazat
  6. Ano, díky, nemohl jsem to najít (tedy knihu, ne pasáž).

    I tam je jasně napsáno, že šestiměsíční lhůta běží i v případě, že je sděleno negativní stanovisko, takže zbývá jen doufat, že Vojtek u NS tento názor prosadí.

    OdpovědětVymazat
  7. Spíš si myslím, že úspěchu se dočkáte až u ÚS. Náš systém je nastaven tak, že podporuje průmyslové pojetí justice. Čím více stupňů, tím více peněz za advokáty a soudní poplatky.

    OdpovědětVymazat
  8. Obdobné odvolání už mi MS v Praze smetl (případné předložení věci ÚS jsem rovněž navrhl). Aktuálně je věc u NS.

    Za stěžejní považuji argument, že vznik promlčení je vázán na úkon žalovaného. Spíše ze zvědavosti, jak se s nimi soud, event. ÚS vypořádá, jsem připojil i další argumenty, které stojí proti existenci šestiměsíční lhůty obecně.

    Českou republikou zvolený model je svého druhu absurditou. Poškozená osoba je nucena ze zákona absolvovat jakési svého druhé smírné předřízení se škůdcem, navíc stižena lhůtami - po jejich uplynutí je nárok promlčen. Za současného stavu přetlaku odboru odškodňování, kdy většina žádostí Mspr víceméně v šestiměsíční lhůtě jen propluje, lze uvažovat, zda je tato zvolená varianta vůbec účinným prostředkem nápravy ve smyslu judikatury ESLP.

    U náhrady škody, ale zejména pak i v nárocích obdobných (ochrana osobnosti) je promlčován pouze peněžitý nárok ve lhůtě tříleté, u nemajetkové se ze zákona promlčuje i právo na satisfakci nepeněžitou, což není příliš patrné, jelikož stát se obvykle neomlouvá (konstatování porušení práva za účelem neplatit odškodné za omluvu nepovažuji). To je odepřením spravedlnosti.

    O

    OdpovědětVymazat
  9. Ještě jedna zajímavost, která souvisí s Zákonem č. 82/1998 Sb.

    Netýká se to přímo odškodnění za průtahy, ale náhrady nákladů za zastupování.

    Žaloval jsem MV ČR - rozhodnutí ve správním řízení. Spor jsem vyhrál a soud MV určil povinnost uhradit mi kromě soudního poplatku i náklady za zastupování (podle advokátního tarifu 2100 + 300 za úkon). Advokátovi jsem ale platil 5000 + 300 za úkon, navíc i s DPH.

    Je komedie, když občan odpovídá státu do poslední koruny, za všechny možné škody, nemluvě o daních a penále, zatímco stát občana za škodu, kterou mu způsobil, odbude almužnou, která ani nepokryje polovinu jeho nákladů.

    Nemluvě o případech, kdy občan uspěje u ÚS a stát mu opět zaplatí jen almužnu, ačkoliv kvalitní ústavní stížnost se pořídí za cca 12 tisíc za úkon (převzetí věci, ústavní stížnost, replika) To dělá nějakých 44 tisíce vč. DPH. Od státu se občan dočká (podle tarifu) 7200 kč.

    OdpovědětVymazat

Kursiva: <i>text</i>
Tučně (když už to musí být…): <b>text</b>
Odkaz: <a href = "http://adresa">název odkazu</a>, tedy <a href = ""></a>