Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

Naše případy

Měli jste dojem, že s naší námitkou podjatosti se soud bude muset nějak vypořádat? Omyl: soudce se zeptal znalce, zda je podjatý, ten mu napsal, že nikoli, a tím to bylo vyřízeno. V námitce vůbec nejzávažnější obsažený důvod podjatosti, totiž že znalec při účtování posudků podvádí, což mu policie dlouhodobě toleruje, soudce Pavel Plch pro jistotu ani nerekapituloval, a stejně tak pominul všechny naše důkazní návrhy. Ano, zlaté pravidlo českého soudce: když nevíš, jak něco odůvodnit, předstírej, že takový argument nebo návrh nebyl přednesen. Ostatně, pštrosi to dělají podobně…!

Zatím pouze neoficiálně, na blozích (zde a zde), oznámil Michal Mazel, soudní znalec v oboru praktické inkvisice a boje proti ideozločinu, ukončení své znalecké činnosti.

Blahopřejeme jemu i jeho obětem!

Aktualisováno.
Zde k tomu vyšel článek na Novinkách. O ostatních důvodech podjatosti, zejména o podvodech s fakturací, se pan znalec se skromností sobě vlastní nezmiňuje.

Hezky o našem blogu, v souvislosti s námitkou podjatosti v případu Lucie Šlégrové, píší na Jiném právu, v příspěvku Pavla Molka. Pravda, nejmenují nás, ale to patří ve vyšších právnických kruzích k bontonu. P. Molek tuto informační střídmost odůvodnil takto:

Vím, že akademicky čisté by bylo doplnit zde úplný odkaz na tento blog, kdy jsem jej navštívil a kdo je jeho autorem či správcem, ovšem vzhledem k tomu, že se zveřejněním té námitky podjatosti bytostně nesouhlasím (z důvodů, jež se obratem vyjeví), nebudu se podílet na její popularizaci. Ostatně na Aha či další bulvární periodika bych taky neodkazoval, takže předpokládám, že bez odkazu na bulvární blog se laskaví čtenáři taktéž obejdou.

A tak to má být. Stejně jako v r. 1977 nepotřeboval průměrný člen komunistické strany znát obsah Charty 77 k tomu, aby ji se vší vehemencí a přesvědčivostí mohl odmítnout, ani dnes není nutné znát, proč byl v řízení Mazlův židovský původ namítán, abychom věděli, jaká to byla ohavnost.

Pro ty čtenáře, kteří jsou snad jiného názoru než Pavel Molek, uvádím několik poznámek:

  1. Námitka podjatosti z důvodu (mimo jiné) předpokládaného židovského původu Michala Mazla byla reakcí na to, že tento znalec bez jakéhokoli rozumného důvodu dovodil, že zmínila-li se obžalovaná na dvou místech svého projevu o vyvolených, jde o projev antisemitismu. Že je to nesmyslná konstrukce, přesvědčivě doložil mj. revisní znalec, a je naprosto legitimní se ptát, zda tato vysoká míra sensitivity k domnělým nebo skutečným antisemitským podtonům nesouvisí s původem znalce, jemuž nasvědčuje jeho židovské příjmení. V další námitce podjatosti v řízení, kde M. Mazel antisemitismus nedovozuje, už tento důvod podjatosti uplatněn nebyl.
  2. Každý, kdo mě zná, velmi dobře ví, že rasista, antisemita ani xenofob nejsem a nikdy jsem nebyl. Naopak, ač konservativec, jsem příznivcem multikulturalismu a politicky jsem orientován výrazně proisraelsky, a ničeho mi v tomto smyslu nelze vytknout ani v otázce Romů, o jejichž postavení, kulturu a také jazyk se dlouhodobě zajímám. Narážky na klávesu s dvojitou runou Sig jsou proto poněkud nevkusné a urážlivé.
  3. Myslím si, že je celkem smutné, pokud u Nejvyššího správního soudu pracuje člověk, pro kterého je větším problémem to, jakou námitku uplatňuje v této trestní věci obhajoba, než za co byla obžalovaná postavena před soud a co je jí kladeno za vinu. Že se takový člověk při tom sám chová stejně jako někdejší ústřední výbor KSČ, by mělo být pozornému čtenáři signálem.
  4. Na Jiném právu jsem na Molkův text stručně reagoval v komentáři. Ačkoli komentář ani neobsahoval link na tento blog, moderací neprošel. To je, myslím, věrný obraz o tom, jaký je současný český justiční establishment, který blog Jiné právo provozuje.


Aktualisováno.
Omlouvám se za bod 4, můj komentář nakonec zveřejněn byl.

Pan K. z Pardubic byl příkladem muže, jehož by jako vzor mohla do svých předvolebních materiálů pojmout kterákoli pravicová strana: nespoléhal na stát, místo toho se pustil do podnikání a založil si malou, ale celkem slušně prosperující firmu. Ta nabízela v oboru pojišťovnictví zprostředkovatelské služby, které v té době nebyly běžně na trhu, a proto není divu, že se rozrůstala a nabírala po celé republice další a další spolupracovníky, pojistné makléře.

Až do osudného dne. Došlo ke sporu mezi panem K. a jednou z účastnic makléřských kursů, které pořádal, a protože přítelem této dámy byl policista, tedy v postkomunismu muž nad zákonem, nad osudem pana K. se začala stahovat mračna.

S panem K. a jeho společníkem bylo zahájeno trestní řízení, a i když každému muselo být od počátku jasné, že obvinění je nesmyslné, policejní objednávka způsobila, že soudy prvních dvou stupňů pana K. i jeho kolegu odsoudily. Spravedlnosti učinil zadost až Nejvyšší soud (psali jsme o tom krátce zde).

Po třech a půl letech měl tedy pan K. v ruce zprošťující rozsudek, ale protože stíhání bylo vedeno pro trestný čin podvodu, lze si snadno představit, co se stalo s jeho firmou. S trestně stíhaným podvodníkem nikdo rozumný a své cti (a peněz) dbalý nespolupracuje, a tak místo firmy s několikamilionovým obratem zbyly panu K. oči pro pláč. A dluhy, samozřejmě. Ty pan K. neměl z čeho splácet. V jeho domácnosti se tak začali střídat exekutoři jako svatí na orloji; když nebylo co odnést, vybrali aspoň úspory z prasátka jeho devítileté dcery.

Stát, jehož policie a soudy potíže pana K. způsobily, se ovšem k problému postavil čelem, a byl tak štědrý, že mu zaplatil část nákladů obhajoby, nějakých 40 tisíc. Nic víc. Platí přece, jak panu K. napsal jeden zvlášť škodolibý úředník ministerstva spravedlnosti, princip presumpce neviny a pokud s ním někdo nechtěl z důvodu jeho trestního stíhání spolupracovat, může ho žalovat!

Pan K. se brání u soudů, ale ty se rovněž tváří, že se jich problém netýká. Soudruh soudce Městského soudu v Praze Martin Valehrach projednává žalobu na ochranu osobnosti již víc než tři roky s takovou pílí, že zatím ani nerozhodl o osvobození od soudních poplatků, a Obvodní soud pro Prahu 2 stačil zatím žalobu zamítnout pro – zjevně nedůvodnou – námitku promlčení, kterou stát vznesl.

Pan K. a jeho rodina tak prozatím žije z ruky do úst a čeká, že se stane zázrak, a české soudy mu za nedůvodné trestní stíhání přiznají náhradu. Byl bych velmi rád, kdybych mohl říct, že v jeho konečný úspěch věřím, ale byl bych neupřímný. Mám stále silnější pocit, že v tomto státě se žije dobře jen ničemům, a je nejvyšší čas změnit ve Sněmovní nápis Salus rei publicae suprema lex esto na něco pertinentnějšího. Třeba Darebáci sobě.

Extremismus je nutno potlačovat všemi prostředky a už v samotném zárodku, nebo nejraději ještě předtím, než se jeho risiko projeví.

Jak je patrné z přestupkového příkazu teplického magistrátu, i takové naprosto poklidné procesí Řádu ozubeného kola vytváří důvodnou obavu z hromadného narušení veřejného pořádku a když už se nenajde jiný paragraf, budeme účastníky pokutovat za to, že se maskovali. V čem takové jednání ohrožuje nebo porušuje zájem společnosti, aby se vůbec mohlo jednat o přestupek, a čím se procesí Řádu liší např. od karnevalového průvodu s maskami, nám nyní budou muset tepličtí úředníci vysvětlit.

A když už budou v tom vysvětlování, mohli by také doložit svou místní příslušnost, jelikož k domnělému přestupku došlo v Krupce a nikoli v Teplicích.

Podkategorie