Důležité upozornění!
Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.
Výchova soudců v Čechách aneb Úvaha velikonoční
Po postesknutí nad rostoucím počtem soudců stíhaných pro korupci – a v reakci na některé poznámky v diskusi k onomu postu – dovolujeme si doplnit stručné zamyšlení nad tím, proč je v této zemi v soudcovském stavu taková personální miserie. Thematu se kdysi věnoval Zdeněk Kühn a ve svých světlejších okamžicích též Michal Bobek, byť v rovině spíše neadresné, ne sice oficiosně předklonné, jako různé sborníky soudcovský stav a jeho, často jubileující, koryfeje oslavující, avšak rozhodně nikoli analyticky věrně a bez autocensury. Budeme se snažit být rasantnější a pojmenovávat věci pravými jmény, na straně druhé bychom nechtěli sklouznout do roviny povrchních nenávistných úvah, jaké zveřejňuje např. Jiří Fiala na svém jednomužném serveru K213; ty jsou pro pochopení problému vesměs zcela bezcenné.
- Autor: Tomáš Pecina
- Kategorie: Úvahy a komentáře
- Počet zobrazení: 3330
Život a doba soudce Nováka
Neuplyne pomalu měsíc, aby nebyl obviněn z korupčního trestného činu některý z českých soudců. Nedávno to byl Ondřej Havlín, po něm dvojice soudců z Litoměřic, teď chomutovský soudce Ivan Novák, známý tím, že za podivných okolností podmíněně propustil svého jmenovce, aktivního severočeského kmotra. Obvinění padlo arci za jinou, byť podobnou, kausu, a přijetí úplatku se nakonec může ukázat neprokazatelným.
Jestliže bychom vyšli z hrubého odhadu, že ve státní správě se podaří odhalit jeden až dva ze sta případů úplatkářství, vycházelo by nám, že bere
téměř každý soudce. To se zdá být nadsazené, osobně bych odhadoval, že zkorupmovaná (resp. zkorumpovatelná) je zhruba čtvrtina až třetina soudců, a zdaleka ne každé rozhodnutí je ve skutečnosti uplacené. Na druhé straně, a to není novinka, vím velmi přesně, které odvolací senáty pražského městského a vrchního soudu lze podplatit a jaké mají taxy např. za zprošťující rozsudek v případě, že prvostupňový soud uložil nepodmíněný trest. A také vím, jak peníze k příslušným soudcům dostat. Je to děsivé, ale je to prostě tak, taková je realita postkomunismu a jeho justice (nebo spíše parodie na ni).
Otázka zní, jak z toho ven, jak to zařídit, aby soudci úplatky nepřijímali a aby spravedlnost nebyla ke koupi.
Systémová řešení, taková, jaké se pokoušel těsně před svým odvoláním zavést někdejší ministr Jiří Pospíšil v podobě centrálního přidělování agendy, jsou neprosaditelná, možnost manipulace s nápadem na podatelnách je minimálně pro předsedy soudů vydrženým privilegiem (a zdrojem tučných podílů na korupčních tocích). Stejně tak je nepředstavitelná obměna soudců, ti současní jsou z velké většiny hloupí a líní a na trhu skutečné práce by se neměli šanci uživit, případně by živořili a žili ze starých kontaktů (tak jako z nich zejména v menších městech žijí mnozí advokáti).
Řešením je tedy pouze čekat, až nastoupí vláda, která se nezakecá
a která půjde zkorumpované justici skutečně po krku – tedy, a o tom nemůže být pochyb, vláda autoritativní a jen málo demokratická v tom smyslu, jak demokracii chápeme nyní. Že přitom, jako nechtěný vedlejší efekt, bude podříznuta posvátná kráva soudcovské nezávislosti, je bohužel téměř jisté, avšak osobně se stále více kloním k názoru, že to tak bude dobře.
- Autor: Tomáš Pecina
- Kategorie: Úvahy a komentáře
- Počet zobrazení: 4700
Replika
K vyjádření ministerstva vnitra v kause pražské Pri-Crime divise jsme slíbili ráznou repliku pro soud – tady je (v textu zmiňované stanovisko; ostatní přílohy jsou nezajímavé).- Autor: Tomáš Pecina
- Nadřazená kategorie: Naše případy
- Kategorie: Prague Pride
- Počet zobrazení: 2597
Piercing the corporate veil
Výrok použitý jako motto následující glosy Andrej Babiš nikdy nevyslovil, avšak na jeho přístup k prokázanému dotačnímu podvodu kolem Čapího hnízda sedí jako, no, vy víte, jak. Velice dobře.
Poté, co dnes Babiš přiznal, že společnost nechal za účelem čerpání eurodotace pro malé a střední podnikatele zapsat na své dvě dcery a na bratra své družky, není o fraudulentním charakteru celé transakce pochyb, a otázkou by mělo být pouze to, kdo všechno je za ni trestně odpovědný. Že IMOBA, a. s., jako právní nástupce delikventní akciovky, je celkem bezesporné, avšak otázkou je, jak policie rozdělí vinu mezi statutární orgány a akcionáře Hnízda.
Pokud bychom měli systém common law, uplatnil by se bez dalšího princip piercing the corporate veil, v jehož důsledku by za poklesek akciovky odpovídali její formální akcionáři. Dcery a švagr
by putovali do tepláků a tamtéž by zamířili ti, kdo transakci umožnili, patrně včetně samotného Babiše. Tento systém se však v České republice neuplatňuje, a tak je možné, že v policejních sítích skončí ti, kteří za podvod odpovídají nejméně: Babišovi zaměstnanci, kteří toto zadání dostali od šéfa příkazem.
Anebo, což bohužel také nelze vyloučit, dojde k dealu mezi sociální demokracií a hnutím ANO, a výměnou za nespecifikované ústupky při koaličním vládnutí dostane policie příkaz kausu zamést pod koberec. Ano, tak to nejspíš bude. A občanům zbudou oči pro pláč a před příštími volbami další kobliha.
- Autor: Tomáš Pecina
- Nadřazená kategorie: Jiné případy
- Kategorie: Čapí hnízdo
- Počet zobrazení: 4208
Stížnost
Po skvělém globálně-politickém rozhodnutí směnit Taiwan za pandu, realisovaném naštěstí pouze pražskou obecní samosprávou, přichází další ukázka zásadové zahraniční politiky, tentokráte, žel, z dílny ministerstva zahraničí.
Místo, aby příslušní úředníci oba diplomaty z Černínského paláce vypoklonkovali se zdvořilým, ale resolutním vysvětlením, že v této zemi je garantována svoboda slova a vláda nemůže nikomu, ani vlastnímu ministrovi, zakazovat projevit veřejně politický názor, a pokud se jim tento zdejší mrav snad nelíbí, mohou se radostně vrátit tam, odkud přišli (a kde vládne mrav jiný), vymysleli odůvodnění, že Herman je vlastně i poslancem a tedy se – patrně – může vyjadřovat bez explicitního schválení premierem, případně ministrem zahraničí.
Je to ostuda a demonstrace, jací lidé působí ve státní správě. I když v tomto případě zřejmě platí, že jaký ministr, takoví Rumlar a Svačina.
- Autor: Tomáš Pecina
- Kategorie: Úvahy a komentáře
- Počet zobrazení: 3102
166 / 504