Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

Na základě policejní operace Fénix byla podána obžaloba na první obviněné. Samotnou obžalobu zatím k disposici nemáme, proto se musíme spolehnout na to, co z ní zveřejnily Lidové noviny ([1], [2]). Naše skepse ohledně správnosti obvinění tím rozhodně není rozptýlena.

Důvodem je totiž samotná konstrukce obžaloby. Ta byla podána pro přípravu teroristického trestného činu, útoku na vlak převážející vojenský materiál, a to přesto, že v posledních letech došlo v souvislosti s tzv. Sítí revolučních buněk k celé řadě dokonaných trestných činů, zejména spočívajících v poškozování policejních vozidel a majetku vlastníka pražského restaurantu Řízkárna, kterýžto se aktivistům jevil být liknavým při vyplácení mezd zaměstnancům. Tyto skutky však, aspoň prozatím, žalovány nejsou.

Široký postih přípravy trestného činu je dědictvím stalinského pojetí práva a měl z trestního kodexu dávno zmizet. Pro srovnání, v Německu je trestná příprava pouze u několika závažných zločinů, např. penězokazectví; v České republice je trestná příprava více než padesáti trestných činů.

Pochybnosti vzbuzuje zapojení policejních provokatérů. Pokud se prokáže, že aktivně tlačili anarchisty do přípravy žhářského útoku na vojenský vlak, bude mít veřejná žaloba značné potíže, a ty jí vzniknou i v případě, že podíl provokatérů byl pro trestnou činnost podstatný. U přípravy trestného činu je totiž důležité, aby byl cíl útoku dostatečně určitý, nestačí, aby si např. pachatel namíchal jed a říkal si: Já teď asi někoho otrávím! anebo, v daném případě, aby si enthusiastičtí chlapci a dívky ze SRB namíchali zápalné láhve a na schůzích teprve debatovali, co jimi podpálí.

Samozřejmě bude záležet i na kvalitě a agresivitě obhajoby (ta v případech, kdy policie nehraje fair, nesmí být vedena v glacé rukavičkách, to jsme poznali na druhém konci extremistického spektra v případech nálepky, RWU a Lucie Šlégrová), a také na tom, jak empathickému a k policii vstřícnému senátu provinstančního soudu se podařilo věc náhodně přidělit.

4 komentáře
Nadřazená kategorie: Jiné případy
Kategorie: Fénix
Počet zobrazení: 4223

Tak se nám tu rozmohl takový nešvar… Na budovy užívané orgány veřejné moci, včetně ministerstva spravedlnosti a pražského magistrátu, jsou nalepovány růžové etikety propagující tzv. Hatefree Culture.

Přes bagatelnost věci máme fakt, že se tak děje a je to vesměs tolerováno, ne-li adorováno, za relativně nebezpečný precedens.

Jednou ze základních náležitostí materiálního právního státu je, že veškeré orgány veřejné moci musí zachovávat povinnost neutrality a stranit se jakýchkoli projevů aktivismu. To bývá arci běžně porušováno vyvěšováním různých vlajek, ať tibetské nebo nejnověji – v případě Kotlebova županského úřadu – ruské, a občan nemá mnoho možností, jak proti tomu zasáhnout: žalobou ve veřejném zájmu, actio popularis, jež by byla plně na místě, občané nedisponují a domáhat se nápravy žalobou zásahovou je značně riskantní podnik, protože schází prvek konkrétního do právní sfery žalobce směřujícího zásahu. V případě nálepek se může jednat o přestupek podle § 47 odst. 1 písm. h) přestupkového zákona, avšak opět – občan nemá, jak se stíhání pachatelů domoci.

Máme tak jedinou možnost: ty politiky, kteří takovému aktivismu dávají průchod, v příštích volbách nevolit, aby si mohli po příští volební období etiketami pojednávat nejvýš vlastní stranická sídla a kanceláře.

12 komentářů
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 3604

Nejvyšší soud rozhodl, že tři komunističtí soudci v čele se soudružkou Miladou Šámalovou nejsou vyloučeni z rozhodování ve věci vydání projevů Adolfa Hitlera. Námitku podjatosti citlivě rekapitulovali, o čemž svědčí věta: Za důvod tohoto svého názoru obviněná společnost považovala, že KSČ byla zločinná a zavrženíhodná organizace založená na nenávistné ideologii marxismu-leninismu, z čehož lze podle obviněné společnosti dovodit, že soudci tuto ideologii skutečně vyznávali a neopustili své politické přesvědčení proto, že z toho v nových společenských poměrech neměli osobní prospěch. Děkujeme, Nejvyšší soud umí vždy pobavit. Podstaty námitky se soudruzi přirozeně ani nedotkli, jejich odůvodnění je s ní dokonale mimoběžné, ale tak už to u rozhodování tohoto soudu bývá, a ani nemusejí rozhodovat členové KSČ (kterých je u tohoto soudu tolik, že sestavit senát bez nich je téměř nemožné).

Ústavní konotace má arci fakt, že o námitce rozhodovali sami exkomunističtí soudci a že proti jejich usnesení není přípustná stížnost (což z TrŘ výslovně neplyne, ale je to dáno absencí nadřízeného soudu). Tím je hrubě porušována zásada nemo iudex in causa sua: aby byl konečným arbitrem nepodjatosti ten, vůči němuž je tato namítána, je úprava hodná ještě většího bananistánu, než jakým je Česká republika.

Aktualisováno.
Ústavní stížnost; ano, vím, že je to jen házení hrachu na stěnu, ale je to přece jen o trochu lepší, než nedělat nic a nechat si od lidí jako M. Šámalová všechno líbit, tváříce se přitom, že to, co se děje, má cokoli společného s demokratickou justicí. Nemá: jde o čirou justiční zvůli.

Aktualisováno.
Takto thema pojednali v Lidových novinách.
11 komentářů
Nadřazená kategorie: Naše případy
Kategorie: Hitlerovy projevy
Počet zobrazení: 5599

Jak avisováno, čtyři obžalované mladé ženy souzené ve Velkém čarodějnickém procesu se rozhodly podat ústavní stížnost. V ní se pozastavují nad otázkou, zda trestní stíhání, jež se pomalu přibližuje deseti letům od spáchání prvního ze žalovaných skutků, je vůbec schopné plnit svou společenskou funkci, anebo jde už jen o vyprázdněný monolog státu a důkaz fatálního selhání jeho orgánů.

K tomu lze obecně dodat, že ve státě s takto dysfunkční justicí se posouvá i samotný význam jednotlivých fasí a úkonů trestního řízení: rozhodnutí o trestu, které snad jednou v daleké budoucnosti padne – tedy pokud nebude skutek do té doby amnestován – je zde vnímáno jako bezvýznamné oproti rozhodnutí o vzetí do vazby, neboť ta v takovém systému trest efektivně nahrazuje. Kdo jde za určitý skutek, bez ohledu na to, zda se ho dopustil a zda se jedná o trestný čin, do vazby, ten v justiční loterií prohrál, kdo je stíhán na svobodě, je na dlouhou dobu, ne-li natrvalo, vysmátý.

Tomuto neblahému posunu přispívají i media, která obviněné a podezřelé s oblibou zachycují v nedůstojné roli válečných zajatců s pouty na rukou, případně i na nohou, aniž by v naprosté většině případů byl k použití donucovacích prostředků důvod, stejně jako neexistuje důvod k nasazování zásahových jednotek se samopaly a v kuklách tam, kde by stačilo zazvonit anebo dokonce jen poslat obsílku.

Jako by tím media zdůrazňovala fakt, že státní moc je v postkomunistickém světě jen jednou z větví organisovaného zločinu, která neslouží k ochraně, ale primárně k zastrašování občanů a k vyřizování si politických účtů.

Zvlášť kuriosní příchuť dostává tato praxe v případě verbálních, resp. politických trestných činů. Dvě malé děti Adama B. Bartoše, ve věku 2,5 a 5 let, jak si onen na sociálních sítích posteskl, teď řeší, jakou barvu měla pouta, která tatínkovi v jejich přítomnosti nasadili, jestli byla zlatá, stříbrná nebo šedá, a co to vlastně znamená, když je teď jejich otec zločinec. Podotkněmež, že pokud je nám známo, ani StB nezatýkala disidenty tímto ponižujícím způsobem a dveře nevyrážela beranidly; to je specifikum ideopolicie postkomunistické, jejímuž etablování napomohly jak levicové, tak pravicové vlády.

12 komentářů
Kategorie: Směsný obsah
Počet zobrazení: 5987

Vyšetřování trestné činnosti musí být důkladné, nic se nesmí zanedbat. To vědí i v Řecku, kde budou po necelých čtyřech letech postaveni před soud dva čeští vývojáři za to, že si v r. 2012 pořizovali fotografie vojenských objektů na ostrově Λημνος, údajně pro účely počítačové hry, na níž pracovali. Právní kvalifikace: špionáž.

Arci není na místě příliš se pohoršovat. Trestná činnost zločinecké skupiny Resistance Women Unity (RWU), souzené v tzv. čarodějnickém procesu, probíhala od září 2007 do září 2009, stíhání začalo v únoru 2012, obžaloba byla podána v dubnu 2013 a tento měsíc, tedy šest a půl roku po posledním skutku, začíná obnovené hlavní líčení.

Vyšetřování protistátní činnosti musí být důkladné, protože když jde o zvlášť závažný zločin, je třeba prověřit každou konfetu a dílek stavebnice: mí čtenáři si jistě umějí představit, co by znamenalo, např. kdyby konfety byly v zakázané barevné kombinaci a do jak závadových tvarů se dají spojit dílky dětské stavebnice, a to ani nemluvím o polohách končetin plastových panáčků nebo šlehačkovém zdobení sladkého pečiva! Na to všechno je potřeba mít zevrubný (a patřičně drahý) znalecký posudek, nejlépe ústavní.

Že je obvinění ze špionáže absurdní? No a? Předepisuje snad některý zákon, že takové být nemůže?

Nepohoršujme se nad Řeky: nedělají svou práci o nic hůř, než naše vlastní trestní orgány.

19 komentářů
Nadřazená kategorie: Naše případy
Kategorie: Čarodějnický proces
Počet zobrazení: 5529