Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

O week-endu vystoupil Daniel Herman, lidovecký ministr kultury, na sněmu sudetských Němců pořádaném Sudetoněmeckým krajanským sdružením v Norimberku s projevem, který vzbudil určitý rozruch, neboť byl pronesen členem české vlády a obsahoval omluvu za poválečné vyhnání. Zde je zvukový záznam v MP3, zde oficiální český překlad, zde ostatní projevy.

Přednést takovou řeč je projevem odvahy a nezávislosti v Sobotko-Babišově vládě a lidovcům za to patří uznání; Herman si za své gesto jistě vyslechne své od českých nacionalistů zprava i zleva. Obsah projevu je arci chvályhodný o poznání méně.

Jedná se totiž o omluvu podmíněnou, a cynik ve mně napovídá silnější formulaci, o omluvu za odměnu: odměnu za to, že se německá organisace vzdala svých majetkových nároků a práva na vlast. To neopomněla připomenout Česká televise, která o projevu referovala přímo s tím, že Němci se svých nároků vzdali až vloni. Kdyby se jich vzdali dřív, ničemové, mohli o to dřív dostat i omluvu.

Daniel Herman je křesťan a jako takový si jistě uvědomuje, že omluva není platidlem, ale projevem vnitřního přesvědčení. Právě to, že je z české strany omluva podmiňována garancemi, že Němci nebudou uplatňovat svá práva, je důkazem toho, že tato práva existují a že si to Češi velmi dobře uvědomují. Jde o oboustranné pokrytectví: vy budete předstírat, že na nic nemáte nárok, a my zapředstíráme, že zločinů svých předků litujeme.

Druhý problém spočívá v absenci jakékoli zmínky o Benešových dekretech a ostudném amnestijním zákoně, zakotvujícím pravidlo, že (ani) vražda na Němci není zločinem, který před několika dny oslavil právě 70 let. Kdyby se Hermana přímo zeptali, musel by v souladu s českou státní doktrinou a nálezem Dreithaler odpovědět, že Benešovy dekrety zůstávají pevnou součástí právního řádu České republiky. Ale nezeptali se, dobře vědouce, že by tím narušili dojemný okamžik předstíraného smíru.

Poslouchám ostatní projevy a nemohu se při tom zbavit pocitu, že vyhnaní Němci svým loňským gestem nabídli druhou tvář a Češi je přes ni jen udeřili.

Aktualisováno.


Aktualisováno.
Pokud snad někdo pochyboval, že omluva je odměnou za změnu stanov, může si pustit záznam interview D. Hermana u Daniely Drtinové ma DVTV.

89 komentářů
Nadřazená kategorie: Naše případy
Kategorie: Sudetští Němci
Počet zobrazení: 7697

Na manipulativní praktiky zejména státních zástupců Pavla Zemana, Lenky Bradáčové a Ivo Ištvana při svévolném měnění příslušnosti státních zastupitelství v řadě kaus reagoval Ústavní soud plenárním nálezem sp. zn. Pl. ÚS 4/14, ve kterém sice zamítl derogaci části vyhlášky, jež některé z těchto postupů umožňovala, ale pokusil se o ústavně konformní výklad ustanovení § 26 TrŘ v případech, kdy je prima facie dána příslušnost většího počtu okresních soudů, ze kterých si státní zástupci zvykli vybírat ten, který měli za svým záměrům s obviněnými za nejpříznivěji nakloněna (pars pro toto: vazba pro Nečasovou-Nagyovou a trafikami uplacené exposlance u Okresního soudu v Ostravě). Proti majoritě disentovali tři ústavní soudci, plaidujíce za vyhovění návrhu.

V této věci souhlasíme s plenem co do výroku, nikoli však co do odůvodnění, neboť ústavně konformní výklad máme za natolik násilný, že je sám spíše další svévolí než rozumnou interpretací zákona.

Majorita Ústavního soudu má za to, že tam, kde státní zástupce může v přípravném řízení podat návrh u libovolného okresního soudu v obvodu svého zastupitelství, tedy tam, kde tento návrh podává státní zástupce krajského nebo vrchního státního zastupitelství (NSZ takové návrhy přímo nikdy činit nemůže, tedy to nepřichází v úvahu), nepoužije se ke stanovení místní příslušnosti soudu § 26 TrŘ, nýbrž § 18 TrŘ. V praxi by to znamenalo, že jestliže dozor nad stíháním Davida Ratha byl přenesen z Prahy do Ústí nad Labem, návrh na povolení odposlechu by musel státní zástupce přesto podat u některého ze soudů, kde se vyšetřované skutky odehrály, tedy např. do Prahy nebo do Kladna.

Naopak, pokud by byla, příkladmo, věc přenesena z Nového Jičína do Chebu, chebský státní zástupce by mohl, tak jako doposud, podávat návrhy chebskému soudu, neboť nemá na výběr z více okresních soudů.

Důležitou otázkou je, co tento, třebaže neústrojný, avšak Ústavním soudem oktrojovaný, výklad udělá s dosud pravomocně neskončenými případy, mezi nimi notabilně s tím Rathovým nebo Zadehovým. Na rozhodování o vazbě to zřejmě nebude mít vliv, protože její nezákonnost se už neřeší: všechny lhůty uplynuly a obvinění byli propuštěni. Bez vlivu bude nález zřejmě i na otázku náhrady za vazbu, neboť její přiznání se bude odvíjet toliko od výsledku stíhání.

Jinak je tomu u dokazování. Ty důkazy, jako např. věci z domovních prohlídek nebo informace z odposlechů, které byly získány na základě příkazu vydaného místně nepříslušným soudem, se stávají procesně nepoužitelnými a trestní řízení, která jsou buď neskončená nebo dosud běží dovolací lhůta, tak mohou být naprosto zásadním způsobem zpochybněna. A do koše poputují i všechny derivativní důkazy, tedy ty, které byly získány, jako známé ovoce z otráveného stromu, na jejich základě. Tak je to, přátelé, jednoduché.

Tedy, pokud Ústavní soud, jak je jeho zvykem, nevydá k nálezu dodatečné sdělení, v němž užaslé odborné veřejnosti intimuje, že to myslel úplně jinak a nic se nemění, jedeme dál, močálem černým kolem bílých skal.
6 komentářů
Nadřazená kategorie: Jiné případy
Kategorie: David Rath
Počet zobrazení: 5363

Jaký je původ slova kitsch, není přesně známo; domníval jsem se, podle zvukové podoby, že se jedná o termín pocházející z jidiš, avšak to je jen jedna, a méně pravděpodobná, z několika hypothes. Jak to bylo přesně, už asi nikdo nikdy nezjistí.

Proč hovořím o kitschi? Protože poučení tvrdí, že celé politické dějiny českého národa jsou dějinami kitsche. Cosi na tom bude, když začneme rokem 1918, první dva velké spojité státotvorné kitsche byly TGM a statečný boj legií, další kitsch přišel o dvacet let později v podobě tzv. mnichovské zrady, pak Pražské jaro a kitsch Dubček, potom kitsch Palach, kitsch Havel a jeho nepolitická politika, a poslední v řadě kitschovitý obrázek punkového knížete Karla.
A proč hovořím o kitschi na blogu o právu? Protože se nám před očima rodí nový, nesmírně nebezpečný kitsch v podobě Lenky Bradáčové, státní zástupkyně, která, kdyby kandidovala, s převahou zvítězí v příštích presidentských volbách nad kýmkoli, i nad Zemanem (míněno Milošem, nikoli Pavlem).
Podstatou tohoto kitsche je nízkopříjmovými skupinami obyvatel (mentálními potomky někdejších služek a podomků) sdílený archetypální obraz policajta – případně policajtky, arci to je méně rozšířené – který kašle na zákony a díky tomu je ve své práci úspěšný.
Řečení mentální podomci a služky žel ani nerozumějí principům ústavního práva, ani nejsou nadáni schopností kritického myšlení, zato jsou vybaveni gramotností postačující k četbě Blesku a televisním přijímačem schopným přijímat bulvární kanály, z kterýchžto zdrojnic čerpají ideové základy svého světonázoru.
Kdyby kriticky přemýšleli, museli by si položit spolu se starými Římany otázku Quis custodiet ipsos custodes? a ptát se, co vede toho báječného poldu – potřebujeme-li konkrétní obraz, vezměme příkladmo detektiva Popeye z filmu The French Connection – tedy co vede Popeye, že při své válce proti drogy pašujícím žabožroutům a jiným drbanům často porušuje zákon, ale nikdy se nezpronevěří svému poslání? Chladná mysl a planoucí srdce, tak jako slavného Felixe, zakladatele Čeky?
Francouzská spojka je právě ten kitsch, o kterém hovořím; realita je poněkud jiná: policista nerespektující pravidla se podobá daleko spíš inspektoru Boisrondovi, hrdinovi jiného filmu o životě policajta, Les Ripoux. Čímž se dostáváme k principu právního státu a k tomu, proč je tak důležité míti (funkční a efektivní) GIBS.
Právní stát je zařízení, ve kterém jsou lidé podřízeni pravidlům a kde se nespoléhá na to, že státní zaměstnanec, úředník, policista, státní zástupce nebo soudce, bude jednat v souladu s vyšším principem mravním, ale striktně se vyžaduje, aby jednal v souladu s právními předpisy. Ano, i za cenu, že jeho činnost bude málo efektivní.
Život v zemi, založené na kultu drsného policajta nebo prokurátora, se dřív nebo později stane nesnesitelným, protože vláda práva, rule of law, bude postupně nahrazena vládou kasty ctnostných. A ctnost, jak víme z dějin notabilně Velké francouzské revoluce, je prekursorem bezpráví, a pod záminkou ochrany veřejného blaha pravidelně přichází vláda teroru a Madame Guilottine.


Proto i já soudím, že podpora Bradáčové, Šlachty a Ištvana je pro svobodu a skutečné právo škodlivou propagací samotné antithese právního státu; snad ještě není pozdě tuto revoluci zastavit, bude to arci nesnadné, protože těžce budované základy právního státu se v této zemi drolí rychleji, než si stačíme uvědomovat.

34 komentářů
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 4050

Po odročeném jednání ve věci mého sporu s Davidem Navarou (nebo přesněji: sporu Davida Navary se mnou, an já s ním žádný nemám a nevedu) stupňuje onen argumentační ofensivu, nahrazuje arci kvalitu kvantitou. Navarovo poslední, odhadem již šesté procesní stanovisko čítá i s přílohami 70 stran a Robert Cholenský mne v řízení odmítá dál zastupovat, což se nedivím: oskenovat tolik listů textu je úmorné, a být nucen je i přečíst mám i já za naplnění skutkové podstaty týrání právního zástupce. Naše reakce.

17 komentářů
Nadřazená kategorie: Naše případy
Kategorie: David Navara
Počet zobrazení: 2374

Dopadlo to přesně tak, jak jsme predikovali: švýcarské trestní orgány naznaly, že prosincový výlet europoslance Miloslava Ransdorfa do curyšské banky nebyl trestným činem. Velké zklamání pro všechny, kteří snad očekávali něco jiného. Ransdorf byl rehabilitován a pravomocně – žel, posmrtně – uznán troubou.

4 komentáře
Kategorie: Jiné případy
Počet zobrazení: 4003