Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

Takto nějak bychom si vyřizování žádostí o informace představovali: v úterý odpoledne požádáte, ve čtvrtek ráno informace dorazí. Do Ostravy chválíme.

Předmět žádosti, rozsudek nad elektrovrahem Petrem Kramným, má 101 stran a zatím jsme ho nestačili prostudovat, arci předběžné informace, jako např. ta o vyphotoshoppovaných mikrofotografiích tkání oběti, slibují napínavou četbu a pozvánku k odvolacímu soudu.

To be continued…

Aktualisováno.
Rozsudek potvrdil můj předchozí dojem, tedy značnou míru tendenčnosti při hodnocení – a dokonce i rekapitulaci – důkazů, jakož i absenci dostatečné, nadkritické masy nepřímých důkazů o vině obžalovaného.

Nelze vyloučit, že Kramný je vrahem, ale k tomuto závěru provedené dokazování nevede. Většina znaleckých posudků má žalostnou úroveň a měly být revidovány prostě proto, že na klíčové otázky nedávají přesvědčivé odpovědi.

I bez konsultace s pathologem (která by mi velmi pomohla udělat si lepší obrázek) mne kupř. překvapuje, že krátký úrazový děj měl způsobit pitvou detekovatelné otoky několika orgánů obětí. Tvrzení znalců obžaloby, že otok se vytvoří již za 10 sekund, jeví se mi poněkud účelovým a připadá mi spíš jako dolní mez.

Dále, ne každý Egypťan je idiot, jak si čeští lékaři i soud patrně myslí. Pokud příkladmo v lékařské zprávě stojí, že u obětí byla zjištěna dehydratace, není možné jen tak to obejít. Tomu měl soud věnovat podstatně větší pozornost, a případně, jak navrhovala obhajoba, vyslechnout i autora této zprávy.

Nepochopitelným zůstává mechanismus vraždy. Jak si mohl být Kramný jist, že žádná z obětí nebude při elektrokuci křičet, což by slyšeli hosté v okolních pokojích? Na těle dcery přitom nebyly zjištěny stopy po vstupu proudu a znalci z toho vyvozují, že k usmrcení došlo tak, že elektřina se do jejího těla dostala bez popálení kůže, spekulujíce, že se mokrá, případně zpocená, Klárka držela matky. Ovšem v takovém případě by byl nižší i proud, ledaže by se dcera pokoušela matku bránit tak, že by se – mokrýma rukama – chytila přímo elektrod. Proč u toho ale nekřičela?

A v neposlední řadě, jak se Kramný dokázal smrtícího nástroje zbavit? Vždyť hotel po vraždě neopustil. Vložil ho do sáčku a vyhodil z balkonu hotelového pokoje nebo z jiného okna? S obrovským risikem, že ho někdo najde? To je šílený plán, který měl minimální naději na úspěch.

Být na místě odvolacího soudu, Kramného bych pustil z vazby, kde je už přes dva roky, rozsudek bych zrušil a nechal udělat nový posudek, včetně nové histologie; pro vyloučení pochybností i s ověřením, že tkáně patří skutečně obětem, pomocí rozboru DNA. Dále bych nařídil vyslechnout pitvajícího egyptského lékaře a začal se vážně zabývat tím, co všechno Egypťané vlastně zjistili a co na místě činu zajistili. Např. pokud zajistili tekutinu v kbelíku s údajnými zvratky, bylo by na místě ověřit, jaká DNA se tam najde, a pokud by to byla DNA všech tří osob, byl by to silný důkaz v Kramného prospěch.

Odvolací soud arci nejsem, tím je Vrchní soud v Olomouci, jeden z nejhorších soudů v České republice. Proto předpokládám, že rozsudek bude hladce potvrzen.
46 komentářů
Kategorie: Jiné případy
Počet zobrazení: 9884

Neútočník.

Ten příběh u mne okamžitě vyvolal nedůvěru, avšak byl jsem zdrženlivý, protože jsem nechtěl být nařčen z podpory PEXů a jim podobných závadově zaměřených osob. Důvodem mé nedůvěřivosti bylo, že útok nožem do oblasti břicha není příhodou, ze které by se oběť do druhého dne vzpamatovala a mohla vesele rozdávat rozhovory mediím. A další kapkou byl identikit, odpovídající nikoli skutečné osobě, ale archetypální, stereotypní představě neonacistického, rasistického militanta.

Pobodanému Isaaku T. Bekšokovovi a jeho české přítelkyni Evě Zahradníčkové jsem proto nevěřil, a dobře jsem udělal: útok dvou neonacistů si podle všeho oznamovatelé zcela vymysleli.

Což neznamená, že by k trestnému činu nedošlo vůbec. Bekšokov a Zahradníčková se uvedením lživých údajů mohli dopustit přečinu šíření poplašné zprávy podle § 357 odst. 2 TrZ; sazba je do tří let. V jednočinném souběhu s tím spáchaný přestupek křivého vysvětlení podle § 47a PřZ se sazbou pokuty do 50 tisíc je tím konsumován.

Docela mne mrzí, že toto trestní stíhání je spíše jen hypothetickou eventualitou, protože mnozí slepotou ranění sluníčkoví lidé budou oběma lhářům věřit i nadále a Hate Free kultura by tak mohla konečně mít své mučedníky.

16 komentářů
Kategorie: Jiné případy
Počet zobrazení: 4821

Jsou themata, o nichž se mi psát na svůj blog nechce prostě z důvodu jejich nekonečné trapnosti. Jedním z nich je kausa Alexandra Nováka, jejíž velmi pravděpodobný skutkový základ je prostý: Novák – byť nikoli sociální demokrat, nýbrž člen ODS – kudy chodil, tudy krad', a protože se o nakradené dokázal rozdělit jak se soudcem, tak s chomutovskými státními zástupci, ač usvědčen z přijetí úplatku ve výši cca pěti rathů (rath, zkratka Rth, je, jak jistě víte, jednotka korupce), málem vyvázl s podmínkou. Nakonec do vězení šel, ale v něm si dokázal díky svým penězům zařídit celkem fešácký kriminál [pokud jste viděli film Gangster Ka (2015), víte, že to není nikterak nákladné, postačí k tomu pár obhájcem propašovaných kartonů cigaret]. A problémem nebylo, po určitých úvodních perturbacích, způsobených patrně jen podceněným managementem korupce (tomu dala, tomu dala, ale na toho zapomněla, a tu máš rozhodnutí krajského soudu!), zařídit, že Novák byl na přímluvu motorkářského gangu přibližně po polovině trestu podmíněně propuštěn.

Řešit to celé kosmetickým snížením platu jednoho z pravděpodobných recipientů úplatku a toto rozhodnutí pak sofistikovaně odůvodňovat je prostě a jednoduše trapné, a navíc, pokud by kárně potrestaný státní zástupce Ladislav Kosán chtěl, dosáhl by nejspíš zrušení verdiktu u Ústavního soudu, protože obvinění stojí na vodě: Kosán byl uznán vinným toliko tím, že posoudil jinak než kárný senát zákonodárcem široce a obecně vymezené podmínky pro podmíněné propuštění – neignoroval žádný pokyn, nezmeškal žádnou lhůtu, nikomu nezpronevěřil peníze, nebyl přistižen na veřejnosti opilý, veřejně se nebratříčkoval s bossy místní mafie, prostě jen využil svou zákonnou pravomoc a nepodal stížnost proti rozhodnutí, které sice bylo s pravděpodobností hraničící s jistotou koupené, ale jeho odůvodnění určitě neznělo: Protože mi kmotr Novák předal v hotovosti dvě stě tisíc, propouští se podmíněně z výkonu trestu.

Z takové justice, moji milí, se člověku občas chce skutečně zvracet.

8 komentářů
Kategorie: Jiné případy
Počet zobrazení: 3696

Adam B. Bartoš uveřejnil text 23stránkového usnesení, jímž byl obviněn z přečinů hanobení, podněcování a popírání. Na jeho vzniku se nepodílel elitní ÚOOZ, nýbrž jde o spisek vzešlý ze svěžího pera kpt. Bc. Milana Ulricha, DiS. (co znamená tato zkratka, jsem nikdy netušil, arci začínám), z 9. oddělení OOK pražské krajské správy. Zápas onoho s jazykem byl místy obtížný, ale obecně se dá říct, že až na nepochopení pravidla o psaní velkých písmen (Víra, Židovský…) převážně vítězný.

Trestná činnost obviněného extremisty spočívá více nebo méně ve všem, co za poslední tři roky řekl, napsal nebo vydal, tedy můžeme úvodní stránky přeskočit a zaměřit se na důkazy. Hlavním je – nepřekvapivě – znalecký posudek Josefa Zouhara, ve kterém tento prý uvedl, že v Bartošem vydané knize je zaznamenán silný antikomunismus, což je dle znalce ve spojení s židovským živlem ta nejhorší kombinace vůbec. No, to si, při vší úctě, nemyslíme, ještě horší by bylo, kdyby kniha byla taky antisovětská!

Orgán se pokusil i o ústavněprávní argumentaci, uveda:

Důvodem nemožnosti subsumpce jednání pod svobodu projevu je skutečnost, že se v tomto případě nejedná o jednání podřaditelná pod tzv. hodnotící soudy a naopak se jedná o skutková tvrzení, která nemají reálný či prokazatelný základ. Jedná se tedy o tak zásadní vybočení z práva na svobodu projevu, že nelze než těmto prohlášením zákonem garantované, politické právo na svobodu projevu nepřiznat a to zejména proto, že prohlášení zasahují do primárních práv a svobod jiných osob, jako jsou například právo na život, lidská důstojnost, svobodné náboženského vyznání, apod.

Jak je kodifikováno v čl. 17 odst. 4, Listiny základních práv a svobod, zákon číslo 2/1993 Sb., lze svobodu projevu, popřípadě jiná práva omezit zákonem, jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu práv a svobod druhých, bezpečnost státu, veřejnou bezpečnost, ochranu veřejného zdraví a mravnosti.

V tomto případě jde o využití právě takového práva, neboť stát v rámci ochrany majoritní části obyvatelstva prostřednictvím konkrétních ustanovení trestního zákoníku vyjádřil jaká práva a svobody jsou důležitější.

Tedy policejní logika v kreativním podání, s přidanou hodnotou v podobě nového nápadu, že svoboda projevu svědčí toliko hodnotovým soudům.

Ctěnému publiku doporučuji nakoupit rodinné balení popcornu, toto představení slibuje mimořádný divácký zážitek!

35 komentářů
Nadřazená kategorie: Naše případy
Kategorie: Adam B. Bartoš
Počet zobrazení: 6120

Na základě policejní operace Fénix byla podána obžaloba na první obviněné. Samotnou obžalobu zatím k disposici nemáme, proto se musíme spolehnout na to, co z ní zveřejnily Lidové noviny ([1], [2]). Naše skepse ohledně správnosti obvinění tím rozhodně není rozptýlena.

Důvodem je totiž samotná konstrukce obžaloby. Ta byla podána pro přípravu teroristického trestného činu, útoku na vlak převážející vojenský materiál, a to přesto, že v posledních letech došlo v souvislosti s tzv. Sítí revolučních buněk k celé řadě dokonaných trestných činů, zejména spočívajících v poškozování policejních vozidel a majetku vlastníka pražského restaurantu Řízkárna, kterýžto se aktivistům jevil být liknavým při vyplácení mezd zaměstnancům. Tyto skutky však, aspoň prozatím, žalovány nejsou.

Široký postih přípravy trestného činu je dědictvím stalinského pojetí práva a měl z trestního kodexu dávno zmizet. Pro srovnání, v Německu je trestná příprava pouze u několika závažných zločinů, např. penězokazectví; v České republice je trestná příprava více než padesáti trestných činů.

Pochybnosti vzbuzuje zapojení policejních provokatérů. Pokud se prokáže, že aktivně tlačili anarchisty do přípravy žhářského útoku na vojenský vlak, bude mít veřejná žaloba značné potíže, a ty jí vzniknou i v případě, že podíl provokatérů byl pro trestnou činnost podstatný. U přípravy trestného činu je totiž důležité, aby byl cíl útoku dostatečně určitý, nestačí, aby si např. pachatel namíchal jed a říkal si: Já teď asi někoho otrávím! anebo, v daném případě, aby si enthusiastičtí chlapci a dívky ze SRB namíchali zápalné láhve a na schůzích teprve debatovali, co jimi podpálí.

Samozřejmě bude záležet i na kvalitě a agresivitě obhajoby (ta v případech, kdy policie nehraje fair, nesmí být vedena v glacé rukavičkách, to jsme poznali na druhém konci extremistického spektra v případech nálepky, RWU a Lucie Šlégrová), a také na tom, jak empathickému a k policii vstřícnému senátu provinstančního soudu se podařilo věc náhodně přidělit.

4 komentáře
Nadřazená kategorie: Jiné případy
Kategorie: Fénix
Počet zobrazení: 3809