Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

Zatím byla v Autonomním centru Klinika nahlášena bomba dvakrát, a v obou případech se opakoval proces, který po několika hodinách plného policejního i aktivistického nasazení vyvrcholil osvobozením Kliniky a návratem do bodu nula, neboli, jak říkáme my programátoři, GOTO 10.

 
Napadá mne, že bude-li počet opakování narůstat, musí chtě-nechtě dojít k určité ritualisaci této události. A proč se neinspirovat ve Velké Británii, kde se každý rok, již více než půl tisíciletí, koná State Opening of Parliament, honosná a symboly naplněná rituální podívaná.
 
Představme si, jak by to mohlo vypadat v případě Kliniky:
 
První událostí na itineráři je samotné ohlášení bomby anonymním e-mailem. To se jeví být nadbytečným, risiko explose s ohlášením nijak nekoreluje, proto bych navrhl od něj upustit a konat vyklizení např. každý třetí pátek v měsíci, anebo, aby to bylo stylovější, první úterý následující po úplňku.
 
Policie by se dostavila na místo a zvláště k tomu vybraný ozbrojenec by tonfou zabušil na dveře. Squatteři by se otázali, kdo přichází a čeho sobě žádá, a policista by pronesl úřední formuli. To by se opakovalo řekněme třikrát po sobě, pak by squatteři pustili policii dovnitř, ale předtím by se zvlášť k tomu vybraní a vycvičení jedinci odebrali na střechu, kde by se připoutali ke komínu.
 
Po vpuštění policistů na Kliniku obvykle následuje čtení předběžného opatření vydaného Obvodním soudem pro Prahu 3. To je sice irelevantní (předběžná opatření vykonává exekutor, nikoli policie), ale rozhodně je to příležitost pro další rituál. Předběžko vytištěné na pergamenu, svinuté do svitku a převázané zelenobílou stuhou s nápisem Pomáhat a chránit by ze zdobené kabely vyňal velitel zásahu, předal ho policejnímu čteci a ten by jeho obsah pomalu, slavnostně deklamoval, právě tak, jako čte britský monarcha legislativní program vlády. Squatteři by reagovali skandovaným voláním Hanba! a Kliniku nedáme!, avšak protože, jak vysvětleno, předběžné opatření nemá stejně žádný význam, tyto projevy nevole by mohly být tlumené a symbolické.
 
Stalo se pravidlem, že policisté při akci něco na Klinice poničí. I to by se dalo ritualisovat. Dva squatteři by např. mohli podržet z veřejí vysazené dveře, do kterých by velitel zásahu slavnostně kopnul.
 
Pak by následovalo sundávání squatterů se střechy. Zásah se může konat za každého počasí, je tedy nutné dbát na bezpečnost zúčastněných. Představuji si to např. tak, že policista lezec by protáhl horní polovinu těla střešením okénkem, poklepal by vybranému squatterovi připoutanému řetězem ke komínu na rameno a vyzval ho Slez!, na což by následovala odpověď Neslezu!, a po trojím opakování konversace by se lezec vrátil dolů a ohlásil veliteli: Nesleze!
 
Jádrem ceremoniálu musí být arci hledání samotné bomby. Navrhoval bych, že squatteři připraví pět atrap z lepenky, a ty v budově schovají. Pyrotechnici by pak tyto atrapy hledali, a až by všech pět nalezli, rituálně by je přímo před Klinikou zneškodnili. Anebo, aby to bylo pro policii více motivující, mohly by být v atrapách koblihy, jako symbolické výkupné za to, že policie Kliniku fakticky nevyklidí.

Tím by byl program vyčerpán. Policisté by squattery vyzvali, aby se do budovy, jež patří státu, nevraceli, ti by na ně symbolicky vystrčili k tomu účelu užívanou část těla, a po odjezdu všech jednotek by přestřihli řetěz a vrátili se k rozdělané práci.
11 komentářů
Kategorie: Humor
Počet zobrazení: 6210

Zdroj: Právo
Stolicí soudní, přirozeně.

Zda a jak mohou soudy vyslýchat panovníka a jak k němu přistupovat, je-li stranou řízení, je prastarý právní problém, který kdysi vedl ke vzniku dichotomie aerarium/fiscus. Ta arci neřešila situaci, kdy měl být panovník soudem toliko slyšen jako svědek. Např. v Německu existovala úprava, podle níž soud nesměl císaře k výslechu předvolat, ale musel se k němu sám dostavit, a ta má kuriosní dozvuky v dnešním § 48 StPO a § 375 odst. 2 ZPO, podle nichž toto privilegium – arci jako pouhý anachronismus – svědčí spolkovému presidentu.

V České republice bohudíky nic podobného nemáme, a tak, když vystoupil před Ústavním soudem bývalý president Václav Klaus, mohli jsme oprávněně žertovat, že při jeho řeči zřejmě budou muset ústavní soudci povstat; fakticky jsou si ovšem před soudem všichni rovni, a soud může předvolat k výslechu presidenta republiky stejně jako kteroukoli jinou fysickou osobu. Jediný rozdíl je v tom, že presidenta nelze zadržet, a proto není možné ho ani předvést, soud by ho však mohl k výslechu nutit ukládáním pořádkových pokut, na něž jeho indemnita nedopadá.

Zemanův příchod do soudní síně, jak ho zachytily Novinky, nebyl arci prost kuriosního, neboť onen se dostavil s početným doprovodem, včetně tiskového mluvčího a kancléře. Až president přijde k soudu sám nebo nejvýš s ochrankou, a ke vstupu do jednací síně bude běžným způsobem vyzván, budeme si moci říct, že žijeme v normální evropské zemi a nikoli v jediné banánové republice mimo oblast tropů. Zatím k tomu ještě dost schází.

Aktualisováno.
Zvukový záznam výpovědi v MP3. Poučení bylo správné, bez upozornění na možnost trestního stíhání.
26 komentářů
Nadřazená kategorie: Jiné případy
Kategorie: Zdeněk Altner
Počet zobrazení: 7721

Krajský soud v Hradci Králové zveřejnil nový rozsudek v kause Lukáše Nečesaného, řečený aprílový; činíme tak i my (zde). Zatímco v případě Petra Kramného nevylučujeme, že jde o vraha, přestože soudem zjištěný skutkový stav flagrantně postrádá podklad v provedeném dokazování, u L. Nečesaného máme za to, že dokazování vinu obžalovaného spolehlivě vyvrátilo.

Proč je tomu tak, jsme s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu stručně rozebrali v předchozím postu, a nové úvahy krajského soudu jsou takového druhu, že by se nad nimi ustrnul i průměrný absolvent zvláštní školy. Důkaz výpovědí spoluvězně J. F., jemuž se měl obviněný doznat, je jedním slovem trapnost, a trvat na tom, že něco prokázala námi kritisovaná fotorekognice (str. 54) a zjevnou manipulaci ze strany policistů vydávat za důsledek toho, že poškozená byla pod vlivem léků, je jasným indikátorem kritické důkazní nouze, ve které se soud nacházel.

Souhlasíme tedy s Nejvyšším soudem, s jehož výhradami k hodnocení důkazů se Vackův senát vůbec nedokázal vypořádat, a konstatujeme, že případ Nečesaný je dalším argumentem, proč by v takto závažných trestních věcech měly rozhodovat porotní soudy a nikoli senáty složené z profesionálního soudce a dvou přísedících do počtu.
7 komentářů
Nadřazená kategorie: Jiné případy
Kategorie: Lukáš Nečesaný
Počet zobrazení: 4743

Zdroj: k213.cz

Český soudce. Vzor mravnosti, morální páteř společnosti. Je vůbec možné, že by se někdo takový dopustil nečestného jednání? Vyloučeno, řekl jsem si – jak jistě nepochybuje nikdo, kdo zná mou mnohaletou praxí vytvrzenou úctu k českému soudcovstvu – resolutně nad informací na webu K213, že Soudcovská unie má v budově Obvodního soudu pro Prahu 1 pronajatu kancelář.

Přesto červík pochybností zahlodal, a poslal jsem tedy pro jistotu žádost o informace, očekávaje, že nájemní smlouva bude zcela v pořádku, s ohledem na nadprůměrné příjmy soudců a četnost členstva Unie znějící možná i na vyšší než tržní nájemné.

Dnes jsem obdržel odpověď: [1], [2], [3], [4], [5], [6].

Nyní bez ironie: jestli mi ještě někdo někdy bude tvrdit, že soudce v této zemi je v zásadě slušný člověk, který by se nedopustil žádné špatnosti, tuhle smlouvu mu ukážu. Pravý opak je pravdou: soudce v České republice nebývá až na výjimky o nic menší gauner než ti, kteří před něho přestupují jako obžalovaní, a čím déle si tato společnost bude nalhávat, že je tomu jinak, a bude svým soudcům připisovat jakoukoli míru charakteru a bránit jejich nezávislost, tím horších služeb se od své justice dočká.

V tom jsou právě ty subtilní rozdíly mezi postkomunistickou a vyspělou společností: v obou nosí soudci taláry a tváří se jako vtělení krále Šalamouna, ale neumím si představit, že by něco podobného dovolili soudci němečtí, britští a už vůbec ne američtí.

Věc tedy nezbývá než uzavřít procesně. Myslím, že státní zástupkyni Zdeňce Galkové nad mým trestním oznámením samou radostí nadskočí poncho; o vyrozumění, proč popsané jednání nemůže být trestným činem, o barvě podkladu i o počtu vykřičníků budeme na tomto místě – nebudeme-li pro zpupnost mezitím vzati do vazby – neprodleně informovat.

42 komentářů
Kategorie: Naše případy
Počet zobrazení: 9322

Foto: Asociace Alerta

Monstrosní konspirace anarchistických center zaměřená na podpálení vlaku převážejícího vojenský materiál (nikoli nepřípadnou vtírající se otázkou je, odkud kam, totiž zda náhodou ne na vrakoviště) nemůže v právně vnímavém pozorovateli nevzbuzovat řadu judikatorních reminiscencí.

Obhajoba dosud publikuje jen útržky informací, nejčastěji v Deníku Referendum. Tam se rovněž píše o policejních provokaterech Petrovi a Robertovi, a pokud je pravda jen část z toho, co o jejich zapojení do trestné činnosti obhajoba tvrdí, bude mít státní zástupce v hlavním líčení co dělat, aby ubránil aspoň zlomek z obžaloby.

Judikatura týkající se policejní provokace je totiž poměrně kategorická. Klíčovým a dodnes aplikovaným je rozsudek ESLP ve věci Teixeira de Castro v. Portugalsko z r. 1998. Řečený byl dvěma policisty v civilu požádán, aby jim opatřil dávku heroinu, načež byl, vyhověv, za tento skutek odsouzen a poslán na šest let za mříže. ESLP byl však nemilosrdný (§ 38): [T]he Court concludes that the two police officers’ actions went beyond those of undercover agents because they instigated the offence and there is nothing to suggest that without their intervention it would have been committed. That intervention and its use in the impugned criminal proceedings meant that, right from the outset, the applicant was definitively deprived of a fair trial. Smůla.

Co rozumět policejní provokací, vyložily i české soudy, např. ve stanovisku Nejvyššího soudu sp. zn. Tpjn 301/2014 (in Rt 51/2014): Za policejní provokaci se považuje aktivní činnost policie, která směřuje k podněcování určité osoby (fyzické či právnické) ke spáchání konkrétního trestného činu s cílem získat usvědčující důkazy a vyvolat její trestní stíhání, a jejímž důsledkem je vzbuzení úmyslu spáchat trestný čin podněcovanou osobou, ačkoliv předtím tato osoba žádný takový úmysl neměla. / Policejní provokací je i taková aktivní činnost policie, jíž dochází k doplňování chybějících zákonných znaků základní skutkové podstaty určitého trestného činu, k záměrnému podstatnému navýšení rozsahu spáchaného činu podněcovanou osobou, či k jiným způsobem vyvolané změně právní kvalifikace spáchaného činu k tíži podněcované osoby, zejména pokud jde o okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby, byť by jinak tato osoba byla k spáchání činu v obecném smyslu rozhodnuta.

Významným může být i usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 7 Tdo 461/2002: Pachatel nemůže být trestně stíhán a odsouzen za tu část trestné činnosti, kterou spáchal za nepřípustné účasti policie, přestože policie jeho původní úmysl spáchat v určitém rozsahu trestný čin nijak nevyprovokovala. Proto jestliže pachatel chtěl sám původně odcizit a zpeněžit např. jen jedno motorové vozidlo, ale následný úmysl odcizit a zpeněžit více motorových vozidel pojal až na základě jednání se svědkem, který v tomto směru spolupracoval s policií, nejednal pachatel ohledně odcizení dalších motorových vozidel z vlastní vůle a v této části již sám nerozhodoval o rozsahu a spáchání trestné činnosti.

A jednoznačný je i Ústavní soud, který jednak v nálezu sp. zn. II. ÚS 710/01 recipoval závěry rozsudku Teixeira de Castro a v nálezu sp. zn. III. ÚS 597/99 judikoval: Je nepřípustným porušením čl. 39 Listiny a čl. 7 odst. 1 Úmluvy, pakliže jednání státu (v dané věci Policie) se stává součástí skutkového děje, celé posloupnosti úkonů, z nichž se trestní jednání skládá (např. provokace či iniciování trestného činu, jeho dokonání, apod.). Jinými slovy nepřípustný je takový zásah státu do skutkového děje, jenž ve své komplexnosti tvoří trestný čin, resp. takový podíl státu na jednání osoby, jehož důsledkem je trestní kvalifikace tohoto jednání.

To byl arci toliko příkladmý výčet. Principem je, že jakmile stát svými orgány vstoupí do skutkového děje tak, že určité jednání, jež by jinak bylo trestným činem, způsobí nebo mu napomůže, případně je modifikuje – v daném případě např. tak, že z úmyslu něco podpálit udělá úmysl zapálit vojenský transport –, vybočil z mezí stanovených podmínkami materiálního právního státu a není oprávněn toto jednání oběti provokace následně postihovat prostředky trestního práva.

12 komentářů
Nadřazená kategorie: Jiné případy
Kategorie: Fénix
Počet zobrazení: 4231