Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

Sbohem a kdybychom se nikdy nesetkali
bylo to překrásné a bylo toho dost
Sbohem a kdybychom si spolu schůzku dali
možná že nepřijdem že přijde jiný host
Bylo to překrásné žel všecko má svůj konec…

Slovy Vítězslava Nezvala dovolujeme si dáti stručné sbohem plukovníku Robertu Šlachtovi; vyšetřování trestné činnosti nebyla nikdy jeho silná stránka, jiné věci mu šly lépe, např. kádrové posudky. O Šlachtovo uplatnění v civilu, pokud hrozbu skutečně splní, nemáme arci obav, dokážíce si jej představit v mnoha důstojných a intelektuálně padnoucích rolích: jako trenéra v posilovně, stavěče terčů, popřípadě vyhazovače holubů na střelnici, pracovníka ochranky v hypermarketu, evenutálně v bordelu, za přepážkou na poště, případně, po vzoru jeho slavnějšího předchůdce, za volantem taxíku.

28 komentářů
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 9592

Shodou okolností jsem se v posledních týdnech zabýval událostmi, které předcházely komunistickému putschi v únoru 1948, a nemohl jsem si proto nevšimnout, že něco podobného se děje před našima očima, tady a teď.

Když vedení policie oznámilo reorganisaci útvarů zaměřených na boj s organisovaným zločinem, zvedla se – arci pečlivě orchestrovaná a řízená – bouře nevole, jejímž společným znakem je původce: Andrej Babiš a jeho jako jeden muž vystupující politické hnutí. Začali to novináři jeho Lidovek, poté následovalo prohlášení Babišova spojence Radima Jančury a dosud relativně neutrálně vystupujícího nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana, a dnes následovalo rasantní prohlášení ministra spravedlnosti za ANO Roberta Pelikána. O něco jemněji proti plánu zalobboval i president Zeman.

Připravovaná reorganisace, v jejímž rámci by měl ztratit část kompetencí ÚOOZ Roberta Šlachty, je přirovnávána k někdejšímu odstranění Mrázkova vyšetřovatele Evžena Šírka, a je vytvářen dojem, že bude-li Šlachta odstaven od moci, tato země nevratně upadne pod nadvládu různých mafií.

I kdybychom něčemu takovému chtěli uvěřit, měli bychom zpozornět, kdo jsou Šlachtovi přímluvci a co je spojuje: totiž blízký vztah k Andreji Babišovi, tedy muži, jehož existence, politická i ta občanská, vyjádřená možností pobývat na svobodě, visí nyní na vlásku toho, že jej policie nebude stíhat za dotační podvod v kause jeho resortu Čapí hnízdo, a to optimálně i v případě, že OLAF uzavře své vyšetřování s výrokem Podvod – a to se může stát každým týdnem, ne-li dnem.

Tato země má s ovládnutím policie jedinou politickou stranou svou zkušenost právě z r. 1948, a to natolik neblahou, že bychom neměli být neteční.

Šlachta, Ištvan a další orgány, co spolu mluví a náramně si rozumějí, jinak známí též jako Bratrstvo protikorupční pracky, by měli být hodnoceni na základě výsledků, a ty jsou na jednu stranu sice imposantní – vždyť který policejní útvar nebo státní zástupce dokáže zajistit pád vlády! – ale z hlediska soudní koncovky, včítaje v to i názor Ústavního soudu o porušování ústavních práv při účelové volbě soudu v přípravném řízení, jde o jedno velké, seriové a pokračující fiasko.

Dopustíme-li, aby byla u trestních orgánů místo odbornosti a kvalitní práce honorováno oddanost, můžeme se vbrzku nadít něčeho podobného jako kdysi: nebude se to asi jmenovat Vítězný únor, ale poraženým bude, stejně jako tehdy, primárně právní stát.

66 komentářů
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 6977

Destrukce právního státu v přímém přenosu. Nic jiného mne nenapadá nad zprávou, že Nejvyšší soud odložil vykonatelnost rozsudku v kause Zdeňka Altnera. Soudružka soudkyně Blanka Moudrá dobře ví, na čí stranu se má ve sporu vládní strany s prostým občanem postavit. Více k tomu v tuto chvíli nenapíšu, an akutně hrozí, že bych se jadrným komentářem mohl dotknout jemnocitu citlivějších mezi svými čtenáři.
18 komentářů
Nadřazená kategorie: Jiné případy
Kategorie: Zdeněk Altner
Počet zobrazení: 7581

Zavřít obviněného nedůvodně do vazby: beztrestné, psát kriticky a ostře o imigrantech: důtka. Rozhodnutí dosud není vystaveno, proto si ponecháváme výhradu, že Zbránkovy texty mohly být skutečně vulgární a soudci nepříslušející, a v plném rozsahu se rozhořčíme, až bude rozhodnutí vystaveno.

13 komentářů
Kategorie: Jiné případy
Počet zobrazení: 5084

Aleš Rozehnal napsal na Hlídacího psa právní rozbor odbojové činnosti skupiny bratří Mašínů. Domnívám se, že nemůže být na větším omylu.

Předesílám, že před nějakými patnácti lety jsem měl na věc podobný názor jako on. To se změnilo poté, co jsem měl příležitost, a mohu říct, tu čest, seznámit se, počátkem r. 2005, s Milanem Paumerem (stručně se o tom zmiňuji v nekrologu). Šlo o přestupkové řízení, ve kterém nejprve dostal M. Paumer pravomocně napomenutí za to, že neuposlechl výzvy policie a justiční stráže při jednom z hlavních líčení s Vladimírem Hučínem (video). Protože jsme předtím v Přerově u několika dalších obviněných prokázali, že výzva byla nezákonná, bylo celkem snadné dosáhnout obnovy a poté zastavení řízení i u Paumera.

Banální případ, nicméně pro mne významný v tom, že jsem změnil svůj pohled na činnost Mašínů, a porozuměl jejich uvažování.

Klíčovou právní – a ovšem i ethickou – otázkou, kterou A. Rozehnal hodnotí chybně, je použitelnost válečného práva a konkrétně ženevské konvence o ochraně obětí války. Předpokladem její aplikace je existence válečného stavu. V tom se arci Československo ve vztahu k odbojové skupině vedené bratry Mašínovými nenacházelo ani formálně, ani materiálně. Co v zemi probíhalo, se nedá popsat ani jako občanská válka; komunisté prostřednictvím ozbrojených sil, které spolu s celým státním aparátem ovládli, terorisovali civilní obyvatelstvo, jež nemělo prostředky, jak se bránit. Právní řád se 50. letech rozložil, náležitosti materiálního právního státu byly suspendovány, vládl otevřený teror, což komunisté sami přiznávali, hovoříce o třídním boji, přičemž ovšem za své nepřátele nepokládali v souladu se svou ideologií určité, vykořisťovatelské společenské třídy, ale každého, kdo se odmítl jejich svévoli dobrovolně podrobit.

Za těchto okolností byl legitimním cílem odbojové činnosti každý, kdo se na výkonu tohoto bezpráví podílel: proti Mašínům nestála armáda, nýbrž organisovaná zločinecká skupina, a každý, kdo se na její činnosti participoval, tak musel počítat s risikem, že se stane obětí odbojové činnosti, nikoli jako kombatant nebo válečný zajatec, ale jako zločinec, jehož zneškodnění bylo souladné s právem jako nutná obrana.

Nemám informace, že by Mašínové z mezí nutné obrany vybočili, ani v případě strážmistra Honzátka, ani u pokladníka Rošického, ani v dalších případech, kdy se uchýlili k použití násilí.

65 komentářů
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 12520