Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

Matky a otcové! Máte pocit, že se vám výchova potomka vymkla z rukou, že se váš synek k ničemu nehodí a roste z něj prvotřídní ničema a grasel? Přemýšlíte o jeho budoucnosti a jste bezradní? A uvažovali jste už o výnosné dráze v oblasti organisovaného zločinu? Pokud ne, zbystřete, neboť naše výcvikové středisko Vagabund Gym na severozápadním okraji Hodonína, fungující pod rouškou výuky thajského boxu, vaše dítě právě na tuto budoucnost skvěle připraví. Garantujeme, že budete spokojeni, a při každé návštěvě věznice budete s vděčností vzpomínat na našeho trenera Josefa Štolfu, který dokáže z idealistického jinocha za několik málo měsíců vychovat gaunera, schopného nasazení na ty nejtěžší odborné práce v oblasti vydírání, zastrašování, vybírání výpalného, únosů, lámání končetin a s tím souvisejících pomocných disciplin. Neváhejte a volejte ještě dnes: telefonický kontakt najdete na našich webových stránkách.

Snad nám čtenáři tento drobný žertík odpustí, onen inserát stěží kde vyjde, byť je stoprocentně pravdivý. Pokračovali jsme totiž sua sponte ve vyšetřování kroměřížské kausy a došli k výsledkům, o něž bychom ctěné čtenářstvo neradi připravili.

Číst dál... 15 komentářů
Nadřazená kategorie: Naše případy
Kategorie: Příběh z Kroměříže
Počet zobrazení: 40728

Čím zkorupmovanější státní úřad, tím větší neochota poskytnout jakékoli informace: to je rovnice, která platí v oblasti informačního práva prakticky bezezbytku.

Potvrdil to i Český telekomunikační úřad (ČTÚ), který jsme požádali o polohy základnových stanic (BTS) mobilních operátorů: jedinou otázkou zůstává, zda se nad jeho důvody, proč tyto informace poskytnout nelze, smát, nebo argumentaci Úřadu brát vážně. V rozkladu jsme se pokusili o druhé, arci, obáváme se, s nevelkým úspěchem: jak kvalifikovaně vyvrátit např. thesi, že kdyby nám ČTÚ sdělil, kde jsou BTS umístěny, zjistili bychom identitu telekomunikačních operátorů, nám není známo, a něco takového zřetelně vybočuje z rámce našeho argumentačního instrumentaria.

26 komentářů
Kategorie: Informační právo
Počet zobrazení: 3219

S uvažovaným zřízením instituce evropského veřejného žalobce přišla na přetřes otázka, jakou formou sdělit stíhané osobě obvinění, zda tak činit jako doposud usnesením (proti němuž je k disposici stížnost), anebo pouhým stížnost nepřipouštějícím vyrozuměním, tak jako tomu bylo v letech 1994–2001. Hrozí totiž vznik dvojkolejnosti, kdy evropský prokurátor bude trestní stíhání zahajovat jinak než vnitrostátní policejní orgán.

Věc má širší konotace. Na jedné straně je tu zjevně nedostatečná péče věnovaná státními zástupci přezkumu usnesení o zahájení trestního stíhání. Ve svém archivu mám několik desítek takových stížností, a pouhá tři usnesení, jimiž státní zástupce stížnosti vyhověl, a to v jednom případě toliko z formálních důvodů, takže případ dospěl k soudu (jímž by obviněný následně obžaloby zproštěn). Na druhé straně však nelze popřít, že trestní stíhání je závažným zásahem do života obviněného, které rozhodně není krátkodobým, přechodným stavem, jak předpokládá trestní řád, ale spíše trvalým stigmatem; známe to i z našich případů: RWU jsou stíhány sedmým rokem, samolepkoví vrazi devátým, v kause vydavatelů Hitlerových projevů budou mít orgány také zakrátko na dortu pět svíček, a nejinak je tomu u causes célèbres: David Rath si kroutí sedmý rok stíhání, Vlasta Parkanová šestý. Zákonem stanové lhůty – určené arci pouze pro trestné činy projednávané na první instanci okresními soudy – pro maximální dobu vyšetřování, tedy dva, resp. tři měsíce, jsou přitom trestním orgánům k smíchu, běžně je jejich více než desetinásobné překračování (stačí k tomu souhlas státního zástupce), a soudy nemají v zákoně lhůty žádné.

Z uvedeného popisu je zřejmé, že by se současná nevyhovující praxe měla změnit: jednak by zákon měl určit, že přípravné řízení, které bez zavinění ze strany obviněného trvá nepřiměřenou dobu, musí být obligatorně zastaveno, jednak by měly být lhůtami vázány i soudy, a to rovněž pod sankcí zastavení trestního stíhání. Není-li takového omezení, mění se smysl vyšetřování, které pro obviněného nahrazuje trest: z policistů a veřejných žalobců se tak stávají soudci, arci taková role jim nepřísluší a příslušet nesmí.

Povede-li debata o změně formy rozhodnutí o zahájení trestního stíhání k popsaným legislativním posunům, bude to jen dobře. Pokud ne, obávám se, že se jen zakonservuje stávající nevyhovující stav a policisté po zrušení přezkumu usnesení o zahájení trestního stíhání státním zástupcem získají ještě víc prostoru, jak své pravomoci zneužívat.

5 komentářů
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 2662

Mimořádného a poněkud nečekaného triumfu (vůle) dosáhl státní zástupce MSZ v Brně Jan Petrásek: senát Nejvyššího soudu složený ze tří komunistických soudců Milady Šámalové, Jana Bláhy a Věry Kůrkové zrušil obě rozhodnutí nižších soudů a vrátil mu trestní věc obviněných Pavla Kamase, Lukáše Nováka, Lukáše Beera a společnosti guidemedia k došetření. Petrásek si tak nyní bude moci lépe vybrat senát brněnského městského soudu, jemuž svou obžalobu svěří, tak aby se neopakovala blamáž z předchozího hlavního líčení. Blahopřejeme!

Jedinou dobrou zprávou je, že soudruzi soudci uznali, že znalec Jan B. Uhlíř je podjatý, a nařídili jeho výměnu. Ve všem ostatním jsou arci vyhlídky nedobré.

Na usnesení, jež čítá 24 stran, je nejpozoruhodnější, že není vůbec opřeno o ty důvody, které usnesení krajského soudu vytýká dovolatel, ba dá se říct, že touha vyhovět zde přenášela hory, bez ohledu na přípustné dovolací důvody a na dovolací body.

Bolševická justice se tak opět předvedla ve své nejhorší, politické podobě.

Aktualisováno.

14 komentářů
Nadřazená kategorie: Naše případy
Kategorie: Hitlerovy projevy
Počet zobrazení: 2621

Je potřeba zlepšit efektivitu nastavení koordinace procesů, řekla designovaná ministryně spravedlnosti Taťána Malá. Vlastně neřekla, ale klidně říci mohla: zmíněný výrok by naprosto zapadl do snůšky těch nejotřepanějších, nejbezobsažnějších a netrapnějších frasí a floskulí, jimiž obšťastnila tazatele v odkazovaném rozhovoru.

Nedomníváme se, jak na svém blogu s okazem na Jana Jetmara zmiňuje Miroslav Macek, že účelem nominace je vytvořit prostor pro další vyjednávání (my vám Malou, a vy nám na oplátku Pocheho): navrhnout na ministerský post někoho tak blyštivě nekompetentního a zároveň nezměrně oddaného může mít jediný cíl, vyřadit ministra z politické hry a učinit z něj figurku, jíž bude Babiš moci podle libosti tahat (nebo ji i obětovat), aniž by přitom riskoval, že zaměstnanec vypoví poslušnost a vznikne potřeba jej z vlády nechat odvolat – což by, s ohledem na to, o jak sensitivní resort se pro trestně stíhaného a mnohaletým vězením ohroženého premiera jedná, vždy znamenalo velké mediální nepříjemnosti; nezapomínejme, že ne všichni novináři jsou dosud pod kontrolou koncernu.

U Malé je navíc jistota, že jde o dámu mimořádně ambiciosní, avšak zároveň si vědomou svých intelektových a vzdělanostních omezení, takže nehrozí ani žádné partisanské akce, ani to, že by ministryně všechna svá rozhodnutí, zejména personální a kárná, neměla schválena, případně přímo navržena/nařízena, bezpečnostní divisí Agrofertu. Tím se Malá arci zase tolik neliší od svých ministerských kolegů, kteří rovněž dobře vědí, kde končí jejich reálná pravomoc a kde už je Babišovo.

106 komentářů
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 5666