S uvažovaným zřízením instituce evropského veřejného žalobce přišla na přetřes otázka, jakou formou sdělit stíhané osobě obvinění, zda tak činit jako doposud usnesením (proti němuž je k disposici stížnost), anebo pouhým stížnost nepřipouštějícím vyrozuměním, tak jako tomu bylo v letech 1994–2001. Hrozí totiž vznik dvojkolejnosti, kdy evropský prokurátor bude trestní stíhání zahajovat jinak než vnitrostátní policejní orgán.

Věc má širší konotace. Na jedné straně je tu zjevně nedostatečná péče věnovaná státními zástupci přezkumu usnesení o zahájení trestního stíhání. Ve svém archivu mám několik desítek takových stížností, a pouhá tři usnesení, jimiž státní zástupce stížnosti vyhověl, a to v jednom případě toliko z formálních důvodů, takže případ dospěl k soudu (jímž by obviněný následně obžaloby zproštěn). Na druhé straně však nelze popřít, že trestní stíhání je závažným zásahem do života obviněného, které rozhodně není krátkodobým, přechodným stavem, jak předpokládá trestní řád, ale spíše trvalým stigmatem; známe to i z našich případů: RWU jsou stíhány sedmým rokem, samolepkoví vrazi devátým, v kause vydavatelů Hitlerových projevů budou mít orgány také zakrátko na dortu pět svíček, a nejinak je tomu u causes célèbres: David Rath si kroutí sedmý rok stíhání, Vlasta Parkanová šestý. Zákonem stanové lhůty – určené arci pouze pro trestné činy projednávané na první instanci okresními soudy – pro maximální dobu vyšetřování, tedy dva, resp. tři měsíce, jsou přitom trestním orgánům k smíchu, běžně je jejich více než desetinásobné překračování (stačí k tomu souhlas státního zástupce), a soudy nemají v zákoně lhůty žádné.

Z uvedeného popisu je zřejmé, že by se současná nevyhovující praxe měla změnit: jednak by zákon měl určit, že přípravné řízení, které bez zavinění ze strany obviněného trvá nepřiměřenou dobu, musí být obligatorně zastaveno, jednak by měly být lhůtami vázány i soudy, a to rovněž pod sankcí zastavení trestního stíhání. Není-li takového omezení, mění se smysl vyšetřování, které pro obviněného nahrazuje trest: z policistů a veřejných žalobců se tak stávají soudci, arci taková role jim nepřísluší a příslušet nesmí.

Povede-li debata o změně formy rozhodnutí o zahájení trestního stíhání k popsaným legislativním posunům, bude to jen dobře. Pokud ne, obávám se, že se jen zakonservuje stávající nevyhovující stav a policisté po zrušení přezkumu usnesení o zahájení trestního stíhání státním zástupcem získají ještě víc prostoru, jak své pravomoci zneužívat.

Komentovat články mohou pouze registrovaní uživatelé; prosím, zaregistrujte se (v pravém sloupci dole)