Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

Hitlerovy projevy

Před několika dny, v souvislosti s obviněním pánů Beera a Kamase z popírání, se na mne obrátil jistý nejmenovaný, mravně zpustlý jedinec s prosbou, zda bych mu nemohl předmětnou publikaci zapůjčit za účelem uspokojení jeho odborného zájmu. Přirozeně nikoli: ihned poté, co jsem se o sdělení podezření dozvěděl, jsem učinil vhodná opatření, abych byl před potenciálně extremistickým materiálem chráněn jak já sám, tak všechny osoby navštěvující mou domácnost, a po právní moci meritorního rozhodnutí v dané trestní věci – o tom, že rozsudek bude odsuzující, nepochybuji! – knihu ekologicky šetrným způsobem zlikviduji.

Přesně, jak jsme predikovali, obvinila ve čtvrtek brněnská policie publicistu Lukáše Beera, vydavatele blogu Náš směr, z popírání nacistických zločinů, přičemž tak překvapivě učinila ve zkráceném řízení, tedy procesní formou, která se hodí pro řešení bagatelní kriminality typu kapesní krádež nebo výtržnictví fotbalových fanoušků, v žádném případě ne pro takto složitý a exponovaný případ.

Jak budou policisté šetřit procesních práv podezřelého, vyplynulo z rozhodnutí odepřít mu přístup ke spisu s odůvodněním, že je pouze podezřelý a žádná práva svědčící obviněnému tudíž nemá.

Kpt. Reichmanovi nelze než doporučit kurs četby zákonů s porozuměním, ve zjednodušeném běhu pro policisty, po jehož absolvování mu jistě neunikne ustanovení § 179b odst. 2 TrŘ, jež – chvíle napětí na brněnské služebně – zní takto: Ve zkráceném přípravném řízení má podezřelý stejná práva jako obviněný[…] Ano, úplně stejná, notabilně tedy i právo nahlížet do spisu, které lze v přípravném řízení omezit jen ze závažných důvodů (§ 65 odst. 2 TrŘ).

Vydavatel Pavel Kamas dosud obviněn nebyl, ale dá se to očekávat v nejbližších dnech, ne-li hodinách.

Na sdělení podezření je zajímavé, že policisté se vůbec nepokoušeli konkretisovat, které z Beerových textů jsou závadné, spokojivše se s tvrzením, že tyto texty vyznívají jako souhlas s názory Adolfa Hitlera ve vztahu k nacistickému genocidiu a k dalším zločinům nacistů proti lidskosti. Zvláštní; Projevy, včetně komentářů, jsem četl, a nic takového jsem tam nezaznamenal.

Že policisté Beerovi pod pohrůžkou násilí sejmuli otisky prstů a provedli bukální stěr, už jaksi patří ve styku policie se sprostými podezřelými k bontonu: pravidelní čtenáři tohoto blogu vědí, že podobný případ řešíme již dva roky v řízení o ochranu osobnosti, leč soudkyni Městského soudu v Praze soudružku Jaroslavu Lobotkovou se nám zatím nepodařilo přimět k žádné smysluplné činnosti.

Aktualisováno.
Na Slovensku mezitím začali stahovat všechny (!) knihy vydavatelství guidemedia etc z prodeje.

Aktualisováno.
Podezření bylo sděleno i Pavlu Kamasovi.
Znalec, který dostal příležitost vydělat si na komentovaném vydání Hitlerových projevů, dokončil svou práci a ve čtvrtek bude Lukáš Beer, autor spojovacích textů mezi nimi, obviněn z dosud neznámého trestného činu. Na znalecký posudek se velmi těším, a budoucímu obviněnému touto cestou připomínám, že nesmí za žádných okolností vypovídat, a to ani nepřímo, např. formou rozmluvy s vyšetřovateli, neboť cokoli řekne, mu může jen uškodit.

Odhlédneme-li od toho, že jde o další brutální útok na svobodu projevu, věc mi přijde mimořádně zábavnou: Michal Zítko byl stíhán, protože vydal Hitlera nekomentovaného, Beera budou stíhat za to, že k němu napsal komentář nedostatečně odsuzující. Nejlepší by bylo, kdyby příslušná úřední místa vydala seznam licencovaných komentátorů, ze kterých by si vydavatel in spe mohl vybrat bez risika, že sáhne po autoru politicky nevhodném a k sepisu v požadovaném stupni odsuzujícího komentáře nezpůsobilém.

Dostal prokurátora, říkávalo se druhdy v souvislosti s vojenskou justicí, kterážto zkratka vystihovala skutečnost, že vojenští prokurátoři (takoví jako např. dnešní ctihodný ústavní soudce soudruh Jaroslav Fenyk) se s vojskem nikterak nemazali a trestní řízení v armádě bylo ryze formálním, nezajímavým a dokonale deterministickým procesem: od samotného počátku bylo jasné, že kdo dostal prokurátora, si po několika procesních úkonech odnese poukaz na mřížkové lázně a poté si udělá výlet do Sabinova, kde bude nějakou dobu dýchat cezený vzduch.

Doba pokročila. Dnes je, minimálně v oblasti bojující demokracie a jejích nepřátel, stejně ominosní událostí jako někdejší dostání prokurátora dostat znalce: zkušenost ukazuje, že před těmito novodobými Boblíky není úniku, a na koho je jednou zadán znalecký posudek, nemá šanci na záchranu: rozsudek je toliko formálním potvrzením toho, co znalec, ve skutečnosti arci jen kašpar s razítkem, maňásek na ruce moci, o obviněném napsal. Ivo Svoboda rozpozná závadový diskurs, Michal Mazel a Miroslav Mareš naleznou extremistický kontext, a mentalistka Petra Papiežová vysvětlí, co měl řečník svými slovy doopravdy na mysli.

Nejnověji, jak se v posledním tišeném Reflexu pochlubil brněnský státní zástupce Jan Petrásek, dostali znalce lidé kolem vydavatelství guidemedia etc, za knihu projevů Adolfa Hitlera. Problém prý není v projevech samotných, ale ve spojovacím textu, jímž výběr vybavil publicista Lukáš Beer. Zda tyto texty byly příliš oslavné nebo naopak nedostatečně odsuzující, Petrásek nevyjevil, a nevím to ani já, jelikož při pohříchu letmé četbě jsem nenarazil na nic, co bych si dokázal představit kursivou v obžalobě. Je ovšem pravda, že nejsem žádný znalec…

Naskýtá se otázka, zda chystané trestní stíhání není ve skutečnosti odplatou za to, co L. Beer píše na svém blogu Náš směr. A že si dovoluje opravdu hodně: např. upozornit, že rasistické norimberské zákony byly uzákoněny v době, kdy ve Spojených státech byla uplatňována rasová segregace, a tak čtyřnásobný olympijský vítěz z Berlína Jesse Owens, jemuž prý Adolf Hitler odmítl podat ruku, se po návratu do vlasti nesměl ani ubytovat ve stejném hotelu jako jeho bílí kolegové, nebo že stejné koncentrační tábory jako v Německu pro Židy vybudovaly za války Spojené státy a Kanada pro své občany s japonskými předky.

A šíření takových informací je zapotřebí zamezit, protože to vše je sice pravda, ale taková, kterou v bojující demokracii smíme říkat jen v soukromí; jinak bychom také mohli dostat znalce.

Spolumajitel vydavatelství guidemedia.cz Lukáš Novák zdá se být policejně popotahován za vydání sbírky Hitlerových projevů. Docela by mě zajímalo, jak hodlají p. t. policisté jeho případné trestní stíhání pojmout, zda jako podporu a propagaci zakázaného hnutí (tam by arci šli ostře proti uzavřené kause Michal Zítko, resp. vydání Mein Kampf), nebo za porušení autorských práv, na něž si činí nárok Svobodný stát Bavorsko. Tato druhá možnost je právně zajímavější

Primárním pramenem práva, který je nutno aplikovat, je Gesetz betreffend das Urheberrecht an Werken der Literatur und der Tonkunst (LUG) z r. 1901, který platil ještě v době Hitlerovy smrti a vztahoval se nejen na literární díla, ale i na projevy, anžto výslovně poskytoval ochranu [den] Urheber[n] von Schriftwerken und solchen Vorträgen oder Reden, welche dem Zwecke der Erbauung, der Belehrung oder der Unterhaltung dienen (§ 1 odst. 1 LUG; cf. též § 17 LUG).

Podle § 8 LUG, ist der Fiskus oder eine andere juristische Person gesetzlicher Erbe, so erlischt das Recht, soweit es dem Erblasser zusteht, mit dessen Tode (pro policii – přirozeně nikoli pro své vzdělané čtenáře! – přeložím: je-li dědicem ze zákona stát nebo jiná právnická osoba, právo svědčící zůstaviteli jeho smrtí zaniká).

Bavorský stát se tedy může domáhat práv k Hitlerovým projevům pouze jako testamentární dědic. Adolf Hitler ve své závěti ze dne 29. 4. 1945 napsal:
Was ich besitze, gehört – soweit es überhaupt von Wert ist – der Partei. Sollte diese nicht mehr existieren, dem Staat, sollte auch der Staat vernichtet werden, ist eine weitere Entscheidung von mir nicht mehr notwendig.
Hovoří-li Hitler o státu, má bezesporu na mysli stát nacionálně socialistický, Třetí říši, který porážkou ve válce zanikl, a pro případ jeho zániku není v závěti žádná další disposice.

Existují tedy dvě varianty: buď autorská práva k projevům zanikla Hitlerovou smrtí, anebo přešla na jeho zákonné dědice, fysické osoby, nikoli ovšem na stát.

Není divu, že je Bavorsko při uplatňování svých domnělých práv k Hitlerovým dílům tak zdrženlivé a např. v USA se s nárokem jít k soudu neodvážilo.