Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

Hitlerovy projevy

Soudní znalci na extremismus jsou lidé pracovití, kteří svému hobby věnují každičkou volnou chvíli. To jsme poznali v případě Michala Mazla a nepřekvapivě je tomu nejinak i u Jana B. Uhlíře, autora tří odborných vyjádření na Lukáše Beera, Pavla Kamase a Lukáše Nováka.

Počítejte se mnou: Odborné vyjádření, v němž Uhlíř posoudil Beerův portál Náš směr, zpracovával od 25. března do 15. dubna 2013. Déle nemohl, protože pětadvacátého března obdržel zadání (to je ta slavná doručenka k Pomátníku) a patnáctým dubnem je datováno vyúčtování.

Mezi těmito dvěma daty leží celkem 22 dnů, z toho 15 pracovních, 7 dnů volna. Policii znalec vyúčtoval 125 hodin, na čemž by nebylo nic divného: odpovídá to 8,33 hodinám na jeden pracovní den. Potíž je v tom, že ve stejné době platila Uhlíře armáda, Vojenský historický ústav, a jak mi na žádost podle InfZ sdělil ředitel ústavu, tam mu za dané období zaplatili za dalších 120 odpracovaných hodin. A to už dost dobře rozpočítat na pracovní dny nelze, protože vychází na každý z nich bratru 16,33 hodin, což, vyjádřeno jednotkou pracovitosti českého znalce mazel (zkratka maz), je píle více než 1,2 maz. A kdyby J. B. pracoval i o weekendech, dává to stále úctyhodných 11 hodin denně.

V Knize Josue se píše, jak se při dobývání města Gibeonu pěti emorejskými králi udál zázrak a slunce i měsíc se zastavily ve svém oběhu a zůstaly stát na místě, dokud obránci města útočníky neodrazili. Myslím, že na Žižkově se muselo na přelomu března a dubna letošního roku odehrát něco velmi podobného.

Ne, řeč nebude o kpt. Šmídoví z pražské kriminálky, demonické to postavě zdejšího blogu, ale o policistech nemístních, brněnských. Ti, jak víme, dostali přibližně před třičtvrtě rokem politickou objednávku na likvidaci Pavla Kamase a Lukáše Beera, a jali se ji vykonávat. Jejich problémem ovšem bylo, že nevěděli, kdo Lukáš Beer, provozovatel blogu Náš směr, je. Postupovali proto tak, jak jsou zvyklí, po policajtsku.

Nejprve zahájili úkony trestního řízení, ve kterém vydání Hitlerových projevů označili za zvlášť závažný zločin podpory a propagace podle druhého odstavce § 403 TrZ. Státní zástupce Jan Petrásek, přední rytíř bojující demokracie, poté požádal soud o příslušné povolení; soud ochotně vyhověl – jde přece o extremistický zločin a tedy prvořadou otázku bezpečnosti státu!

Poté se policie dotázala svých specialistů, kdo blog spravuje, a dozvěděla se, že americká společnost Google Inc. Jak přesně probíhala komunikace s ní, nevíme, ježto máme pouze útržky informací. Jisto je, že nejprve nebyli policisté vůbec schopni srozumitelně formulovat, co po Gůglovi chtějí. In order for us to assist you, we kindly ask that you reissue your request and clearly specify what Blogger information you are interested in obtaining, odpověděl zdvořile Google. A o moc líp nedopadl ani druhý pokus: Unfortunately, we are unable to assist you at this time without further information. We kindly ask that you clarify the specific nature of the criminal offense in question and explain how the disclosure of data associated with blog [nassmer.blogspot.cz] relates to the investigation of the crime.

Tím snahy policie o smysluplnou komunikaci s Googlem ustaly; naštěstí pro ni – jakož i pro naši křehkou demokracii – se identitu Lukáše Beera podařilo zjistit jiným způsobem, fakticky náhodou, při jeho vystoupení v Bad Leonfeldenu.

Poučení? S pendrekem to brněnská policie, proslulá mimořádnou brutalitou (např. zde), docela umí. Cosi mi však napovídá, že informační společnost od ní bude vyžadovat i jiné dovednosti.
Jelikož policie zjistila, že vydavatelství guidemedia dále prodává Hitlerovy projevy, rozhodla se nechat zakázat této společnosti buď vydavatelskou činnost zcela, anebo jí minimálně zabránit s výtisky knihy nakládat.

Tato myšlenka se mi velmi zamlouvá, protože vznikne otázka, jak lze někomu zajistit výnosy z trestné činnosti spočívající v tom, co nejen ještě nespáchal, ale ani spáchat nemůže – vydavatelství má jako výnosy z domnělé trestné činnosti zablokované prostředky, které nevydělalo a vydělat nesmí. A vzhledem k tomu, že hloupost státního zástupce Jana Petráska je konstantou, na kterou je za všech okolností spolehnutí, nepochybuji, že takový návrh už mezitím podal.

Jen tak dál, soudruzi; jestliže v 50. letech platilo, že obhajoba je součástí obžaloby, v tomto případě se obžaloba stává aktivní součástí obhajoby!

Aktualisováno.
A aby státní zástupce Petrásek nemusel trávit celou pracovní dobu hraním solitairu (vím, jak je to otravné, cca před rokem jsem si na solitaire z nudy napsal v C vlastní solver), potěšil jsem ho dnes touto žádostí.
Text ústavní stížnosti je zde. Stěžovatelka argumentuje proti fantasmagorické kalkulaci, že výnos trestné činnosti = náklad publikace × koncová cena jednoho výtisku, a tvrdí, že jako výnosy trestné činnosti nelze zajišťovat prostředky na účtu ještě předtím, než je pachatel trestnou činností získá: to je to samé, jako kdyby při objevení plánu na vyloupení banky policie pachateli odebrala tolik peněz, kolik má banka v sejfu. Uvidíme, co na to Ústavní soud.
Okolnosti trestního stíhání vydavatelů knihy projevů Adolfa Hitlera Lukáše Beera a Pavla Kamase rozhodně nenasvědčují, že by šlo o nahodilou akci brněnského policisty Reichmana, vyvolanou jedním telefonátem profesionální denunciantky Mgr. K. K. Trestních oznámení tohoto druhu je podávána každý měsíc, ne-li týden, přehršel, a pravidelně putují do košů policejních služeben.

V čem byl telefonát Mgr. K. K. jiný, proč vedl k zahájení trestního stíhání a k pokusu o ekonomickou likvidaci obviněných? Nápovědí nám budiž, co nechtěně prozradil historik J. B. Uhlíř na první straně svého odborného vyjádření: místo, aby je adresoval pouze brněnskému policistovi Janderovi, zaslal je v kopii do Prahy, dvěma vysoce postaveným důstojníkům Útvaru pro odhalování organisovaného zločinu (ÚOOZ). O brněnskou akci tedy od počátku nešlo, vše je organisováno ze zbraslavské centrály ÚOOZ a jak policista Reichman, tak státní zástupce Petrásek jen plní rozkazy Roberta Šlachty a jeho podřízených, aniž by měli při svém rozhodování sebemenší volnost. Jako v jiných extremistických kausách, státní zástupce na přípravné řízení fakticky nedohlíží, pouze poslušně podepisuje a schvaluje vše, co mu policisté předloží.

Vzpomeňme okolností trestního stíhání Jana Šinágla pro popírání genocidy: na jeho počátku stál pokyn Městského soudu v Praze ministerstvu vnitra zkoumat, zda se zakladatelé Sudetoněmeckého krajanského sdružení v Čechách, na Moravě a ve Slezsku nedopouštějí protistátní činnosti již nyní, v době před jeho registrací. A ministerstvo se postaralo o zbytek. Přes odpor policie i Okresního státního zastupitelství v Berouně protlačilo prostřednictvím svého člověka na Krajském státním zastupitelství v Praze jak zahájení a limine nesmyslného trestního stíhání, tak podání obžaloby, a i když soud obžalobu okamžitě shodil se stolu a odmítl se jí zabývat, zařídil kdosi na ministerstvu jak podání zjevně beznadějné stížnosti, tak to, že Šináglovo trestní stíhání – v té době již zastavené – bylo znovu použito jako argument proti registraci Sdružení. Což, jak jistě laskavý čtenář uzná, je počin na pár facek, a nebýt člověkem zvláště jemných mravů a vytříbeného vkusu, asi bych se k brachiální odvetě za takovou impertinenci uchýlil.

Nejinak je tomu u Lukáše Beera a zejména Pavla Kamase. Ten v březnu vystoupil na sudetoněmeckém shromáždění v rakouském Ennsu, v květnu v Augsburgu na slavné uzavřené akci, v červnu v Bad Leonfeldenu a v září znovu v Rakousku, před representativním zastoupením sudetských Němců v Klosterneuburgu. Ve všech případech k věci, bez servítků obvyklých pro projevy českých politiků a s velkým úspěchem.

Ano, přesně tak: strach, ba panická hrůza ze sudetských Němců a jejich nároků. To je jediný a skutečný důvod tohoto trestního stíhání. Každému, od Reichmana přes Petráska až po Šlachtu, je od začátku jasné, že obvinění je smyšlené, ale cílem je brněnské aktivisty před jejich německým a rakouským publikem znevěrohodnit a zároveň jim ztížit život drobnou šikanou typu zablokovaných účtů (ani na domovní prohlídku, ani na návrh vazby si arci policisté a státní zástupce Petrásek netroufli).

V případě Jana Šinágla sklapla past naprázdno, oběť vyvázla bez úhony a Sudetoněmecké krajanské sdružení kráčí za registrací, přičemž není vyloučeno, že svého cíle dosáhne ještě do konce letošního roku. A nevyjde to ani u Beera a Kamase: účelovost stíhání je zřejmá každému, kdo se seznámí s klíčovými dokumenty, a jen velmi spřátelený soudce bude vůbec ochoten takovou obžalobou se vážně zabývat. Kromě toho, absurdita obvinění začne být postupně zřejmá i novinářům, a o případ se budou stále víc zajímat media, česká, německá i rakouská. Kamas a Beer jsou v práci s medii mimořádně nadaní, a to je okolnost, se kterou plán na jejich likvidaci nepočítal. Přece jen, už nejsou padesátá léta, a aspoň něco z demokracie nám k použití zůstalo.

V soudní síni, pokud by mělo na hlavní líčení skutečně dojít, bude plno, a režiserem představení, které se tam odehraje, nebude ani soudce, ani státní zástupce Petrásek, ale obžalovaní, kteří budou mít jedinečnou příležitost novinářům takříkajíc naživo presentovat, o jak velkou blamáž se tu jedná. Výslech znalce i předčítání závadových částí Beerových komentářů a mezititulků, pokud se je podaří správně a didakticky podat, to bude pro přítomné novináře jistě lahůdka. Kromě toho mají obvinění i řadu dalších možností a prostředků, které při své obhajobě budou moci použít; ty by arci bylo netaktické prozrazovat již nyní.

Pokud jde o mne, já osobně se na ten soud velice těším!