Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

Do kyselého jablka kousl Ústavní soud v nálezu sp. zn. II. ÚS 2085/08, v němž judikoval, že náhrada škody podle ZOŠ může zahrnovat i náhradu nákladů exekuce.

Pomineme-li okolnost, že povinná proti rozhodnutí odvolacího soudu podala dovolání s návrhem na odklad vykonatelnosti, jemuž bylo – ovšem až v době provedené exekuce – vyhověno, spokojivše se v tomto ohledu s konstatací, že některé pasáže českých zákonů týkající se odkladu vykonatelnosti (přirozeně bez suspensivního účinku) by měly být zařazeny pod marginální rubriku "Hrách na stěnu házeti", vyvstává jednoduchá ústavní kontura případu, jež se redukuje v otázku, je-li každý povinen plnit podle vykonatelného rozhodnutí, které bude později zrušeno.

Mohou existovat případy, kdy povinný dobrovolně plnit nemůže a jedinou obranou před exekucí by byl osobní bankrot, jsou-li pro něj zákonné předpoklady, avšak o ten se tu evidentně nejedná: povinná, Městská část Praha 1, neplnila podle rozsudku, který pokládala za nezákonný, zcela záměrně, ač plnit mohla.

Jednoduchá odpověď na otázku, zda jsme povinni uposlechnout nezákonné disposice orgánu veřejné moci, jak víme z jiných kontextů, neexistuje. Zde se však přikláním – stejně jako Ústavní soud – k názoru, že tato povinnost dána není, neboť nezákonnost rozhodnutí je deliktem, za který musí stát, popř. územní samosprávný celek, nést odpovědnost v celé šíři jeho důsledků, tedy i co do průvodních nákladů spojených s výkonem vadného rozhodnutí.

Přidat komentář
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 1779

Ústavní soud zveřejnil na svých stránkách dnešní nález ve věci tzv. "justiční mafie". Pečlivou a zevrubně odůvodněnou aplikací testu proporcionality soud dospěl k závěru, že došlo k porušení ústavních práv stěžovatelky Marie Benešové, když rozhodnutím vrchního soudu byla věc odňata zákonnému soudci Vojtěchu Ceplovi ml.

K ústavnosti aplikace ustanovení § 221 odst. 2 OSŘ soud uvedl, že "důvodem pro postup dle § 221 odst. 2 občanského soudního řádu mohou být pouze závažné vady, ve smyslu vad zcela zásadních a zjevných, přičemž i tento pojem je třeba vždy interpretovat restriktivně a šetřit v maximální možné míře ústavně zaručená práva účastníků řízení".

Na hranici pikanterie pertinentní je "obíčko" obsažené v § 37 nálezu:

Toliko jako obiter dictum uvádí Ústavní soud ještě jeden důvod, který měl rovněž vést vrchní soud při aplikaci § 221 odst. 2 občanského soudního řádu ke zdrženlivosti, a to, že je nepochybně i v zájmu vedlejších účastníků, aby v řízení pokračoval týž samosoudce. Je-li smyslem jejich žaloby ochrana jejich dobrého jména a profesní pověsti, jakož i pověsti justice jako takové (což lze dovodit mimo jiné i z toho, že požadují, aby stěžovatelce byla uložena povinnost vyrozumět o své případné omluvě média), odnětí věci soudci JUDr. Vojtěchu Ceplovi případný úspěch vedlejších účastníků v očích veřejnosti předem znehodnocuje. Předmětem kritiky, kvůli níž je řízení o žalobě na ochranu osobnosti vedeno, byl zejména postup vedlejších účastníků v kauze trestního stíhání bývalého místopředsedy vlády Jiřího Čunka, kdy jedním z nejvíce kritizovaných bodů bylo odnětí této trestní věci z působnosti Okresního státního zastupitelství v Přerově, kde měl státní zástupce v úmyslu podat obžalobu, a její přidělení Okresnímu státnímu zastupitelství v Jihlavě. Obdobný postup, tzn. odnětí věci soudci, který vynesl rozsudek v neprospěch vedlejších účastníků, se proto v těchto souvislostech nutně jeví přinejmenším jako rozporuplný.
Přidat komentář
Kategorie: Jiné případy
Počet zobrazení: 1643

Pouhé dva týdny před "nucenou" aktivací datových schránek orgánům veřejné moci není stále jasné, zda vše půjde jako na drátkách, anebo zda nás čeká totální kolaps veřejné správy. Zatím je aktivován jen zlomek všech schránek, schránku mají příkladmo přístupnou jen čtyři ministerstva, devět soudů a třiadvacet státních zastupitelství, např. finanční úřad ani jeden, podobně ani jeden soudní exekutor.

Ačkoli patřím mezi ty, kteří projektu elektronisace státní správy od počátku fandí (první kvalifikovaný certifikát k elektronickému podpisu, s pořadovým číslem 43, jsem si pořídil v dubnu 2002 a od té doby s úřady jinak než elektronicky nekomunikuji), vidím celou řadu problémů, které bude třeba dotáhnout a "doladit".

Vůbec není vyřešena otázka archivace elektronických dokumentů (dokumenty vydávané veřejnými orgány nemusejí mít ani časovou značku, takže nebude výjimkou, že čerstvý rozsudek nebo rozhodnutí za pár dní expiruje), na řadu nedostatků a neujasněností v legislativě týkající se elektronického podpisu a autorisované konverse dokumentů upozorňuje v seriálu článků na Lupě i Jiří Peterka.

Na další potenciální problém jsem narazil zcela náhodně: ze dvou na sobě nezávislých hodnověrných zdrojů jsem se dozvěděl, že software pro CzechPointy, které jedině mohou provádět autorisovanou konversi dokumentů, je napojen na centrální evidenci konversních doložek vedenou ministerstvem vnitra. Její zřízení a provoz ovšem postrádá zákonnou oporu, a samo ministerstvo mi její existenci na základě žádosti o informace popřelo.

Existuje risiko, že zde před našima očima, přesto mimo zájem medií, vzniká další instance Velkého bratra: neobyčejně rozsáhlá database obsahující mimo jiné označení a dataci každé listiny, která kdy byla ke konversi předložena, možná dokonce i oskenovaný obsah této listiny, a to vše bez opory v zákoně a bez jakékoli kontroly ze strany Úřadu pro ochranu osobních údajů (jehož inspektoři jsou momentálně vytíženi tím, že popotahují Stanislava Pence za zveřejnění – ze zákona veřejných – informací o činnosti Státní bezpečnosti).

Aktualisováno.
Poté, co mi byla existence centrální database potvrzena i z dalšího zdroje, podal jsem – přes počáteční nechuť – přece jen stížnost ÚOOÚ. Už vidím tu ochotu inspektorů něco ve věci podniknout…

1 komentář
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 1667

Jistě to bude probíhat důstojně: v aule Západočeské university v Plzni se sejdou všichni notáblové, honoráblové, spektáblové, veneráblové a další akademičtí činitelé, za zvuků Gaudeamus igitur před ně předstoupí absolventi a po pronesení úřední formule, jakéhosi protipolu "Spondeo ac polliceor", slavnostně odevzdají tuby se svými diplomy do rukou demotora. Poté budou z moci úřední opraveny všechny listiny, rozsudky, správní akty, notářské zápisy, plné moci, protokoly o jednání atp., na nichž neoprávněně užívaný titul figuroval.

Ale dosti žertů: věc, kterou se v Plzni chystají uskutečnit, je příliš vážná a nemá, pokud je mi známo, v šestisetpadesátileté historii českého vysokého školství precedens.

Není náhoda, že platný zákon o vysokých školách neobsahuje postup pro odnětí jednou uděleného titulu: udělení universitní hodnosti mělo již od středověku obdobnou povahu jako církevní svěcení, bylo změnou osobního statusu, již nelze nijak revokovat, a nově nabytého statusu nelze nijak pozbýt. Ke ztrátě titulu nelze nositele odsoudit ani v trestním řízení, uložením trestu podle ustanovení § 46 TrZ se pozbývá toliko hodností vědeckých (docent, profesor a, poněkud nesystemově, tituly "za jménem"), a to přirozeně s účinky ex nunc (dlužno poznamenat, že ještě podle trestního zákoníku z r. 1852 bylo takto možno pozbýt všech veřejných hodností).

Jestliže v Plzni nyní skutečně spustí vlnu democí, riskují, že tvrdě narazí, a to nejpozději u Ústavního soudu. Ten dal již v případě sporu Brožová v. Klaus jasně najevo, že nebude akceptovat žádné zjednodušené výklady zákona typu "kdo jmenuje, odvolává"; chybí-li v zákoně určitá procedura, je třeba vycházet z toho, že se tak stalo s úmyslem daný postup prostě neumožnit.
4 komentáře
Nadřazená kategorie: Jiné případy
Kategorie: Plzeňská práva
Počet zobrazení: 4518

Prvního listopadu nabude účinnosti novela exekučního řádu, provedená zákonem č. 286/2009 Sb.

Jednou z hlavních změn je, že exekuční návrhy se nebudou podávat k soudu, nýbrž přímo exekutorům. To je rozumná změna, neboť připadne-li odměna za provedení exekuce exekutorovi (a stát ostrouhá, protože exekuční řízení jsou ex lege osvobozena od soudních poplatků), není důvodu, aby za něj soud vykonával jednoduché administrativní úkony související se zpracováním agendy.

Legislativní odbor ministerstva spravedlnosti se však dopustil triviální, téměř školácké chyby, když § 38 odst. 2 ExŘ novelisoval do této podoby: "K návrhu na nařízení exekuce je třeba připojit originál nebo úředně ověřenou kopii exekučního titulu opatřeného potvrzením o jeho vykonatelnosti nebo stejnopis notářského zápisu nebo exekutorského zápisu se svolením k vykonatelnosti, ledaže exekuční titul vydal exekuční soud."

Připomeňme, že před novelou znělo toto ustanovení takto: "K návrhu na nařízení exekuce je třeba připojit originál nebo úředně ověřenou kopii exekučního titulu opatřeného potvrzením o jeho vykonatelnosti nebo stejnopis notářského zápisu nebo exekutorského zápisu se svolením k vykonatelnosti, ledaže je návrh na nařízení exekuce podáván u soudu, který o věci rozhodoval jako soud prvního stupně."

Pokud se exekuuje podle rozhodnutí, které vydal exekuční (tj. okresní) soud, jsou obě znění ve svých důsledcích shodná. Avšak v případě, že výrok změnil (nebo, v trestním řízení, nahradil) soud odvolací, nová úprava nutí oprávněného, aby si nechal na rozhodnutí odvolacího soudu vyznačit doložku vykonatelnosti, což učiní… ano, tušíte správně, exekuční soud.

Při striktním výkladu ustanovení § 38 odst. 2 ExŘ – a české soudy zákony jinak než otrocky vykládat nedokážou – budou oprávnění zavaleni naprosto zbytečnou byrokracií. A stačilo málo – zamyslet se a novelisovat do správné formulace, tedy: "…ledaže o věci rozhodoval jako soud prvního stupně exekuční soud."

Nebo že by se za tímto způsobem novelisace skrýval jiný, skrytý význam? Stěží, rozhodně takový význam nelze nahlédnout z důvodové zprávy k zákonu.

Přidat komentář
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 1764