Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

Minulý týden jsem nečekaně změnil testovací program a koupil si od České pošty (vedle kvalifikovaného) i komerční certifikát. Zjistil jsem totiž, že když jsem v D8 registroval certifikát pro přihlášení k datové schránce, software nebyl ještě dokončen a umožnil mi registraci kvalifikovaného certifikátu, což je však v rozporu s certifikační politikou, která pro tyto certifikáty zakazuje jiné použití než elektronický podpis (dnes již to možné není). Jednou zaregistrovaný certifikát se sice už dále nekontroloval, ale nechtěl jsem riskovat situaci, že by některý "takyprogramátor" z České pošty zavedl dodatečnou kontrolu nekorektně a já se do své datové schránky už nedostal.

Komerční certifikát jsem pořizoval v Ostravě (na poště v Paláci Elektra) a byl jsem spokojen: vše trvalo cca 20 minut a proběhlo naprosto hladce.

Jinak tomu bylo v případě kvalifikovaných časových razítek, jež jsem se rozhodl pořídit v D76. Na stránkách certifikační authority PostSignum jsem nenašel žádný ceník, pražské obchodní místo nezvedalo telefony (při té příležitosti jsem zjistil, že má vystaven prošlý šifrovací certifikát) a když jsem nakonec obdržel návrh smlouvy s ceníkem – z Českých Budějovic – dostalo se mi nesprávných pokynů, jak při jejím uzavírání postupovat.

V Praze na poště v Jindřišské trvalo uzavření smlouvy, včetně čekání v nekonečné frontě, skoro půldruhé hodiny, pracovnice pošty byly neochotné na samé hranici hrubosti a zjevně zcela neinformované ohledně práce, za kterou jsou placeny (neznalost, nikoli však hrubé jednání, snad může omluvit, že jsem byl, soudě podle čísla smlouvy, od D1, od kdy se razítka vydávají, teprve jedenáctým zákazníkem s tímto požadavkem).

Ceny jsou relativně snesitelné, existuje možnost výběru z několika cenových programů; minimum je 100 Kč měsíčně (119 Kč s DPH) za maximálně 30 časových razítek v měsíci, u jedenatřicátého cena skokově vzroste na 300 Kč. Naopak, pokud v měsíci žádné razítko nevytvoříte, fakturovat by se nemělo vůbec (tuto informaci mi ovšem pracovnice pošty nebyly schopny potvrdit).

V Javě napsaný razítkovací software se mi zatím podařilo instalovat pouze ve Windows, linuxová verse selhává na jakési obsoletní závislosti, funkčnost aplikace je ovšem poměrně hladká a přímočará: uživatel vybere soubor k orazítkování (nesmí mít v cestě znaky s diakritikou, to je drobný bug), aplikace vygeneruje žádost (název razítkovaného souboru s příponou .tsq), tu buď uloží nebo ihned odešle na server TSA, který promptně vrátí časové razítko (soubor s příponou .tsr). Komunikace se serverem, jak jsem vyrozuměl, probíhá přes protokol TLS/SSL, patrně nic datově příliš složitého. Příklad: žádost a kvalifikované časové razítko k dokumentu, produktu authorisované konverse.

Mělo by být možné zprovoznit razítkování i v aplikacích Adobe Reader/Adobe Acrobat, avšak tam jsem narazil na neřešitelný problém, protože Adobe se umí k serveru přihlásit pouze uživatelským jménem a heslem, nikoli certifikátem, který mám pro přihlášení jako povinný nastaven.

V příštích dnech se proto pokusím najít způsob, jak kvalifikované časové razítko přidat do PDF souboru jiným způsobem: skladovat razítko ve zvláštním souboru je krajně nepraktické.

Aktualisováno.
Prostudoval jsem specifikaci X9.95 i PDF a konstatuji, že to zřejmě možné nebude: do PDF souboru, včetně verse 1.7, lze ukládat pouze kvalifikované časové razítko k podpisu (což není příliš užitečné), nikoli k obsahu celého dokumentu.

Přidat komentář
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 1120

Na Lucerně Wikipedie se domnívají, že ano, já tento jednoznačný názor nesdílím.

Předem je dlužno poznamenat, že demokracie má dvě různé dimense a kvality: formální, odvislou od toho, nakolik jsou ve státě předepsány demokratické procedury, a materiální, vyjadřující míru, s níž lze cíle chápané jako demokratické těmito procedurami skutečně v politické praxi realisovat a naplňovat. Demokracie v materiálním smyslu v České republice vskutku na frak dostává, nikoli však vinou rozhodnutí Ústavního soudu o ústavní stížnosti Miloše Melčáka, ale v důsledku vysoké bariéry vstupu do sněmovny, a tedy i velice ztíženého přístupu menších politických subjektů k moci, ovládané oligopolně několika medii protežovanými (patentně, resp. zvykově) parlamentními stranami (na okraj poznamenejme, že diskrepance mezi formální a materiální kvalitou demokracie není tak velká jako do r. 1989, kdy jste sice mohli kandidovat ve volbách i bez politické strany, ale když jste to zkusili, dopadli jste jako Pavel Wonka).

Tvrzení čl. 2 odst. 1 Listiny, že český stát je založen na demokratických hodnotách a nesmí se vázat ani na výlučnou ideologii, ani na náboženské vyznání, je samo o sobě vnitřně rozporné, neboť samotná víra v positivní hodnotu demokracie, demokratismus, je svého druhu ideologií. Povinnost demokracie stanoví i několik dalších norem ústavního práva, např. čl. 1 odst. 1, čl. 2, jakož i notorický čl. 9 odst. 2 Ústavy, a také čl. 23 Listiny, který ostatně není ničím jiným než schmittovskou bránící se demokracií přenesenou do jazyka práva.

Zvláštností nálezu Ústavního soudu je, že poprvé byla aplikována z moderního německého (a nikoli orientálně stepního, G. Petersi!) práva převzatá koncepce materiálního ohniska ústavy (čl. 9 odst. 2 Ústavy), přičemž Ústavní soud z tohoto ustanovení dovodil, že mu náleží pravomoc přezkoumávat soulad všech zákonů s ústavním řádem, bez ohledu na to, že konkrétní předpis je označen a byl přijat jako ústavní zákon, a tedy je ex definitione součástí ústavního řádu.

Jako positivista tento postup odmítám, neboť tato možnost je Ústavnímu soudu expressis verbis zapovězena samotnou Ústavou (čl. 88 odst. 2), a protože na rozdíl od německé ústavy ta česká nestanoví ani příkladmo, co lze rozumět podstatnými náležitostmi demokratického právního státu ve smyslu ustanovení čl. 9 odst. 2 Ústavy, otevírá se prostor pro svévolný a nadměrně široký výklad – je kupř. takovou náležitostí existence samotného Ústavního soudu, když řada demokratických zemí obdobnou instituci nemá?

Nález je vadný i v argumentu, že ústavní zákon musí novelisovat Ústavu, což by mělo vyplývat z ustanovení čl. 9 odst. 1 Ústavy. Zatímco u německé ústavy tomu tak skutečně je, u české je taková inference neudržitelná, a hlavně, ústavní zákon o zkrácení volebního období Ústavu novelisuje, je totiž nepřímou novelou jejího čl. 16 odst. 1, který pro jeden konkrétní případ (ad hoc) mění.

Jako notně pochybný lze konečně hodnotit i argument zásahu do práv poslance Melčáka: zkrácení volebního období jinak než (nenovelisovanou) Ústavou přepokládaným postupem mu bezesporu újmu způsobí, avšak legitimní očekávání ohledně délky svého mandátu mít nemohl: právo na efektivní správu veřejných věcí musí z testu proporcionality vyjít jako zcela evidentně silnější.

Argumentace Ústavního soudu týkající se hodnotovosti ústavního řádu je naopak zcela v pořádku a je v souladu jak s literou, tak duchem ústavy, která skutečně nedovoluje odstranit – procedurální i obsahovou, ergo formální i materiální – demokracii jinak než revoluční, násilnou cestu.

Komu se to nelíbí, měl by si stěžovat u ústavodárce, nikoli u Ústavního soudu.

Přidat komentář
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 1836

Mít ho, okamžitě bych na Českou republiku podal podnět pro porušení zákona o ochraně osobních údajů a pokud snad by pod novým šéfem Igorem Němcem (ODS) v pejska na mazlení transformovaný ÚOOÚ nevyhověl, zažaloval bych ji za neoprávněný zásah do mých osobnostních práv. Ale bohužel – nemám…

Přidat komentář
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 1655

Nejen novináři nejsou schopni pochopit význam rozsudku Nejvyššího správního soudu ve věci rozpuštění Komunistického svazu mládeže, ale v problematice evidentně tápe i mluvčí tohoto soudu Bc. František Emmert. Ten v tiskové zprávě uvedl: "Komunistický svaz mládeže zůstává i po rozhodnutí NSS nadále rozpuštěný, neboť rozhodnutí ministerstva z října roku 2006 je pravomocné."

Tak tomu ale, milí studenti, není, protože žaloba proti rozhodnutí o rozpuštění občanského sdružení má v souladu s ustanovením § 12 odst. 4 SdrZ (a shodně § 129 odst. 1 in fine SŘS) odkladný účinek a pravomocným zrušením rozhodnutí, jímž byla zamítnuta, se tento odkladný účinek znovu uplatní.

Si tacuisses, Emmerte!

Aktualisováno.
Samotný rozsudek NSS je po odborné stránce – podle očekávání – velmi kvalitní, dobře a zevrubně odůvodněný.

Přidat komentář
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 1535

Dnešní jednání u ostravského krajského soudu bylo rychlé. Soudkyně Lenka Severová působila poměrně dobrým profesionálním dojmem, nicméně její právní názor, totiž že články Tomáše Hradílka jsou legitimním vyjádřením názoru, akceptovat nelze.

Abych čtenáře neovlivňoval svým vlastním hodnocením případu, uvádím toliko linky na oba články a zbytek ponechávám čtenářově úvaze: článek 1, článek 2.

2 komentáře
Kategorie: Jiné případy
Počet zobrazení: 2291