Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

Omlouvám se všem slušným diskutujícím, že jsem po několika měsících musel v důsledku řádění trolla obnovit moderování příspěvků.

Přidat komentář
Kategorie: Blog
Počet zobrazení: 1782

Dnes byl ten slavný den, kdy jsem byl poprvé přinucen vyplnit formulář návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu (EPR) ve formátu ZFO, a pln čerstvých dojmů z opakovaných neúspěšných pokusů bych chtěl přičinit několik poznámek k této součásti projektu elektronické justice, jedné z nejdůležitějších složek e-governmentu.

Zatímco některé další komponenty eJustice je zatím možno hodnotit jako víceméně zbytečné (infoJednání) nebo málo užitečné (infoSoud), povinná formulářová podání, zahrnující v současné době vedle návrhů na vydání EPR ještě úkony týkající se obchodního rejstříku, měla být úlevou jak pro účastníky (resp. jejich zmocněnce), tak pro soudy. Jak však ukazuje článek plzeňského soudce Karla Svobody, pro soudy se používáním elektronických formulářů nic nezjednodušuje, spíše naopak, a pro účastníky by mohly být formuláře přínosem, kdyby byly dobře navržené, robustní a uživatelsky přívětivé: což jsou tři vlastnosti, které jim i po roce "ostrého" nasazení a vývoje frapantně scházejí.

Největší problém vidím v tom, že formuláře se vyplňují v aplikaci Software602 XML Filler, což je – buďme upřímní – enthusiatickými amatéry na koleně "zbastlené" softwarové nedochůdče, které lze bez uzardění označit nejvýš za časnou alfaversi, plnou chyb a nedodělků.

K tomu přistupuje odbytá aplikační analysa. Právo není exaktní věda a dokonalá formalisace podání typu návrhu na EPR je z principu nemožná. Místo, aby autoři formuláře byli uživateli průvodcem a snažili se mu nabízet standardní řešení, od nichž je však vždy možné se odchýlit, koncipovali formulář jako "elektronického otrokáře", jemuž uživatel musí bez reptání sloužit a jehož občasným kapricům je vystaven. Uživatel se tu stává pouhou semiinteligentní periferií informačního systému.

Příklad: Relativně složitá problematika úroku z prodlení je vyřešena tak, že zůstane-li pole pro zadání percentuální sazby nevyplněno, formulář použije variabilní sazbu, aniž by ovšem uživatel byl na tuto zvláštnost v on-line helpu nebo v dokumentaci jakkoli upozorněn. Variabilní sazba pro úrok z prodlení se přitom v těchto návrzích bude používat v 99 % případů, takže by to měla být první a standardní možnost.

Další příklad: Do některých polí, např. do žalobní narace, je třeba vepsat větší množství textu, který je proto vhodné (ba nutné) rozdělit do odstavců. Toho se dosáhne použitím klávesy Shift+Enter, aniž by se programátoři obtěžovali jakkoli to uživateli intimovat, setrvávajíce v interakci s ním sveřepě u methody "Hledej, šmudlo!".

Neméně kontraintuitivní je výběr příloh, které se volí po stisknutí "nestisknutelného" tlačítka ve formuláři. Počítačově zdatnější uživatelé si s tím poradí, ostatní patrně raději sáhnou ke klasickému podání, jehož sestavení zabere v porovnání s vyplněním formuláře odhadem třetinu času a které může být dokonale flexibilní a přehledné.

Jediné, co je oproti papírovým podáním skutečnou výhodou, je automaticky generovaný variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku: celkem vzato málo musiky za hodně peněz.

Lze tedy uzavřít, že úspora poloviny soudního poplatku je tím jediným, co uživatele může k používání těchto nepovedených formulářů motivovat: nejsou oproti klasickým podáním ani rychlejší, ani jednodušší, a vzhledem k chybějícímu softwaru pro převod návrhu na vlastní EPR nepředstavují žádné terno ani pro soudy, a tak jediným, co se v projektu eJustice skutečně povedlo, je plně elektronisované insolvenční řízení. Možná proto, že ho nevytvářeli "odborníci" ze Software602.

3 komentáře
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 2117

V létě by nebylo o čem psát, nebýt ministerstva spravedlnosti, které mne zásobuje podobnými písemnostmi. V této mi na třech stranách sděluje, že řízení o správní žalobě trvající 3 roky a 7 měsíců je sice poněkud delší, než by mělo být, ale žádné odškodnění nedostanu, neboť postačí toto samotné konstatování.

Nu, pokrok nezastavíš: ještě v r. 2007 totéž ministerstvo tvrdošíjně lpělo na názoru, že trestní řízení trvající obludných 13 let není nepřiměřeně dlouhé (případ Uzunoglu), nyní argumentaci zjemnilo a spokojuje se se shora popsanou formulací.

V normální zemi, kde jsou soudy nezávislé, by taková nehoráznost stěží prošla: zde je však slušná naděje, že podobný argument může uspět, zvlášť, pokud jako odvolací stolice bude naprosto nepodjatě rozhodovat ten samý soud, který se průtahů dopustil.

Mám v plánu poslat příslušnému senátu Městského soudu v Praze sadu rolniček s výzvou, aby si je soudci laskavě připevnili na talár, než budou příště rozhodovat ve vlastní věci: dosud jsem však nesehnal vhodný, estheticky přiměřený a decentní model.

Přidat komentář
Kategorie: Naše případy
Počet zobrazení: 1462

Přiznal to s bezelstností sobě vlastní ministr vnitra Martin Pecina. Prý místo aby se ukázněně zdržoval na jednom místě, kde by ho Pecinovi muži mohli snadno vypátrat, Pitr ztěžuje své dopadení a neustále cestuje.

Anebo že by to bylo něčím jiným?

"Pitr má řadu kompromitujících materiálů na různé politiky – ať z pravého nebo z levého spektra. A kdyby byl tady, tak by mohl mluvit. A to by se někomu nemuselo líbit," řekl MF DNES důvěrný zdroj z vnitra.

Aha.

4 komentáře
Kategorie: Jiné případy
Počet zobrazení: 1886

Methodou tiché pošty vytvořil svou zprávu za žurnalistu se vydávající naivní umělec z ČTK.

Samotná causa Kořínkových je podána natolik nejasně, že ji komentovat nebudeme, spokojivše se s poznámkou, že asi nezbude, než aby po každém rozsudku soudce uspořádal tiskovou konferenci, na níž obsah rozsudku, nejlépe na flipchartu, novinářům vysvětlí; jen mám obavu, že ministerstvo by k tomu účelu muselo vydávat úřední rákosky, jinak se při známé kvalitě českého novinářstva komunikačního účelu stejně nedosáhne.

Zaujalo mne ovšem, že mezi osobami odškodněnými za útrapy způsobené komunistickým režimem je jmenován i Vladimír Hučín. Informace jsou podány v nejlepších tradicích Radia Jerevan: je sice pravda, že Hučín byl ve vazbě a v psychiatrické internaci, za což byl nyní nepravomocně odškodněn, avšak nikoli, jak mlamoj, na svou práci jistě hrd, píše, v době komunismu, nýbrž v dobách hluboké demokracie v letech 2001–2003.

1 komentář
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 2661