Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

Jiné právo informovalo o potvrzujícím rozsudku Vrchního soudu v Praze ve sporu Petra Uhla s Renatou Veseckou (psali jsme o něm zde, zde a zde).

Rozsudek je víceméně v souladu s naším právním názorem, který jsme v prvním z uvedených článků rozebrali: odvolací soud posoudil, zda hodnotový soud obsažený v kritickém Vesecké výroku má reálný základ, dospěl k závěru, že je tomu tak, a prvostupňový rozsudek proto potvrdil.

V čem se s závěry vrchního soudu neztotožňuji, je otázka pasivní věcné legitimace žalované. Mám za to, že ústavní požadavek právní jistoty vyžaduje, aby každému žalobci bylo umožněno zjistit sledem racionálních, logických myšlenkových kroků, ve kterém případě odpovídá za výrok sám jeho původce a kdy se odpovědnost analogickým užitím ustanovení § 420 odst. 2 ObčZ přenáší na instituci, za niž mluvčí vystupuje (v daném případě Nejvyšší státní zastupitelství, potažmo stát).

Není-li takový postup dostatečně jasný, otevírá se tím prostor pro svévoli a žalobci jsou nuceni, chtějí-li v řízení uspět, žalovat z důvodu opatrnosti více žalovaných, což může být v důsledku pro žalobce docela nákladné povyražení (paušální odměna advokáta za každý stupeň řízení o ochranu osobnosti s návrhem na přiznání relutární satisfakce činí po poslední novele 25 tisíc korun).

These soudů obou stupňů, že Vesecká přišla do televisní diskuse jako nejvyšší státní zástupkyně, avšak v okamžiku, kdy kritisovala Uhlovy články, přestala mluvit z titulu této své funkce a stala se náhle běžnou fysickou osobou, mne neuspokojuje, neboť je založena na příliš subtilních, téměř esoterických a arbitrárních kritériích. Proměna veřejného činitele v soukromou osobu a zase zpět (aniž by při tom měněný či měnící musel pronést aspoň "decempo vederex") je jev, který podle mého názoru do moderního občanského práva nepatří.

6 komentářů
Kategorie: Jiné případy
Počet zobrazení: 3628

Za pravdu je různá sazba, jednou pomník, jindy vazba.
Kdo ji řekne dřív než včas, tomu pravda zláme vaz!
— Karel Havlíček



Je možné založit v České republice občanské sdružení, které by ve svých stanovách nerespektovalo lživá dogmata oficiální historiografie a přihlásilo se k evropskému chápání poválečných dějin?

Uvidíme. Sepsal jsem stanovy takového sdružení a experimentálně vyzkoušíme, zda ministerstvo vnitra, jemuž momentálně učarovaly skryté půvaby boje proti extremismu (zejména, co bychom si nalhávali, snadnost dosahování "úspěchů" v tomto boji bez námahy a bez skutečných zásluh), pošle stanovy s registrační doložkou anebo zásahovou jednotku. Nejsem optimistou, očekávám v nejlepším případě dlouhou právní bitvu.

Pokud by se registrace podařila, znamenalo by to, že Česká republika je na své cestě od totalitní společnosti k pluralitní demokracii dál, než jsem se domníval.

Aktualisováno.
Návrh na registraci byl podán osobně dne 12. 8. 2009. Ministerstvo musí podle zákona reagovat ve lhůtě 10 dnů.

91 komentářů
Nadřazená kategorie: Naše případy
Kategorie: Sudetští Němci
Počet zobrazení: 6270

Měsíc po startu datových schránek se objevují články, v nichž se autoři zamýšlejí nad obecnějšími konotacemi projektu – naposledy na Lupě text Vojtěcha Kmenta o prerekvisitách, korekvisitách a postrekvisitách datových schránek.

Přispěji proto i já svými dvěma centy, resp. svou visionářskou troškou do mlýna.

Projekt náhrady papírových dokumentů elektronickými je nejvýznamnější změnou, která se v českém procesním právu za několik posledních století odehrála. Nemění se jen komunikační modality, ale zákon o elektronických úkonech představuje naprostou revoluci v technologických paradigmatech ovládajících právní praxi. Mění se vše, co tu s námi bylo více než deset generací a na co jsme si zvykli spoléhat jako na samozřejmost.

Na rozdíl od "papírového procesu", který netrpěl zjevnými defekty a mohl pokračovat beze změny další stovky let, je elektronická komunikace zatížena řadou inherentních risik, jež bychom měli mít na paměti.

1. Může dojít ke kompromitaci elektronického podpisu, a to bez toho, že by to uživatel podpisu zjistil. Nic podobného v "tradičním" světě nastat nemůže: podpis fysické osoby nelze "ukrást" vůbec a razítko odcizeno být může, avšak nikoli tak, aby nikde nechybělo. Kompromitovaný elektronický podpis naopak nikomu nechybí a na fakt kompromitace se přijde většinou až ve chvíli, kdy je majitel podpisu konfrontován s listinou, kterou nepodepsal a která přesto nese jeho elektronický podpis. Současná legislativa je v tomto ohledu extrémně málo robustní: zákon ani prováděcí vyhlášky nestanoví, že veřejnou listinu musí podepisovat nejméně dvě různé osoby a/nebo musí být opatřena i elektronickou značkou úřadu, obdobou razítka, u níž je risiko kompromitace nižší, myšlenka opatřovat listiny časovými razítky, což by risiko snížilo, se ze zákona v průběhu novelisací vytratila, a řádně upravena není ani ztráta důvěry ke kompromitovanému podpisu: pouhá revokace řeší problém pro futuro, avšak důvěryhodnost kompromitovaného podpisu se snižuje i ve vztahu k jeho aplikaci před revokací (delikvent může odcizeným podpisem vytvářet antedatované dokumenty, a jestliže není dána povinnost opatřovat je časovými razítky, pravý dokument od falsa odlišíme jen dotazem k jeho původci).

2. Může dojít – a také dojde – ke kompromitaci podpisového algorithmu. Tato událost zcela určitě nastane, a to pro v současné době používané 2048-bitové RSA klíče pravděpodobně za méně než 30 let, ale může se to stát mnohem dřív (pokud se tak již nestalo), neboť spolehlivost současných technologií je založena na pouhé víře, že faktorisace součinu dvou velkých prvočísel je obtížná. Žádný důkaz, že je tomu skutečně tak, ovšem nemáme. S ohledem na pokroky kryptoanalysy i počítačových technologií lze authentisační hodnotu elektronického podpisu udržovat pouze tím, že dokumenty budeme periodicky opatřovat časovými razítky využívajícími nové podpisové algorithmy, a spoléhat na to, že kryptoanalysa v žádném časovém okamžiku kryptografii nepředběhne.

3. Dokument přestane být čitelný z důvodu zastarání substrátu (media). To je problém, s nímž se u tradičních dokumentů téměř nesetkáváme: klasický papírový substrát udrží integritu stovky let, kvalitní archivační papír i tisíciletí. Umíme číst nápisy na egyptských pyramidách, naproti tomu přečíst dnes data zaznamenaná 50 let starými počítačovými technologiemi, tedy na děrných štítcích a děrných páskách, dokáže na celém světě už jen několik málo specialisovaných firem; magnetické pásky z té doby nepřečte zřejmě už nikdo. Zdá se tedy, že archivace elektronických dokumentů je nedosažitelná, přežijí jen dokumenty existující v abstraktní podobě, tj. neustále přepisované z jednoho datového media na druhé.

4. Zastará formát, ve kterém je dokument uložen, a to zřejmě ještě rychleji než medium. Nejpatrnější je to u textových dokumentů: kdo si dnes ještě vzpomene na kódování bratří Kamenických, ve kterém jsme pořizovali texty na počátku 90. let? Dnes už ho nativně neumí ani iconv. A co donedávna rozšířené dokumenty .602? Na jedné straně vidíme, jak rychle formáty zastarávají, a na druhé se slepě tváříme, že proprietární PDF/A zde bude věčně. Elektronické dokumenty tedy bude nutno nejen "přerazítkovat", ale patrně i jednou za čas "přebalit" do moderního datového formátu.

Celkem vzato, elektronický dokument na rozdíl od papírového, který stačilo chránit před plísní a hlodavci, bude pro udržení své hodnoty vyžadovat dlouhodobou péči a údržbu: téměř mám pocit, že vzniknou specialisované elektronické archivy, do nichž budeme musel své dokumenty, pokud o ně nechceme přijít, zaslat a svěřit trvalou péči o ně odborníkům, datovým archivářům.

40 komentářů
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 3993

Setrvalou neaktivitu v mé datové schránce (úřady mi sice podle zákona musí doručovat elektronicky, ale tato povinnost je ani v nejmenším nezneklidňuje, zákon je bez sankce) mi dnes kompensovala aspoň autorisovaná konverse dokumentu.

Pracovník pošty přiznal, že jsem první, kdo něco takového požaduje, avšak přivolal tým dalších tří specialistů, kteří mezi sebe rozdělili manuály, jeden se postavil ke skeneru, druhý zasedl za počítač a třetí si stoupl mezi ně a jejich činnost koordinoval. Za necelých patnáct minut byl zkonvertovaný dokument na světě (anonymisovaná verse), což pokládám za slušný výkon. Problémy s rozlišením, na které si na Lupě stěžoval Vojtěch Kment, nenastaly, 300 dpi v odstínech šedé s daným (nízkým) stupněm komprese lze považovat za plně vyhovující nastavení.

Zaujalo mne, proč se v ověřovací doložce (již jistě koncipoval "ajťák", kterého nenapadlo, že mezi předložkou "v" a následujícím slovem musí být tvrdá mezera) píše o "zjišťovacím" prvku (ten moje listina údajně neměla). Na Internetu jsem uloupil manuál, z něhož je zřejmé, kde udělali soudruzi z NDR chybu: ve skutečnosti jde o zajišťovací (tj. ochranný) prvek. Chybka se vloudila, a bude tu s námi možná další desítky let, tak jako ostatně dodnes dubletně říkáme a píšeme pyl i pel.

Aktualisováno.
Poněkud obecnější zamyšlení nad elektronickou revolucí procesního práva jsem publikoval na svém druhém blogu.

Přidat komentář
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 1533

V říši primátorky Řápkové je opět veselo. Poté, co Město Chomutov zřejmě definitivně prohrálo svůj spor ohledně instantních exekucí sociálních dávek, se do "větší akce" pustila i chomutovská městská policie, která podle zprávy ČTK (originální článek v Bildu na webu zatím není) posílá na adresu německých řidičů jejich snímky v situaci, kdy do svého vozu zvou pouliční prostitutku, a údajně je zároveň předvolává k výslechu.

Pomineme-li fakt, že obecní policie nesmí předvolat k podání vysvětlení cizince (podobné situace by se musely řešit cestou oficiální žádosti o právní pomoc), poněkud šokuje naivita, s níž strážníci ignorují ustanovení zákona č. 101/2000 Sb. o ochraně osobních údajů a zároveň se dopouštějí zásahu do práva německých řidičů na ochranu osobnosti: za jejich jednání je odpovědné Město Chomutov, takže pokud vše půjde dobře, při předpokládaném počtu rozeslaných snímků "sexuálních delikventů" bychom zanedlouho mohli mít chomutovský městský rozpočet v minusu a město v konkursu.

Aktualisováno.
Nejdřív v Chomutově, nyní i v Chebu, a zanedlouho možná po celé zemi.

3 komentáře
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 2699