Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

Celkem málo překvapivě ani třetí den od zřízení datové schránky mi Česká pošta zásilku s přístupovými údaji nedoručila. Kolem její aplikace se však mezitím strhla vřava, když se zjistilo, že místo důvěryhodného certifikátu je nejen demoverse, ale i "ostré" rozhraní datových schránek chráněno certifikátem vydaným certifikační autoritou České pošty. Doporučení pro uživatele uvádí, že zprávy o nedůvěryhodnosti certifikátu stačí prostě ignorovat a vše "odkliknout".

To je ovšem cesta do pekel, jak pohotově demonstroval návodem na man-in-the-middle útok blogger na ABCLinuxu.cz. Správný postup musí být opačný: když už si Česká pošta nemůže koupit certifikát od mezinárodně uznávané autority, jak běžně činí např. banky, je třeba nejprve instalovat kořenové certifikáty, ověřit jiným kanálem, na informační telefonické lince, z tištěných materiálů apod., jejich authenticitu (fingerprint) a teprve pak spustit aplikaci.

Velmi znepokojivá je i možnost přihlašovat se pouhým uživatelským jménem a heslem, bez SSL certifikátu – nemuselo by přitom jít ani o elektronický podpis, stejný účel by splnil javovým apletem vygenerovaný klíčový pár nebo certifikát generovaný ad hoc, jaké používá např. myOpenID.com. Každé podání učiněné z takto "zabezpečené" datové schránky bude možné velmi jednoduše zpochybnit, a znalecký posudek nemůže vyznít jinak než pro uživatele a proti České poště.

Na jedné straně, nepodléhejme nerealistickým očekáváním ohledně zabezpečení strojů, ze kterých bude do datových schránek přistupováno: jednotky až desítky procent budou bezpochyby stejně nakaženy malwarem (OSS fundamentalista by dodal, že 99 % bude nakaženo MS Windows) a pod kontrolou netbotů. Na straně druhé, vynaložit bezmála miliardu korun ze státního rozpočtu na něco, co je na první pohled produktem snažení týmu lidí, který zjevně není schopen vyřešit zadání na potřebné úrovni profesionality a měsíce nebo roky od spuštění bude dolaďovat, co banky umějí a s úspěchem víc než deset let aplikují (eBanka), to je investice, kterou si náš stát klidně mohl odpustit.

PS: Systém datových schránek byl nyní, po třech dnech provozu, na dva dny odstaven, prý z důvodu plánovaných změn a "zátěžových" zkoušek. Opravdu ta nejlepší visitka profesionality jeho tvůrců!
3 komentáře
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 2080

Řeknu to hned skraje: z implementace datových schránek, technické i právní, jsem značně rozčarován. Po možnosti, aby mne orgány veřejné moci obšťastňovaly plody svého ducha elektronicky (takže infarkt z nich jednoho dne utrpím v pohodlí domova a nikoli v nepřívětivém prostředí pošty), bažím dlouho, avšak skutečné využívání této alternativy nebude patrně žádná procházka libosadem.

Ačkoli kontaktní místa, v daném případě přepážky CzechPoint České pošty, měly být podle slibu na webu datových schránek schopny předat žadateli ihned po registraci obálku s přístupovými údaji, ukázalo se, že jde o záměr, který bude realisován v neurčité budoucnosti (a příslib byl během dne z webu stažen). Poštovní síť byla těžce přetížená a u přepážky jsem strávil bezmála tři čtvrtě hodiny, aniž by výsledkem bylo cokoli víc než protokol s názvem vytvořené datové schránky a s informací, že přístupové údaje mi budou zaslány dodatečně poštou. Mladý muž za přepážkou byl ovšem viditelně spokojen: enthusiasticky listoval manuálem, svěřiv se mi, že jsem za celý den první klient, u kterého se v programu dostal tak daleko.

Nelíbí se mi ani implementace uživatelského rozhraní. To je založeno na tuzemském produktu 602XML Filler, jehož grafika působí nevábným dojmem – člověka napadá, že tomuhle programátorovi muselo lidstvo opravdu těžce ublížit, když se nyní takto mstí – a který produkuje výstupy ve formátu ZFO, což je zazipovaný XML soubor, jehož struktura je ovšem neveřejná: věru dobrý základ pro grandiosní vendor lock-in na úrovni celého státu!

Celé to, jak velí tradice, funguje jen v prostředí Microsoft Windows. Povinnosti zprovoznit datové schránky v linuxu (a Mac OSu) se dodavatel zbavil tím, že dodal cosi, co nazval plug-in, ale ve skutečnosti jde o monstrosní konstrukt, ve kterém windowsový software běží – tedy neběží, ale asi by měl a při demonstraci možná i chvíli běžet mohl – pod přibaleným Wine. Praktická použitelnost pod linuxem, který používám, je samozřejmě nulová, každý dokument budu proto muset zkonvertovat ve virtualisovaných Windows do standardního PDF formátu a teprve poté s ním budu moci normálně pracovat.

Téměř bych soudil, že za úplatek, který musel být za akceptaci tohoto zmetku vyplacen, se v Praze postaví ne jedna kalouskovská vila, ale celá vilová čtvrť – no, snad bude aspoň architektonicky zdařilá!

Aktualisováno.
Vojtěch Kment se pro Lupu.cz pokusil prověřit konversi dokumentů a ani jeho pocity nad fungováním aplikace bych nenazval nadšením.
1 komentář
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 2668

Squat Milada v Praze 8 je – možná by už bylo na místě napsat byl – jedním z nejproslulejších pražských squatů. Nemám informace o přesné době jeho vzniku, jisto je, že když jsem v něm na podzim 1998 fotografoval, šlo již takříkajíc o zavedenou a tradiční instituci.

Na rozdíl od situace v některých jiných evropských zemích, např. v Nizozemí, je v České republice squatting, dlouhodobé užívání vlastníkem opuštěné, derelinquované nemovitosti skupinou osob odlišných od vlastníka, možné fakticky pouze s vlastníkovým souhlasem, jinak se jedná o trestný čin neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo k nebytovému prostoru podle § 249a TrZ. Tato relativně přísná úprava způsobuje, že české squaty postupně zanikají, neboť málokterý vlastník je ochoten podstoupit risiko, že na něj dopadne odpovědnost např. za škodu způsobenou požárem, který squatteři, osoby jaksi již z definice nepříliš opatrné, v budově založí. Porušení povinností vlastníka pak prokáže i nepříliš zdatný policejní orgán.

Squatting lze tedy provozovat pouze se souhlasem vlastníka, typicky na základě nájemní smlouvy – a pak o squatting v běžném slova smyslu nejde – anebo, což byl právě případ Milady, pokud nemovitost vlastníka nemá. Platná právní úprava totiž není již půl století vedena zásadou superficies solo cedit, a není dokonce stanovena ani vyvratitelná právní domněnka, že vlastníkem stavby je vlastník pozemku.

Milada sice stojí na parcele, jejímž vlastníkem je Česká republika, s právem hospodaření Ústavu pro informace ve vzdělávání, avšak stavbě nebylo přiděleno popisné ani evidenční číslo a nebyla zapsána v katastru, a jednalo se tudíž právně o res nullius, věc bez vlastníka.

Jak je zřejmé z výpisu z katastru nemovitostí, to se změnilo v letošním roce, kdy se stát o vlastnictví vily přihlásil. Příslušné řízení na katastrálním úřadě pravomocně skončilo 2. června 2009 a od té doby Milada opět právně existuje jako budova s číslem popisným a má vlastníka, Českou republiku, který se výkonu vlastnických práv, jak je zřejmé, rasantně ujal.

18 komentářů
Kategorie: Jiné případy
Počet zobrazení: 6107

Čím se liší demokracie od diktatury? Tím, že v demokracii smějí občané svůj režim beztrestně nazvat diktaturou, kdežto v diktatuře jej musí pod hrozbou trestu nazývat demokracií. Zatím máme demokracii, ale řekl bych, že ta v posledních měsících pomalu mění svůj charakter, a za nadšeného hýkání a potlesku mediálních oslů postupně přibírá další a další znaky diktatury.

První přišli na řadu vyznavači zakázané hudby, nyní dopadá státní represe na popírače a pochybovače…

Vladimír Stwora, kanadský emigrant a vydavatel magazinu Zvědavec, je od pátku trestně stíhán podle § 261a TrZ za zveřejnění českého překladu klasického popíračského textu D. Cassidyho The Holocaust and the Four Million Variant (originál, překlad). Nejzajímavější přitom je, že překlad byl zveřejněn v červenci 2007, takže účelovost z obvinění kouká jako sláma z bot.

Článek samotný nepochybně skutkovou podstatu trestného činu podle § 261a TrZ po stránce formální naplňuje. Otázka je dvojí: za prvé, je-li zveřejnění článku opravdu tak společensky škodlivé, aby ospravedlňovalo trestní stíhání, dokonce s dvouletým odstupem, a za druhé, je-li ústavně konformní existence paragrafu nařizujícího věřit ve státem stanovenou versi dějin.

Vladimír Stwora a jeho Zvědavec nejsou ani zdaleka mým šálkem čaje, ale přesto souhlasím s tím, co napsal Guy Peters: v tuto chvíli je Vladimírem Stworou každý z nás; slušný člověk nesmí mlčet tam, kde je pošlapávána nejelementárnější lidská svoboda, svoboda kriticky myslet a svoboda pochybovat.

10 komentářů
Kategorie: Jiné případy
Počet zobrazení: 3933

Nález Ústavního soudu ve věci nepřiznaných nákladů řízení sp. zn. III. ÚS 922/09 byl zveřejněn na Nalusu. Snad tím můj několikaletý "souboj" se senátem Městského soudu v Praze 8 Ca definitivně končí a nedojde k dalším excesům.

Situace, kdy k vyhovujícímu rozsudku bylo zapotřebí podat v obou případech po třech kasačních stížnostech, je sám o sobě zcela anomální, a zasloužil by možná zmínku v místní mutaci Guinessovy knihy rekordů.

Rekordní byla i rychlost rozhodnutí Ústavního soudu: ústavní stížnost byla podána (elektronicky) 14. 4. 2009, nález nese datum 11. 6. 2009.

1 komentář
Kategorie: Naše případy
Počet zobrazení: 2190