Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

Jak informuje Nautilus, vlna odporu proti politickým procesům s tzv. pravicovými extremisty získala podporu z poněkud nečekané strany: současnému dění v této oblasti se věnuje Lukáš Petřík, který dal na Parlamentních listech prostor Klausovu mluvčímu Petru Hájkovi a politologu Miroslavu Marešovi. Ti oba před důsledky honu na pravicové extremisty varují (což konstatuji s douškou, že druhý jmenovaný ovšem sám tuto Pandořinu skříňku předtím, než mentálně dospěl, pomohl otevřít). Nahlas se začíná uvažovat o možnosti, že by do hry mohla zasáhnout presidentská milost.

To by do jisté míry vyřešilo problém státu s mezinárodní ostudou i s otázkou náhrady způsobené újmy [nárok na ni v případě akceptace presidentské milosti podle § 10 odst. 1 a § 12 odst. 1 písm. b) ZOŠ zaniká – což je mimochodem ustanovení vadné jak gramaticky, užívajíc nesprávného přechodníku, tak pochybné právně, protože fakt abolice nebo agraciace nemusí ještě nutně znamenat, že trestní řízení bylo vedeno právem, ba právě naopak nezřídka naznačuje, že tomu tak nebylo].

Aktualisováno.
Na charakteristické úrovni a ad personam na článek v Parlamentních listech reaguje Věra Tydlitátová.

Přidat komentář
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 1750

Nejvyšší správní soud v senátě složeném z Josefa Baxy, Zdeňka Kühna a Lenky Kaniové (kdo byl soudcem zpravodajem, NSS ve svých rozhodnutích cudně smlčuje, a na rozdíl od judikatury Ústavního soudu se to nedá zjistit ani z database rozhodnutí; např. zde bych to skutečně rád věděl) na tuto otázku odpověděl v rozsudku č. j. 1 As 34/2010-73 kladně, a to s odvoláním na občanskoprávní institut nutné obrany, pod jehož ochranou revisor, bránící majetková práva svého zaměstnavatele, vůči cestujícímu zasahuje a v případě nezbytí při tom užívá i násilí.

Je to odvážné a dobře odůvodněné rozhodnutí, byť lze těžko předpovědět, uspěje-li u Ústavního soudu. Jeho ústavněprávní kontext a konotace jsou daleko širší a netýkají se jen jedné potyčky před plzeňským pivovarem.

Třebaže bych subjektivně rád názoru NSS přisvědčil, mám s tím ve světle ústavního práva docela podstatný problém.

Rozsudek NSS se opomněl vypořádat s ustanovením § 76 odst. 2 TrŘ upravujícím citizen's arrest, právo každého zadržet pachatele trestného činu. Stěžejní otázkou je, zda lze toto ustanovení vykládat striktně a contrario a dovodit, že v jiných případech je občanské zadržení nepřípustné, anebo zda je mu možno rozumět tak, že v případě naplnění hypothesy § 76 odst. 2 TrŘ je zadržení souladné s právem i bez toho, že by existovaly podmínky nutné obrany nebo krajní nouze (byť ty jsou i zde implikovány). V tomto smyslu je tedy odůvodnění rozsudku nedostatečné, a lze se jen dohadovat, zda soudci toto ustanovení trestního řádu neznají, anebo se jim jen takříkajíc nehodilo do krámu a proto se rozhodli je ignorovat.

Ačkoli je o mně známo, že mám pro široce chápanou nutnou obranu pochopení, a hrozí tedy, že budu nařčen z názorové inkonsistence, přesto jsem se nakonec, u vědomí zásady in dubio pro libertate, přiklonil na opačnou stranu než Nejvyšší správní soud.

Osobní svoboda, právo volného pohybu, je příliš cennou hodnotou, než aby bylo možno dovolit každému, aby ji na základě svého právního názoru o vzniku podmínek nutné obrany nebo krajní nouze omezoval. Nenastavíme-li mez, která musí být pro občanské zadržení překročena, dostatečně vysoko (tak jako činí § 76 odst. 2 TrŘ), hrozí, že do tohoto základního práva bude zasahováno rutinně i kvůli banalitám, a násilné střety mezi občany z takových konfliktů vznikající budou pak těžko řešitelné, ať v přestupkovém nebo v trestním řízení, protože právo užít násilí bude odvislé od právního posouzení věci, jež je však v takovém okamžiku nutně subjektivní.

Ponechme proto právo zadržet jinou osobu než pachatele trestného činu na tom, kdo má na takové jednání monopol, tzn. na policii.

26 komentářů
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 6791

Po dvouměsíčním půstu zde máme dalšího Osla: za kreativní výklad, který senát Krajského soudu v Ústí nad Labem ve složení Dagmar Štullerová (ta byla předsedkyní senátu, proto obdrží uši ve zvláštní prodloužené úpravě), Václav Trajer a Iva Kaňáková použil k tomu, aby zamítl zcela zjevně důvodnou volební stížnost Petra Kotába (ano, toho Petra Kotába z Dělnické strany). Novinová zpráva je zde, samotné usnesení (převzaté z infoDesky, odkud zanedlouho zmizí) tady.

Výklad krajského soudu o tom, že zákon o komunálních volbách vést nečestnou volební kampaň nezakazuje, je ukázkou toho nejhoršího, co česká justice produkuje: ano, nezakazuje, ano, měl by, ale pořád je tu ještě čl. 22 Listiny, podle něhož zákonná úprava všech politických práv a svobod a její výklad a používání musí umožňovat a ochraňovat svobodnou soutěž politických sil v demokratické společnosti, a čl. 5 Ústavy, jenž garantuje, jinými slovy a na obecnější úrovni, to samé: nelze mít přitom rozumných pochybností, že výklad volebního zákona provedený ústeckými osly v talárech je v extremním nesouladu nejen s podmínkou ochrany svobodné soutěže politických sil, ale i se zdravým rozumem.

Anebo že by to bylo jinak, a skutečným důvodem zamítnutí byla osoba navrhovatele? Ale nebuďme paranoidní, české soudnictví je přece na exekutivě naprosto nezávislé!

9 komentářů
Kategorie: Volby
Počet zobrazení: 3076

O objev se postaral Jan Kovanic alias Šaman, jinak komunista naruby do morku kostí, a jeho zdrojem je důvěryhodná agentura JPP neboli Jedna-Paní-Povídala. Kvalita informace je tedy pochybná, což nikterak nevadí, aby ji duše čisté a kritickým myšlením nezasažené jako Věra Tydlitátová nevydávaly bezmála za pravdu Boží.

A jaká že je to informace? Šaman zjistil, kdo financoval vítkovské žháře: byla to sudetoněmecká organisace Witikobund, tato, jak autor s půvabem upomínajícím na někdejší Rudé právo píše, nejreakčnější část sudetoněmeckých organisací, založená esesáky, gestapáky, henleinovci a nacisty.

Docela komická představa: osobně mám k Witikobundu, úctyhodnému sudetoněmeckému spolku, určité výhrady, ty jsou však směřovány výlučně vůči jeho nacionalismu, jenž je mi cizí. Představa, že by tito vážení pánové a dámy přispěli na něco tak obludného, jako je rasistický útok ve Vítkově, je skutečně jako z jiného světa. Což pochopitelně nevadí, aby se jí primitivní koryfejové, jak říkávají čeští emigranti, ideologie marxismu-kapitalismu, nezaštiťovali a nepoužívali ji k vyvolávání xenofobie, protiněmecké hysterie a pocitu strachu.
16 komentářů
Nadřazená kategorie: Naše případy
Kategorie: Sudetští Němci
Počet zobrazení: 3738

Zničená koupelna v bytě KolečkovýchVrchní soud v Praze dnes – vyjma výroku o nákladech řízení – potvrdil rozsudek Krajského soudu v Plzni ve věci manželů Kolečkových z Karlových Varů. Pan Oldřich Kolečko tak definitivně za příkoří, které jemu a jeho dnes již nežijící manželce Květě Kolečkové působil pronajimatel Štefan Orth ve snaze vyhnout se povinnosti zajistit náhradní byt, jak byl podle soudního rozsudku povinen, získal nárok na relutární satisfakci ve výši 75 tisíc korun a právo na plnou náhradu nákladů řízení; v nákladovém výroku vrchní soud prvoinstanční verdikt změnil ve prospěch žalobce.

Je to důležité dílčí vítězství a důkaz, že i v České republice se protiprávní jednání občas nevyplácí; jen mám obavy, aby nešlo o pouhou výjimku potvrzující pravidlo.

Další řízení v tomto sporu, o náhradu téměř půlmilionové škody na bytovém zařízení, probíhá u Okresního soudu v Karlových Varech.

1 komentář
Nadřazená kategorie: Naše případy
Kategorie: Manželé Kolečkovi
Počet zobrazení: 3754