Usnesení, jímž (dvě bývalé členky KSČ obsahující) senát Městského soudu v Praze zastavil řízení o naší žalobě proti nečinnosti ministerstva vnitra, aniž by nám přiznal právo na náhradu nákladů řízení, mne nepřekvapilo: tyto náklady jsou v součtu toho, co jsme už do sporu s vnitrem o registraci našeho Sudetoněmeckého krajanského sdružení v Čechách, na Moravě a ve Slezsku vložili, celkem bezvýznamné.

Znepokojivé je však to, co soud v rozhodnutí vyslovil, totiž že žaloba by nemohla být úspěšná, neboť prodloužení lhůty do doby, než Nejvyšší správní soud projedná kasační stížnost ministerstva, bylo oprávněné.

Takový závěr má závažné precedenční důsledky, protože každý správní úřad, který nebude před krajským soudem v řízení o správní žalobě úspěšný, podá kasační stížnost a lhůtu pro vydání nového rozhodnutí si prostě o půl roku nebo o rok prodlouží. A když bude potřeba, klidně i opakovaně: proč se snažit a domáhat se získat přiznání odkladného účinku u soudu, když si takto snadno může žalovaný pomoci sám.

Usnesení městského soudu je navíc vnitřně rozporné, protože neřešitelný stav, který by novým rozhodnutím vznikl, se dostavil stejně, takže není patrné, v čem vlastně ministerstvu půlroční odklad pomohl (a ani, v čem neřešitelnost současného stavu spočívá).

Bohužel, jediným prostředkem obrany je nyní ústavní stížnost, o níž se nedomnívám, že by mohla uspět.

Autor: Tomáš Pecina

Nadřazená kategorie: Naše případy

Kategorie: Sudetští Němci

Zveřejněno: 27. října 2014

Počet zobrazení: 3861

• Sudetoněmecké krajanské sdružení
• ministerstvo vnitra
• Městský soud v Praze
• správní soudnictví
• náklady řízení
• průtahy
• svoboda spolčovací

Protože státní zástupce nepodal odvolání proti rozsudku, jímž byl prvomájový řečník z Německa Robin S. v plném rozsahu zproštěn obžaloby, rozsudek nabyl právní moci a nastává čas účtování. Náklady obhajoby, včetně úhrady za tlumočení, činí cca 155 tisíc korun, výdaje spojené s cestami obžalovaného ke třem hlavním líčením, plus jeho ušlá mzda, dosud nejsou přesně stanoveny, ale budou se pohybovat kolem 30 tisíc, a na náhradě nemajetkové újmy za nedůvodné trestní stíhání bude Robin S. po českém státu předběžně požadovat 250 000 Kč.

Autor: Tomáš Pecina

Nadřazená kategorie: Naše případy

Kategorie: Robin S.

Zveřejněno: 22. října 2014

Počet zobrazení: 5755

• extremismus
• zákon č. 82/1998 Sb.
• svoboda projevu
• Městský soud v Brně
• Městské státní zastupitelství v Brně
• Jan Petrásek
• náklady obhajoby
• Robin S.

Ne, nebudu pokrytec a nehodlám tvrdit, že následující post nemá žádný vztah ke čtvrtečnímu odvolání proti zprošťujícímu rozsudku za Hitlera. Na druhé straně, kdyby státní zástupce Jan Petrásek odvolání nebyl podal (nebo aspoň konečně připustil svou podjatost a vyloučil se), byl by mne postavil před složité rozhodování a potenciálně tak připravil mé čtenáře o audiovisuální zážitek, jakých jsem jim za více než pět let existence svého extremistického blogu mohl zprostředkovat jen nemnoho.

Jde přirozeně o největší kausu, jíž se zde obíráme, o affaire Coco, a téměř půlhodinový videozáznam zachycuje Petráska v poloze, již shledávám prostě neodolatelnou a nemám nejmenších pochyb, že některé hlášky z jeho monologu v oblasti širší Bystrce zlidoví, příkladmo přimět někoho k dialogu (rozuměj: zbuserovat) nebo insitní žalná pasáž, kde státní zástupce běduje nad osudem přestupkových udavačů, již se nemají možnost na úřadě dozvědět, nakolik bylo jejich udání úspěšné a jak přísně byl jimi odhalený pachatel postižen. Mít v tu chvíli namísto cigarety v ruce Yorickovu lebku, mohl by se řečený výtečník směle vydat na prkna, jež znamenají svět. A mimochodem, že Petrásek není jen tak někdo, ale státní zástupce, se strážníci od něj jaksi mimoděk dozvídají hned v první minutě nahrávky, v rámci zjištění totožnosti.



Pro úplnost zveřejňujeme i rozhodnutí, jímž byl Petrásek shledán nevinným. Původně jsem měl v úmyslu podat podnět k přezkumnému řízení, ale po zhlédnutí videa již takové nutkání nemám: člověk, který předvádí na veřejnosti to, co on, zasluhuje od svého okolí porozumění a citlivé, vstřícné zacházení; třeba se to ještě dá léčit.

Dodatečně uspokojíme zvědavost čtenářstva, i pokud jde o další dokumenty ze spisu, jimiž např. snadno vyvrátíme tvrzení, že svědek V. potvrdil Petráskovu versi nebo že si napadená ve výpovědích protiřečila; jako teaser pro tuto chvíli postačiž uvést, že úřední záznamy z místa činu byly ve skutečnosti tři, z 8. 7., ze 14. 7. a z 13. 8.

Aktualisováno.
Za těchto okolností se arci nelze s tím, jak videozáznam vyhodnotila Petráskova nadřízená Kateřina Jirásková, spokojit, a je na místě požádat o intervenci krajského státního zástupce.

Aktualisováno.
Video z kamery druhého strážníka je nudné (ovšem, ne každý má komediální talent Felixe Holzmanna), avšak prokazuje, že si poškozená před komisí v ničem nevymýšlela; tvrzení komise, že její výpověď byla svědectvím MVDr. V. vyvrácena, je jednoduše směšné: pokud V. viděl jeden ze čtyř dílčích konfliktů, a to z poměrně velké vzdálenosti, není tím vyvráceno tvrzení, že Petrásek do poškozené strkal. K naplnění skutkové podstaty přestupku proti občanskému soužití arci stačí, že ji prokazatelně neoprávněně omezoval ve volném pohybu.


Aktualisováno.
Post, jak jsme slíbili, ukončujeme dvěma dokumenty z Petráskova přestupkového spisu. Na pokynech městské státní zástupkyně Jiráskové přestupkové komisi oceňme jemnost, s níž je úředníkům naznačováno, jaký výsledek řízení je žádoucí (dalo to práci, ale jak víme, bylo jí v posledku plně vyhověno), a výpověď svědka V. můžeme porovnat s tím, co o ní stojí ve shora zmíněném rozhodnutí. Řízení bylo evidentně vedeno zásadou, že pokud je to potřebné, černá je bílá a vice versa. Dva nově objevené úřední záznamy zveřejňovat nebudeme, neboť by to bylo netaktické z hlediska dalšího postupu, konstatujíce toliko, že všechny tři se navzájem liší mj. tím, kdo je podepsal a jaký počet řádků je v nich vynechán: to nasvědčuje domněnce, že změn bylo ve skutečnosti více, než se zdá, jen nejsou na těch vyhotoveních, která nám byla poskytnuta, patrné. Pravda je tam venku: tedy v počítačovém systému městské policie, odkud se arci stěží kdy dostane.

Autor: Tomáš Pecina

Nadřazená kategorie: Naše případy

Kategorie: Hitlerovy projevy

Zveřejněno: 18. října 2014

Počet zobrazení: 8640

• video
• Brno
• přestupek
• městská policie
• Městské státní zastupitelství v Brně
• Jan Petrásek
• Coco
• Úřad městské části Brno-Bystrc

Dokonale nepodjatý státní zástupce Jan Petrásek dnes podal odvolání proti zprošťujícímu rozsudku v kause knihy Hitlerových projevů, takže pokračujeme druhým kolem u Krajského soudu v Brně.

Poněkud překvapuje, že podle infoSoudu mělo být odvolání podáno až 16. října, tedy třináct dnů po doručení rozsudku obhajobě (odvolací lhůta je osmidenní), ale i kdyby snad odvolání bylo opožděné, oni to tam v Brně, jak je znám, už nějak ošolíchají.

Autor: Tomáš Pecina

Nadřazená kategorie: Naše případy

Kategorie: Hitlerovy projevy

Zveřejněno: 16. října 2014

Počet zobrazení: 4464

• extremismus
• Lukáš Beer
• Pavel Kamas
• Adolf Hitler
• svoboda slova
• guidemedia.cz
• Lukáš Novák
• Městské státní zastupitelství v Brně
• odvolání
• Jan Petrásek

Chystal jsem se původně psát o hidžábové kause a stanovisku ombudsmáni Šabatové, jež mne svou povrchností a účelovostí notně rozzlobilo, ale to počká, protože tu mám jiný zajímavý dokument. Onen se týká Vlastimila Pechance, jinak též usvědčeného, odsouzeného a momentálně podmíněně propuštěného rasistického vraha.

Jde o úřední záznam městské policie, který si obhajoba vyžádala a který, k mému překvapení, nebyl dosud skartován. Obeznámenější s případem vědí, že v původním řízení nebyl vyslechnut ani jeden ze strážníků, kteří na místě zasahovali (stejně jako jeden ze tří policistů), a jako důkaz nebyl do trestního spisu založen ani tento záznam. Což arci odpovídalo způsobu, jak bylo dokazování vedeno, totiž podle zásady pachatele máme, tak to nekomplikujme nějakými důkazy.

Záznam pro mne představuje záhadu. Jan L., který se bez úspěchu domáhal vstupu na služebnu MP, totiž není jen tak někdo, ale je to jeden z nejdůležitějších, klíčových svědků, kteří u hlavního líčení svědčili proti Pechancovi. Útok prý viděl a stejně jako další svědkové v útočníkovi Pechance spolehlivě poznal – a pamatoval si, stejně jako oni, že onen byl oblečen celý v černém. Skutečný Pechanec měl sice bílé tričko a seprané, téměř bílé rifle, ovšem to soudům obou stolic ve spolehlivém závěru o vině nevadilo: svědkové se přece mohli splést, no ne?

To nechme stranou. Co je mi divné, je výrok, který měl Jan L. pronést, dobývaje dveře policejní stanice, totiž že se v podniku, kde k vraždě došlo, bijou cikáni; podle oficiální odsouzené verse, jak víme, se tam nic takového nestalo, rasistický Pechancův útok přišel jako blesk z čistého nebe. A Jan L. to dobře viděl, vždyť to při hlavním líčení sám barvitě popsal. Proč tedy tento svědek, přiběhnuv na polici, volal to, co volal, a ne třeba pobodali tam cikána, jak by odpovídalo logice toho okamžiku?

Vysvětlí mi to někdo?

Autor: Tomáš Pecina

Nadřazená kategorie: Naše případy

Kategorie: Vlastimil Pechanec

Zveřejněno: 11. října 2014

Počet zobrazení: 5042

• vražda
• městská policie
• Vlastimil Pechanec
• Svitavy