Usnesení, jímž (dvě bývalé členky KSČ obsahující) senát Městského soudu v Praze zastavil řízení o naší žalobě proti nečinnosti ministerstva vnitra, aniž by nám přiznal právo na náhradu nákladů řízení, mne nepřekvapilo: tyto náklady jsou v součtu toho, co jsme už do sporu s vnitrem o registraci našeho Sudetoněmeckého krajanského sdružení v Čechách, na Moravě a ve Slezsku vložili, celkem bezvýznamné.Znepokojivé je však to, co soud v rozhodnutí vyslovil, totiž že žaloba by nemohla být úspěšná, neboť prodloužení lhůty do doby, než Nejvyšší správní soud projedná kasační stížnost ministerstva, bylo oprávněné.
Takový závěr má závažné precedenční důsledky, protože každý správní úřad, který nebude před krajským soudem v řízení o správní žalobě úspěšný, podá kasační stížnost a lhůtu pro vydání nového rozhodnutí si prostě o půl roku nebo o rok prodlouží. A když bude potřeba, klidně i opakovaně: proč se snažit a domáhat se získat přiznání odkladného účinku u soudu, když si takto snadno může žalovaný pomoci sám.
Usnesení městského soudu je navíc vnitřně rozporné, protože
neřešitelný stav, který by novým rozhodnutím vznikl, se dostavil stejně, takže není patrné, v čem vlastně ministerstvu půlroční odklad pomohl (a ani, v čem
neřešitelnostsoučasného stavu spočívá).
Bohužel, jediným prostředkem obrany je nyní ústavní stížnost, o níž se nedomnívám, že by mohla uspět.
Autorem blogu je
Komentáře
Tak to nesouhlasím, zabývá, a dokonce v plénu na 15 stránkách nálezu plus 13 stránkách disentů, viz Pl. ÚS 39/13
Pokud si na Národní demokracii nestěžujete, můžete si gratulovat a považovat sebe za opravdového člena českého národa bez přívlastku, nezatíženého žabomyšími válkami a dalším NWO balastem v duchu "rozděl a panuj".
RSS kanál komentářů k tomuto článku