Je to ústupek a nesystémové řešení, ale zřejmě nejrychlejší cesta, jak se dostat k Ústavnímu soudu a případně k ESLP, a také neobvyklá situace, protože jen málokdy se stane, aby obě strany žádaly od NSS totéž. Pochopitelně si nepřejeme to samé co Václav Henych a jeho podřízení, pokud jde o odůvodnění rozsudku; a také nepochybujeme, že si Henych, který se s Michalem Mazancem, předsedou senátu, jenž o kasační stížnosti rozhoduje, jistě dobře zná ze stranických schůzí, případně z VUMLu, výsledek již po-soudružsku
předjednal.
Nicméně bez ohledu na to nelze dále strpět, aby se ministerstvo soudním rozsudkům jen vysmívalo a vydávalo další nepřezkoumatelná rozhodnutí prostě jen tím, že argumentaci předchozího, soudem zrušeného, do nového rozhodnutí zkopíruje. Pokud NSS rozsudek zruší a nařídí městskému soudu žalobu zamítnout, budeme mít – po pěti letech a dvou měsících – konečně otevřenu cestu k Ústavnímu soudu a do Štrasburku. Tam budeme mít relativně silnou posici už tím, že jeden ze stěžovatelů má vedle českého švýcarské a jeden německé občanství.
Komentáře
Kromě toho mi není úplně jasné, proti komu a proti čemu by měla ústavní stížnost směřovat: jestli proti ministerstvu, proti soudu nebo proti oběma; a ovšem také co by mělo být jejím petitem. Čtvrté rozhodnutí bylo řádně napadeno správní žalobou a z hlediska ÚS tedy nazdar-bazar.
RSS kanál komentářů k tomuto článku