Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

Sudetští Němci

O objev se postaral Jan Kovanic alias Šaman, jinak komunista naruby do morku kostí, a jeho zdrojem je důvěryhodná agentura JPP neboli Jedna-Paní-Povídala. Kvalita informace je tedy pochybná, což nikterak nevadí, aby ji duše čisté a kritickým myšlením nezasažené jako Věra Tydlitátová nevydávaly bezmála za pravdu Boží.

A jaká že je to informace? Šaman zjistil, kdo financoval vítkovské žháře: byla to sudetoněmecká organisace Witikobund, tato, jak autor s půvabem upomínajícím na někdejší Rudé právo píše, nejreakčnější část sudetoněmeckých organisací, založená esesáky, gestapáky, henleinovci a nacisty.

Docela komická představa: osobně mám k Witikobundu, úctyhodnému sudetoněmeckému spolku, určité výhrady, ty jsou však směřovány výlučně vůči jeho nacionalismu, jenž je mi cizí. Představa, že by tito vážení pánové a dámy přispěli na něco tak obludného, jako je rasistický útok ve Vítkově, je skutečně jako z jiného světa. Což pochopitelně nevadí, aby se jí primitivní koryfejové, jak říkávají čeští emigranti, ideologie marxismu-kapitalismu, nezaštiťovali a nepoužívali ji k vyvolávání xenofobie, protiněmecké hysterie a pocitu strachu.

Nedosti na tom, že potenciální televisní diváci jsou v den státního svátku nuceni strpět trapné představení, při němž jsou honorováni presidentovi oblíbenci, ale Česká televise jim pravidelně servíruje i další vydatné chody: letošek byl kupř. ozdoben reprisou dokumentu Petra Lokaje Evropská hvězda Edvarda Beneše (2004), svatopisného pojednání o životě a díle člověka, který, jak jsem přesvědčen, bude nejpozději za 50 let všeobecně pokládán za slabého, špatného politika a nadto za válečného zločince, osobně odpovědného za smrt tisíců sudetských Němců.

Beneš je v dokumentu líčen jako muž mnoha talentů a nemnoha chyb, jako oběť své doby a věrolomnosti druhých. S výjimkou Zbyňka Zemana (jehož vystoupení jsou ovšem zřetelně krácena a manipulována) dostávají slovo jen tzv. oficiální čeští historici, kteří dobře vědí, čí píseň zpívat, aby se jim v místní akademické obci vedlo co nejlépe.

Vrcholem chucpe té hodinové odpornosti je vážně předkládané tvrzení, že E. Beneš se výraznou měrou zasloužil o to, že vyhnání a okradení německé menšiny proběhlo humánním způsobem. Netušil jsem, že termín vylikvidovat, který Beneš ve vztahu k Němcům v té době užíval, je ve skutečnosti výzvou k humánnosti…

Před několika týdny vztyčila skupina aktivistů v místě poválečného vraždění německých civilistů u Postoloprt (Postelbergu) kříž s pamětní deskou. Další pamětní desku se – bez úspěchu – aktivisté pokusili umístit na budově postoloprtských kasáren. Pro ČTK i pro ostatní masmedia to byla, řečeno Orwellovým newspeakem, ne-událost a její aktéři ne-osoby.

Jinou desku v Postoloprtech nyní umístila oficiální německá delegace v čele s velvyslancem Johannem Haindlem. A hle, najednou je z toho zpráva.

V čem že je mezi oběma deskami tak propastný rozdíl? Inteligentní čtenář mého blogu jistě už tuší: zatímco deska medialní pozornosti nehodná mluví o mučení, zabíjení, ba dokonce o likvidaci německého obyvatelstva, deska správná se zmiňuje o událostech, při kterých došly jakési úhony – vedle viníků – též nevinné oběti, bez bližší specifikace národnosti.

Může mi, prosím, někdo, nejlépe pan velvyslanec, uvést příklad jediného Němce, který byl v Postoloprtech popraven právem? Tedy, mimo jiné, po řádném soudním procesu? Respektive po jakémkoli soudním procesu? Že ne? Rovněž se domnívám…

Taková už je, bohužel, dnešní spolková vláda a takoví jsou dnešní Češi. Říkat o některých věcech pravdu, to se prostě nedělá, a kdo toto tabu poruší, stane se předmětem medialní šikany. A proto se budeme vykrucovat a místo toho, abychom připustili, že v Postoloprtech vraždili Češi Němce, budeme mlžit o nevinných obětech jakýchsi blíže nespecifikovaných událostí.

Navrhuji malý experiment: zkusme vyrobit pamětní desku s nápisem Všem nevinným obětem lidických událostí června 1942 a sledujme ten poprask, který nastane, když se ji v Lidicích pokusíme umístit. Protože v Lidicích zabíjeli Němci Čechy, kdežto v Postoloprtech se staly události a zabíjení Němců bylo pouhým (omluvitelným) excesem jinak spravedlivého vyhnání… tedy, ehm, vlastně odsunu.

Na otřesném dokumentu a vraždění Němců po válce (tak závažném, že ČTK k němu cítila potřebu vydat oficiálními historiky vyfutrované dementi ještě před odvysíláním) mne ze všeho nejvíc šokovalo, jak zhruba v polovině historik v Žatci vysvětloval, že docházelo k velkým tragediím, např. v případě smíšených rodin, a dokonce se stalo, že byl postižen Čech, jehož smůlou bylo příjmení – Němec.

Dobře, že to víme: zabít nevinného Němce je v podstatě v pořádku, skutečné neštěstí je, když nespravedlnost postihne nevinného Čecha…

Zhruba tak by se dalo shrnout vyjádření, jež k naší správní žalobě proti zákazu Sudetoněmeckého krajanského sdružení v Čechách, na Moravě a ve Slezsku zaslalo soudu ministerstvo vnitra. Na svěží dílko z pera Václava Henycha reagujeme poměrně ostrou replikou.