Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

Sudetští Němci

Symptomatickou vlastností českého práva (nenašinec by tu patrně užil uvozovek, maje takové spojení za zjevné oxymoron) je, že se v něm převážnou částí řeší věci podružné, zbytečné, ba prima facie nesmyslné.

Příkladmo náš spor o registraci spolku. Jak víme, postupně byla vydána čtyři rozhodnutí o odmítnutí registrace, přičemž po zrušení třetího rozsudkem NSS s účinky registrace se čtvrté stává nicotným, pro rozpor s překážkou věci rozhodnuté. Což by měl vyslovit Městský soud v Praze, u něhož ještě před rozhodnutím NSS podána žaloba proti nezákonnosti rozhodnutí.

Soud se ovšem rozhodl, že v rozporu s praxí u dosavadních tří žalob zvýší své nároky a bude za žalobu požadovat soudní poplatek ve výši 3 000 Kč třikrát. S čímž jsme nesouhlasili, arci bylo nám to nepříliš platné, soud řízení vůči dvěma ze tří zakladatelů spolku zastavil.

Celé to začíná připomínat pohádku o kohoutkovi a slepičce: spor, který nikoho nezajímá, by měl nyní – z principu, neboť naše argumenty jsou silné – kanonicky pokračovat dvěma kasačními stížnostmi, a výsledkem bude rozhodnutí, které nebude mít naprosto žádné precedenční účinky – nikdo další se už, pokud mi známo, o registraci spolku podle staré úpravy nesoudí – a jde v něm jedině o určení, zda zakladatelé spolku tvoří samostatné nebo nerozlučné procesní společenství.

Tento plán nemohl vzniknout v hlavě prostého státního úředníka; něco tak záludného si vyžádalo mentalitu osoby morálně zocelené dlouholetým členstvím v KSČ a ošlehané větry první presidentské volby, samotného Velkého Mathematika Václava Henycha, jinak úředníka ministerstva vnitra, který stál za pět a půl roku odpíranou registrací našeho Sudetoněmeckého krajanského sdružení v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, občanského sdružení: protože po rozsudku Nejvyššího správního soudu, jímž došlo k registraci spolku, už nezbylo ministerstvu mnoho prostoru, jak nám v činnosti bránit, vymysleli Henych a jeho lidé Plán B.

Ten je založen na určité nedokonalosti nové úpravy spolčovacího práva, jak je zakotveno v občanském zákoníku a rejstříkovém zákoně (RejZ). Zákon stanoví, že dosavadní evidence občanských sdružení, vedená ministerstvem vnitra, se účinností zákona, tedy 1. lednem 2014, stává spolkovým rejstříkem podle nové úpravy (§ 125 odst. 1 RejZ). Protože rejstříky vedou soudy, ustanovení § 125 odst. 2 RejZ upravuje, v jakých lhůtách jim ministerstvo předá spisy, arci nepraví nic o tom, co s případy registrací, k nimž dojde až po účinnosti RejZ na základě přechodného ustanovení § 3041 odst. 1 ObčZ, což dopadá právě i na registraci našeho spolku, která byla nastolena rozhodnutím soudu.

Abychom mohli právně jednat, potřebujeme po 1. lednu 2014 nezbytně zápis ve spolkovém rejstříku; ten měl být proveden bez návrhu na základě rozsudku NSS. Městský soud v Praze, velmi pravděpodobně na základě přátelského doporučení ministerstva, však podle rozsudku zápis neprovedl a nepokládal ani za potřebné nás uvědomit o důvodech svého rozhodnutí: neexistující právnická osoba nemá žádná práva. A aby byla paralysace naší činnosti pojištěna i z druhé strany, Henychovi lidé nám odepřeli stanovy s doložkou registrace, s odůvodněním, že nám je pošlou, až jim soudy vrátí spis – takže v optimálním případě nikdy.

Právní bitva o registraci tedy zdaleka neskončila, svých práv se nyní budeme muset domáhat v řízení o provedení zápisu do rejstříku (patrně serií návrhů na určení lhůty k provedení procesního úkonu) a v dalším soudním řízení o uložení povinnosti zaslat nám stanovy s registrační doložkou. Jisto je jediné: neustoupíme, a jak děl klasik genru, we shall fight on the beaches, we shall fight on the landing grounds, we shall fight in the fields and in the streets, we shall fight in the hills; we shall never surrender.

Přijde den, zúčtujeme spolu, Henychu!

Nejnovější zprávy z oblasti registrace Sudetoněmeckého krajanského sdružení v Čechách, na Moravě a ve Slezsku: Ministerstvo vnitra sice přiznalo porážku, avšak prozatím odmítá splnit zákonnou povinnost a zaslat nám stanovy s registrační doložkou s výmluvou, že nemá spis; ten ovšem nemusí mít ještě klidně půl roku, protože Městský soud v Praze dosud nerozhodl o čtvrtém, nyní nicotném rozhodnutí o odmítnutí registrace.

Bez stanov nejsme schopni prokázat ani svou právní subjektivitu (existenci právnické osoby), ani pravomoc za spolek právně jednat navenek. To ministerstvo dobře ví a proto volí tento postup.

Bez ohledu na tyto obstrukce jsme se rozhodli svolat ustavující valnou hromadu spolku, na níž budou projednány nové stanovy, odpovídající úpravě ObčZ. Zvána je i veřejnost, z níž obzvláště se těšíme na zástupce různých komunistických, legionářsko-odbojářských a hraničářských spolků; plivátka se znakem spolku buďtež v dostatečném počtu zajištěna přímo v sále.

Po skončení formální části valné hromady se chystám přednést slavnostní projev zaměřený na česko-německé vztahy v minulosti, současnosti i budoucnosti, stranou neponechav ani stručnou, leč vyčerpávající rekapitulaci všech úspěchů, kterých během své existence dosáhl mnichovský (Posseltův) spolek.

Sudetoněmecké krajanské sdružení

Tisková zpráva / Mnichov, 19. března 2015

Sudetoněmecké krajanské sdružení zakazuje používání svého názvu

Mnichov: Sudetoněmecké krajanské sdružení jako oficiální zastoupení sudetoněmecké národnostní skupiny od roku 1949 zakazuje české organizaci Sudetoněmecké občanské sdružení v Čechách, na Moravě a Slezsku, občanské sdružení opětovně zneužívané použití jejího jména Sudetoněmecké krajanské sdružení nebo použití svého znaku a vrací se zpět ke své výpovědi z března/dubna 2011.

Sudetoněmecké krajanské sdružení nemá žádné spojení se Sudetoněmeckým občanským sdružením v Čechách, na Moravě a ve Slezsku.

S právoplatným zastoupením Sudetoněmeckého krajanského sdružení v České republice je od roku 2003 pověřena výhradně Sudetoněmecká kancelář (SKS – Informační středisko Praha s.r.o.) v Praze.

Německou menšinu v České republice zastupují výhradně Shromáždění Němců v Čechách, na Moravě a ve Slezsku o.s. a Spolek Němců a přátel německé kultury/Kulturverband, kteří jsou oba respektovány a uznávány Sudetoněmeckým krajanským sdružením coby partnerské organizace.

S přátelským pozdravem

A předem díky za redakční použití

Hildegard Schuster
Tisková mluvčí



Rádi redakčně používáme, s pobavením kvitujíce, že soukromá právnická osoba si nárokuje právo být oficiálním zastoupením sudetoněmecké ethnické skupiny, případně že jakési občanské sdružení zastupuje německou menšinu v České republice výhradně. Možná by nezaškodilo, kdyby pánové a dámy nahlédli do příslušných zákonů. Za vynikající propagaci a, s ohledem na nedávnou změnu stanov německého spolku, která není části členské základny právě po vůli (a, jak případně poznamenal kolega Wolfgang Habermann, mění SdL na folklorní sdružení), i za hodnotnou náborovou akci, do Mnichova arci srdečně děkujeme!

Aktualisováno.
Reagujeme tiskovou zprávou.

Aktualisováno.
Samozřejmě i německy.

Po neskutečných 5 letech, 7 měsících a 5 dnech, po něž byl veden spor s ministerstvem vnitra, došlo dnes k registraci Sudetoněmeckého občanského sdružení v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, občanského sdružení.

Z rozsudku Nejvyššího správního soudu, jehož právní mocí se tak stalo (soudce zpravodaj Jan Passer David Hipšr), vyjímáme (§§ 27 a 29):

[…] Pokud zakládané sdružení deklaruje, že odsuzuje vyhnání a etnické čistky, ke kterým došlo po druhé světové válce ve střední Evropě, považuje za válečné zločince ty, kteří se jich dopouštěli, a některé z tzv. Benešových dekretů považuje za projev bezpráví, pak zcela pochopitelně budou tato východiska předmětem kritiky, nesouhlasu, zdrojem názorové opozice. Zpravidla však nebude možné rozněcování nenávisti a nesnášenlivosti mezi národy spatřovat pouze v tom, že budou k diskusi předkládána témata, na kterých není názorová shoda, byť by jejich vnímání bylo pro mnohé oprávněně citlivé. Takový přístup by totiž naopak potvrzoval, že je ona nenávist či národnostní nesnášenlivost latentně přítomna a diskusi či vyjadřování nepohodlných myšlenek je třeba zapovědět proto, aby se nestala zjevnou. Ve svobodné společnosti je tabuizování citlivých témat – tím spíše témat, kořenících ve vzdálenější minulosti, kterou naprostá většina populace již neprožila, ale s jejími důsledky stále žije – zásadně nežádoucí. Potlačovatelská schémata, cílící proti myšlenkám a názorům, typická pro státní mechanismus autoritativních států, jsou v právním státě nepoužitelná a nepřijatelná […]

Dodat lze i to, že diskuse, mající svůj původ v komplikovaných vztazích národů v minulosti, a hodnotící vztah historické příčiny a následku, nejsou pouze historickou záležitostí, jakkoli ji lze mapovat již stovky let do minulosti, ale dosud závažným politickým tématem s důsledky navýsost praktickými. Soudu nepřísluší do této diskuse vstupovat jako obránce těch či oněch názorů a vyslovovat úsudky o správnosti nebo nesprávnosti názorů deklarovaných v cílech občanského sdružení. Úkolem soudu v nyní posuzované věci není ani autoritativně vyslovovat historické pravdy. Otázka správnosti či nesprávnosti názoru, pravdivosti nebo nepravdivosti historického náhledu není otázkou pro soud, který nalézá o právu a bezpráví. Soudu v tomto sporu náleží zodpovědět, zda zjištěné skutečnosti odůvodňují již nyní apriorní zásah do ústavně zaručeného práva sdružovat se a odůvodňují omezení názorové plurality, která je základním znakem demokratické společnosti.

Chválíme.

Aktualisováno.
Tiskovou zprávu vydal prozatím Nejvyšší správní soud, my s ní vyčkáváme, až jak se vyjádří ministerstvo, zda porážku sportovně uzná anebo se pustí do nového kola obstrukcí.

Aktualisováno.
Jan Passer nás upozornil, že soudcem zpravodajem nebyl on, nýbrž David Hipšr. Za tento omyl se omlouváme.