Důležité upozornění!

Policie České republiky se zajímá o IP-adresy osob, které komentují tento blog. Ve vlastním zájmu zde proto nic nepopírejte, nezpochybňujte, neschvalujte, neospravedlňujte, nikoho a nic nehanobte, nepodporujte a nepropagujte, a pokud se přesto rozhodnete komentář přidat, pak se, prosím, ničemu nedivte.

Když jsem se dozvěděl, že ústavní stížnost týkající se zákazu shromáždění Českých lvů dostal k projednání třetí senát Ústavního soudu ve složení Jan Musil, Vladimír Kůrka (soudce zpravodaj) a Jan Filip, nedělal jsem si velké naděje na to, že by mohla uspět: zejména od J. Musila a zasloužilého soudruha soudce J. Filipa jsem si mnoho nesliboval, jsa přesvědčen, že ani jeden nemá u Ústavního – a arci ani kteréhokoli jiného – soudu demokratické země co pohledávat. Byl jsem proto příjemně překvapen, že si soud vyžádal vyjádření účastníka i repliku stěžovatele, avšak výsledek byl stejně takový, takový jsme očekávali.

Pro ty, kteří nechtějí celou ústavní stížnost číst, rekapitulujme, že českobudějovický magistrát zakázal shromáždění s pochodem, které se mělo uskutečnit v létě 2013 poté, co eskalovalo napětí na místním sídlišti Máj, s odkazem na nevhodnost osoby svolavatele a jeho zmocněnce a na to, že pořadatelé nevyužili nabízenou možnost konat akci jinde. Správní žaloba byla krajským soudem zamítnuta bez toho, že by byly žalobní body jakkoli vypořádány, a když si Čeští lvi stěžovali u Nejvyššího správního soudu, dozvěděli se (soudce zpravodaj Tomáš Foltas), že do kasační stížnosti nenapsali, se kterými argumenty se krajský soud nevypořádal (no právě, že se žádnými, troubo, chtělo by se neuctivě na adresu jeho ctihodnosti poznamenat).

Podávat stížnost k Evropskému soudu pro lidská práva je patrně marným plýtváním energií, takže zůstává nepěkný precedens, na jehož základě bude možné zakázat kteroukoli demonstraci a do odůvodnění prostě napsat, že svolavatel je extremista a ti právo demonstrovat nemají.

Černý, velmi černý den pro svobodu v této zemi…

34 komentářů
Kategorie: Shromažďovací právo
Počet zobrazení: 4953

Smí se president účastnit shromáždění občanů? Tuto otázku si musel položit každý, kdo zaznamenal trapnou událost letošních oslav výročí 17. listopadu na Albertově, a chtěl-li se jí zabývat důsledně, musel si na ni odpovědět – potenciálně – záporně.

Jak uvedla media, presidentova ochranka ve spolupráci s ostatnímu složkami policie umožnila účast na shromáždění jen osobám názorově presidentovi blízkým, od kterých nehrozilo opakování loňského vaječného incidentu. President, vítaný transparenty, jež, podotkněme, upomínaly spíše severokorejské než demokratické středoevropské reálie, byl viditelně šťasten, neboť neobtěžován, ba oslavován. Inu, jeho volba.

Nás arci zajímají právní konotace takové situace. Jejím půdorysem je střet dvou protichůdných práv: ústavní činitel má právo nebýt ostřelován vejci, rajčaty ani jinými potravinami, potenciální účastníci demonstrace mají zase právo nestat se předmětem selekce na základě kritérií, která jsou neslučitelná s jejich politickými právy, tedy zejména se mohou kteréhokoli shromáždění zúčastnit bez ohledu na své politické názory.

V tom je jádro ústavněprávního pudla: jestliže nelze zajistit bezpečnost presidenta jinak, než vykázáním jeho názorových oponentů mimo prostor demonstrace (a podotýkám, že si vůbec nejsem jist, že taková eventualita skutečně nastala), pak je nutné konstatovat, že ona dvě práva jsou v tak příkrém rozporu, že musejí být podrobena testu proporcionality. A z něj vychází jako silnější právo demonstrantů, už proto, že president je jen jeden, pouhý primus inter pares, kdežto jich jsou stovky, ne-li tisíce.

President republiky tedy neměl právo účastnit se demonstrace, jestliže by svou účastí porušil její demokratickou povahu, a ochranka mu místo servilního zajištění bezpečnosti měla sdělit, že na demonstraci může jít pouze na vlastní risiko a jako soukromá osoba.

66 komentářů
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 6587

V České republice kohosi napadlo, že by byl dobrý nápad postavit před soud Lubomíra Štrougala za to, že na hranicích se Západem byly za jeho ministerského působení instalovány elektrické ploty. Naštěstí k tomu nedošlo, odpovědní si včas uvědomili, že by se od bývalými komunisty obsazených soudů mohli dočkat zproštění s odůvodněním, že každý takový plot byl přece řádně označen a nadto, vstup do hraničního pásma bez příslušného povolení byl zakázán, tak jakýpak trestný čin!

Schopnost vnímat absurdnost podobných situací neprojevili na Slovensku, kde tamní Ústav pamäti národa podává dovolání ve věci údajné nevědomé spolupráce Andreje Babiše s StB. Je to počínání marné, Babiš agentem nad vší pochybnost byl, ale má dost peněz na to, aby si koupil rozsudek kteréhokoli slovenského soudu a v jakémkoli znění bude potřebovat.

Neuvěřitelné je arci odůvodnění: soudy prvních dvou stupňů prý pochybily, protože vyslechly bývalé důstojníky StB bez toho, aby je předtím nechaly zbavit ministerstvem vnitra mlčenlivosti:

ÚPN zistil, že súd oprel svoje rozhodnutie o nezákonné dôkazy, ktorými sú svedecké výpovede bývalých príslušníkov ŠtB. ÚPN disponuje oficiálnym potvrdením, že bývalí príslušníci ŠtB sú stále viazaní mlčanlivosťou ohľadom svojej činnosti a práce v ŠtB a tento záväzok mlčanlivosti trvá aj po skončení služobného pomeru, uviedol kancelár a hovorca ÚPN Tibor Ujlacký.

Vo svojom dovolaní ÚPN preto namieta, že súd v konaní porušil predpisy o dokazovaní, lebo pristúpil k výsluchu bývalých príslušníkov ŠtB bez toho, aby požiadal Ministerstvo vnútra SR o ich zbavenie mlčanlivosti. ÚPN sa s rozhodnutím súdu z 30. júna 2015 preto naďalej nestotožňuje a považuje ho za nesprávne, nepresvedčivé a neodôvodnené, uviedol Ujlacký.

Takže estebák je nejen naprosto důvěryhodným svědkem, ale má dostatek osobní integrity, aby dodržoval 25 let po zrušení StB závazky vůči ní, a co víc, je plně loyalní nejen k někdejší tajné policii, ale i k ministerstvu vnitra, jež se – patrně – stalo jejím právním nástupcem. Estebák mlčenlivosti nezbavený tak bude lhát, až se mu od úst popráší, zatímco estabák mlčenlivosti zbavený bude vypovídat než čistoskvoucí pravdu. Věříme, že jinak se pánové z ÚPNu cítí zdrávi.

49 komentářů
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 6988

Spíš jiná úroveň vymahatelnosti práva, řekl bych nad nestoudnou větou ministra Jana Mládka, proč koncern Volkswagen nebude v České republice dobrovolně odškodňovat vlastníky dieselů s cinknutým softwarem; v USA tito poškození dostanou kompensace v hodnotě cca 1 000 dolarů.

Po právní stránce nevidím situaci tak jednoznačně. Volkswagen, resp. jeho dealeři, prodali zákazníkovi výrobek, který neměl ty vlastnosti, jež byly při prodeji výslovně garantovány, přičemž o této skutečnosti výrobce od samého počátku věděl a před kupujícím ji zatajil.

Že je povinen vadu bezplatně odstranit a nahradit kupujícímu veškeré transakční náklady (§§ 2106–7 ObčZ), je nasnadě – a VW se tomu ani nebrání –, otázkou je, jak naložit s faktem, že vozidlo produkovalo po celou dobu užívání zákazníkem víc emisí, než zákazník přiměřeně očekával. Poškození životního prostředí je veřejnoprávního charakteru a jeho kompensaci si zákazník sám patrně nárokovat moci nebude, avšak je tu ještě otázka újmy imateriální, způsobené tím, že zákazník, bez svého vědomí a souhlasu, působil provozováním vozidla ekologické škody. Tam si satisfakci umím představit, byť je otázkou, zda by soudy žalobu nezamítly s tím, že zákazník nebyl přímo poškozen, protože byl pouhým nevědomým, živým nástrojem podvodného výrobce.

40 komentářů
Kategorie: Úvahy a komentáře
Počet zobrazení: 5226

Soudce Okresného súdu Bratislava I Pavol Tomík dnes dostal za to, že v rozporu s rozvrhem práce rozhodl po povolení obnovy trestního řízení ve věci Jana A. Bati i meritorně, peněžitý trest ve formě čtyř měsíčních srážek z platu ve výši 50 %. Baťa, jak víme, zůstává na Slovensku zločincem a po tom, co se stalo soudci Tomíkovi, si stěží některý slovenský soudce dovolí rozhodnout k nelibosti své vlády.

Můj komentář, reprodukovaný redaktorkou víceméně přesně, si můžete přečíst tady; je to přesně tak: jsou chvíle, kdy jsem rád, že žiji v přece jen o něco civilisovanější České republice než na Slovensku.

Aktualisováno.
Pokud by snad někdo chtěl argumentovat, že šlo o skutečné a závažné pochybení, doporučuji mu toto:

Podľa štatistiky z Okresného súdu Bratislava I, ktorú si vyžiadal disciplinárny senát, v rokoch 2006 až 2012 bolo na tento súd podaných 99 návrhov na obnovu konania. V 19 prípadoch bola povolená a v 14 prípadoch v rozpore so zákonom a rozvrhom práce po obnove konania ďalej rozhodoval ten istý sudca.

Takže z devatenácti případů se to samé stalo čtrnáctkrát, ale před kárný senát za to postavili pouze jednoho soudce: shodou okolností toho, který rozhodl jinak, než by si Ficova vláda představovala.

7 komentářů
Nadřazená kategorie: Naše případy
Kategorie: Jan A. Baťa
Počet zobrazení: 3513